ad Cassius Chaerea:
Bez komentáře, ale nesouhlasím!-viz (krom jiného): "Úpadek a pád Habsbrské říše."
Sedmidenní válka Československa s Polskem
Moderátor: Zemakt
Cassius Chaerea - sice nevím co jste si s Johanem podělali ale nežto.
To že to vidíme každý jinak je v pohodě. Tak už to bývá. Ale časem se můžeme pokusit najít společné body.
Pokud trváš na tom, že se spojenci rozhodovali co s Rakouskem-Uherskem udělají v době kdy už podle tebe neexistovalo tak možná každý vycházíme z jiného datovaní. Kdy tedy podle Tebe k těmto jednáním došlo?
A je navíc otázka kterou neumím takto z patra zodpovědět je, jestli udělení samostatnosti určeným národům nebylo součástí kapitulačních podmínek. To se musím podívat do literatury. Naštěstí mám do čeho.
Německo bojovalo skvěle. Ale myslím si že i c. a k. armáda se nemá zase zač tak moc stydět. I když souhlasím že její počáteční kampaň v Srbsku byla ostudná.
To že to vidíme každý jinak je v pohodě. Tak už to bývá. Ale časem se můžeme pokusit najít společné body.
Pokud trváš na tom, že se spojenci rozhodovali co s Rakouskem-Uherskem udělají v době kdy už podle tebe neexistovalo tak možná každý vycházíme z jiného datovaní. Kdy tedy podle Tebe k těmto jednáním došlo?
A je navíc otázka kterou neumím takto z patra zodpovědět je, jestli udělení samostatnosti určeným národům nebylo součástí kapitulačních podmínek. To se musím podívat do literatury. Naštěstí mám do čeho.
Německo bojovalo skvěle. Ale myslím si že i c. a k. armáda se nemá zase zač tak moc stydět. I když souhlasím že její počáteční kampaň v Srbsku byla ostudná.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Jste si jistí, že se ještě držíte daného tématu? Aspoň trošku?:-)
Což se radši vrátit k tomu, proč i když jsme tuto sedmidenní válku vyhráli, jsme přišli o většinu Těšínska, i přestože bylo nedílnou součástí Zemí Koruny České celá staletí? Položil bych otázku, jestli jsme měli přistoupit na francouzský nátlak na ukončení bojů.
Což se radši vrátit k tomu, proč i když jsme tuto sedmidenní válku vyhráli, jsme přišli o většinu Těšínska, i přestože bylo nedílnou součástí Zemí Koruny České celá staletí? Položil bych otázku, jestli jsme měli přistoupit na francouzský nátlak na ukončení bojů.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 6/11/2008, 15:59, celkem upraveno 1 x.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Sice je to OT, ale tenhle náhled bych řekl, je dost mylný. Sice se R-U armáda nedá srovnat s Německou, ale zdaleka předčí italskou, ruskou i francouzskou armádu. Ostatně, pokud někdo dokáže celé 4 roky válčit na třech frontách (i když s Německou pomocí), chvilku se dokonce válčilo na čtyřech frontách (ještě proti Rumunsku) a držet v rukou celý Jadran i proti daleko silnějšímu protivníkovi (spojené Italské a Francouzské námořní síly), tak zase na tom tak špatně nebude. A co takhle ještě rok 1918? Po čtyřech letech války bylo ze hry vašachováno Rusko a jak to málem se spojenci dopadlo? Německá jarní ofenzíva se dostala opět jako v roce 1914 na dosah Paříže (viz. ostřelování Paříže, pařížským dělem), a R-U armáda vtrhla do Itálie k řece Piavě. Navíc pokud si srovnám vzájemné ztráty R-U a Itálie v tuším 11 bitvách na řece Soči, tak téměř vždy jako zpráskaní psy musely odcházet Italové s daleko většími ztrátamy. A ještě k tomu R-U dělostřelectvo bylo nasazené i na západní frontě jako specialisti v daném oboru a dokonce i Osmanské říši.Cassius Chaerea píše:No mám pocit že si tu někdo maluje R-U v růžových barvách, ale za 1. s.v. toho R-U z vojenského hlediska moc nepředvedlo. Už dávno minula doba kdy dědeček Radecký vítězil nad dobrovolnickejma "armádama" Itálie, ale od Benedeka ještě tolik času neuplynulo. V 1. s.v. neexistuje fronta, na které by R-U nebojovala bez Německa. Proti Srbsku, to bylo jedno velké fiasko, boje s Ruskem byl průser za průserem, který naštěstí doplňovali Ruské průsery v míře dostatečné. No a v Itálii proti taliánovi, taky zrovna dvakrát nezářila.
