PALBA.CZ

jmodrak píše:V ideálnom prípade 2 mesiace, ale keďže nebolo nič pripravené, tak skôr viac. Tak či tak, vhodné obdobie by prešvihli, pretože min ďalšie 1- 2 mesiace by potrebovali na záverečné prípravy. V ideálnom stave. Ale ten zďaleka nebol. A to všetko za reorganizácie. O tom, že v podstate neboli žiadne plány, príprava územia, infraštruktúry atď. je škoda písať.

Ono je všechno zajímavé, něco mluví pro i proti. Proč se například nezakopali ve výběžcích v Polsku podobně jako u Kurska? Samozřejmě, že lze napsat, že zaspali a útok nečekali.


Prostě to němeli sehrané podobně jako Němci ... nedostatek nákladních vozidel, mizerná logistika, žádné obrněné transportéry pro pěchotu.

Ale někdo si to začne vykládat, neudělali několik obranných pásem, protože chtěli sami zaútočit, ale zrovna tak lze napsat, že mohli doufat, že útok odrazí svými protiútoky. Nebo ještě neměli všechny prostředky k dispozici.
Říká se po bitvě je každý generál, a něco na tom bude

Od roku 1940 probíhalo znovu formování mechanizovaných sborů. Bylo jich sestaveno 9 a v březnu 1941 bylo přijato rozhodnutí o sestavení dalších 20 mechanizovaných sborů.



Pro to bylo potřeba 32 000 tanků, z toho 16 600 nového typu. Takové množství však nebylo kde vzít a na začátku Velké vlastenecké války, tak bylo zformováno méně než polovina určeného počtu mechanizovaných sborů.

Přesto to byla pochopitelně značná síla!
Více o mechanizovaných sborech na
www.vojna.net/portal/viewforum.php?f=58
Když si projdete jednotlivé sbory, dozvíte se, kde který byl, podle plánu krytí státní hranice.

Jak to např. vypadalo u Kyjevského vojenského okruhu?

Podle plánu krytí státní hranice byl 24.mechanizovaný sbor zařazen do sestavy rezervy velení okruhu. Na rozdíl od dalších okružních rezerv 24.střelecký sbor nevyrazil k hranici, ale zůstal v hlubokém armádním týlu. S využitím místa své dislokace mohl být sbor využit jak směrem k německé, tak k rumunské hranici.
22.června 1941 dorazil ke 24.mechanizovanému sboru a 45.tankové divizi rozkaz velitele Jihozápadního frontu o splnění krycího plánu. Podle všeho ostatní jednotky již tento rozkaz dostaly bezprostředně ze štábu sboru.
Dne 24.června dorazil rozkaz velitele Jihozápadního frontu o přesunu ke Křemenci. Sem již směrovala 14.jízdní divize s vedením 5.jízdního sboru a 146.divize 36.střeleckého sboru. V tomto místě velení frontu zřejmě předpokládalo vytvoření protiúderné skupiny pro otočení situace ve svůj prospěch.
24.mechanizovaný sbor musel absoluhovat přesun dlouhý 100 km od Proskuorva na Křemenec a to v podmínkách téměř neexistující automobilové dopravy, totálně opotřebované techniky a v podmínkách neustálých leteckých úderů. Když se dne 26.června dostali Němci ke Křemenci, 24.sbor se nacházel ještě 60 km od města.
Sbor se při tom přesouval pěšky. Ke konci dne 26.června se 216.divize dostala 25 km západně od Starokonstantinova a obě další tankové divize 35 – 40 km západně od Proskurova. Během následujícího dne urazily jednotky ještě 25 – 30 km a dosáhly prostoru Bazalija, Alexandrie...
... Další činnost zbytků sboru probíhala v podmínkách rozpadlé fronty a za obklíčení hlavních sil 6 a 12.armády u Umani.
Zdroj: www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=1235

-------------------------------------------------------------------
Na jaře 1940 začalo formování 10 protitankových brigád, ale k začátku války ještě nebyla tato činnost ukončena.

Vojenské dělostřelectvo příhraničních okruhů bylo zkompletováno zejména dělostřeleckými zbraněmi systemizovaného počtu.

U letectva před válkou převládala letadla starých konstrukcí a kolem 80% z celkového počtu ustupovalo moderním německým letadlům.
Předpokládalo se vytvoření nových 106 leteckých pluků, ale na konci května 1941 bylo sestaveno pouze 19 leteckých pluků.


Rudá armáda měla i výsadkové brigády.

Pro další rozšíření obzorů doporučuji třeba článek Sovětské železnice v období války
www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=830
A vlastně si projděte všechna témata od Hoblíka, který se tomu náležitě věnuje.

Keď už sa bavíme o pláne krytu, tak na stránke militeria.lib.ru sú k dispozícií direktívy "Narkoma Oborony" pre ZapOVO, KOVO a OdVO. Dokumenty č. 481, 482 a 483.

josefg píše:Do Kremlu chodily už půl roku varovné hlášení, že je Němci v létě napadnou a sověti by měli sedět jako slepice a čekat až Němci přijedou do Moskvy? Tak že v takové době se krytí státní hranice dá brát pouze jako důkaz snahy zajistit obranu země. Jiný důkaz se z toho vytlouct nedá.

*Otázka nestojí tak či Nemecko napadne ZSSR ale kedy ho napadne a kde udrie z najväčšou silou. Ani na jednu otázku nedokázala rozviedka dať správnu odpoveď. A samozrejme otázka, či už Nemecko zakončilo mobilizáciu a sústreďovanie svojich jednotiek vyčlenených pre útok na ZSSR.

*Kedy ho napadne?: rozviedka získala aj správny, tie hovorili o a) druhej polovici júna, b) koncom júna aj to že sa nevie či vojna vôbec bude. Potom rozviedka získala informáciu, že nemecko je na útok pripravené, ale zase nie údaj kedy zaútočí. "Koniec júna" je dosť široký pojem.

*A ked už konečne došla informácie že útok začne tak to bolo len nejakých 24-48 hodín do útoku. Vtedy by sa možno stihla aspoň vyhlásiť otvorená mobilizácia a vydať rozkaz vojskám aby začali plniť "plán krytu". Vtedy by sa sovietske akcie dali dokonca označiť ako preventívne (predišli nepriateľský útok)!!!

*A pokiaľ mi neveríte, tak si prosím prečítajte jednotlivé dokumenty, kde sa pozemným vojskám určujú obranné úlohy - ale letectvo má útokmi na železnice znemožňovať sústredenie a rozvinutie nemeckých jednotiek. (ak má mať "plán krytu" zmysel tak by bolo dobré aby letecké útoky dopadli na protivníka, ktorý sa ešte len sústreďuje a presúva v železničných vagónoch Ak sa už protivník celkom sústredil alebo dokonca už zahájil bojovú činnosť a bombarduje moje železnice a letiská, tak musím odrážať jeho útoky - inak dopadnem tak ako dopadli sovietske vojská keď sa pokúsili realizovať "Smernicu č.3"!!!)

*A aj keď sa pozemným jednotkám určujú obranné úlohy tak pre jednotky KOVO (a časť ZapOVO) sa v prípade priaznivého vývoja situácie počíta s príkazom od vrchného velenia, ktorý bude znamenať prechod do prudkého úderu na nepriateľské sily a s prenesením bojov na nepriateľské územie.
Otázka: Ako chcú vojská KOVO realizovať "plán krytu" a zničenie protivníkových síl, keď nemajú ani "prerozchodované" železnice ani dostatok nákladných aut*??? V opačnom prípade je táto časť plánu krytu nerealistická. Alebo sa z možnosťou vlastnej úspešnej obrany ani nepočíta?

***Mimochodom čo je to "nedostatok nákladných aut a traktorov"??? Už 22.6.41 ich bolo v rámci ČA: 34 000 traktorov a 201 000 nákladných aút a MP-41 počítal s celkovou potrebou: 90 000 traktorov/pásových ťahačov a 595 000 nákladných aut.

*Na vysvetlenie: "Plán krytu" neznamená obranu štátnej hranice. Plán krytu je len "Fázou A" širšieho operačného plánu, či už útočného alebo obranného. Aj keď neplánujem zaútočiť ako prvý, tak či tak po ukončení mobilizácie a rozvinutia svojich voj.jednotiek sa musím niekam pohnúť - najlepšie na na územie agresora.

*Dúfam že nikto nechce tvrdiť, že po ukončení mobilizácie a rozvinutia by ČA zostala (bez operačných plánov) prešľapovať na mieste alebo by sa po zatlačení wehrmachtu zastavila na hraniciach a žiadala od Spoločnosti národov prísne odsúdenie agresora???

*** Takže podla akých plánov a s akou logistikou plánovala ČA poraziť agresora po svojom zmobilizovaní a odrazení útočníka??? Už len keď chcela dôjsť aspoň do tej Waršavy alebo Ľublinu. Ale je to tak že ČA nemala ani plány obrannej vojny???

*Jednoducho povedané ak chcem poraziť útočníka a odstrániť tak jeho hrozbu pre môj štát, tak protivníka ako je Hitler musím zničiť a to bezpodmienečne. Nestačí jeho vojsko zastaviť a zatlačiť späť na hranicu, ale musím ho zbaviť bojaschopnosti, aby prestal byť hrozbou. Takže tak či tak musím isť na územie protivníka a v konečnom dôsledku realizovať "Fázu B", ktorá znamená ten "pochod na berlín".

Lord píše:Pánové tohle jen na okraj, jak museli plánovači všechno promyslet dopředu. Sežente mi něco podobného pro sovětskou stranu.
Co nebylo splněno?
- Zajistit, že průmysl splní plán výroby tanků a letadel, a také střeliva a pohonných hmot ve stanovené době.
- Kdyby se připravoval útok, musely by o tom vědět štáby příhraničních okruhů - ty ale nedostaly žádné útočné úkoly.

