Palbácký translator a jiné otazníky.

[Koba]

Dlouho jsem tu nebyl a tak se musím omluvit, že jsem líný to všechno číst. Nic proti osobním výzkumům a spekulacím, musím ale konstatovat, že přešla k lidové tvořivosti. O celé záležitosti koupě lodi Legie existuje rozsáhlá dokumentace ve fondech Vojenského historického archívu (VHA), fond Sibiřské archívy a fond Legiobanka, Vysvětlení k lodnímu fondu, úvěru a nákupu lodi "Legie" i na MZV, fond Sibiřské archívy - Girsa. Bohatě z nich čerpá Daniela Brádlerová v knize "Vojáci, nebo podnikatelé". Takže prostudovat. V knize ale není uvedená ani konkrétní částka ve francích, ani v korunách. Je ale jasné, že při zahrnutí do účetnictví Legiobanky byla zahrnuta v přepočtu na Kč - kurz bude samozřejmě uvedený v dokumentaci, ale jednalo se pouze o účetní operaci. O koupi lodi píše pplk.František Šíp, náčelník Finančí správy čs. vojska v Rusku toto: "Loď byla koupena z vojenských úspor" a upřesnil: "Potřebný úvěr dám ze svých hospodářských úspor". Tj. fondů Banky čs. legiíí a Finanční správy. Protože neměl souhlas už existujících pražských ministerstev, vyžádal si souhlas Plnomocníka čs. vlády pro evakuaci legionářů ve Vladivostoku, člena OČSNR MUDr. Václava Girsy, s důvodem oprávnění pro koupi lodi v hospodářském a obranném zájmu státu, což tento učinil.

Šípovy paměti odhalují také určité napětí mezi fiskálně korektní vládou v Praze a polní ekonomií čs. legií: "Kromě toho nesmíme zapomínati, že naši doma nedovedli se dosud probuditi z passivity, ke které byli během války z taktických důvodů nuceni a do jisté míry v podnikavosti zakrněli. My legionáři, naučili jsme se poněkud jinak nazírati na věci, my jsme se přesvědčili, že úspěch jest skoro vždy podmíněn rozhodností v jednání za současného využití vhodné doby". Své rozhodnutí podpořil i názorem, že vláda v ČSR má jiné, důležitější starosti a v poválečné době nemá ani dostatek valut na podobnou operaci.

Jinak pokud byla cena lodi Tikai Maru 40 - 45 mil. FFR, nejeví se nijak přemrštěně, protože nájem komerční lodi na jednu cestu do Evropy dělal v průměru 4 500 000 FFR a to ještě bylo třeba často lodi v nevyhovujícím stavu pro přepravu nemocných a raněných legionářů upravit (první transporty), platit cestou zauhlování a poplatky v Suezském průplavu. Všechno je ale ve zmíněných archívních fondech podrobně zdokumentováno. Určitý rezervovaný vztah Prahy (a Šípem hodnocený jako laxní) k repatriaci Čs. vojska/Legií lze vysvětlit také frankofonním přístupem ministra Beneše, který mohl nelibě nést Vladivostocké finanční rozepře mezi čs. a francouzskými orgány, jejichž představitelé, jak jsem uvedl výše, čile finančně spekulovali do vlastních kapes. Příklad: Do základního kapitálu Legiobanky povolila Francouzská vojenská mise převést pouze část(sic!) "nedoplatku služného čs vojáků ve výši 18 704 774 FFR".

Kromě zmíněné knihy existuje o věci ještě podrobná publikační činnost, např. Daniela Brádlerová, Jitka Zabloudilová, "Banka československých legií 1919 - 1925, časopis Historie a vojenství 2/2000, s. 348. To bude dostupnější, než zmíněné primární podklady.

[Lord]

Výborný zdroje, to se musí uznat, pro kontext dobrý. Machinace.

[Zemakt]

Jen dodám, že Daniela Brádelová je také autorkou výše uvedené disertačky. Více později.

[Zemakt]

Nic proti osobním výzkumům a spekulacím, musím ale konstatovat, že přešla k lidové tvořivosti. O celé záležitosti koupě lodi Legie existuje rozsáhlá dokumentace ve fondech Vojenského historického archívu (VHA), fond Sibiřské archívy a fond Legiobanka, Vysvětlení k lodnímu fondu, úvěru a nákupu lodi "Legie" i na MZV, fond Sibiřské archívy - Girsa. Bohatě z nich čerpá Daniela Brádlerová v knize "Vojáci, nebo podnikatelé". Takže prostudovat. V knize ale není uvedená ani konkrétní částka ve francích, ani v korunách.

Sice vůbec netuším kdo spekuluje či si přidává lidovou tvořivost (AI?) a v podstatě mi už pomalu i uniká jádro pudla, nicméně věcně, že?! Takže, Brádelová ve své disertační práci o Legiobance, v našem případě části o dvou třech stranách věnující se S/S Legii respektive Lodnímu oddělení banky uvádí jako primární zdroj archiv ČNB. V podstatě je to ale jedno, jestli VHA či archiv ČNB. Na tom nesejde, důležitý je obsah.

Jestli ale dobře chápu meritum diskuze, tak pro nás je důležité, že ani v disertační práci, tak v knize (viz Koba) Bradelová neuvádí kupní cenu lodě. Na kupní cenu lodě se dá ovšem narazit bez větších problémů napříč několika zdroji, které ale od sebe zřejmě, tu více tu méně, opisují. Viz wikina třeba, či vzpomínky prvních kapitánů čs. dálné plavby (Hakl, Frey, apod.), přičemž udávané ceny jsou dvě. První, vyčíslená do posledního franku, tj. oněch 45 219 763 FF. Druhá v čs. korunách vyčíslená jako cca 40 milionů korun. Upozorňuji na to cca.

Takže cena ve FF naprosto přesně vyčíslená, cena v Kč cca. Ovšem ono to není zas tak divné, ačkoliv byl žold a tedy i vedené úspory čs. legionářů nejdříve u spořitelny a později u Legiobanky vypláceny v rublech. Veškerý tamější zahraniční obchod probíhal kvůli jeho rizikovému kurzu (reublu) ve FF, logicky. Koruna? ta měla problém sama se sebou doma v RČS. O tom, že by Čechoslováci zaplatili Japončíkům za loď v korunách tak nemůže být ani řeč. Proto také ono to v literatuře uváděné cca

A teď v podstatě ani nevím proč to píši, protože mi to přijde zcela zřejmé . Koba díky za zdroje