A o ty svoje vize R-U přišlo už v roce 1915...
Věřím, že si na toto téma více popovídáme buď již ve vytvořeném tématu Rakousko-Uherské námořní síly 1914-1918, nebo v plánovaném popisu R-U armády.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 6/11/2008, 15:58, celkem upraveno 1 x.
kacermiroslav: No už až tak moc ne.
Ale k tomu co jsi nadhodil se dá říci jen jedno. Je vidět jaké která vojenská mise našich jakože spojenců chovala sympatie vůči novým státům. My jsme vyhrávali. Ale Francouzi si nechtěli rozhádat Poláky a ani Brity.
Britové si hráli svoje hry a Poláky k nim potřebovali - viděli trochu dál a měl strach z toho co vymyslí bolševici v Rusku.
Nás naopak Britové nepovažovali za důležité - v té době stát který neměl vlastní přístup k moři pro ně nebyl partner hodný zřetele.
Takže prostě provedli potřebné nátlakové kroky a vše co Šnejdárek a jeho lidé vybojovali bylo pryč. A i tak Polsko neváhalo a vzalo si co chtělo o dvacet let později.
Na druhou stranu Francouzi považovali Maďary za nebezpečné a když vystřídali italskou misi na frontě proti Maďarsku kde se tato mise chovala tak, že by klidně Maďarům dala cokoliv si ze Slovenska budou chtít vzít, tak naopak pracovali v náš prospěch.
Ti Italové byli holá katastrofa.
Celé to parcelování monarchie mělo kontext: bez nás by jste nebyli. Tak do řady a držet huby a šlapat. Aby to nebylo složité, počítat vám budeme.
Ale k tomu co jsi nadhodil se dá říci jen jedno. Je vidět jaké která vojenská mise našich jakože spojenců chovala sympatie vůči novým státům. My jsme vyhrávali. Ale Francouzi si nechtěli rozhádat Poláky a ani Brity.
Britové si hráli svoje hry a Poláky k nim potřebovali - viděli trochu dál a měl strach z toho co vymyslí bolševici v Rusku.
Nás naopak Britové nepovažovali za důležité - v té době stát který neměl vlastní přístup k moři pro ně nebyl partner hodný zřetele.
Takže prostě provedli potřebné nátlakové kroky a vše co Šnejdárek a jeho lidé vybojovali bylo pryč. A i tak Polsko neváhalo a vzalo si co chtělo o dvacet let později.
Na druhou stranu Francouzi považovali Maďary za nebezpečné a když vystřídali italskou misi na frontě proti Maďarsku kde se tato mise chovala tak, že by klidně Maďarům dala cokoliv si ze Slovenska budou chtít vzít, tak naopak pracovali v náš prospěch.
Ti Italové byli holá katastrofa.
Celé to parcelování monarchie mělo kontext: bez nás by jste nebyli. Tak do řady a držet huby a šlapat. Aby to nebylo složité, počítat vám budeme.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Taky si říkám, že nám Francie kecala do všeho možného a právě i do toho Těšínska. Jooo...kdyby tak naši státnící věděli, že nás za 20 let hodí přes palubu a ani se za to nebudou červenat.
Ano Polsko byl pro ně jiný partner, na toho tlaky nebyli vyvíjeny jako na nás, když Polsko válčislo s Ruskem dva roky.
Ano Polsko byl pro ně jiný partner, na toho tlaky nebyli vyvíjeny jako na nás, když Polsko válčislo s Ruskem dva roky.
Sedmidenní válka Československa s Polskem
ad Pátrač:
"Celé to parcelování monarchie mělo kontext: bez nás by jste nebyli. Tak do řady a držet huby a šlapat. Aby to nebylo složité, počítat vám budeme."
