PALBA.CZ

Nojo, cviceni. Tribuny plne papalasu, vsechno desetkrat nacvicene predem. Fungovalo by to takhle v pripade valky? Asi tezko. A vsechna letadla startovala bez podvesene vyzbroje. Proste jenom bezucelne divadlo, za casu CSLA bezne

Především jsi se, Franz Trubka, měl dívat na Mig-21PFM s pomocnými raketovými motory, protože tento způsob vzletu se zde diskutoval.
Dále zde byly ke spatření všechny stíhací verze Mig-21, které naše letectvo používalo (mimo "MA").

V případě zavěšení PLŘS se střelám zkracuje životnost. Protože námětem akce bylo hromadné opuštění letiště a nikoliv úder proti vzdušnému cíli, došlo by ke zcela zbytečnému čerpání resurzu raket.
Ve skutečnosti se letectvo snažilo takovému případu vyhnout. Všechny letecké jednotky měly být již před vypuknutím bojů rozptýleny na polních letištích. Šlo jen o ukázku možností letectva.

Tak jsem zase nepochopil, na co se mam divat, Flogger G. Ano, videl jsem vsechny verze MiGu 21, sucka taky. Jenom mi unika prakticky vyznam. Je to celkem jedno

No a startovali z pojížděcí dráhy, nebo ne? Pokud ne, tak proč používali JATO?

Létání v 90% zcela bez podvěsů mi ovšem opravdu přijde jako takový zajímavý, řekněme středoevropský fenomén...

V r. 1972 startovaly Migy-21 PFM z pomocné vzletové dráhy přímo ze 3. rozpylového prostoru. Protože tato dráha byla podstatně kratší než běžná VPD, stroje provedly vzlet s pomocí SPRD-99 ( t. zv. "startovka" běžně fungovala jako spojovací dráha). Tedy s JATO.
O 12 let později ze "startovky vzlétaly Migy-23ML. Jejich piloti nemuseli řešit problém kratší dráhy. Letouny Mig-21PFM tentokrát vzlétaly z pojížděcí dráhy rovnoběžné s VPD. Aby v prostoru tribuny měly již dostatečnou výšku, jejich nádrže byly plněny jen na 1 600 litrů. Pomocné raketové motory montovány nebyly, protože panovala obava, že je někdo odhodí na hlavu potentátům, kteří čuměli z tribuny.

Padla tu otázka, jaký smysl má vzlétat bez podvěsů a s minimální zásobou paliva. Vysvětlení bych viděl v potřebě uchránit techniku při napadení letiště střelami s plochou dráhou letu, nebo raketami. K této domněnce mě vede vyprávění mého kamaráda, který sloužil v pohraničí na protiletecké hlásce.
Jednou mi vyprávěl jak jeho kolega při službě na pozorovatelně vyhlásil signál "raketa-vo-vzduch". Tento signál se vyhlašoval při spatření střely s plochou dráhou letu a v reakci na něj mělo dojít k neprodlenému opuštění letišť předpokládaného napadení.
Naštěstí signál nebyl potvrzen a jediné následky byly personálního charakteru pro osádku protiletecké hlásky.

Štart s minimálnou zásobou mal "zmysel" len v rámci cvičenia a ukážky - aby po štarte "dobre stúpali". Jednak na ukážkový efekt a jednak kvôli hluku.
V reálnej situácii "vyvedenia spod úderu" by štartovali prinajmenšom s plnými nádržami - mašiny sa tak plnili vždy po skončení lietania.

To Mike:
Přesně, jak píše Alchymista. Šlo jen o ukázku a ve skutečnosti byl letoun okamžitě po přistání doplněn palivem. Navíc, stroje PVOS měly vždy plný palebný průměr kanonového střeliva na palubě - pokud byly kanonem vybaveny. Pás granátů zbrojíři vyjímali jen v případě výměny střeliva či jeho běžné údrby jen na dobu nezbytně nutnou. Pouze při předání letounu do technického oddělení nebo opravárenského zařízení na práce vyššího řádu byl letoun předáván s vybitým kanonem.

V běžném provozu měly stíhací letouny své PLŘS alespoň v úkrytu. Stroje, které byly v mimopracovní době zařazeny do vyšších stupňů BoPo, měly střely podvěšeny a zapojeny. Týkalo se letadel v PoSy a strojů s pohotovostí do 40-ti minut Na ostatních letadlech byly střely jen podvěšeny.

Všechna opatření vycházela ze zkušeností z ozbrojených konfliktů od WW II a mladších.

Měl bych dotaz k videu hromadného vzletu, o kolik strojů se jednalo? Myslím během těch pěti minut.

