Je Apache imunny voci protilietadlovej palbe? Alebo nepriatelskym lietadlam? Lebo ak nie, tak by musel byt nasadeny podobne ako Ka-52.Jakub Fojtík píše: ↑7/4/2022, 12:35 K tomu si přidejte manévrování stroje a další vlivy a je zjevné, že Stinger je pořád největší hrozba. A Rusové na Ukrajině válčí nadále v dostřelu nepřítele. Jiné výsledky by zřejmě byly u AH-64, který by cíle likvidoval na 5 až 7 km (což znamená jak menší tepelnou stopu vrtulníku, tak i více času na protiopatření přerušení viditelnosti vůči střele apod.) a jiné u Ka-52, kdy posádka střílí na méně než kilometr a ještě z relativně velké výšky.
Ano, ta přesycenost Stingery, ale i britskými Starstreaky je velká.Jakub Fojtík píše: ↑7/4/2022, 12:35 Michal Zdobinský by asi nebyl rád, kdybych prozrazoval co v něm je, ale co mohu k Vitebsku říci je, že Ukrajinská armáda na některé vrtulníky zaútočila několika střelami současně, což je dáno jak dostatkem střel, tak i chytrou taktikou, se kterou Rusové zřejmě ne zcela počítali. To je něco, čemu nedokáže odolat žádný DIRCM systém, neboť třeba hlavice L370 u Ka-52 ideálně (pro nejvyšší spolehlivost) fungují synchronně, tzn. snaží se spálit snímač střely paprsky z obou jednotek současně (a odtud pramenila ta skvělá účinnost ve zkouškách, kdy se na systém odpalovala vždy jen jedna střela). Ten systém umožňuje fungovat i vůči dvěma střelám, ale nezvládne už třetí. Ale i dvě mohou být problém, pokud jsou ze směru, kam má viditelnost jen jeden laser a posádka nezareaguje změnou směru (a i tak je potřeba nějaký čas na aktivaci laserové jednotky). Vliv má i vzdálenost, protože ten laser musí na hlavici nějakou dobu působit, aby ji spálil.
To už jsme tu dostkrát probírali a tak se divím, že se to musí pořád opakovat. Co se týká PL palby. Apač nepostupuje jako Ka-52, který letí na k cíli na blízkou vzdálenost, tedy účinný dostřel svého kanonu. AH-64 postupuje pomalu a skrytě. Využívá toho, že má velmi vysoké detekční schopnosti a potenciální cíle odhaluje na velké vzdálenosti. Takové nasazení, jako tu bylo video s Ka-52, který na "plný plyn" vletí do oblasti bojů a tam řádí jako pominutý s apačem neuvidíš.
Je to samozřejmě otázka, ale díky tomu, jak apač funguje a jaké má schopnosti je dost pravděpodobné, že by si vedl lépe než Ka-52. Pokud vezmeme jeho nasazení z konfliktů velké intenzity, tak si v nich nevedl špatně. Sice to bylo proti technologicky i vojensky podřadnějšímu protivníkovi, ale to by v případě USA byl prakticky každý nepřítel.
Děkuji. Vaše vysvětlení souvisi s věcí, která mě napadla při sledování tohoto videa:
Oč jde:
Hned na zaciatku vojny v zalive AH-64 zautocili na radarove zakladne. Boli chranene protilietadlovymi zbranami, zautocili z nizkej vysky a malej vzdialenosti za pouzitia hellfirov, hydier a 30mm kanonov. Podobny postup pouzili Rusi napr. pri Hostomeli. Neskor, ked mali Americania uplnu vzdusnu nadvladu mozno lietali vyssie, lenze porovnavat to s momentalnou situaciou na Ukrajine nedava zmysel.Jakub Fojtík píše: ↑8/4/2022, 15:13 K těm AH-64 - pokud by byly nasazeny stejně, zřejmě by došlo k témuž výsledku, ale pochybuji že by je US Army nebo jiný uživatel něco podobného udělal. Jejich nasazení v Iráku (první i druhé) bylo zcela odlišné co do taktických postupů.
Jenže nyní už jsme trochu někde jinde. Součástí operací AH-64 jsou standartně i UAV, které dopředu celý předpokládaný terén nasazení monitorují a vrtulník tak dostává co nejvíce informací ještě předtím, než se vůbec přiblíží, aby mohl přikročit k nějaké akci. Přičemž nemluvíme jen o UAV, ale apač je napojen na celou informační doménu v oblasti.