Krutě přesné-tolik na téma samostatnost.
ad kacermiroslav:
Máte pravdu. Ono; bavíme-li se o evropském válčení zřídkakdy vidíme stát 1-ho proti 1-mu. Války (ty větší vesměs) tu jsou spíše koaliční. Jestli bychom tedy chtěli R-U "odpískati" jen pro spolupráci s Němci, pak (ve stejné logice) musíme totéž učiniti např. Frantíkům pro jejich spolupráci s Brity. Tedy-onen argument (o zavrženíhodnosti
pro spolupráci) použíti nelze.
"Celé to parcelování monarchie mělo kontext: bez nás by jste nebyli. Tak do řady a držet huby a šlapat. Aby to nebylo složité, počítat vám budeme."
Krutě přesné-tolik na téma samostatnost.
ad kacermiroslav:
Máte pravdu. Ono; bavíme-li se o evropském válčení zřídkakdy vidíme stát 1-ho proti 1-mu. Války (ty větší vesměs) tu jsou spíše koaliční. Jestli bychom tedy chtěli R-U "odpískati" jen pro spolupráci s Němci, pak (ve stejné logice) musíme totéž učiniti např. Frantíkům pro jejich spolupráci s Brity. Tedy-onen argument (o zavrženíhodnosti
pro spolupráci) použíti nelze.
Sedmidenní válka Československa s Polskem
ad Rosomák:
Chytré a ne od věci. Možná to, že T.G.M. kontakty tohoto druhu (i ve srovnání s jinými českými politiky tehdejšího R-U) příliš nedisponoval vyvolávalo jeho úsilí po destrukci takového systému Jeho lokální "úspěch" ovšem Evropou příliš nepohnul.
Následkem čehož (brát prosím pro odlehčení
) nám již nevládnou princové domu Habsburgského, kteří mají příbuzné-kam se podívají, a to v nejvyšších kruzích. Máme tu Míru a chystá se k tomu pražskej hospodskej. To by člověk ... 
Jinak tento efekt může míti i nezanedbatelný vliv na úspěch K.J. knížete Schwazenberga, vévody Krumlovského (atd). Je to konec-konců náš 1.mzv., který po roce 1918 (a to ve vazbě na EU-nemluvím o radaru) dosahuje i strategických výsledků. Bohužel-zbytek vlády je ... takový, jaký je. Konec-konců Sarkoziové jsou také stará R-U šlechta
Ač jde opět o odlehčení-až takový vtip to není. Sarkozi st.je maďarský/uherský baron. Stávající president F má občanství po své matce-francouzské Židovce. Ale netřeba obav-není Čech; bude hájit vždy výhradně zájmy Francie
Chytré a ne od věci. Možná to, že T.G.M. kontakty tohoto druhu (i ve srovnání s jinými českými politiky tehdejšího R-U) příliš nedisponoval vyvolávalo jeho úsilí po destrukci takového systému Jeho lokální "úspěch" ovšem Evropou příliš nepohnul.
Následkem čehož (brát prosím pro odlehčení
) nám již nevládnou princové domu Habsburgského, kteří mají příbuzné-kam se podívají, a to v nejvyšších kruzích. Máme tu Míru a chystá se k tomu pražskej hospodskej. To by člověk ... Jinak tento efekt může míti i nezanedbatelný vliv na úspěch K.J. knížete Schwazenberga, vévody Krumlovského (atd). Je to konec-konců náš 1.mzv., který po roce 1918 (a to ve vazbě na EU-nemluvím o radaru) dosahuje i strategických výsledků. Bohužel-zbytek vlády je ... takový, jaký je. Konec-konců Sarkoziové jsou také stará R-U šlechta
Ač jde opět o odlehčení-až takový vtip to není. Sarkozi st.je maďarský/uherský baron. Stávající president F má občanství po své matce-francouzské Židovce. Ale netřeba obav-není Čech; bude hájit vždy výhradně zájmy Francie No jestli je i poloviční Žid, měl by hájit zájmy Izraele.
T.G.M. je skutečně prvním dělnickým prezidentem naší země (víte, že se učil kovářem?), kdežto jeho manželka měla zajímavé rodiče - a proto možná vzniká i vazba na Francii a angažovanost USA díky vazbě na silné protestantské pravověrné.
Rudolf Petr Garrigue, Charlottin otec.