Budem sa snažiť niečo nájsť, ale vzhľadom na nedostatok času je to reálne skôr v horizonte týždňov než dní.
---
"- Zajistit, že průmysl splní plán výroby tanků a letadel, a také střeliva a pohonných hmot ve stanovené době"
Lord, ak si prečítaš aké šialené množstvá tankov a ďalšej výzbroje boli stanovené podla predposlednej (po tom čo sa Žukov stal Nač.Štabu?) z verzií Mobilizačného Plánu-41 tak také niečo by nebol schopný splniť žiaden vojenský priemysel na svete v takej krátkej lehote. Ten MP-41 bol zjavne nereálny (potreba výzbroje bola v niektorých položkách zrazu a bez vysvetlenia dvojnásobná oproti tomu čo bolo požadované pred tým) a to aj keby ZSSR žiaden útok nechystal. A vlastne aj keby sa ZSSR chystal len na obranu aj tak by tieto požiadavky pravdepodobne znamenali kolaps/nesplnenie plánu zbrojnej výroby.

"- Kdyby se připravoval útok, musely by o tom vědět štáby příhraničních okruhů - ty ale nedostaly žádné útočné úkoly"
Dobrá otázka. Za a) naozaj neboli okrem "plánu krytu vypracované žiadne iné plány a to ani útočné a ani plány strategickej obrany? alebo b) prichádza do úvahy moja teória, že okrem "plánu krytu" existovalo ešte niečo čo malo byť rozvinutím tohto "plánu krytu" a čo bolo dané veliteľom len k nahliadnutiu.

Mobilizácia dopravy/železničnej dopravy a príslušné smernice. Dobrá otázka je či sa nejaký historik zaujímal o tento opomínaný druh vojska. Ja som na militeria.lib.ru našiel oficiálnu sovietsku publikáciu "Železničné vojská vo Veľ.Vlasť.Vojne" Ale nič moc tam nieje. TAkže by určite bolo zaujímavé prehrabať archívy a zistiť čo sa vlastne dialo na jar a počiatkom leta 1941 na sovietskej železnici. A upozorňujem na jeden fakt, nemecké archívy máme k dispozícií. Sovietske "vraj" tiež*, len väčšina historikov čo tam ide sa zaujíma o pechotu letectvo a tanky, takže naozaj čo sa dialo na sovietskej železnici???

*Solonin odkazuje na Ústredný Archív MO RF v Podolsku, konkrétne na archívny fond č.16, časť č. 2951. Má isť o situáciu, kedy niektoré dokumenty boli publikované ale celkovo sa fond nachádza v režime utajenia, takže nieje možné konfrontovať itácie z uvedených dokumentov a tiež aké dalšie dokumenty sa v tom fonde nachádzajú. Môže isť o situáciu o ktorej sa zmienuje p.Fidler???

Začnu odzadu, co se týče železnice a logistiky – na to už tady upozorňuje více lidí a to je jejich argument proti rozvinutí velké ofenzívy , neboť bez zásob a dostatečných kapacit prostě nemůžu dojít až do Berlína, natož k Varšavě nebo do Budapešti.

Jak připravovali Němci železnici např. v rámci programu Otto jsem už sem dával. Ale něco hledat pro sovětskou stranu nechám na ostatních. Dával jsem sem jen kolik toho museli přepravit ke Stalingradu nebo Kursku, ale to bylo až později.

Co se týče sovětského letectva, tak to bylo soustředěno relativně blízko hranic, resp. v dosahu německých bombardéru, a letiště byla napadena. Ovšem pokud budu mít frontu na hranicích, a vždycky někde musím mít nějakou linii, tak pochopitelně nebudu mít letectvo až někde u Dněpru, to bych musel mít obranu také na Dněpru.

Co se týče plánu krytu hranic – ten tady snad nikdo nepopírá. Ale přikláním se spíše k tomu, že zde měla vojska hrát hru na zdrženou, případně dělat protiútoky, to že se na moc nezmohla, bylo momentem překvapení a silou útoku. To že mohla přejít i na území protivníka do určité hloubky jeho týlu se taky nepřeme. Ovšem podle mě to mělo sloužit spíše k odříznutí jeho útočných klínů.

Miloši píšeš, že v konečnom dôsledku realizovať "Fázu B", ktorá znamená ten "pochod na Berlín".

To asi ano, ale vojna nemusí být tak rychlá, příprava, mobilizace, výroba vojenského materiálu, atd. Mohlo to taky dopadnout, tak že po určitém vyčerpání obou stran v příhraničních bitkách, by se obě strany na čas zakopaly na pozicích.

Ad útočná doktrína SSSR. Bylo tu dost napsáno a snaha ji zpochybnit, takže asi takhle, nejde jen o jeden nebo dva články na které se můžeme odvolávat. Mám jiné.

Základ a počátek všeho tvoří stať "Sjednocená vojenská doktrína Rudé armády" z roku 1921 od M.V. Frunzeho. Zde rozděluje doktrínu na dvě části. Politickou, ve které se vyjadřuje k základnímu charakteru a politice státu a udržení linie vládnoucí třídy. Poté technickou část, kde klade konkrétní úkoly na výstavbu RA. Zde poprvé pokládá otázku, zda má být doktrína útočná nebo obranná. S tím, že teprve odpověď na ní určí směr rozvoje RA. A odpovídá na ni.
Podle něj Sovětské Rusko je jediný dělnický stát na světě a jeho základním úkolem je zničení kapitalistického systému. Jediný vztah mezi SSSR a kapitalisty je potom "dlouhý, úporný a těžký boj na život a na smrt". Tvrdí, že soužití s imperialisty není možná. A proto dospívá k závěru, že doktrína RA "nemůže nebýt aktivní". Dále tvrdí, že "zvítězí jen ten, kdo se odhodlá k útoku, strana, která se jen brání, je odsouzena k porážce." D8le vyvozuje, že "proletariát může a bude útočit a s ním jako jeho hlavní zbraň bude útočit Rudá armáda".Jednoznačně potom tvrdí, že sovětská vojenská doktrína musí mít aktivní útočný charakter. Tomu je třeba podřídit výcvik, plánování a propagandu.

Sice později musel vlivem vnitřní diskuze své závěry mírnit, ovšem jen v tom ohledu, že v době poválečné (míněno WW1 a občanskou válku) RA nemůže na žádnou ofenzívu pomýšlet a spíše se připravovat na obranu, ovšem hlavní teze, "útok je nejlepším druhem obrany" zůstala zachována.

Tato Frunzeho stať byla nově vytištěna v roce 1940 a byla uvedena jako programová. Dále v květnu 1941 byla opět nově vytištěna, tentokráte na pokyn samotného Stalina v rámci kampaně na posílení útočného ducha armády, kdy se zdůrazňoval její vyjímečně závažný obsah pro důstojnický sbor.

Čili je vidět, že Frunzeho závěry pro útočnou válku byly stále živé a akceptovatelné. A to se ještě nemusíme vůbec pouštět do dalších spisů, třeba Směrnice pro vedení boje v hloubce nepřítele z roku 1932, či Armádní polní řád z roku 1936 či zmíněný Polní řád z roku 1939. Pokud chceme vyjádření pamětník, potom Rotmistrov ve svých pamětech píše, že "koncem 30. let sovětské vojenské umění mělo dostatečně vyvinutou teorii vedení útočných operací, které se co do rozměrů členily na frontové a a rmádní" a současně se dočtme že "obraně se přikládal mnohem menší význam".

Ergo zpochybňovat, že doktrína RA a celá politika SSSR byla založena útočně (aktivně atd.) není na místě.

arten: "klíčovou postavou v rozvědce byl Golikov". To je pravda jen, pokud se to týká armádní rozvědky. Zde je jeden ze základních problémů SSSR, neměl centrální místo pro zahraniční rozvědku. Tzn. že celkově zprávy nikdo nevyhodnocoval a záleželo na Stalinovi, jak se k několika těmto proudům postaví. Trochu si to probereme.
Co se týká zahraniční rozvědky, ta byla vyjmuta z područí NKVD a dána pod NKGB, kterému vele Merkulov. Berija zůstal v čele NKVD, ale současně byl jako náměstek Předsedy rady lidových komisařů pověřen dohledem nad oběma, tedy NKVD i NKGB. Samotné zahraniční rozvědce (1. správa NKGB) velel Děkanozov (38- květen 39) a poté Fitin.
Dále zde máme Hlavní správu pohraničních vojsk v čele s Maslennikovem, která byla podřízena NKVD. Odtuď plynuly zprávy o narušení hranic SSSR a tedy i o snahách německé špionáže. Na řadě je už zmíněná Vojenská zorvědka v čele s Golikovem. A pak tu máme hlášení sovětských velvyslanců, komunistů sprátelených stran a další. Všechny tyto kanály ši přímo k Radě lidových komisařů a tedy ke Stalinovi.

Není také možno Stalinovu nedůvěru házet jen na jeho psychopatickou a paranoidní osobnost. STejně tak jak píšeš o tom, co dodávali agenti (např. staršina) či získání plánu Barbarossy atd. Většinou to není tak jasné, jak píšeš, vždy zde existují značné rozpory a právě ty zapříčiňují Stalinovu neochoru věřit těm, co zpravují o připravované agresi Německa.

Celkově prostě Stalin neměl hodnověrné informace na základě kterých mohl sám určit, že Němci zaútočí.

Pokud bychom měli probrat podrobněji co vlastně Stalin věděl, tak takhle:

Němci sami se snažili, aby toho Sověti věděli co nejméně. 15.2.41 vydalo OKW nařízení k dezinformaci protivníka. Podle ní měli v první fázi skrýt před protivníkem přípravy k operaci Barbarossa a ve druhé fázy vysvětlit tuto činost jako dezinformaci určenou k odpoutání pozornosti od příprav k invazi do Anglie. Druhou fázy uvedl v účinnost nařízením z 12.5.1941. Osobně si myslím, že tomuhle se věnuje strašně málo pozornosti, protože pokud by tato protiopatření byla účiná, velmi dobře by to vysvětlilo jednání Stalina, vedení SSSR a RA a rozvědky. Protože některé jejich činy a výroky jsou činěny, jako by tomuto věřili. Proto mě zaráží, kolik místa je věnováno analýze co sověti věděli a hlásili o Barbarosse, ale nidke jsme se nesetkal s tím, že by někdo provedl analýzu Německých aktivních opatření. Když si vezmeme, že podle různých zpráv a výroků západních činitelů to vypadá, že dezinformace byla úspěšná, protože nikdo na západě netušil, co se chystá. Jestliže byly zmatení oni, proč ne Sověti?

