ringlett píše:Mělo by to být tak, alespoň v rusku tedy, že nejde o procento probitých střel, ale o procento materiálu ZE střely. Tedy že se skrz pancíř musí dostat 80% střely. Tedy z každých 1000g musí projít 800g dovnitř za pancéřování.
Ringlett - je to možné, já to nějak podrobně nezkoumal. Dávám, jak jsem koupil
Tedy moje uváděné hledisko vyznívá statisticky z počtu střel, tvoje uvedené tedy asi jen u Ruska?, že střela nemusí proniknout zcela skrz.
Dzin píše:Co se týká kumulativní hlavice, tam to opravdu takto platí, protože zmíněné vlivy jsou platné stále. Ano, existují rozdíly, účinek kumulativního paprsku se pohybuje v rozmezí cca 80 - 100%, ale není to odvislé od dostřelu resp. doby letu, ale od jiných vlivů. Tedy může nastat i situace, kdy kumulativní střela měla menší účinnost u "ústí hlavně" a větší na maximálním dostřelu. Ale obecně prostě platí, že účinnost HEAT munice se s dostřelem nemění a to se bere jako její hlavní výhoda.
Dzine dobrý, munice se stále vyvíjí, amíci můžou být napřed než rusáci. Je to prostě
vývoj mezi pancířem a municí. V určitou dobu má navrch munice, pak zase pancíř, a obráceně, nakonec se to musí řešit změnou ráže nebo raketami. Podíváme se na celý vývoj
Proti jaké obrněné technice byl kanón určený v dané době, apod.
Dnes máš zase
reaktivní pancíře, které oslabí účinek kumulativní střely, zvláště u tak malé ráže jako je 30mm. Už se experimentuje i s 30mm naváděnou či programovatelnou municí a jiné, ale spíše na měkké cíle.
Apache používal kdysi střely s uranem, operace
Pouštní bouře 1991. V operaci "
Irácká svoboda" v roce 2003 to už byla spíše americká munice
M789 s dvojím účelem (HEDP), při použití přinášela nejmenší množství vedlejších škod. V 90.letech se ještě vyšetřovalo
selhání této munice při penetraci, výsledky byly špatné a posádky by se vystavovaly nepřijatelnému riziku, proto byla tehdy výroba omezená.
V 21.století se už začínají objevovat stížnosti na 30 mm automatický kanón, když byla bojová vozidla pěchoty vybavena zvýšenou ochranou pancéřování schopnou odolat 30 mm kanónové palbě v čelní projekci. Takže se to řešilo přechodem na automatické zbraně ráže 40mm a více,
v Rusku i na 57mm. Ovšem celkový rozměr modulů s kanóny ráže 57 mm vždy neumožňuje jejich umístění na kompaktní obrněná vozidla. Instalace 57mm kanónu je také nepravděpodobná na vrtulníku nebo letadlu, možná by to ještě šlo u Ka-50/52, kde by byl umístěn blízko středu hmoty v těžišti. Nebo už leda postavit letoun kolem děla, jako je americký
A-10 Thunderbolt II.
Ve vojenském letectvu je navíc často instalace automatické zbraně zpochybňována.
Větší význam má zvyšování výkonu radarových a optických lokalizačních stanic spolu s vylepšováním raket. U bitevních helikoptér znamená použití automatického děla vstup do zóny ničení pomocí ručních systémů protivzdušné obrany krátkého doletu typu „Igla“ / „Stinger“. Případně je lepší použít protitankové řízené střely (ATGM) či malé střely pozemních bojových vozidel. Na druhou stranu mají kanóny na helikoptérách stále význam v konfliktech nízké intenzity, náboje jsou levnější, než plýtvat drahými raketami.
Jak jsem už psal 30 mm ruský protipancéřový „projektil zabijáků“
BOPS radikálně rozšiřuje možnosti bojových vozidel pěchoty a vrtulníků. Myslím, že bude asi na podobném principu jako
M789 HEDP, tedy s malou kumulativní hlavicí?, nebo jde o slitinu tvrdšího jádra, zvýšení úsťové rychlosti a také hmotnosti prachové náplně? Nevím. Tento byl vyvinut teprve nedávno. Munice se skládá ze subkaliberní skořepiny (rusky BOPS), vysoce explozivního fragmentačního pláště s dočasnou pojistkou a má vysoce explozivní fragmentační plášť? Hlavní je, že už dokáže penetrovat na 1000 metrů 28 mm pancíř! Měla by stačit na americký
M2 Bradley.