Původním povoláním byl knihkupec a do Ameriky přišel z Dánska, kam rod Garriguů přesídlil z Francie. V Americe se mladý Garrigue snažil získat odbyt pro německou knižní produkci. Toto podnikání mu ale bohužel nevynášelo, a tak se nakonec stal majitelem významné protipožární pojišťovny Germania, která později patřila mezi největší newyorské pojišťovací závody.
Charley Whitingová, Charlottina matka.
Pocházela z Chicaga. Její předci připluli do Ameriky na známé lodi Mayflower, na které v roce 1620 připluli puritánští vystěhovalci, tzv. Otcové poutníci.
Zdroj
T.G.M. je skutečně prvním dělnickým prezidentem naší země (víte, že se učil kovářem?), kdežto jeho manželka měla zajímavé rodiče - a proto možná vzniká i vazba na Francii a angažovanost USA díky vazbě na silné protestantské pravověrné.
Rudolf Petr Garrigue, Charlottin otec.
Původním povoláním byl knihkupec a do Ameriky přišel z Dánska, kam rod Garriguů přesídlil z Francie. V Americe se mladý Garrigue snažil získat odbyt pro německou knižní produkci. Toto podnikání mu ale bohužel nevynášelo, a tak se nakonec stal majitelem významné protipožární pojišťovny Germania, která později patřila mezi největší newyorské pojišťovací závody.
Charley Whitingová, Charlottina matka.
Pocházela z Chicaga. Její předci připluli do Ameriky na známé lodi Mayflower, na které v roce 1620 připluli puritánští vystěhovalci, tzv. Otcové poutníci.
Zdroj
Sedmidenní válka Československa s Polskem
Oni to ani francouzští Židé zas až tak neberou (viz např. rozdíly v bízkovýchodních politikách F a USA). K nelibosti, ovšem, těch Židů z Izraele O dánské peripetii rodiny Garrigue jsem nevěděl, tkže díky. Leč potvrzuje to, co jsem říkal/psal. Tedy slabší "evropské vazby" T.G.M. Ty jeho byly spíš za oceánem. To má mezi evropskými elitami relativně menší váhu i dnes (zní to možná podivně, ale i vazby např. na Japonsko mohou být prospěšnější
). Natož-pak v čase americké politiky isolacionismu (před 1.sv.v a znovu pak-ještě v čase jejího trvání).
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
No jo, ale nesmíš taky zapomínat, že Slezko ztratila už Mařka Terezka. Bohužel, Čechy a Slovensko ztratil už Mojmír II. Jinak by se dneska na fotbalových utkáních naší reprezentace na národním stadionu v Mikulčicích skandovalo Véééélkááá Morava :-)
A jen tak mimochodem, nemělo by toto vlákno spíš spadat už do meziválečného Československa?
A jen tak mimochodem, nemělo by toto vlákno spíš spadat už do meziválečného Československa?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Málo se ví, že tato Sedmidenní válka z roku 1918 měla téměř pokračování v polovině r. 1945. U nás se o tom bohužel mnoho materiálu najít nedá.
Na Internetu jsem ale narazil na pohled polské strany na tuto (ne)válku. Připadl mi natolik zajímavý, že jsem si dal tu práci a přeložil to. Znovu opakuji, jde o pohled polské strany.
Rozkaz zní: Zaujmoud linii Rudeswald – Annaberg, jinými slovy Rudyszwald – Chalupki. Vojska Československé republiky rychle zabírají několik pohraničních usedlostí. Do akce se zapojuje 1. čs.samostatná tanková brigáda, která obsazuje železniční stanici a s ní i důležitý kolejový uzel v Chalupkách. Její přední odřad se nachází před Ratiboří (Raciborz). Od kraje města ji dělí sotva 5km.
„Hodláme obsadit tuto oblast až k Odře!“ - oznamuje překvapenému veliteli polské milice v Ratiboři československý velitel.
Jako odpověď na tuto agresi vláda PR prohlašuje, že je nucena použít všechny prostředky které má k dispozici k zabezpečení obrany polských obyvatel a udržení pořádku.
Za slovy rychle následují činy. Konkrétně - do pohybu se dává 1. tankový sbor ve složení tří tankových a jedné motorizované brigády pod velením gen. Józefa Kimbara. Směr: Těšínské Slezsko!