Problém se sovětskou rozvědkou je, že se v ní nahlíželo na dění ve světě pod paradigmatem bolševických vůdců. Tedy že ostatní svět koná mezinárodní spiknutí z cílem zničit SSSR a jeho hlavním strůjcem je Velká Británie. Dnes víme, že to byla jen paranoia, která neměla opodstatnění, ale faktem je, že jí byla přikládaná váha a vše se analyzovalo pod tímto úhlem pohledu. Jakýkoliv jiný pohled byl automaticky hodnocen jako špatný a tudíž mu nebylo přikládáno dostatek váhy. Toto si musíme také uvědomit, protože potom daleko lépe pochopíme, proč i správné údaje nebyly vyhodnoceny dostatečně odpovědně. Navíc Stalin sám (a mnoho jeho soudruhů) měl naprosto minimální znalosti reality vně SSSR a absolutně neznal jak to tam funguje. Proto je dost těžko mluvit o vyhodnocování zpráv sovětskou rozvědkou, jako opravdové vyhodnocování. Spíše jako o interpretaci zpráv tak, aby zapadaly do předem daného obrazu. Opět, příliš místa se věnuje tomu, že se popisují zprávy agentů, které jsou pravdivé, aniž by se vyhodnotilo jakou reálnou váhu jim v SSSR přikládali. V sovětském systému se více než na reálnou analýzu dbalo vždy na formální analýzu. Jen podotknu, že tomu bylo ve všech komunistických systémech a že třeba u nás se to třeba v armádě drží do teď.

Ale zpět, začneme NKVD (NKGB). To přešlo 18.4.41 na práci ve válečném režimu. Co se týká informací, které poskytlo, tak 20.6.1941 vypracovalo na základě 25 hlášení dvou agentů (Korsičan a Staršina - Arvid Harnack (min. hospodářství) a Harro Schulze-Boysen (luftwaffe)) souhrn německých válečných příprav. Bohužel neměli přístup k nejtajnějším dokumentům a tak jejich informace strategického charakteru byly nepřesné. Hlavně si Stalina "znepřátelili" tím, že stále měnili datum zahájení útoku. Opět odbočím, vypadá to, že tohle bylo pro Stalina zásadní měřítko úspěšnosti agentů. Pokud mu nedokázal přesně stanovit datum útoku, nebyl v jeho očích schopný. To by opět ukazovalo na nedostatečnou systémovovst práce sovětského aparátu, který nedával Stalinovi (z rozličných důvodů) dostatečně kvalitní analýzu dostupných dat. Navíc se zde objevuje i dezinformace, které mohou být způsobeny výše zmíněnou akcí Němců. Takže máme rozporuplné informace, jednou se zahajuje podruhé nezahajuje útok, jednou se chce dohodnout jednou nechce. Prostě opět chybí na sovětské straně dostatečná analýza a zhodnocení. Poslední zpráva obou agentů z 16.6.41 udává, že veškeré přípravy jsou zakončeny a je třeba útok očekávat v libovolný čas. 17.6. se toto dostalo ke Stalinovi a na dokumentu se zachovalo ono známé prohlášení Stalina: S(oudruhu) Merkulovi. Můžete poslat ten svůj zdroj ze štábu něm(eckého) letectva do prdele. To není zdroj, ale dezinformátor- J. St(alin).
Problém těchto zpráv byl, že se daly interpretovat i tak, že soustředění vojsk na hranicích může být prostředek nátlaku na SSSR v budoucích jednáních. Toto potvrzovaly i zprávy agenta Berlingse Orestese (lotyšský novinář), ale ten byl dvojitý agent a tak dodával zprávy v rámci německé dezinformace. Potom velmi záleželo na jejich vyhodnocení sovětskou rozvědkou a to už jsme si řekli, že nebylo nijak valné.

NKGB získalo i německou diplomatickou korespondenci velvyslance Schulenburga, který byl ale proti válce a tak ta navozovala dojem, že Němci budou spíše jednat, než válčit. Sledovalo se i samotné velvyslanectví a proto 18.6. Merkulov hlásil odjezd mnoha německých pracovníků a ničení materiálů a jejich nervozitu.

Jak už jsme zmínil, NKVD resp. pohraniční vojska hlásila zvětšený objem narušení státní hranice. Od října 40 do června 41 bylo hlášeno 185 německých letadel z toho 91 od května 41. OD ledna do června 41 také bylo zadrženo 2080 lidí z toho podle NKVD 183 německých agentů. Sověti si samozřejmě u Němců stěžovali a ti jim opláceli stejnou mincí. Stalin ovšem toto vyhodnotil tak, že není třeba se tím zabývat a věřil ujištění Němců, že se jedná o nedopatření.

Vojenská rozvědka. Jedny z hlavních zdrojů u ní byli agenti Alta a Árijec, což jsou pracovníci ministerstva zahraničí Stöbe a Scheliha. Ti 29. 12. 40 hlásili, že Hitler vydal příkaz k zahájení války proti SSSR od března 41. Dále toto upřesňovali. Určili např. velitele jednotlivých Sk. armád a předpokládané datum útoku 20. května resp. 15. května.
Ovšem základ byl, že vojenská rozvědka zpracovávala vlastní rozbor z nichž poslední byl 20. března 41. V něm Golikov zdůraznil, že většina zpráv vychází z anglo-amerických zdrojů a ti si přejí narušit vztahy SSSR a Německa. Tím víceméně ukázal slabinu sovětského systému, kdy se snažil hlásit to, co chtěl Stalin slyšet. Ovšem následně přednesl souhrn zpráv a z nich stanovil, že podle hlášení válka má začít v květnu 41. Uvedl i strukturu Wehrmachtu (přesnou co do rozložení a nepřesnou co do velitelů). Ovšem vše na závěr zpochybnil tvrzením, že útok na SSSR je pro Němce nejvhodnější až po porážce Anglie. Zprávy svědčící o opaku považoval za dezinformaci vycházející z anglické popřípadě německé rozvedky. Tím se opět dostal do kolejí úprav pro podpoření Stalinova přání slyšet to co chtěl.

Vojenská rozvědka dále hlásila odhady síly Němců. Podle nich od dubna 41 do konce května 41 vzrostla síla Wehrmachtu na sovětské hranici z 80 divizí na 120. Ovšem toto hlášení znehodnocovalo nadsazování celkových počtů sil Wehrmachtu, protože koncem května odhadovalo jeho sílu na skoro 300 divizí. Tedy podle těchto zpráv vlastně k žádnému soustřeďování sil u hranic SSSR nedocházelo. V poslední svotce z 31. května 41 tak máme 120-122 divizí proti SSSR, 122-126 divizí proti Anglii a 44-48 divizí v záloze. Celkem se odhadovalo, že hlavní síla Německa je směřována stále proti Anglii. NA základě těchto zpráv se tedy Stalin nemohl domnívat, že mu hrozí nebezpečí.

Dále zde máme zprávy Sorgeho, kterým se někdy klade velká důležitost, ale které jsou mnohdy protichůdne a často se v nich vyskytují nesmyslné údaje. Celkově jim armádní rozvědka moc váhu nepřikládala a spíše ji považovala za dezinformaci.

Co se týká Wellese, tak ten sice informoval Umanskijho o tom, že se Němci chystají zaútočit, ale Umanskij na to reagoval nedůvěřivě a odmítl to. Churchillovo varování bylo taktéž zpochybněno ap okládáno za snahu Británie poškodit vztahy s Německem. Přesně podle teze, že největší nepřítel SSSR je Anglie. Podobně ho v tom posilovali i další zachycené informace z anglických diplomatických kruhů.
Schulenburgovo varování sice bylo, ale je to s ním složité. Předně Děkanozov (sovětský velvyslanec) potom, co mu bylo sděleno, že se zhoršují vztahy Německa a SSSR, se stále vyptával, zda se jedná z příkazu německé vlády. Když se Němec snažil postupně dále, narážel stále na sovětovu nedůvěru a sdrženlivost. Stále se snažil Sch. přesvědčit, aby jednal přímo oficiálně s Molotovem, ikdyž ten mu stále zdůrazňoval, že se jedná o jeho vlastní iniciativu. Celkově ovšem německý velvyslanec nikdy neřekl, že hrozí bezprostřední útok.

Sovětské zprávy tedy sice přinesli řadu dílčích informací, ale jasný obraz neposkytly a záleželo na jejich vyhodnocení. Informací dostávajících se ke Stalinovi bylo ovšem příliš mnoho a žádná nebyla naprosto jasná, takže se nemůžeme divit, že Stalin z nich nevyvodil nic o možném akutním nebezpečí. Opět se ukázala chyba, že Stalin nedostával informace prošlé už dostatečnou analýzou, což by ale sám nepřipustil. Zachovával si tak prvnotní přesvědčení, že si Hitler po zkušenostech z WW1 sám druhou frontu neotevře a informace o opaku považoval za nejčastěji britskou dezinformaci sloužící k oslabení pozice SSSR.

Nu určitě proklamace z roku 1921 krátce po revoluci v Rusku mohly být takto ostré. Nicméně to ukazuje, že to nebyli zrovna žádní andělové. Podobně je možné u druhé strany citovat některé pasáže z Hitlerova Mein Kampf o životním prostoru na Východě.

Stalin se pustil do industrializace země, rozšířil stávající průmyslová odvětví (většinou znárodněná po převratu v roce 1917) a vytvořil rozsáhlé průmyslové oblasti. Stalin považoval za nezbytné, aby to vše proběhlo velkou rychlostí kvůli „kapitalistickému obklíčení země“. Stalinovo chápání světa se omezilo na představu, že jeho země obklopují kapitalistické státy nepřátelské vůči sovětskému Rusku.

Navzdory mírové smlouvě pak Hitler 16. března 1935 zavedl povinnou vojenskou službu a konstituoval vojenské letectvo. O rok později nechal obsadit demilitarizované Porýní. Bývalé dohodové země se zmohly na verbální protest, ale nic neudělaly.

Stalinovi muselo být jasné, že od Francie a Británie těžko může očekávat pomoc, kdyby se postavil proti německé invazi do Polska. Proto za nejlepší východisko považoval dohodu s Hitlerem.

Tuchačevskij, Uborevič a Jakir intervenovali u Stalina neochvějným tvrzením, že nacistické Německo svou bezvýchodnou hospodářskou situaci bude řešit expanzí na východ (Drang nach Osten). Je tedy nutné přebudovat Rudou armádu. Motorizace, výroba tanků a letectvo musí mít absolutní prioritu.

