Rase píše: ↑19/6/2023, 22:12
EDIT: tak prý si ten ocas urazil sám, po odhození externích palivových nádrží.
To je možné. Ka-50/52 má protiběžné rotory, a přes to že jsou hodně daleko od sebe, tak ten spodní je dost blízko trupu. Takže je náchylný k tomu, že se může "potkat" spodní rotor se zádí, nebo dokonce oba rotory mezi sebou. No a protože jsou protiběžné, je to celkem fičák. Listy uletí než bys řekl "bacha"

K tomu patří i to, že se výška, nebo spíš rozdíl výšky, mezi rotory, za letu mění, protože se tím nastavuje vzájemný poměr úhlů nastavení, čímž tento vrtulník zatáčí. Takže pokud zrovna třeba zatáčel na stranu, kdy se spodní rotor posunul dolů, a současně třeba ubral na kolektivu, a nahnul stroj, třeba přitáhl... mohl skutečně "cinknout" o svůj ocas.
Stane se tak ovšem jen při nedodržení určitých zásad: a sice že se nesmí např. odpalovat nebo odhazovat cokoli, pokud je vrtulník v manévru, a také je omezeno jak prudké manévry se smí dělat.
Tabulka povolených obratů je vlevo od pilota na sloupku kabiny, vedle tabulky s povolenými rychlostmi (u vrtulníku i klesání...), a nad tabulkou s nouzovými frekvencemi

to abyste se mohli zase divit jaký mám přehled
Největší problém je obv. spojen s nutností příliš prudce snížit rychlost, tzn. "přitáhnout". V bojové situaci někdy, zvl. při nízkém letu, je to o tom, jestli si pilot vybere náraz do překážky, nebo nebezpečí uražení listů...
Při jakémkoli stabilním režimu letu (ustáleném) se listy nepotkají. Při změně rychlosti, jakémkoli náklonu, nebo byť i je otáčení se listy dostávají blíž k sobě, a čím je manévr prudší, tím je ta vzdálenost menší.
Je to asi jediná (letová) nevýhoda tohoto uspořádání.
Jinak, mimoletovou nevýhodou je samozřejmě také náročnost na výrobu i údržbu složené rotorové hlavy. Je složitá až běda