To co je popsáno výše není literární fikcí, ale stalo se opravdu v polovině roku 1945.
Okupace Těšínského Slezska Němci trvala poměrně dlouhou dobu. Teprve 1. května 1945 dobyla sovětská vojska Skočov (Skoczów), 3. května Těšín (Cieszyn), a ve dnech 3 – 5. května vytlačila Němce z území celého Těšínska (Zaolzia). V příslušném Stalinově rozkaze to bylo formulováno jako vkročení Rudé armády na území Československa a osvobození města Těšína. Vláda znovu se rodící ČSR si Stalinova slova vyložila jako sovětským vládcem schválení své suverenity nad několik desetiletí sporným územím Těšínska (Zaolzia).
Stanovisko československé vlády je jednoznačné: „Neuznává žádné teritoriální změny vyplývající z Mnichovské dohody z roku 1938. A protože Polsko (II Rzeczpospolita ), obsadilo čs. část Těšínska (Śląska Zaolziańskiego) s podporou Mnichovské dohody, učinilo to nelegálně.“
Změny hranic, které mají souvislost s Mnichovským diktátem, neuznává ani Sovětský svaz a je to jeho armáda, která obsadila sporné území. „Podívejte se“, říká československá strana, „vždyť i na mapách používaných sovětskými důstojníky probíhá hranice tak jako před říjnem 1938.“
Ať tak nebo onak, Praha o předání čs. Těšínska Polsku v žádném případě neuvažuje. Když už ponecháme stranou národnostní vztahy, nachází se zde v ČSR nejbohatší ložiska černého uhlí (ostravsko-karvinský revír), a o hutích v Třinci a stratergické železnižní trati spojující Čechy a Moravu se Slovenskem ani není třeba mluvit.
A tak se stalo, že ještě nedozněly poslední výstřely II. světové války a čs. vláda za podpory sovětského vojenského velení likviduje, po osvobození spontálně vytvořené, orgány polské státní správy a milice. Obyvatelé polské národnosti, hlavně ti jenž se přistěhovali po říjnu 1938, jsou vystaveni represím.
Ale Těšínsko není jediným sporným místem. Československo vznáší územní požadavky také na některá území patřící před II. světovou válkou celá staletí k Německu. To znamená na část toho území, které má dostat Polsko jako rekompenzaci za Sovětským svazem zabrané východní oblasti předválečné II. Rzeczipospolite. Ale zatím velmoci tyto změny ještě definitivně nepotvrdily, má se tak stát teprve na konferenci v Postupimi.
Mezitím byl v Náchodě zřízen - Národní výbor pro území Kladska, a v Praze vzniká – Svaz přátel Kladska. Československá vláda proklamuje při každé příležitosti příslušnost Kladska k ČSR z důvodů historických, etnických, geografických, hospodářských i dopravních. I v Kladsku za chvíli dochází k ozbrojeným incidentům. Vyvrcholením zdejšího polsko – čs. onfliktu je 15. červen 1945, přes hraniční přechod směrem na Mezilesí v Kladsku (Miedzylesie) přejíždí československý obrněný vlak.
13. června státní tajemník Ministerstva zahraničí ČSR Vladimír Clementis
prohlašuje v rádiu že k Československu musí patřit Kladsko (Kłodzko) , Glubčice (Głubczyce) a Ratiboř (Racibórz). Jak již víme, v tomto čase byly komíny posledně jmenovaného města dobře viditelné z věží přijíždějících tanků čs. tankové brigády. V této nervózní atmosféře vzniká v Hlučíně „Hornoslezský výbor“ (Komitet Górnośląski).
Začaly se šířit zvěsti že v následných požadavcích čs. strany příjde na řadu polská část Těšínského Slezska včetně Bílska (Bielsko-Biała). V jedné chvíli to pak opravdu vypadalo, že skutečnost předčí dohady, to když skupina českých intelektuálů zaslala vládě ČSR memorandum požadující připojení k ČSR nejen Bílska a Rybníku (Rybnik), ale rovněž Gliwic a Opole.