Stalin, předseda rady lidových komisařů Molotov, armádní velitel 1. stupně Kulik a maršál Vorošilov nesouhlasili. Podle jejich tvrzení by masová modernizace Rudé armády mohla být považována Západem za hrozbu a výzvu k vojenské konfrontaci. Nastala patová vojensko-politická situace ve vedení SSSR. Pak následovaly čistky a popravy oponentů.

Dále by bylo možné jmenovat známou Frunzeho vojenskou akademii a co tam učili? Např. náčelník hlavní politické správy Rudé armády vytýkal Razinovým učebnicím "nedocenění stalinských zásad strategie a taktiky založených na marxistickém chápání války". Jeho knihy byly staženy z oběhu. Takže zase nebylo podle čeho učit. Proto lidový komisař obrany SSSR Semjon Timošenko ustanovil skupinu důstojníků pod velením maršála Šapošnikova, která měla Razinovy učebnice opravit a vydat. V roce 1940 byly k vydání připraveny tři díly, ale začala válka a knihy nevyšly.

Co si pod touto teorií představit? Podstatou války je třídní boj. Je důsledkem vzniku soukromého vlastnictví a z toho plynoucí struktury nerovností a dominance. K udržení své nadvlády si vládnoucí třídy vytvářejí stát jako nástroj ovládání, útlaku a vykořisťování nemajetných vrstev. Třída vykořisťovatelů se snaží co nejvíce rozšířit hospodářskou základnu pro vykořisťování a vydává se na cestu imperialistické expanze. Naráží však přitom na obdobné snahy jiných států a výsledkem je násilný konflikt. Válka se stává jednou ze základních vnějších funkcí státu. V marxistickém pojetí je tedy válka podmíněný, společensko-historický jev, který vzniká na určitém stupni vývoje lidské společnosti.

Pod tímto úhlem pohledu bylo možné vnímat cíle spravedlivého osvobozeneckého boje, který vedl sovětský lid pod vedením komunistické strany a soudruha Stalina.

To dodávám, jen k tomu, že pokud byla doktrína Rudé armády v určité fázi útočná, lze jí odůvodnit a historie víceméně ukázala pravdivost některých tezí.
----------------------------------------------------------

Dzine, příspěvek o rozvědce chválím, je to dokonalý! Lze říci, že zpravodajci neměli sice informace z nejbližšího Hitlerova okolí a z nejvyššího německého vojenského velení a nedosáhli v průlomu do německé šifrované komunikace takových úspěchů jako Britové. Jejich zprávy o německých válečných přípravách pocházely víceméně ze standardních zdrojů.

Dodatek pro rozšíření obzorů – zajímavé je, že útočná opozice byla vyhlazena. Některé zajímavé pasáže zkopírovány z wikipedie. Po kliknutí na jméno se dozvíte více o dané osobě.

Jona Jakir
Narodil se do dobře zařízené rodiny židovského lékárníka. Z důvodů antisemitského postoje ruské carské vlády, vystudoval vysokou školu na Univerzitě v Bazileji ve Švýcarsku.
V roce 1918 rumunská armáda anektovala Besarabii a tehdy získal první vojenské zkušenosti, když s rudogvardějským oddílem čelil postupujícím rumunským jednotkám, ale rumunská armáda byla v přesile a on byl donucen ustoupit na východ.

Prokázal se jako výborný vojenský organizátor, se silnými vojevůdcovskými schopnostmi a talentem. Jeho působení v Rudé armádě mělo doživotní trvání. Byl jedním z představitelů "modernizátorů" Rudé armády (společně např. Michajilem Frunzem, Michailem Tuchačevským, nebo Jeronimem Uborevičem) a reformátorem působícím především na Ukrajině.

Němečtí vojenští učitelé jej přezdívali "sovětský Moltke" nebo taky "vojenský génius".

Neúspěšné ekonomické experimenty, hladomor a vzrůstající popularita velitelů - reformátorů Rudé armády, přiměla Stalina začít shromažďovat informace a materiály o svých důstojnících. Na něj byl nasazen Lazar Kaganovič, Stalinův blízký přítel a spolupracovník.

Dalším z důvodů Stalinova odporu, k nejen Jakirovi, byly i reformy a modernizace Rudé armády, která šla proti směrům vytyčeným kavaléristou Semjonem Budonným a partyzánským specialistou Klimentem Vorošilovem.

Většina jeho vojenských dokumentů byla zničena, některé ovšem Stalin z neznámého důvodu, ale prozřetelně dal uchovat. Při obraně Moskvy na přelomu let 1941-1942, generál Žukov využil i zachovalých Jakirových teoretických materiálů při protiútoku na německé pozice.

Jeronim Uborevič
Stal se jednou z obětí stalinských čistek. Až do své smrti stal náčelníkem běloruského vojenského okruhu. Ten představoval strategicky důležitý vojenský okruh na západní hranici Sovětského svazu. Vedl rozvoj tzv. tanků podpory pěchoty, či pěchotních tanků. Jakožto náčelník běloruského vojenského okruhu se s Jonou Jakirem a Michajilem Tuchačevským podílel na rozvoji experimentálních vojenských doktrín a taktik.

***********************************************************

A kdo vyšel na druhé straně ?? Co to bylo za šipky? S těmito parťáky měl vést Stalin útočnou válku na Německo? Jinak řečeno zbavil se těch, kteří mu doporučovali útočnou doktrínu a váhu naopak získali ti, kteří podporovali partyzánskou válku a nerozuměli moderní útočné válce. Samozřejmě nic to nedokazuje, ale podle mého soudu to dobře ukazuje poměry, které panovaly v Rudé armádě po čistkách.

Semjon Michajlovič Buďonnyj
V roce 1932 po dvou letech studia na Frunzeho akademii dodělal důstojnický kurz. Projevil své nedostatečné vzdělání ohledně moderního vojenství, když prohlásil, že "Tuchačevského návrhy zavést ve velkém měřítku tanky do Rudé armády by pro nás byly velkou pohromou!". Když Sovětský svaz napadl Finsko, byl Buďonnyj jedním z předních velitelů sovětských jednotek; jeho velení je považováno za jeden z důvodů katastrofálních výsledků Rudé armády v této válce, jelikož nedokázal vůbec pochopit moderní válečnictví, teorii a ani praxi.

V roce 1940 byl Buďonnyj jmenován do funkce prvního náměstka lidového komisaře obrany, ve stejném roce se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Po napadení Sovětského svazu Německem v roce 1941 se Buďonnyj stal členem moskevského Hlavního stanu, kde je ustaven jako velitel armádních záloh. 10. července 1941 byl jmenován velitelem nově vytvořeného Západního frontu a krátce nato pak velitelem Jihozápadního strategického směru. Zde se ukázala jeho neschopnost reagovat na rychlé německé útoky a přizpůsobit se novým formám boje. I když měla jeho vojska nad nepřítelem na Ukrajině početní převahu, nedokázala postupující Němce zastavit.
Nikdy však nepřišel o Stalinovu podporu,možná díky své legendě z občanské války a nakonec odešel do výslužby jako hrdina Sovětského svazu.

Grigorij Kulik
Historiky i současníky byl všeobecně považován za tragickou postavu a nejneschopnějšího velitele Rudé armády.
Narodil se v Poltavě v chudé rolnické rodině. V roce 1917 se přidal k bolševikům a stal se velitelem dělostřelectva Rudé armády na carycinské frontě. Zde se taky seznámil s vojenskými komisaři Josefem Stalinem a Klimentem Vorošilovem. S oběma navázal velice blízké vztahy.
Kulik byl extrémním konzervativcem, popírajícím veškeré moderní trendy. Tvrdě prosazoval jezdectvo, odmítal vývoj protitankových děl s tím, že jsou slabá a stejně tak samopalů, o kterých se vyjádřil, že jsou "policejní zbraní nevhodnou do války".

Na počátku války koordinoval činnost frontů na západním směru, ale ztratil spojení, několik týdnů byl nezvěstný a až s notnou dávkou štěstí se na vlastní pěst dostal zpět za sovětské linie.

Jenom bych rád doplnil k tomu co píše lord, Na začátku se řešil preventivní úder, protože prý Stalin připravoval bezprostřední útok na Německo, když se to nedaří dokázat, přesouvá se těžiště do tvrzení, že Stalin a jeho politika byla útočná. Nic proti tomu, ale tady se už dostáváme někam nimo hřiště, čili do "autu", protože politika každé velmoci je přece ....obraná. . Španělsko bránilo křesťanství téměř po celém světě, Británie bránila svobodný obchod po celém světě, včetně svobodného vývozu opia do Čína . I Francie bránila vše co se dalo. Německo bránilo Evropu před komunismem či bolševismem a tak dál . Myslím, že tudy cesta nevede. Řešme to jestli jsme schopni dokázat, či vyvrátit plán sovětského svazu na nenadálý útok proti Německu v roce 1941. Můj názor je, že na rok 41 sověti žádný útok nepřipravovali, a kdyby Miloš nevyzobával, ze Solonina jen zrníčka, musel by dávno napsat že si Solonin myslel totéž. Přesnou citaci co řekl ti Miloši rád přenechám, přece jen je Solonin tvůj kůň. A kdybys měl něco praktických zkušeností s vojenstvím, pochopil bys už z map, že rozmístnění RA v červnu 41 opravdu není moc vhodné pro obranu, ale zároveň bys věděl, se pro útok nehodí vůbec. Podle mého opravdu počítali s něčím, jako pružná obrana, tak jak to napsal Lord, která měla zastavit útok Němců. A následně podle vývoje situace se jednotky druhého a třetího sledu měly přeskupit přesunout ke frontě a na vhodných místech zahájit ofenzívu, nebo v případě, že nepřítel prorazí měly být použity jako záloha, s úkolem odstřihnout a zničit pronikající jednotky wermachtu. Jenže úroveň štábu RA byla taková, že si ani neuměli spočítat, jestli úkoly kladené na vojska jsou vzhledem ke kvalitě výstroje, možnostem výzbroje a úrovni výcviku reálné a splitelné. A to nebyly v tom je skryta i příčina katastrofy roku 41. teoreticky se dá souhlasit se Suvorovem, že se sovětský svaz připravoval na jinou válku, ale zároveň se musí doplnit, že se prakticky připravoval na houno A když měly vojska konečně začít cvičit, začalo nejvyšší velení s reorganizací, kterou sotva dokončili, tak začali druhou, kterou mohli dokončit nejdřív za tři roky. jestli se takto připravuje překvapivý útok, tak jdu vrátit diplom.

