PALBA.CZ

skelet píše:Projekt od Mjasiščeva se nazýval M-18
http://www.sergib.agava.ru/russia/myasi ... 18/m18.htm

takže příště to chce ubrat páru a spíš se pídit po faktech. Takže jo, zakázku dostal Tupolev, ale prvotní návrh navrhli jiní.

A Tupolev aj niečo z od toho Mjasiščeva použil?
Myslím že aj v USA sa stalo,že návrh urobil jeden výrobca a výrobu potom realizovala "konkurencia".(samozrejme to asi bolo nejako zmluvne a finančne ošetrené).

Už jen při letmém pohledu na projekt Mjasiščeva a projekt Tupoleva, respektive sériový Tu-160 je zřejmé, že podobnost s M-18 nebude náhodná

skelet píše:Už jen při letmém pohledu na projekt Mjasiščeva a projekt Tupoleva, respektive sériový Tu-160 je zřejmé, že podobnost s M-18 nebude náhodná

Až na to, že M-18 odpovídá spíše Rockwellu B-1
Délka trupu ............ M-18 ___ 44 m ........ Tu-160 ___ 54 m .......... B-1 ___ 44,5 m
Rozpětí ................. M-18 ___ 42 m ........ Tu-160 ___ 55,7 m ....... B-1 ___ 41,8 m
Vzletová hmotnost ... M-18 ___ 150 tun ..... Tu-160 __ 267,6 tun ...... B-1 __ 148 tun

Však já nepsal o tom, že Tu-160 je M-18, ale že M-18 je prvotní návrh Tu-160. Což je dost podstatný rozdíl

Wikipedie sice není nejpřesnější zdroj informací, ale někdy je dobré si přečíst co píše, aby se dalo napsat například toto:

Vikipedie a některé ruské zdroje říkají
cituji:

---

"Do konkurzu se přihlásily konstrukční kanceláře Tupolev s projektem „135“, Jakovlevův typ Jak-33 a Suchoj T-4. Vítězem byl vyhlášen projekt Pavla Suchoje." citát cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_T-4

Nebo: cituji:

---

Posledním hřebíčkem do rakve nadějného stroje byla zákulisní jednání mezi velením sovětského letectva a konstrukční kanceláří Tupolev, která chtěla uplatnit svůj typ Tu-22M a připravit cestu pro nově připravovaný Tu-160 (kód NATO: „Blackjack“). citát cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_T-4

Pak můžu článek doplnit, třeba takto volně : " např já ale psal o úplně jiném konkurzu jehož "první etapy se chtěl účastnit Pavel Suchoj se svým T-4MS a Vladimír Mjasiščev se strojem M-20. Jak výsledek dopadl je jasné…. Takových parametrů by nebylo možné dosáhnout snad ani dnes, ne to v roce 1970. V roce 1971 tedy vojáci slevili a vybíralo se znovu. Suchoj už se nezúčastnil a soustředil se na stíhací letouny ... citováno z článku TU 160 Palba Redboj, a je vymalováno
uvádí
http://cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_T-4

A? Nikdo tady neříká, že Tupolevův (Mjasiščevův) koncept byl lepší/horší, než ten Suchojův
edit: mimochodem je třeba odlišovat dva koncepty Suchojeva - vysokorychlostní, výškový T-4, a pak relativně nekonvenční koncept T-4MS. Ten třeba mohl mít lepší výkony, než nabízela konkurence, ale Suchojev v oné době měl zkušenosti leda se Su-20, ale určitě neměl zkušenosti se stavbou takových to obrů. A to jak Tupolev, tak i Mjasiščev měli. Proto je logické, že poměrně vždy konzervativní vojáci se přiklonili k osvědčenému výrobci (Tupolev) a relativně odzkoušenému konceptu (M-18)

To že Ukrajina na základe zmluvy s USA zničila tých 10ks TU-160 bolo pre ňu nejako finančne výhodné(dostali za to niečo od USA?).Rusi im za to ponúkali zemný plyn, ale zdalo sa im málo,tak ich radšej rozrezali