Do Waršavy zatím dorazily informace na téma plánované (vlastně už započaté ale nijak v masovém měřítku) akce, vysídlení polského obyvatelstva Těšínska. Michał Rola-Żymierski, v té době premiér a zároveň ministr zahraničí, předložil 15. června 1945 československému vyslanci diplomatickou nótu, ve skutečnosti 48hod. ultimatum, ve kterém polská strana požadovala stažení čs. vojsk z okresu Ratiboř a ustanovení dočasné společné administrativy pro Těšínsko.
Těsně předtím dorazily do Těšínska jednotky 1. tankového sboru generála Kimbara. Polští tankisté dostali ke čtení propagační letáky hlásající, že jdou na pomoc krajanům v Těšínsku. Pro ostatní zahájilo polské rádio v Katowicích vysílání zvláštních programů. Tehdejší úřadující vojvoda Slezska Aleksander Zawadzki
doporučoval nechat natisknout letáky, aby je bylo možno shazovat z letadel.
Válka byla za dveřmi.
Jenže nevypukla. I když se zdála být jistou, byla vlastně nemožná. Jak v české části Těšínska (Zaolziu), tak i polské části Těšínského Slezska byla rozmístěna Rudá armáda. I sám generál Kimbar mnohem a mnohem víc let než v polské odsloužil v armádě sovětské, do které vstoupil již v roce 1921. Do polské armády byl převelen teprve v květnu 1944. A to netvořil žádnou vyjímku, v řadách 1. tankového sboru byla spousta Rusů, hlavně mezi důstojníky.
Je docela těžké si představit, že vojáci československé armády, vytvořené v Sovětském svazu za účasti komunistů, zahájí palbu na Poláky, z nichž mnozí jsou ve skutečnosti Rusové!
Dnes můžeme jen hádat, v jaké atmosféře ještě 14.června (ve Varšavě se o tom dozvěděli o den později), došlo k dohodě zástupců armády československé, sovětské a polské, v důsledku čehož se prvně jmenovaná stáhla z Ratibořska, a posledně jmenovaná nevstoupila do čs. části Těšínska (Zaolzia). Ne bezdůvodně, se později vykládal v Polsku vtip jak k Olši (Olze) dorazí v Těšíně polský a československý tank, namíří na sebe zbraně, pak se otevřou poklopy, velitelé na sebe zamávají rukama a jeden zakřičí "Приходи Ваня закурит.!"...
V Praze svalili vinu za vzniklé ozbrojené incidenty na údajnou svévoli vojenských velitelů. Následná jednání obtížná pro obě strany se vlekla, pod pozorným dohledem Moskvy, více než deset let. Konečná dohoda byla uzavřena teprve v roce 1958. Těšínské Slezsko (Śląsk Zaolziański) zůstalo Československu, Kladský výběžek (Kotlina Kłodzka) Polsku, a malé změny hranic proběhly jen na Osoblažsku a v Jizerských horách.
Na Internetu jsem ale narazil na pohled polské strany na tuto (ne)válku. Připadl mi natolik zajímavý, že jsem si dal tu práci a přeložil to. Znovu opakuji, jde o pohled polské strany.
Rozkaz zní: Zaujmoud linii Rudeswald – Annaberg, jinými slovy Rudyszwald – Chalupki. Vojska Československé republiky rychle zabírají několik pohraničních usedlostí. Do akce se zapojuje 1. čs.samostatná tanková brigáda, která obsazuje železniční stanici a s ní i důležitý kolejový uzel v Chalupkách. Její přední odřad se nachází před Ratiboří (Raciborz). Od kraje města ji dělí sotva 5km.
„Hodláme obsadit tuto oblast až k Odře!“ - oznamuje překvapenému veliteli polské milice v Ratiboři československý velitel.
Jako odpověď na tuto agresi vláda PR prohlašuje, že je nucena použít všechny prostředky které má k dispozici k zabezpečení obrany polských obyvatel a udržení pořádku.
Za slovy rychle následují činy. Konkrétně - do pohybu se dává 1. tankový sbor ve složení tří tankových a jedné motorizované brigády pod velením gen. Józefa Kimbara. Směr: Těšínské Slezsko!
To co je popsáno výše není literární fikcí, ale stalo se opravdu v polovině roku 1945.