Tvrzení o preventivním úderu je nesmysl. To je naprosto dokázaný fakt, který nemá cenu zpochybňovat a kdo tak činí, špatně činí. Ovšem mnohdy je to dáno tím, že obvykle se několik věcí spojuje dohromady, jak jsem podotýkal dříve.
Co ale není tak zřejmé je, zda se Sověti nepřipravovali na vlastní útok. Osobně se kloním k tomu, že jednoznačně útok plánovali. Potom jde o to kdy. Opět, osobně zastávám názor, že spíše v pozdější době. Ovšem stejně tak nezavrhuji myšlenku, že vlivem válečným událostí začali svoje přípravy urychlovat.

Jen tak na závěr poznámku, defakto ikdyby se ukázalo, že Sověti se připravovali třeba v červenci 41 zaútočit, nic to nemění na faktu, že německý útok nebyl preventivní, protože jeho přípravy nijak se sovětskými plánami nepočítaly.

Josefe, pak je tady jediný argument zastánců alternativních teorií, že ani Wehrmacht nebyl připraven na válku. Ovšem nebyl připraven na dlouhotrvající a opotřebovávací válku. Na bleskovou útočnou, byl připraven velmi dobře. Na severu byl postup vcelku rychlý – dobré komunikace pobaltských států, v podstatě až zastavení před Leningradem. Střední úsek fronty z počátku solidní postup – těžiště útoku, ovšem později problémy. Jih země – nakonec i masa ruských vojsk způsobila určitý odpor, včetně opotřebování agresora.

Pokud by Sověti něco bezprostředně chystali, tak by museli být ještě větší diletanti než Němci, což do určité míry byli, na druhou stranu jsem výše psal o názorech a schopnostech tehdejších vedoucích představitelů.

Ale není to jenom to, prakticky je to spousta dalších věcí. Souhlasím s tebou, souhlasím Dzinem i Milošem, že teoretické útočné plány se ve 30. letech dělaly, ba že se dělaly i cvičení v tomto ohledu, ale stále to přímo neukazuje na tvrzení, že je Němci předběhli v rozsáhlém útoku jen o měsíc.

Mě to zatím spíše přijde, že prostě byli v okamžiku určité patové situace. Většinou v dějinách vojenství byli vždy něco pozadu, a než stačili dokončit svoje reformy, tak je dříve někdo napadnul. Ať to bylo za cara, za Stalina, nebo Putina.

Například na Palbě se už několik let probíhá ruská vojenská reforma, zatímco západní státy a USA jsou „už zreformované“.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=3363

Michail Tuchačevskij, který prosazoval taktiku "hloubkových operací" dopadl bídně a s ním mnoho jeho spolupracovníků. Možná lze namítnout, že ještě další přežili, ale ti se „vykrystalizovali“ až během bojů. Samozřejmě, že odkaz, který Rudé armádě v tomto směru dal, se později více uplatnil při porážce fašistů.

Zrovna tak musíme opustit komunistickou propagandu, která se snažila vyvolat dojem, že nejprve začala druhá světová válka, a teprve poté zahájil Sovětský svaz formování svých armád.

Jinak řečeno základní kostra již existovala a šlo pouze o dostavbu a dolaďování. Ne všechny armády byly tedy dotaženy až na plánovanou úroveň, práce však intenzivně probíhaly.

Svým způsobem, lze napsat, že Hitler byl do určité míry osvícený, než aby čekal, až budou všechny sovětské mechanismy úplně dokončeny. Toto zřejmě někteří historici oprávněně připouští, ovšem tuto plnou připravenost datují až na rok 1942.

Jsem ochoten připustit i sovětskou invazi (či vojenský nátlak) na podzim 1941, za předpokladu, že by se Němci vylodili na Britských ostrovech (ať úspěšně nebo neúspěšně). Ovšem je také možné, že by se Sověti v případě porážky Velké Británie spíše spokojili s Blízkým východem výměnou za Balkán. Stalinovou nadějí byl spíše předpoklad delší války mezi kapitalistickými státy. Neměl zájem útočit na Německo v době vrcholu jeho moci, to bylo totiž příliš nebezpečné. Takže podle mě „chytračil“.


Je tedy otázkou, jak tuto diskusi dál směřovat?

Miloš přinesl jistě plodné náměty a střípky informací a debatu svým způsobem rozproudil. Osobně jsem se dozvěděl něco nového. Vidíme tady pohled z druhé strany a konkrétní přípravy či směrnice Rudé armády. Tím se dozvídáme více a doufám, že i čtenáři, o vojenské vědě. Takže ačkoliv byl jeho záměr trochu jiný, přineslo to svým způsobem další konstruktivní náměty a možná vysvětlení. A vo tom to je
Nejen obecná klišé, ale podnětné rešerše ruských zdrojů a archivů. Nu a možná časem objeví něco převratného, něco šokujícího, uvidíme.

------------------------------------------------------------------

Pro inspiraci si můžeme vzít velkolepý plán ze 70. let - překvapivý útok početně zvýhodněných jednotek Varšavské smlouvy (2 000 000 vojáků, 40 000 obrněných vozidel, 2 000 moderních bojových letadel...) na široké frontě od Norska až po Turecko. Na počátku měly stát společné manévry na území tehdejších DDR a ČSSR, které by přešly za určitých okolností, rovnou v útok přes západoněmeckou hranici.

Některé špičky bývalé Československé lidové armády potvrzují autentičnost ofenzivního plánu Varšavské smlouvy. V roce 2000 objevil historik Petr Luňák v českém archivu unikátní operační plán Československé lidové armády (ČSLA) z roku 1964. Ten počítal s tím, že v případě vypuknutí války bude naše armáda hrát roli prvosledových jednotek a zaútočí jihozápadním směrem. V Den D-9 měly československé tanky dorazit do francouzského Lyonu.
Více na www.palba.cz/viewtopic.php?t=4476

Toto útočné pojetí války se paradoxně v sovětském plánování objevuje až po Stalinově smrti.

Byl ovšem operační plán Varšavské smlouvy reálný?

Někteří velitelé si dodnes myslí že ano. Generál Šmoldas říká: "Kdyby v té době byla začala válka a nebyla nukleární, tak jsme za týden byli v Normandii. Protože jsme měli takovou převahu tanků a takovou převahu v operačním umění a pojetí války, že ten Západ by to nemohl vydržet."
Válka by ovšem s pravděpodobností hraničící s jistotou jaderná byla. Pro tuto eventualitu počítal plán s tím, že naše strana zasadí asi 130 jaderných úderů, vůbec ale neuvažuje o podobné reakci protivníka.

Podle Karla Siebra byl plán z roku 1964 značně nerealistický, což uznala i část zpovídaných. "Vůbec se tu nebere ohled na to, že Američané byli schopni pohraniční přechody totálně zneprůchodnit výbuchy malých jaderných náloží, velmi nerealistický je také plán postupu, který počítal až s 80 kilometry denně." Podle některých mladších generálů by se takovou rychlostí v šedesátých letech nemohla vojska přesouvat ani za předpokladu, že by jim vojáci NATO jen u krajnice salutovali.


Resumé

Žádný operační plán navíc nebyl a ant nemohl být scénářem, podle něhož se řídil děj a z něhož lze účelově extrahovat podklady pro strhující publicistiku. Staletí válek ukázala, že plán boje či operace, a to ať rámcový, a tím spíše podrobný, může pouze naznačit způsob dosažení vytčeného cíle. Právě největším uměním jeho zpracování byla variabilita, umožňující jeho vykonavatelům v případě nutnosti, bez ohrožení a chaosu, pohotově reagovat na změněnou situaci.

Z těchto a řady dalších důvodů byla operační dokumentace ve všech vyspělých armádách zpracovávána s mimořádnou zodpovědností a pečlivostí, a to jak co do obsahu, tak uspořádání. Celý proces se řídil přísnými předpisy, každá i formální změna měla svůj význam a operační důstojníci patřili k nejkvalifikovanějším příslušníkům všech štábů a armád vůbec.

Tuto mimořádnou závažnost obsahové i formální struktury operačních dokumentů by si měl dnes uvědomovat každý badatel, chce-li takovým specifickým pramenům rozumět a dopracovat se při práci s nimi hodnověrných závěrů. To se však u „objevených" a v zahraničí narychlo publikovaných dokumentů ČSLA z padesátých a šedesátých let zjevně nestalo. O tom svědčí způsob jejich použití, zmíněný již v úvodu této práce. Očividně byly, prakticky nevyhodnoceny, nabídnuty zahraničním periodikům coby překvapivá a odhalující četba.

Jestli lze tímto způsobem přispět k serióznímu poznání o přípravách jaderné války v padesátých a šedesátých letech minulého století a vyvodit z něj hodnověrné závěry, je sporné.

Děkuji V.M. za inspirativní názor …
-------------------------------------------------------------------

Doplnění k předchozímu … plány z 50 a 60-tých let minulého století, je možné považovat za prvotní koncepty, zatímco k dalšímu rozpracování docházelo během 70-tých let.

Po více než 40 let připravovali stratégové obou bloků plány pro případ, že by válka ať už z jakýchkoli důvodů vypukla.

Stalin nikdy nezapochyboval o agresivních úmyslech západního bloku, nicméně v prvních letech po druhé světové válce byla jeho odpověď na formování západní aliance především politická, nikoli vojenská. Severokorejská invaze proti Jižní Koreji v červnu 1950 dala na první pohled za pravdu těm, kteří tvrdili, že sovětské hrozbě je třeba čelit nejen politicky, ale i vojensky. Pod dojmem vpádu se mnozí v Západní Evropě obávali, že se Stalin chystá na zopakování korejského scénáře i na Starém kontinentu.

Jak ale ukazují dokumenty zpřístupnělé po roce 1989, spíše než aby připravoval vpád do západní Evropy, obával se údajně sovětský vůdce západní odvety za korejský vpád, především v podobě možného vojenského zásahu proti Československu.