jak je vidět, palbu apače otevřely na vzdálenost 5 kilometrů a až po zničení radarů se posunuli na vzdálenost do 4 kilometrů a kanony a raketami dokonali dílo zkázy. Navíc mapování nepřátelských pozic zahájily už ve vzdálenosti 12 - 14 kilometrů. Nejednalo se tedy o nějaký hurá nálet na kontaktní vzdálenost, ale systematický postup s ničením nalezených hrozeb. Víceméně je to identický postup, jaký se používá i nyní, jen se rozšířily možnosti průzkumných a detekčních prostředků.14. ledna dostala jednotka generál(majora Richard A.) Codyho rozkaz k nasazení s devíti Apači a podpůrným vrtulníkem Blackhawk. Útočící jednotka letěla z King Fahd Airbase do King Khalid Military City. Po doplnění paliva nájezdníci pokračovali v letu na severozápad v nízké výšce do města zvaného Al-Jawf, arabsky „výchozí bod“. Toto malé letiště bylo přibližně hodinu letu jižně od Araru. Každý Apache byl vyzbrojen osmi střelami Hellfire, 19 raketami Hydra ráže 2,75 palce a 800 až 1000 náboji 30milimetrové munice.
"15. ledna jsme prošli tím, čemu říkáme nácvik letecké mise, a bylo to poprvé, kdy byly pro posádky letadla připraveny cílové složky." Armádní piloti byli informováni, „že jdeme do Iráku zahájit válku,“ řekl generál. Byla dokončena kompletní kontrola zbraní každého letadla a nájezdníci se připravili na misi.
Letecká válka měla začít ve 3:00 a zničení míst včasného varování muselo být dokončeno předtím. Po zpravodajské instruktáži a komunikačních kontrolách letouny Apache a Pave Low o půlnoci odstartovaly z Al-Jawf. Skupina útočící na každé ze dvou míst včasného varování se skládala ze čtyř Apačů a dvou Pave Lows. Tyto sekce létaly téměř paralelními trasami ve výšce 50 stop (15 metrů) při rychlosti 120 uzlů (223 km/h). Oddělili se, aby následovali samostatné vádí ke svým cílům.
Ve vzdálenosti od cílů 12 až 14 kilometrů, v závislosti na místech včasného varování, se vrtulníky Pave Low přiblížily a rozmístily infračervená chemická světla. Světla, která nebyla vidět pouhým okem, byla viditelná pouze pomocí zařízení pro noční vidění. „Světla byla použita k označení datových bodů inerciálního navigačního systému Global Positioning System (GPS), již naprogramovaných v navigačních systémech letadla Doppler. Protože Pave Lows má extrémně přesné navigační systémy, poskytovalo to velkou přesnost tím, že nám umožňovalo létat přímo nad chemickými světly, určovat chybovost při létání v nízkých hladinách a opravovat je. Pave Lows se odlepily na jih k zadržovacímu prostoru a my jsme se tlačili vpřed, jakmile jsme se vynořili z vádí,“ vzpomínal generál Cody.
Celá irácká cílová oblast byla viditelná prostřednictvím senzorů Forward Looking Infrared (FLIR) ze vzdálenosti asi 12 kilometrů. "Posunuli jsme se do vzdálenosti 5 kilometrů ve formaci vpravo a čtyři Apači na každém stanovišti současně začali odpalovat střely Hellfire." První rakety vyřadily komunikační a troposférické rozptylové systémy, čímž znemožnily zaznít varování operačnímu středisku iráckých zpravodajských služeb v Bagdádu, které spojuje všechna radarová stanoviště této země,“ řekl generál Cody. "Pak jsme systematicky začali vyřazovat dodávky, které ovládaly radarové systémy Spoon Rest, Squat Eye a Flat Face."
Rakety Hydra 70 a 30milimetrová řetězová děla byly použity proti pozicím protiletadlových děl, které střežily radarová stanoviště, když se Apačové pohybovali do 4000 metrů od pozic. Apači zničili každý kus radarového zařízení na každém místě, rozbili budovy a dodávky. Křídelník generála Codyho převzal nepřátelskou palbu a se třemi dírami po kulkách skrz listy rotoru pokračoval v letu letadla.
Irácké síly protivzdušné obrany také vypálily nejméně dvě střely hledající teplo na společnou helikoptérovou formaci armády a letectva, ale raketám se podařilo vyhnout pomocí elektronických protiopatření a úhybných akcí. Ke ztrátě posádky letadla nedošlo. Když Apači zamířili na jih od zkázy, zaslechli nad hlavou více než sto proudových letadel, jak prolétlo mezerou v radaru a mířilo do Bagdádu.
Rusko už několikrát potvrdilo, že disponuje úplnou vzdušnou nadvládou. V čem je to tedy jiné?Neskor, ked mali Americania uplnu vzdusnu nadvladu mozno lietali vyssie, lenze porovnavat to s momentalnou situaciou na Ukrajine nedava zmysel.
ale protože je fixován na souřadnice terénu, je celkem slušná šance, že posádka bude moci cíl dohledat, jakmile bude zase v dohledu.No, to je právě ta otázka. Nepoužívají to protože:
).Ars ammatoria. Je to prostě to, co mě vždy zajímalo. Letadla a lodě. Technika okolo nich.