Okupace Těšínského Slezska Němci trvala poměrně dlouhou dobu. Teprve 1. května 1945 dobyla sovětská vojska Skočov (Skoczów), 3. května Těšín (Cieszyn), a ve dnech 3 – 5. května vytlačila Němce z území celého Těšínska (Zaolzia). V příslušném Stalinově rozkaze to bylo formulováno jako vkročení Rudé armády na území Československa a osvobození města Těšína. Vláda znovu se rodící ČSR si Stalinova slova vyložila jako sovětským vládcem schválení své suverenity nad několik desetiletí sporným územím Těšínska (Zaolzia).
Stanovisko československé vlády je jednoznačné: „Neuznává žádné teritoriální změny vyplývající z Mnichovské dohody z roku 1938. A protože Polsko (II Rzeczpospolita ), obsadilo čs. část Těšínska (Śląska Zaolziańskiego) s podporou Mnichovské dohody, učinilo to nelegálně.“
Změny hranic, které mají souvislost s Mnichovským diktátem, neuznává ani Sovětský svaz a je to jeho armáda, která obsadila sporné území. „Podívejte se“, říká československá strana, „vždyť i na mapách používaných sovětskými důstojníky probíhá hranice tak jako před říjnem 1938.“
Ať tak nebo onak, Praha o předání čs. Těšínska Polsku v žádném případě neuvažuje. Když už ponecháme stranou národnostní vztahy, nachází se zde v ČSR nejbohatší ložiska černého uhlí (ostravsko-karvinský revír), a o hutích v Třinci a stratergické železnižní trati spojující Čechy a Moravu se Slovenskem ani není třeba mluvit.
A tak se stalo, že ještě nedozněly poslední výstřely II. světové války a čs. vláda za podpory sovětského vojenského velení likviduje, po osvobození spontálně vytvořené, orgány polské státní správy a milice. Obyvatelé polské národnosti, hlavně ti jenž se přistěhovali po říjnu 1938, jsou vystaveni represím.
Ale Těšínsko není jediným sporným místem. Československo vznáší územní požadavky také na některá území patřící před II. světovou válkou celá staletí k Německu. To znamená na část toho území, které má dostat Polsko jako rekompenzaci za Sovětským svazem zabrané východní oblasti předválečné II. Rzeczipospolite. Ale zatím velmoci tyto změny ještě definitivně nepotvrdily, má se tak stát teprve na konferenci v Postupimi.
Mezitím byl v Náchodě zřízen - Národní výbor pro území Kladska, a v Praze vzniká – Svaz přátel Kladska. Československá vláda proklamuje při každé příležitosti příslušnost Kladska k ČSR z důvodů historických, etnických, geografických, hospodářských i dopravních. I v Kladsku za chvíli dochází k ozbrojeným incidentům. Vyvrcholením zdejšího polsko – čs. onfliktu je 15. červen 1945, přes hraniční přechod směrem na Mezilesí v Kladsku (Miedzylesie) přejíždí československý obrněný vlak.
13. června státní tajemník Ministerstva zahraničí ČSR Vladimír Clementis
prohlašuje v rádiu že k Československu musí patřit Kladsko (Kłodzko) , Glubčice (Głubczyce) a Ratiboř (Racibórz). Jak již víme, v tomto čase byly komíny posledně jmenovaného města dobře viditelné z věží přijíždějících tanků čs. tankové brigády. V této nervózní atmosféře vzniká v Hlučíně „Hornoslezský výbor“ (Komitet Górnośląski).
Začaly se šířit zvěsti že v následných požadavcích čs. strany příjde na řadu polská část Těšínského Slezska včetně Bílska (Bielsko-Biała). V jedné chvíli to pak opravdu vypadalo, že skutečnost předčí dohady, to když skupina českých intelektuálů zaslala vládě ČSR memorandum požadující připojení k ČSR nejen Bílska a Rybníku (Rybnik), ale rovněž Gliwic a Opole.
Do Waršavy zatím dorazily informace na téma plánované (vlastně už započaté ale nijak v masovém měřítku) akce, vysídlení polského obyvatelstva Těšínska. Michał Rola-Żymierski, v té době premiér a zároveň ministr zahraničí, předložil 15. června 1945 československému vyslanci diplomatickou nótu, ve skutečnosti 48hod. ultimatum, ve kterém polská strana požadovala stažení čs. vojsk z okresu Ratiboř a ustanovení dočasné společné administrativy pro Těšínsko.