Z úvodní situační zprávy vyplývá, že se jedná o 6 letek. Letka měla 12 strojů. T. zn. 72 stroje celkem.

Byl zde kdysi dotaz, zda systém ofukování mezní vrstvy používalo ještě jiné letadlo než Mig-21 nebo přesněji letadlo zýpadní konstrukce. Uvedl jsem tehdy McD Douglas F-4 Phantom II. Úplně jsem tehdy zapoměl na stroj vyvinutý se stejnou specifikací jako Mig-21, a to Lockheed F-104 Starfighter. Ten používal ofukování vztlakových klapek zcela určitě.

Nyní se vrátím k podvozku Migu. Napsáno tu již bylo mnoho, ale jedna věc zde nezazněla. Každá podvozková noha byla vybavena bílým světlem. Pokud by nefungovala signalizace polohy podvozku, mohl řídící přistání i v noci ověřit vizuálně polohu podvozku.

Naše letouny Mig-21 MF armády PVOS používaly celá 80. léta raketovou výzbroj ve složení 2xR-3S a 2xRS-2US. Ve druhé polovině desetiletí, když pro Migy-23 přišly R-60, 2xR-13M a 2xRS-2US.
Samonaváděcí střely R-3S/R-13M byly zavěšovány na vnitřní závěsníky, střely RS-2US potom na vnější závěsné body. Někdy na přelomu 80. a 90. let potom došlo ke změně a raketová výzbroj byla navěšována v opačném gardu, tedy RS-2US na vnitřní body a R-13M na vnější.

Pop píše:Někdy na přelomu 80. a 90. let potom došlo ke změně a raketová výzbroj byla navěšována v opačném gardu, tedy RS-2US na vnitřní body a R-13M na vnější.

Zajímavé Jaký to mělo důvod?

Eresa byla o něco bachratější. Možná kvůli stabilitě v menších rychlostech. Hmotnost byla u obou cca. 90kg.

Já bych důvod spatřoval ve způsobu navedení na cíl. Samonaváděcí R-13M, ale i starší R-3S, byla naváděna na teplo. Tím, že se dostala dále od trupu, měla hlavice větší zorné pole. Na vnitřním závěsu byl ze strany trupu zorný úhel hlavice stíněn.

Jaký byl vůbec zorný úhel těchto tepelně naváděných střel? Někde jsem četl, že R-3S byly díky malé obálce odpalů naprosto nepoužitelné v manévrovém boji. Pilot se musel pokusit skrytě napadnout cíl ze zadní polosféry v prakticky souběžném kurzu. Podle vyprávění sovětských letců působících počátkem sedmdesátých let v Egyptě, byla výzbroj dvou raket, z výše uvedených důvodů dostatečná pro vzdušný souboj. Po odpálení střel, pokud došlo k manévrovému boji, se piloti spoléhali na kanónovou výzbroj. Izraelci využívali ve své taktice malého akčního rádiusu MiGu-21MF. Sověti proto raději zavěšovali na vnější pylony přídavné nádrže spolu s další pod trupem.

Pop píše:Já bych důvod spatřoval ve způsobu navedení na cíl. Samonaváděcí R-13M, ale i starší R-3S, byla naváděna na teplo. Tím, že se dostala dále od trupu, měla hlavice větší zorné pole. Na vnitřním závěsu byl ze strany trupu zorný úhel hlavice stíněn.

Ten závěsník je sice dál od trupu, ale taky o kus vzadu. To zvětšení asi nebude zas tak velké.

Jestli to spíš nebylo z nějakých jiných důvodů, třeba na Gripenech se AIM-9 přesunuly o závěsník blíž k trupu, rakety tam míň trpí provozem...
Alespoň u našeho letectva.

Zvětšil se úhel ve směru k trupu nahoru a dolu. Dalším důvodem měly být spaliny raketového motoru střely R-13M, které údajně obsahovaly velmi vysoké procento pevných částic. Aby nasátí těchto částic bylo co nejmenší, přesunuly se R-13M na vnější závěsy.

To by mohol byt dobrý dôvod - motor R-13M bol výkonnejší - obsahoval výkonnejšiu pohonnú hmotu a tryska bola "keramická", hnedej farby, na rozdiel od kovovej u R-3S. Musel tiež produkovať viac spalín a tým bola aj pravdepodobnosť vysadenia motoru pri nasatí spalín vyššia - presunutím rakety na vonkajší závesník sa pravdepodobnosť vysadenia znížila.
Pri zavedení R-13M sa tiež menili závesníky za "silnejšie" - neboli už hladké, ale mali na povrchu vystupujúce zosilňovacie doštičky cez ktoré prechádzali skutky (označenie si už nespomeniem)