Téhle interpretaci, pokud je doslovná, také nerozumím. Nějak mi selskym rozumem nejde do hlavy, proč bych na vlastní náklady ničil cokoli, co můžu rozhodně s daleko větším profitem prodat. I kdyby rozřezání do šrotu financovala třetí strana, tak stejně z toho majitel bude mít ho*no. Pravděpodobně v týhle konkrétní situaci hrála roli politická situace ve světě, protože pokud ne, tak by byli Ukrajinci stokrát větší tupci, než mi s Mig-29 za Sokoly. Asi v tom byl nějakej háček, nebo jejich počínání usměrňovala třetí strana

Rusi im po ponúkali za jeden TU-160 plyn v hodnote 25 milionov USD.Ukrajinci to neprijali a 10ks zošrotovali.Za 8ks TU-160 a 3ks TU-95 a 600ks okrýdlených rakiet, ktoré rusom predali,dostali 285 milionov USD.

josefg píše:Do konkurzu se přihlásily konstrukční kanceláře Tupolev s projektem „135“, Jakovlevův typ Jak-33 a Suchoj T-4. Vítězem byl vyhlášen projekt Pavla Suchoje.
Posledním hřebíčkem do rakve nadějného stroje byla zákulisní jednání mezi velením sovětského letectva a konstrukční kanceláří Tupolev, která chtěla uplatnit svůj typ Tu-22M a připravit cestu pro nově připravovaný Tu-160 (kód NATO: „Blackjack“).

skelet píše:A? Nikdo tady neříká, že Tupolevův (Mjasiščevův) koncept byl lepší/horší, než ten Suchojův
edit: mimochodem je třeba odlišovat dva koncepty Suchojeva - vysokorychlostní, výškový T-4, a pak relativně nekonvenční koncept T-4MS. Ten třeba mohl mít lepší výkony, než nabízela konkurence, ale Suchojev v oné době měl zkušenosti leda se Su-20, ale určitě neměl zkušenosti se stavbou takových to obrů. A to jak Tupolev, tak i Mjasiščev měli. Proto je logické, že poměrně vždy konzervativní vojáci se přiklonili k osvědčenému výrobci (Tupolev) a relativně odzkoušenému konceptu (M-18)

Opětovně upozorňuji, míchají se hrušky s jabkami.
Tu-135; T-4 a Jak-33 se účastnili konkurzu na "stihač letadlových lodí" tj. letadlo s cestovní rychlostí 3.000 km/h, doletem cca 6.000 km při nadzvuku a 10.000 při podzvuku a vzletovou hmotností cca 150 - 200 tun, nesoucí velké protilodní střely.
Ke stejnému účelu byl vytvořen Tu-22M (byť s nižšími výkony), který měl ale tu výhodu, že byl do výzbroje zaveden ve stejném roce, ve kterém T-4 vzlétla ke svému prvnímu letu.
Projekt T-4 tedy nebyl zrušen proto, že "Tupolev chtěl uplatnit svůj typ Tu-22M", protože ten již uplatněn byl, ale proto, že se potřeby VVS změnily na STRATEGICKÝ bombardér.
Ten vytvořilo OKB Tupoleva, s využitím experimentálních prací Mjasiščeva (M-18 ani nelétal, ani nebyl postaven ba dokonce ani nebyl vyprojektován). Výsledek Tu-160 je větší, o více než 100 tun těžší, cestovní rychlost je podzvuková a dolet bez plnění paliva je cca 13.000 km (s výzbrojí).
Tedy letadlo ZCELA jiné kategorie.

Ano..
1) prvotní T-4 byl vysokorychlostní, výškový bombardér, který byl technologicky náročný, z toho důvodu drahý a vývoj raketových systémů PVOS naznačoval, že by jeho výkony na překonání PVOS nemusely stačit (střely Standard a letadlové PLŘS AIM-54 Phoenix). Proto se logicky přistoupilo k "modernizaci" Tu-22 (než na mě zase někdo vybafne, že Tu-22M není modernizace Tu-22, tak o tom pochopitelně vím. Ale tehdejší vedení SSSR o tom, na rozdíl od Tupoleva, nevědělo), která nabízela za levnější peníz podobnou muziku.
2) Návrh T-4MS byl de facto stejný příběh - novátorská, technologicky náročná konstrukce, a proti nim víceméně běžné konstrukce, které nabízely obdobné výkony za menší peníze + Suchoj neměl zkušenosti s takto velkými letadly (když tak mě opravte)

Stále som jeleň z toho koľko sa ich vlastne vyrobilo a koľko sa ich prevádzkuje a koľko sa zničilo (10 ukrjina + 1 múzeum + 1 spadol v Rusku?)
Môžete mi to vysvetliť? + Novovýroba.