Zbraň 2A42 je namontována na bojových vozidlech BMP-2, BMD-2, BMD-3, BTR-90, na vrtulnících Ka-50, Ka-52, Mi-28N.
Kanón 2A42 má variabilní rychlost střelby a možnost si selektivně vybírat střelivo ze dvou zásobníků. Na pancéřované cíle nebo na měkké cíle náboje s výbušnými střepinami.
Zajímavostí je, že původně měli někteří konstruktéři u vrtulníků
V-80 (Ka-50) OKB pochybnosti zda do něj instalovat takové dělo, místo leteckého kanónu. Kamovští však tehdy považovali použití zbraně 2A42 na bitevním vrtulníku za oprávněné. Díky vysoké odolnosti může hlaveň vystřílet celou munici bez přechodného chlazení,
což může být v bojové situaci rozhodující.
Vysoká počáteční rychlost střely (960- 980 m/s) zajistila výjimečnou přesnost střelby a vysokou průbojnost pancíře (střely pronikající pancířem ve vzdálenosti 1500 m pod úhlem 60° k normálním 15mm ocelovým pancířům). Tím se má na mysli střela s wolframovým jádrem subkaliberní munice, která však nestačila na tloušťku pancíře 25 mm, jako např. u vozidel
BVP Marder. Pancíř vozidla byl tehdy posílen v reakci na 30mm kanón sovětských
BMP-2.
Na odprásknutí pak bylo nutné použít
rakety Vichr s tandemovou kumulativní bojovou hlavicí, ale vývoj u vrtulníku Ka-50 v 90.letech probíhal pomalu, rozpad Sojuzu, nedostatek financí, a jiné.
Nevýhody jako podstatně větší hmotnost kanónu a zásobníků chtěli návrháři u Ka-50 kompenzovat přesností střelby. Výpočty ukázaly, že v případě umístění zbraně do nosní věže by velký zpětný ráz během střelby měl významný vliv na vrtulník, což by vyžadovalo výrazné posílení struktury trupu a zadruhé snížilo přesnost střelby.
Omezení úhlu vychýlení zbraně v azimutu bylo kompenzováno schopností koaxiálního rotoru vrtulníku provádět zatáčku s úhlovou rychlostí, která není nižší než rychlost otáčení zbraně stávajících zařízení v celém rozsahu letových rychlostí.
Pro kanónový držák byl vybrán hydraulický sledovací pohon, který na rozdíl od elektrického pohonu používaného na Mi-28, má vyšší rychlost a nižší měrnou hmotnost, a také částečně tlumí vibrace zbraně při střelbě a kvůli nízké spotřebě energie nezatěžoval elektrickou síť vrtulníku během provozu.
Suvorov píše:
„Přesnost střelby z jedné zbraně je taková, že rozptyl nepřesahuje jednu tisícinu rozsahu: při střelbě na maximální dosah (4 000 m) s fragmenty střepin dopadnou od sebe ne více než čtyři metry. Pokud vezmeme v úvahu, že poloměr zóny nepřetržité fragmentace z jednoho projektilu je nejméně 7 m, pak můžeme s jistotou říci, že z jednoho krátkého výbuchu pěti nábojů v okruhu 10 m od cílového bodu nikdo nepřežije.“
Zdroj:
churilovocity.ru
Ale to zase někteří rozporují, myslí si, že odchylka na takovou vzdálenost je větší, je to vyšší dívčí no
Je nutné vzít v úvahu extrémně nepříznivou vzájemnou polohu rozptylové elipsy, protáhlou podél trajektorie a směr expanze velké části fragmentů kolmých na trajektorii, atd. No podívejte se dyžtak na ten odkaz.
Palebná síla obstojná i díky větší zásobě nábojů, atd. V tom všem má Skeptik prostě pravdu. Když se vypíchne jen tento atribut, tak asi bez debat, avšak využití a komplexnost vrtulníku - to je zase na jinou debatu. 
