PALBA.CZ

Ejdou Rotacak píše:(...)Vaše svatá válka za F-16, (...)

zzz píše:

skelet píše:... se do žádného souboje, pokud vím , nedostalo. No MiG-29 ano, ale neprosadila se prakticky nikdy. Prostě není v reálu ,tak hyper super jak se o něm tvrdí.

Je-li řeč o prvních verzích tak situace je poněkud jiná a poněkud komplikovanější - viz níže. Další verze - SMT/M/K/35 - jsou jiný příběh - IMHO jsou nevyužitelné v podmínkách ČR (snaha o provoz jednoho nadzvuku, který zastane skoro všechno) a to zejména s ohledem na podrazy s poprodejní podporou viz osud některých trpících neruských opraven MiLů.

První verze MiG-29 - ty které byly dodávány 1987-1990 do některých zemí Varšavské smlouvy + Jugoslávie + Irák/Irán/Sýrie + Kuba + Severní Korea) 1987-1990 jsou vcelku zajímavé, ale ve smyslu "navrch huj, vespod fuj" zejména ve smyslu užitná hodnota/provozní,modernizační náklady. Proto se těchto letadel téměř všichni snažili zbavit, neboť letadlo vyžadovalo mnohem mnohem vyšší úroveň poprodejního servisu a podpory výrobce než bylo reálně dosažitelné v bankrotujícím Sovětském svazu. S ohledem na pošramocenou pověst citelně klesla prodejní hodnota těchto MiGů, čehož využili v Polsku kde se rozhodli využít velmi nízké ceny za "krám" MiG-29, a to s cílem ušetřit na nákupu a s cílem přinést zakázky pro polské opravárenské firmy. Situci na Slovensku (jednak nákup dalších strojů a druhak snaha o modernizaci plus snaha o přechod na dodávky z ruského leteckého průmyslu Jak-130,... nechám na hodnocení místních). Maďarská cesta dodatečného nákupu MiGů-29 byla IMHO chybou.
Situaci v (téměř) válčících regionech (Jugoslávie, Irák/Irán/Sýrie, Severní Korea, Kuba) popíši níže.

Samostatným příkladem, dosti odlišným, je Indie, která usilovalo o "game-changer" letadlo s ohledem na dodávky F-16 A/B určených primárně proti sovětské imperiální armádě kolonizující jiného pakistánského souseda - Afghánistán resp. (tehdy téměř sovětský Tádžikistán). Do té doby než na další dodávky F-16 zaúčinkovalo americké embargo (proto Pákistánci šli cestou Mirage III/5 rozsáhle modernizovaných ve vlastní režii), tak MiG-29 představoval hádanku, odstrašující efekt pro Pákistánce a pro Čínany - tj. pro předpokládané indické soupeře. Současně se Indie, díky dodávkám jiných, alternativních mašin, nedostala do situace, kdy by byla snadno vydírána dodavatelem MiGů-29, neboť Indie snadno mohla nechat stát -29 v kopřivách a přejít na jiné mašiny, zavedené v Indickém letectvu. Druhým výjimečným faktorem bylo poměrně velké množství provozovaných mašin, plus usilovná indická snaha o přenost technologií, tak aby servis byl do jisté míry nezávislý na rozmarech tehdejší diktátorské junty v Kremlu.

Třetí skupinou regionů kde byl poněkud odlišný osud prvních generací MiGů byly osvobozené státy, které se vymanily z koloniální říše řízené z Kremlu. Osud je velmi rozdílný. Na jedné straně v Bělorusku vsadili na MiGy-29 a to díky zavedenému servisnímu zázemí. Na straně druhé např. v Moldávii se snažili těch letadel co nejvíc zbavit a to s cílem než zastarají, tak aby utržili aspoň pár haléřů.


Po irácko-arabské válce (s podporu demokratických vlád) v 1992 ještě citelněji klesl zájem o vojenské technologie produkované v Sovětském svazu. Spolu s pádem generálské junty, které nevyšel pokus o vojenský převrat, to přineslo poměrně zajímavou změnu pro některé uživatele MiGů-29.
Servisní podpora pro MiG-29 najednou, z podstatné části, přestala být svazována rozmary a vydíracími praktikami z Kremlu. Zajímavou změnou představoval pokles cen MiGů-29 v zánovní kondici, kterých byl na trhu poměrně velký přebytek - a to díky kombinaci: faktického bankotu SSSR a se snahou některých bývalých uživatelů se zbavit sovětské techniky a tím se odstřihnout od reziduí impreiálních aktivit z Kremlu. A dalším pozitivním efektem bylo určité zlepšení nabídky modernizačních balíčků pro první verze MiGů, díky nárůstu nabídky technologií, které byly dříve nedostupné pro uživatele MiGů-29 (s výjimkou Indie, kde jakýs takýs přístup k technologiím přece jen byl).

Dílčí závěr: v závěru 90.-tých let začalo být zajímavou alternativou pořídit MiG-29 v zánovní kondici a užívat si výhodné situace, kdy toto zboží bylo relativně laciné díky předchozí negativní pověsti.
Příkladem z běžného života můžou být jednotlivé generace automobilů prodávaných jako "Renault Laguna". 2. generace tohoto auta téměř úplně srazila ceny zánovních automobilů, neboť zákazníci byli vesměs poprávu velmi nespokojení. Výrobce nehodil flintu do života a v další generaci (Renaul Laguna III) podstatou část chronických závad odstraňoval až se z Laguny III (vyráběné 2007-2015) stalo auto s relativně dobrým poměrem cena/užitná hodnota, neboť u aut vyráběných ve druhé polovině života (cca od 2011) se kvalita poněkud zlepšila ovšem negativní pověst z dřívějška srážela ochotu kupujících se auta v bazaru vůbec dotknout.

Proto si MiG-29, vesměs v prvních verzích, našly cesty do chudších států - Jemen, Eritrea, Peru, Myanmar. A prubli je i v Alžířsku. Ještě byla jedna výhoda, v souvislosti s ukončováním provozu MiGů-29 byli bez práce i někteří lidé z pozemní obsluhy a piloti, takže na trhu byl k "mání" balíček: spousta zánovních letadel, spousta náhradních dílů, zkušení lidé.


Zůstává ještě jedna zajímavá linka příběhu prvních verzí MiGů-29. A to že MiG-29 je dobrou volbou pro některé kupující, neboť pro některého kupující je jedinou volbou (a za nízkou cenu) = jiné zboží si tento konkrétní uživatel nemůže koupit, protože nikdo jiný s ním nechce obchodovat. Typickým příkladem je Irán. Tehdejší iránský zájem o MiG-29 za pár šupů včetně dodávky embardovaných zbraní byl tak hmatatelný, že například americké vládě stálo za to "vyfouknout" MiGy-29 nabízené Moldávií za pár šupů. https://www.flightglobal.com/moldavia-s ... 88.article.

Ovšem později iránský zájem evidentě ochabnul, neboť namísto shánění dalších MiGů-29 (např. z Jemenu či těch z Eritreje) šli cestou evoluce stařičkého F-5 II
https://en.wikipedia.org/wiki/HESA_Azarakhsh
https://en.wikipedia.org/wiki/HESA_Saeqeh
viz zdejší tématické vlákno http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=231&t=4686