Hektor píše:Stále som jeleň z toho koľko sa ich vlastne vyrobilo a koľko sa ich prevádzkuje a koľko sa zničilo (10 ukrjina + 1 múzeum + 1 spadol v Rusku?)
Môžete mi to vysvetliť? + Novovýroba.

Vyzerá to tak,že bolo vyrobených 35kusov(27 sériových +8 prototypov).Po rozpade SSSR zostalo na ukrajine 19 kusov.Z toho Ukrajina dala 1kus do muzea,8 predali Rusku a 10ks zošrotovala.
Teraz má Rusko v stave 16ks.
Havaroval jeden prototyp a jeden sériový mal katastrofu.
Ostatné prototypy sú asi v Rusku u výrobcu a v múzeách?

Prototypy boli pokiaľ viem len 2 + kus na statické skúšky, ostatné kusy už boli sériové. Kde skončili porotypy neviem, konštrukčná kancelária myslím používa(la) 2 sériové kusy pre ďalší vývoj, 1 je myslím v odstavený v Žukovskom, 2 havarovali (jeden - druhý sériový kus- v roku 1987? a druhý - asi prvý vyrobený priamo pre VVS RF - v roku 2003?), 1 je na Ukrajine (v múzeu), 10 zo základne Priluky bolo zošrotovaných podľa odzbrojovacích zmlúv (bez peňazí na údržbu na tom neboli najlepšie), 8 ex-ukrajinských v najlepšom stave prevzalo Rusko, 6 bolo na základne Engels ešte z pôvodnej výroby,2 boli dokončené po roku 2000. V každom prípade dnes patrí VVS 16 kusov (8 ex ukrajinských a 8 vyrobených už pre VVS RF), plus sú ešte v Rusku nejaké kusy (1-2) u Tupoleva, jeden už zmienený v Žukovskom, plus nejaké nedokončené kusy budú v závode v Kazani, ale dokončené už podľa mňa nebudú nikdy. Pred časom sa objavila správa že z tých 16 patriacich letectvu je cca 10 v bojovej pohotovosti, zbytok na údržbe, modernizácii resp. vo výcviku.

Už dlhší čas sa hovorí o ich modernizácii na Tu-160M(nové RS typu CH-102 + moderná konvenčná výzbroj, vylepšená elektronika), ale ako je to s realizáciou neviem - v každom prípade modernizačný program prebieha tempom 1-2 ks ročne, akurát neviem čo vlastne táto modernizácia obsahuje.

ex-ukrajinské sú naopak "najstaršie", pri likvidácii začali "najnovšími" strojmi.

Hektor píše:Stále som jeleň z toho koľko sa ich vlastne vyrobilo a koľko sa ich prevádzkuje a koľko sa zničilo (10 ukrjina + 1 múzeum + 1 spadol v Rusku?)
Môžete mi to vysvetliť? + Novovýroba.

Ona ta Wiki není tak špatná.
3 prototypy (z toho 2 letové) + 33 sériových kusů.
Více ZDE: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A2%D1%83-160

Alchymista píše:ex-ukrajinské sú naopak "najstaršie", pri likvidácii začali "najnovšími" strojmi.

Zaujímavé, to som nevedel - čo ich k tomu viedlo?

Platili to američania...

Tohle tucko je nadherne ero, dokonce doleti do jizni ameriky a pravdepodobne i zpatky
Ovsem pri mnozstvi /16?/, kterym RF disponuje me to prijde jako velmi draha hracka, spis ukazka toho, ze rusko dokaze vyrobit a provozovat takhle slozity stroj. Pokud ma dopravit a odpalit RS mimo dosah protivnikovi PO, tak to by s trochou nadsazky dokazal i mirne upraveny IL 18. Je to proste artefakt studene valky, stejne jako B-1B, kterych ovsem byla vyrobena stovka.
Letci a znalci , jake vidite uplatneni TU 160 v dnesni dobe?

Franz: nejsem odborník, spíš fanda ale využití vidím spíš jako odstrašující sílu. Při nedostatku peněz na cokoli a známé kvalitě Ruské údržby moc akční asi nebudou:-)