zzz píše:Neověřoval jsem ani úplnost dat (mám pochybnost) a ani jsem neověřoval integritu informací.
Hmm, z těch ruských statistik a příspěvků fóra by šlo něco vyčíst. Máš pochybnost, proč ? Chce si to srovnat více zdrojů. Jakýsi obrázek o četnosti jednotlivých verzí poskytuje, ale rozeberu níže ...

Ještě rozšifrovat, která sériová čísla patří k určitým verzím, ale nemají to tam stejně asi kompletní. V závodě č.116 z Arseněva bylo zjištěno, že D, V a P byly smíšené série? Ale v závodě č.168 z Rostova to je jednodušší, verze D má převahu.
Pak to můžeš porovnat s ruslet.webnode.cz,
http://www.militaryparitet.com, a jiných zdrojů, udělat analýzu, a budeš mít zhruba přehled o počtech. Po zhroucení Sojuzu bylo vyrobeno už jen asi 300 vrtulníků Hind.
Celkem bylo vyrobeno 3245 vrtulníků Mi-24 před rozpadem Sovětského svazu:
v závodě Arseněv - asi 2445, z toho: Mi-24A asi 240, Mi-24D a U asi 340,
Mi-24V asi 1000,
Mi-24P asi 640, Mi-24R - asi 110, Mi-24K - asi 90, Mi-24VP - 25 kusů.
v závodě Rostov - asi 800, z toho: 24D/ Mi-25 - 635 kusů, verze pro export Mi-35/35P není uvedena, nebo rozlišena.
Mi-24D vrtulníky z Rostova měly několik konstrukčních rozdílů od Arsenyev.
Rostvertol v Rostově vyrábí od poloviny osmdesátých let hlavně Mi-35 a Mi-25 na vývoz.
V letech 1975 až 1985 bylo závodem č.116 z Arseněva a č.168 z Rostova na Donu postaveno celkem 625 sériových Mi-24D/-25 (Hind D). Zatímco model Mi-24D (Hind D) byl vyhrazen pro domácí ozbrojené síly a ozbrojené síly států Varšavské smlouvy, model Mi-25 (Hind D) byl vyráběn na vývoz do politicky méně spolehlivých zemí třetího světa.
Více zde:
ruslet.webnode.cz
Zdroje uvádí asi 1000 vyrobených
Mi-24V, a okolo 640 sériových strojů
Mil Mi-24P ("Pušečnyj" - kanonová verze) / Mi-35P (Hind F) - což byla pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24V.
Foto: Mi-24P první prototyp z roku 1975.
Mi-24P (Hind F) vstoupil do sériové výroby až v dubnu roku 1981 ve výrobním závodu č.116 (nyní Progress) z Arseněva, který se zabýval
výhradně plněním státních zakázek. Odladěná verze V s kanónem dostala označení
Mi-24P. Mi-24P je verze V bez přední věže se čtyřhlavňovým kulometem, ale na pravém boku má pevně instalovaný dvojhlavňový kanón GŠ kalibru 30 mm se zásobou střeliva 750 nábojů. Zbraň je schopná ničit opancéřovaná vozidla.
Co mi však nějak chybí jsou počty Mi-24V před rokem 1981. Od roku 1981 vidím v závodě
Arseněv asi 640 kusů Mi-24P. To by odpovídalo i
podle této tabulky.
Komunisti rozhodli sice o výrobě
Mi-24V už v roce 1975 v rámci další pětiletky, ale nebyly dokončeny ještě všechny systémy, proto se ptám - kolik kusů se mohlo vyrobit před rokem 1980 ? Když ještě uvážíme, že
masová produkce výškových motorů
TV3-117V začala až v roce 1980.
V Afghánistánu bylo vhodné dosahovat v horách vyšších maximálních výšek pro let vrtulníku.
Turbo-hřídelový motor byl modifikován pomocí různých technologií. TV3-117VM je pozdější modernizovaná verze s hydro-elektronickou řídicí jednotkou, dodnes hojně využívaný motor.
Zde jen píšou cituji:
V letech 1976 až 2006 brány obou zmíněných podniků, č.116 (Progress) a č.168 (Rostvertol), opustilo přes 1 500 exemplářů Mil Mi-24V / Mi-35. Vůbec poslední sériové exempláře vrtulníku typu Mi-35 (Hind E) byly vyhrazeny pro Armádu České republiky.
Zdroj:
ruslet.webnode.cz
Z jiného zdroje vidíme, že v letech 1976 až 2006 to bylo celkem 1500 kusů Mi-24V / Mi-35, ale to je dlouhé období, včetně exportních verzí.
Další zdroj uvádí, že dodávky Mi-24V do VVS začaly 29. března 1976; bylo vyrobeno asi 1000 kusů v Arsenyevu a v Rostově v letech 1976 až 1986.
Pro lepší posouzení by to chtělo
statistiky po jednotlivých rocích s počty verzí, ale možná to je stále utajované, ale spíše nezpracované.