Z dosud zpřístupnělých archivních pramenů vyplývá, že Stalinovy úvahy o možnosti zahájit preventivní válku proti Západu, jak o tom informoval východoevropské komunistické pohlaváry na moskevské schůzce v lednu 1951, nedosáhly operační úrovně.

Polský plán z roku 1951, jeden z mála dostupných dokumentů tohoto typu z ostatních postkomunistických zemí, nejen nepočítal s masivní invazí západních vojsk na vlastní území, ale nenaznačoval ani možnost preventivní války. Po očekávané invazi amerických a britských jednotek, které údajně zůstaly v severní Normandii již od invaze v roce 1944, z Baltického moře a ze vzduchu měly polské ozbrojené síly za úkol pouze odrazit nepřátelský útok.

Obdobně vyznívají i československé válečné plány té doby. Plán Orel, který specifikoval vojenské operace do ukončení mobilizace, byl zpracován v lednu 1951, tedy v době, kdy Stalin v Moskvě omračoval východoevropské pohlaváry svými plány. Podle plánu měl údajný západní útok začít napadením sovětských sil v NDR a v okupační zóně v Rakousku a měl poté pokračovat útokem proti “lidově-demokratickým režimům v Československu a Maďarsku, za pomoci Jugoslávie.”

Ohledně možného napadení, t.j. připravenosti Západu ke konfliktu, kloní se československý dokument rovněž spíše k dlouhodobější perspektivě, neboť údajně “imperialisté nemíní zahájit boj bez německých divizí”.

Pokud jde o letecké síly, došlo československé velení k méně uklidňujícímu závěru, že Západ má na středoevropském válčišti jedenáctinásobnou převahu v počtu letadel. Avšak pod dojmem druhé světové války a u přesvědčení, že Západ nemá dostatek sil k obsazení teritoria Sovětského svazu a jeho spojenců, nezměnila tato skutečnost jejich celkový závěr, že “západní imperialisté nemají pro rok 1952 dostatek sil k zahájení válečného konfliktu.”

Ani plán Pěst z března 1951, rozvádějící plán Orel po ukončení mobilizace, neodrážel Stalinovu výzvu ke konfliktu.
Jeho cílem bylo po úspěšné obraně vlastního území přejít do útoku a během čtyř až pěti dnů “dosáhnout řek Naab a Dunaj” a “ovládnout předmostí na jižním břehu řeky Dunaj v prostoru Regensburg – Straubing”.

Dokument předpokládal, že Západ použije “zejména svého letectva k bezohlednému bombardování měst, vesnic, průmyslových podniků a zejména železnic, mostů a všech komunikačních spojů.” Cílem tohoto útoku mělo být nejdříve “rozvrátit morálku našich národů, ochromit mobilizaci a soustředění čsl. armády,” po níž měl údajně následovat úder motomechanizovaných jednotek, t.j. obsazování území a okupace.

************************************************************
Diskuse mezi sovětskými maršály, která vypukla krátce po Stalinově smrti vyústila v obecně přijatou tezi, že o výsledku války v jaderném věku bude pravděpodobně rozhodnuto v jejích prvních okamžicích. Oproti stalinskému dogmatu, sice sovětští stratégové zdůrazňovali význam momentu překvapení, ale zároveň zůstali v zajetí předchozích představ, že příští válka bude jinak vcelku opakováním druhé světové války s jejími mohutnými frontovými operacemi.

V lednu 1960 oznámil Chruščov v projevu před Nejvyšším sovětem radikální snížení stavu sovětských vojenských sil v souvislosti s údajně novou vojenskou doktrínou, postavenou na odstrašujícím účinku sovětských strategických sil. Zároveň se Chruščov zabýval úvahami nahradit armádu domobranou a otevřeně vyjadřoval nevoli s plány obsadit západní Evropu během několika dnů.

Z nedávno odtajněných československých vojenských dokumentů je ale zřejmé, že operační plánování Varšavské smlouvy zůstalo Chruščovovou iniciativou ovlivněno nakonec velmi málo.

Pokud by se Západu podařilo provést předstihující jaderný úder, měla podle nich československá vojska, zformovaná do samostatného frontu, přistoupit k okamžitému protiútoku a do konce pátého dne konfliktu operovat v hloubce 100-120 km na území Spolkové republiky Německo.

Chruščovovo sesazení v říjnu 1964 sice nebylo vyvoláno vojenskými kruhy, sovětští maršálové se nicméně nepochybně radovali z odchodu vůdce, který se nejenom snažil omezit jejich moc, ale chtěl prosadit i své vlastní strategické představy. Chruščovův odchod uvolnil poslední potenciální zábranu, aby východní vojenské plánování nepokračovalo v cestě nastoupené po berlínské krizi.

V létě 1964 nařídila Moskva bez dalšího vysvětlení vypracovat nový operační plán, podle něhož měla československá vojska dorazit do osmého dne války do jihovýchodní Francie za použití jaderných zbraní. Jestliže by tedy Západ nejen nebyl schopen porazit východní alianci v konvenční válce, ale dokonce by mu hrozila porážka, pak mu podle nikoli nelogického závěru sovětských stratégů nezbývala jiná volba, než sáhnout k jaderným zbraním.

Na počátku 70. let prohlašoval někdejší velitel Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy a ministr obrany SSSR maršál Andrej Grečko: “Řídíme se … principem, který uskutečňuje naše strana – nepoužít jaderné zbraně jako první. To ale neznamená, že v určité vojensko-politické situaci, jakmile nepřítel ukáže své nepřátelské úmysly, nepoužijeme svoji sílu hrozbu útoku rozdrtit.”

Zdroj: www.mzv.cz

lord píše:Jsem ochoten připustit i sovětskou invazi (či vojenský nátlak) na podzim 1941, za předpokladu, že by se Němci vylodili na Britských ostrovech (ať úspěšně nebo neúspěšně

No tohle jsou shodou okolností i myšlenky Solonina na které jsem narážel . Ale s těmi se už do polemiky pouštět nebudu, . Taková akce by už byla možná a přípravy sovětského svazu by do tohoto scénáře zapadaly, včetně divně rozmístněných vojsk, ani k útoku ani k obraně a které bych nazval vyčkávací "budeme čekat blízko hranic a podle situace se rozhodneme. To ovšem byla situace, kterou Hitler nechtěl . Na druhé straně, už je to alternativí historie a to také není moje parketa.
No a Lorde a Dzine, když jste tak pěkně naformovali myšlenky, se kterými souhlasím tak o co se bude dál vést spor? .
Přeju hezký nový den.

Pravdě se asi nejvíce přiblížíme, když sovětské uskupení označíme jako „soustředění pro všechny případy“. Dne 22. června 1941 byly sovětské síly nesporně ještě hluboko rozčleněny, tedy v obraně. Ovšem tento obraz se mohl rychle změnit podle vývoje politické nebo vojenské situace Německa.

Josefe, oba špekulanti (Hitler a Stalin) se prostě do určité míry přepočítali. Jeden si myslel, že Hitler nebude takový blázen, aby otevíral v podstatě dvě fronty, dokud nebude mít dobytou či aspoň uzavřený mír s Velkou Británií. To ovšem zase odmítal Churchill, který právě doufal v SSSR a USA. Chudák Rudolf Hess měl z toho těžkou hlavu a odletěl do Anglie možná na vlastní pěst to řešit, jak dopadnul asi víte

V době diktatur, ideologií, „křížových tažení“ a mas vydrážděných všudypřítomnou propagandou se slovo „rozum“ jaksi vytratilo.

Hitler měl 2 roky času na to porazit Rusko. To se mu však napovedlo a pak začli své vážnější akce navíc realizovat i západní spojenci.

Ale více jsem o tom psal např. tady Analýza Adolfa Hitlera jako vojevůdce a stratéga
Jednoduše by šlo napsat - Hitler sledoval jedinou strategii dobýt Sovětský svaz a tomu podřizoval vše ostatní. Byla to strategie, která ho stála válku. Příliš nepočítal s jinými alternativami. Po dobytí Západu se však mohlo vojenské úsilí Němců ubírat různými směry.
Admirál Erich Reader upozorňoval na zhoršující se situaci ve Středomoří, rovněž se pokouší odradit Hitlera od letního útoku na Rusko. Reader za současné situace považuje za hlavního nepřítele Velkou Británii a odmítá přepínat německé zdroje dalším tažením. Vůdce si ho vyslechne, ale nekomentuje to. Německé loďstvo pohlíží na vývoj ve Středomoří s vážnými obavami. Dále pokračuje – z těchto důvodů by se Německo mělo zabývat plány na obsazení Gibraltaru.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=1923

Cesta k přemožení Velké Británie přes Středozemní moře, ale nemusela Anglii skutečně přimět ke kapitulaci, avšak každopádně by to pro ni byla těžká rána. Vázání německých sil v tomto prostoru, by však umožnilo jednak vyzbrojení britských mateřských ostrovů, a jednak poskytlo Sovětskému svazu onu velkou šanci na válku s Velkoněmeckou říší. Hrálo se o čas a Hitler už rok promarnil.

Navíc Adolf věděl, že může být těžko dědicem britského impéria – tím by se spíše stali USA, SSSR, případně Japonské císařství.

Stalinovy kalkulace byly docela racionální či spekulativní (mohl si to dovolit), nemůžeme se pak divit, že některé informace považoval za provokace. Ovšem realita byla trochu jiná.

Pak existuje další spekulace, že se Stalin chystal podepsat „kapitulantskou“ dohodu s nacistickým Německem a souhlasil s postoupením obrovských teritorií SSSR Hitlerovi.

V dokumentu se mimo jiné praví:
- Po redislokaci vojsk budou ozbrojené síly SSSR koncem r.1943 připraveny ke společným vojenským operacím s Německem proti Británii a USA.
- SSSR deklaruje mírové spojenectví s Německem a obviní z rozpoutání války světové židovstvo v čele s Anglií a USA. V letech 1943-44 povede bojové akce s cílem zavést „nový světový řád“ … (pozn. - týká se Latinské Ameriky, Arabského světa, Číny a dalších)
Více na www.palba.cz/viewtopic.php?t=2454

Ale to už se pouštíme na tenký led alternativní historie A to by jsme asi neměli!

