B-36J měl maximální rychlost 661 km/h (předpokládám, že bez nákladu)
Cestovní v 10ti km byla 330 km/h. Vandenberg v té citaci mluví o 500 km/h, což byla jak předpokládám rychlost při poslední fázi útoku.
Co se týče těch amerických testů a vyjádření Vandenberga
Testy budou v pořádku. Výkony 1. generace proudových letadel na nějaké velké manévrování ve výšce nad 10.000 metrů skutečně nepostačovali. Ta letadla byla stavěna jako "rychlá" a tak o nějaké velké zásobě vztlaku v těchto výškách nemůže být řeč = pádová rychlost nepříjemně stoupala. Zatáčky o 180° se tedy musely dělat na velkých rychlostech a s mírným náklonem = šílený poloměr otáčení (kolem 10 km).
Udržet přitom kontakt s cílem a ještě správně odhadovat jeho pohyb (směr a rychlost) muselo být nesmírně obtížné. A zásoba jejich paliva, zvláště poté co nejprve do této výšky stoupaly, též nebyla nekonečná.
Tehdejší systémy navedení ... no řekněme že byly funkční. Pokud cíl neprováděl nějaké aktivní protiopatření. Třeba jen ty pásky "alobalu".
Přiznám se, že neznám americkou taktiku nasazení dálkových "jaderných" bombardérů ... o svazy i tisíci vrtulích asi nešlo (v případě Peacemakera spíše jeden a půl tisících

). Předpokládal bych spíše malé skupinky o 3 - 10ti letadlech, které nebyly tak "nápadné" a mohly manévrovat, což situaci stíhačů dále zhoršovalo.
Na druhou stranu nesdílím ani ten optimismus americké strany, že by se nad cíle bombardéry dostaly. Všechny určitě ne. To cvičení se Sabry, jak jsem pochopil, zahrnovalo hlavně problematiku zteče ve velké výšce, při nedostatku času. Pokud by se cíl nacházel hluboko v SSSR a bombardéry by byly nuceny se v nepřátelském vzdušném prostoru pohybovat hodiny ... Čas pro přípravu útoku by tady byl. Ale zase, pokud budou bombardéry manévrovat, prodlužuje se stíhačům doba pro zaujetí výhodného místa pro zteč, tenčí se jim zásoby paliva ... atd.
No a jakmile přišla 2. generace proudových stíhačů, s rychlostmi ne 2x ale 3x až 4x převyšujícími rychlosti pístových bombardérů, tak bylo vymalováno.
Střely SAM v tom tenkrát zásadní roli ještě nehrály - bylo jich málo, měly stabilní postavení a krátký dosah. Pokud se vybudovala hustá síť jako kolem Moskvy, pak OK, ale cílů v SSSR bylo mnógo
To: Franz
Tu-95 je určitě vrchol vrtulových bombardérů. Ale je turbovrtulový - rozdíl je vidět třeba na cestovní rychlosti, která je se svými 700 km/h vyšší než maximálka Peacemakera. B-36 byl pravděpodobně vrcholem pístových strategických bombardérů (i když později mu to zkazily ty 4 proudové motory

)