Těsně předtím dorazily do Těšínska jednotky 1. tankového sboru generála Kimbara. Polští tankisté dostali ke čtení propagační letáky hlásající, že jdou na pomoc krajanům v Těšínsku. Pro ostatní zahájilo polské rádio v Katowicích vysílání zvláštních programů. Tehdejší úřadující vojvoda Slezska Aleksander Zawadzki
doporučoval nechat natisknout letáky, aby je bylo možno shazovat z letadel.
Válka byla za dveřmi.
Jenže nevypukla. I když se zdála být jistou, byla vlastně nemožná. Jak v české části Těšínska (Zaolziu), tak i polské části Těšínského Slezska byla rozmístěna Rudá armáda. I sám generál Kimbar mnohem a mnohem víc let než v polské odsloužil v armádě sovětské, do které vstoupil již v roce 1921. Do polské armády byl převelen teprve v květnu 1944. A to netvořil žádnou vyjímku, v řadách 1. tankového sboru byla spousta Rusů, hlavně mezi důstojníky.
Je docela těžké si představit, že vojáci československé armády, vytvořené v Sovětském svazu za účasti komunistů, zahájí palbu na Poláky, z nichž mnozí jsou ve skutečnosti Rusové!
Dnes můžeme jen hádat, v jaké atmosféře ještě 14.června (ve Varšavě se o tom dozvěděli o den později), došlo k dohodě zástupců armády československé, sovětské a polské, v důsledku čehož se prvně jmenovaná stáhla z Ratibořska, a posledně jmenovaná nevstoupila do čs. části Těšínska (Zaolzia). Ne bezdůvodně, se později vykládal v Polsku vtip jak k Olši (Olze) dorazí v Těšíně polský a československý tank, namíří na sebe zbraně, pak se otevřou poklopy, velitelé na sebe zamávají rukama a jeden zakřičí "Приходи Ваня закурит.!"...
V Praze svalili vinu za vzniklé ozbrojené incidenty na údajnou svévoli vojenských velitelů. Následná jednání obtížná pro obě strany se vlekla, pod pozorným dohledem Moskvy, více než deset let. Konečná dohoda byla uzavřena teprve v roce 1958. Těšínské Slezsko (Śląsk Zaolziański) zůstalo Československu, Kladský výběžek (Kotlina Kłodzka) Polsku, a malé změny hranic proběhly jen na Osoblažsku a v Jizerských horách.
Naposledy upravil(a) Sawyerik dne 30/12/2009, 04:57, celkem upraveno 1 x.
Spálené knihy osvítily svět.
Nikdy jsem v Kladsku nebyl takže nevím jak to tam dnes vypadá, ale pokud by se o něj ČR starala stejně "dobře" jako o sousední Osoblažsko, pak příslušnost k Polsku není pro Kladsko žádná ztráta. Bohužel.Stejně tak i ztráta Kladska ve prospěch Polska je mnou vnímaná jako prohra.
Spálené knihy osvítily svět.
Kdyby jenom Osoblažsko. Tato republika kašle na celý kraj za JeseníkySawyerik píše:Nikdy jsem v Kladsku nebyl takže nevím jak to tam dnes vypadá, ale pokud by se o něj ČR starala stejně "dobře" jako o sousední Osoblažsko, pak příslušnost k Polsku není pro Kladsko žádná ztráta. Bohužel.Stejně tak i ztráta Kladska ve prospěch Polska je mnou vnímaná jako prohra.
Stačí si tam zajet a promluvit s lidmi ze Jeseníku, Zlatých Hor, Jindřichova...
PLně souhlasím. Odsunem sudetoněmeckého obyvatelstva se tento kdysi živý, bohatý a plně soběstačný kraj stal ostudou naší země. Jediné co tam zůstalo je krásná příroda a doposud hezká kulturní krajina.
Tato poměrně málo známa epizoda našich dějin je kupodivu doposud v myslích Poláků živá a mnho z nich si myslí, že byly ukráceni na svých právech.
Tato poměrně málo známa epizoda našich dějin je kupodivu doposud v myslích Poláků živá a mnho z nich si myslí, že byly ukráceni na svých právech.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