Nicméně, kdyby byl Hitler trochu chytrý, možná by se před napadením SSSR a v případě pokračování intenzivní války proti Velké Británii, mohl ze Stalinem diplomaticky dohodnout na nějakých nových sférách vlivu. Jenže on chtěl získat především suroviny pro německý národ a to mohl nejlépe hledat právě na Východě.

A to zase ne. Soustředění pro všechny přípravy to ano, ale RA prováděla jednoznačně kryt státní hranice a nebyla přitom obranných pozicích. Na jaře 1941 zahájila rozvinování (soustředění) u západních hranic. Víceméně se postupovalo dle plánu "z 15. května 41". To je ten plán, o kterém se tak často vedou spory, jestli byl nebo nebyl schválen. Podle současného stupně vvědění se kloním k názoru, že byl. Minimálně z toho důvodu, že SSSR podle něho jednal. Abych to upřesnil se svýma dřívějšíma tvrzeníma, tento plán byla reakce na změnu situace a ne jako dlouhodobá příprava na předem rozhodnutý útok. Nijak ale nevylučuji, že základem je dřívější plánování útoku SSSR na Evropu, což by ostatně nebylo nijak překvapivé. Stalin pravděpodobně nebyl nakloněn myšlence, že se Němci připravují na útok, ale přeci jen to nijak nevylučuje jeho přípravu "cobykdyby". Ostatně to k němu docela i sedí, vždy se snažil mít několik možností na výběr.

Navíc veškeré hlavní přípravy jsou z pozdější doby, tedy ve chvíli, kdy do útoku zbývají dny max. týdny a to už bylo v době, kdy pravděpodobně byl už SSSR přesvědčen, že k útoku dojde. Bohužel pro co nejpřesnější zhodnocení mi (nám?) chybí co nejlepší údaje z června (května?) 1941, tedy v době, kdy se to tzv. lámalo. Tady si myslím, že díky nastalé situaci Stalin minimálně poupravil (když ne úplně změnil) svůj názor.

A opět musím zopakovat (vím, ale opakování matka moudrosti), že právě toto je obvykle problém většiny analýz, že se nesnaží postihovat vývoj změny situace a reakci na ní, ale dávají vše do lineární souvislosti. Takže se bere, že Wehrmacht zaútočil a protože RA se nacházela ve stádiu přesunu a formování a měla plány na útok, proto je nyní realizovala, aby zaútočila a Wehrmacht jí předešel a zasadil preventivní úder. Pokud bychom ovšem měli mluvit o preventivním útoku, ta kdaleko větší smysl by to mělo v případě RA na Wehrmacht, než obráceně. Takže s daleko větší pravděpodobností by potom logický řetězec spíše byl RA měla plány na útok, Wehrmacht se chystal zaútočit a RA se rozhodovala, že se ho bude snažit předejít a zaháji přeskupování a formování, ale nestihla to a Wehrmacht jí zasadil úder daleko dříve, než se stihla připravit.

Dzine, von Manstein ve svých pamětech uvádí, že na jeho směru byla RA v podstatě ještě v obraně, i když nevylučoval, že se toto mohlo rychle změnit, jak dnes víme na základě onoho plánu krytí státní hranice. Jinak řečeno má tím na mysli skupinu armád Sever. Zatímco by jsme se měli zabývat také Středem a Jihem.

Problémem spíše je, že tzv. Žukovův plán je hrubě napsaný a přeškrtaný dokument, který působí spíše dojmem nějakého konceptu, než skutečně velkolepého operačního plánu. Proto tady tvrdíme, že pokud se podaří najít jeho další štábní operační rozvinutí, čili podrobnější dokumenty, byla by to bomba! Na druhou stranu toto může být pochopitelně stále ve velkém režimu utajení.

Například Alexandr Vasilevskij uvádí, že plán byl podrobně rozpracován spolu s velitelstvími západních vojenských okruhů a spojen s mobilizačním plánem. Současně byly detailně vypracovány grafikony a propočty transportů vojsk z týlu do oblastí soustředění. Několik týdnů před německým útokem byly všechny okružní operační plány předány štábům okruhů.

Základním problémem podle Vasilevského bylo to, že plánované transporty a soustředění vojsk nebylo v červnu 1941 ještě dokončeno. Všechna vojska ještě nebyla tam, kde měla být. Příčinou bylo podle něj to, že Stalin odmítal možnost války s Německem v nejbližší době a Stalinova víra, že bude schopen oddálit začátek války.

Stalinovi šlo o to, aby hitlerovskému Německu včas a systematicky dával nálepku “agresora”. Džugašvili se cítil být obletován, chtěl více a doufal, že mu to A. Hitler nabídne. Ale nenabídl, už nic místo toho mu zasadil úder!

Stalin tedy lavíruje mezi Hitlerem a Churchillem a Hitler se opět s větším důrazem zaměřuje na svůj starý cíl – získání “životního prostoru” na východě. Dochází ke změně orientace německého zbrojení a v listopadu 1940 i k prvním štábním cvičením na operačně taktické úrovni, jejichž předmětem je polní tažení na východ ve smyslu plánu Barbarossa.

Dzine, vzhledem k oboustrannému postoji a přípravám může být Hitlerova válka chápana jako “preventivní válka”, ale ne z operačně-taktického pohledu, ale z pohledu strategicko-politického.

Manstein taky píše, jak u Kurska už už měl vyhráno a jen díky zásahu Hitlera prohrál...

Ale jdi, to si zjistil kde? Máme 4 verze plánu rozvinování RA. Ta poslední z 15. května 1941 je oním Žukovovým plánem o kterém píšeš a jedná se o plán eventuelního preventivního úderu proti Wehrmachtu (což navrhoval Stalinovi, ale ten to odmítl). Existuje (podle zatím dostupných údajů) ve dvou verzích. Rukopisný návrh o 15ti stránkách, o kterém píšeš, a potom strojopisná verze, která už je oficiálním návrhem onoho "velkolepého operačního plánu" včetně příloh. Obsahuje i podpisy Timošenka a Žukova. Ale bomba už to není, strojopis plánu (bez příloh) byl zveřejněn v roce 1997.

Ani ze strategicko politického. To bys mohl nazvat preventivní veškeré akce nacistů za WW2...

arten píše:Milos napísal:
„ZSSR, trpel veľmi nekvalitnou rozviedkou, ktorá nebola schopná určiť či Nemecko už prijalo politické rozhodnutie o útoku na ZSSR...
...Stalin (& company) neboli schopný roztriediť /vyhodnotiť a určiť čo je fakt, a čo je len "balast" a čo je cielená nemacká dezinformácia."
Ani jedno tvrdenie nie je pravdivé.

Predpokladám, že toto tvrdenie je založené na (okrem iného) knižke „David E.Murphy: O čem Stalin věděl, nakl. Academia Praha 2008“.
Knižku som si preštudoval a najmä na základe kapitoly venovanej R.Sorgemu a jeho správam musím trvať na tom čo som už skôr uviedol.
Pán D.E.Murphy tu do značnej miery cituje prácu „Anatolij G.Fesjun: Delo Richarda Zorge. Neizvěstnyje dokumenty, Moskva 2000“. Túto prácu nemám k dispozícií takže nemôžem hodnotiť, na základe čoho autor došiel k svojim záverom.
Ale k tomu čo píše p.Murphy musím skonštatovať, že pokračuje v tom čo kritizuje už M.I.Meľtjuchov, teda že si z hlásení vyberá predovšetkým to čo je v nich správne a to práve na základe naši súčasných znalostí. Teda mi dnes vieme ktoré hlásenia boli správne, ale príslušné osoby s rozhodovacou právomocou to na jar roku 1941 ešte vedieť nemohli. Samozrejme, za „normálnych“ okolností by sa z uvedených informácií dalo získať oveľa viac, ale to je to čo som tu už niekoľkokrát zdôrazňoval: minimálne v rokoch 1924-1953 mala kádrová politika v ZSSR ďaleko od toho čomu hovoríme „normálne“!!!

josefg píše:Přesnou citaci co řekl ti Miloši rád přenechám, přece jen je Solonin tvůj kůň.

Myslím že ide o tento výrok: „Už niekoľko generácií historikov u nás doma aj v zahraničí neúnavne diskutuje o kvalite nemeckých a sovietskych tankov - o kalibroch ich diel či hrúbke panciera, o bojových parametroch nemeckých a sovietskych lietadiel - o ich rýchlosti či výzbroji. Diskutujú o množstve ďalších vojensko-technických detailov a v nich hľadajú vysvetlenie porážok Červenej armády. Neuvedomujú si, že takáto diskusia je bezpredmetná v podmienkach, keď sa jedna z dvoch bojujúcich armád hneď po vypuknutí vojny začala rozkladať a jej vojaci sa masovo vzdávali do zajatia a dezertovali. Za týchto okolností nemá zmysel diskutovať o operačno-taktických otázkach či o kvalite vojenskej výzbroje. Hlavná a kľúčová príčina porážok Červenej armády v roku 1941 sa nachádzala mimo rámca vojenského umenia a vojensko-technických vied.“

Len upozorním, že odkazy na Solonina som sem dával z dôvodu, keď som chcel upozorniť na to že existujú alternatívne vysvetlenia, teda nie že zastávam na 100% Soloninovu pozíciu.
A aj tie „vyzobané zrniečka“ mali skôr slúžiť v diskusií o čiastkových záležitostiach, napríklad v prípade „rozkazu zakazujúceho strieľať na nemecké prieskumné lietadlá“ alebo v otázke „prečo nie sú/sa nenachádzajú v archívoch príslušné smernice“, ktoré by sa tam mali nachádzať. Ale uznávam, že som sa mohol vyjadriť nepresne alebo príliš neurčito.

josefg píše:A kdybys měl něco praktických zkušeností s vojenstvím, pochopil bys už z map, že rozmístnění RA v červnu 41 opravdu není moc vhodné pro obranu, ale zároveň bys věděl, se pro útok nehodí vůbec. Podle mého opravdu počítali s něčím, jako pružná obrana, tak jak to napsal Lord, která měla zastavit útok Němců.

Pozor, tu sa musím ohradiť.
Nemyslím si že som v tejto diskusií niekde tvrdil, že ČA mala 22.6.41 vyraziť do útoku. Ja som prevzal citát p.Jiří Fidlera, ktorý na základe svojich zistení dovodzuje, že ČA mala byť po dokončení rozvinutia (teda okolo 10. až 15.7.41) v iných pozíciách ako je to zachytené na „tradičných“ mapách, ktoré sú datované k 22.6.41. Najmä čo sa týka „údajného 2. strategického sledu“. Teda nejde o moje závery ale závery p.Fidlera, teda treba sa pýtať jeho.
Podľa „plánu mobilizačného krytu“ mala ČA zotrvávať v aktívnej obrane a útočiť malo letectvo, až na základe priaznivej situácie a na základe rozkazu vyššieho velenia malo dôjsť k presunu bojov na nepriateľské územie.
Ale ani celkové zmobilizovanie a rozvinutie ešte neznamená, že ČA okamžite prejde do útoku. Aspoň tak o tom píše Solonin. A práve ten upozorňuje na fakt, že „plán krytu“ bol do veľkej miery závislý na tom či vrchné velenie bude schopné vydať rozkaz k plneniu „plánu krytu“. A práve to sa nestalo, miesto toho prišla najprv „Smernica č.1, potom č.2 a nakoniec č.3", ktoré znamenali porážku a praktickú likvidáciu ČA v počiatočnom období vojny.

josefg píše:A to nebyly v tom je skryta i příčina katastrofy roku 41. teoreticky se dá souhlasit se Suvorovem, že se sovětský svaz připravoval na jinou válku, ale zároveň se musí doplnit, že se prakticky připravoval na houno.

Práve to som sa snažil povedať, že až mi dnes vieme že plány ČA boli do veľkej miery nereálne. Ale čo v roku 1941, uvedomoval si Stalin & comp. že „niečo nie je v poriadku“??? To som sa snažil povedať tým príspevkom na ktorý si na začiatku reagoval, že Stalin sa stal obeťou vlastne „dokonalej“ diktatúry, kde bol do veľkej miery narušený normálny systém bŕzd a protiváh. Teda napr. Žukov a Timošenko sa v prípade nesúhlasu zo Stalinovým názorom obrazne povedané: „nemali kam odvolať“!!!

Lord píše:Dzine, von Manstein ve svých pamětech uvádí, že na jeho směru byla RA v podstatě ještě v obraně, i když nevylučoval, že se toto mohlo rychle změnit, jak dnes víme na základě onoho plánu krytí státní hranice. Jinak řečeno má tím na mysli skupinu armád Sever. Zatímco by jsme se měli zabývat také Středem a Jihem.

To nie je prekvapivé, lebo PribOVO podľa plánu krytu mal naozaj vykonávať predovšetkým obranné úlohy. Aj po prechode "Severozápadného frontu" do útoku sa počítalo len s relatívne menšími operáciami, ktoré nešli príliš do hĺbky.

Lord píše: Problémem spíše je, že tzv. Žukovův plán je hrubě napsaný a přeškrtaný dokument, který působí spíše dojmem nějakého konceptu, než skutečně velkolepého operačního plánu. Proto tady tvrdíme, že pokud se podaří najít jeho další štábní operační rozvinutí, čili podrobnější dokumenty, byla by to bomba! Na druhou stranu toto může být pochopitelně stále ve velkém režimu utajení.

To že je „Žukovov plán“ taký aký je, je okrem iného aj dôsledok niekoľkokrát uvádzaného rozkazu NarkomaOborony nr.0023 z 12.Apríla 1941, kde sa presne špecifikuje ako sa majú zhotovovať štábne dokumenty v kategórií „prísne tajné“. Teda majú byť písané ručne, na tvrdú podložku a po zhotovení majú byť odovzdané priamo do rúk adresáta, bez toho aby sa s dokumentom oboznamoval čo i len priamy nadriadený zhotovovateľa dokumentu (ak sa sám nezúčastňuje na zhotovení dokumentu)...atď.
Ale to naozaj len na ilustráciu. „Žukovov plán“ naozaj nemusí byť ten hľadaný „corpus delicty“. Skutočne môže isť len o návrh, ktorý zostal nevypočutý.
V súvislosti s tým ma zaujal ten fakt, že dokument č. 425 (treba hľadať v zborníku 1941 god.) teda „Direktíva NarkomaOborony (timošenko) & Nač.Gen.Štaba (žukov) pre veliteľa ZapOVO Gen.Pavlova z apríla 1941“ (bez bližšieho určujúceho čísla a dátumu) hovorí o príkaze k rozpracovaniu operačných plánov ZapOVO. A táto direktíva (resp. určenie čo má ZapOVO v prípade vojny podnikať) sa až zarážajúco podobá na text „Žukovovho plánu“ a to ma privádza na myšlienku či Žukovova formulácia na záver jeho „plánu“: K těmto úkolům jsem již vydal celou řadu nařízení; rozpracování plánu k obraně státních hranic a protiletecké obraně bude ukončeno k 1.6.41.
...nesúvisí práve s touto direktívou.
A na záver: ak mal byť „Žukovou plán“ odmietnutý, tak prečo zostal v archíve???
A táto otázka je zásadná!!! Totiž podľa vyššie uvedenej smernice mali byť všetky konspekty a pomocné papiere po skončení práce komisionálne zničené. Teda uchovanie „plánu“ v archíve je dosť v rozpore so zadaním smernice.

Miloši velkej výplod - gratulace, budu muset ještě přelouskat. Kde soudruzi udělali chybu, ti teď přesně neřeknu

Dzine, ze strategicko-politického, myšleno úhlem pohledu nacistů - jejich postojů a cílů, které jsem se snažil nastínit v předchozích příspěvcích. Ovšem podle mého soudu, většinou předcházely Hitlerovy akce a útoky x protivníka. Takže z toho, že nesou Němci hlavní vinu za válku se prostě těžko vymaní. Je potřeba rozlišovat příčinu a následek. V opačném případě z toho Hitler vyjde jako velký bojovník proti bolševickým úkladům

Erich von Manstein, píše – schválně jsem si vzal teď tu knihu do ruky a cituji:

Celkový dojem z nepřítele byl takový, že sice na přední linii své obrany nebyl našim útokem v žádném případě překvapen, ale že sovětské velení s něčím takovým asi nepočítalo nebo ještě nepočítalo, a tím nedošlo k soustředěnému nasazení sovětských sil.

… zvláště podle koncentrace tankových sil v bělostockém a lvovském výběžku, bylo možné počítat s brzkým či pozdějším přechodem Sovětů do útoku …

Na druhé straně však rozdělení sovětských sil 22. června 1941 v našem úseku bezprostřední úmysly útočných akcí nijak nepotvrzovalo.

Skupina armád Vorošilov (resp. Severozápadní front), která stála proti skupině armád Sever, nasadila k zajištění hranic jen sedm divizí, zatímco zbývající síly, celkem 29 střeleckých divizí, dvě tankové divize a šest mechanizovaných brigád, stály hloubce u měst Šiauliai, Kovno a Vilno, případně ještě hlouběji v oblasti Pskov-Opočka, tedy na Stalinově linii.

Také obě další skupiny armád (Timošenkova a Buďonného, resp. Západní front a Záložní front) byly hluboko rozčleněny, i když u nich byly síly nasazené v pohraniční oblasti mnohem silnější.

Dzin nechcem sa opakovať, ale napíšem ti to čo Milosovi – je jasné, že spravodajské informácie majú rôznu kvaltiu. Rusi však obdržali stovky správ, ktoré pri spracovaní dávali veľmi jednoznačný obraz. Vina je jednoznačne na Stalinovi v zmysle presvedčenia ktorého boli upravované (jasne že Stalin dostával správy už po analýze a spracované). Prípad Stalina sa v literatúre uvádza ako ukážkový príklad zlyhania politického vedenia v spravodajskom cykle.

Dôkaz, že informácie mali a mali ich veľmi presné je veľmi jednoduchý – vyhlásili 21ho pohotovosť, alebo nie?


K téme –

Sústreďovanie síl pri hraniciach je možné interpretovať aj ako preventívne opatrenie – Rusi neboli cvičení v obrane ale útoku (na čom sa tu zhodli viacerí z oboch strán), takže toto je interpretovateľné ako príprava na budúce protiútoky. Pre mňa toto (a závery p. Fidlera) dôkaz nie je.

Viacerí odporcovia aj zástancovia útoku tu postli veľmi zaujímavé informácie. Vďaka za ne. Jedna dosť podstatná, ale akoby nenašla interpretáciu:

Je jasné, že Sovieti boli v tej dobe v procese reorganizácie. Na tom sa zhodnú všetci. Neboli vytvorené všetky plánované vyššie mechanizované zväzy, zabezpečená logistika, plánované stavy techniky.

Nie je toto pomerne jednoznačný dôkaz, že ak Sovieti plánovali útok, tak neskôr (1942?) až po skončení reorganizácie?


Takmer výhradne sa tu rozoberajú vojenské aspekty. Avšak ďalším veľmi podstatným zdrojom sú politické aspekty. Tie si podľa môjho názoru zaslúžia minimálne rovnakú pozornosť. Už som to tu raz postol Milosovi, ale ani od neho ani nikoho dalsieho ziaden relevantny komentar nebol:

„Doslova a do písmena išlo o sovietsku obdobu appeasementu, ktorú Stalin predtým tak ostro kritizoval:

- vycúval so zmluvy s Juhosláviou
- podpísal zmluvu o neutralite s japonskom a toto chápal ako gesto smerom k Nemecku (že v prípadnej vojne Japonci nezaútočia neveril)
- neustále verejné prejavy náklonnosti Nemecku (napr. známe objatie a prísaha večného priateľstva Schulenburga na nástupišti pri odchode Macuoku)
- zrušil uznanie exilových vlád Belgicka, Norska a Juhoslávie,
- uznal protibritský režim v Iraku
- dodával Nemecku strategické suroviny
- zakázal zostrelovať nemecké prieskumné lietadla nad sov. územím (k tomu koment bol s otazkou zdrojov – zdrojov je vela, napr aj pamate sov. stihacov tusim Pokryskin napr.)
- TASS neustále dementovala správy o hroziacom Nemeckom útoku
- atď...

Proste robil všetko preto aby nijakým spôsobom nedal Nemecku príčinu na útok a poskytoval Hitlerovi to čo by mohol chcieť získať (suroviny).

To na človeka plánujúceho útok nevyzerá. Naopak, všetky jeho činy svedčia o to, že (v tom čase) vojnu rozhodne nechcel.

Ak by ju chcel provokácie by využil.