PALBA.CZ

Narazil jsem na článek, který obhajuje koncepci operace Market Garden a vyvrací některé mýty a všeobecně rozšířené představy, které jsou s ní spojeny; z větší části díky filmu Příliš vzdálený most.

V zásadě jde o to, že od okamžiku, kdy se Spojenci po dvou měsících bojů probili z Normandie, před nimi Wehrmacht neustále ustupoval. U Falaise se podařilo zcela zničit několik německých divizí a následný postup Francií vypadal přesně jako učebnicové příklady manévrového boje. Poslední překážkou před průmyslovým zázemím Německa představoval Rýn, který bylo potřeba někde překročit a ideálně se vyhnout přímému útoku na Siegfriedovu linii, jejíž překonání považovali spojenečtí plánovači za velmi náročný úkol. Celkový stav německých ozbrojených sil nicméně dával naději, že jeden dobře mířený úder by mohl přinést rozhodující postup do Německa ještě před příchodem zimy.

Určité riziko tedy bylo vyváženo příslibem velikého úspěchu, přičemž tento úspěch se víceméně dostavil: šesti ze sedmi cílů této operace bylo nakonec dosaženo. Prakticky jediným neúspěchem byl v průběhu bojů Arnhem (a i tam je možné hovořit o velmi houževnaté obraně vedené proti mnohem lépe vybavenému nepříteli). Co se týče odhadu síly protivníka, je pravda, že spojenečtí plánovači podcenili hrozbu 9. a 10. tankové divize SS, nicméně připravenost těchto divizí vést tankovou válku byla před zahájením Market Garden více než nedostatečná: 9. měla jen dva funkční Panthery a 10. pouhých 17 tanků Pz IV. Druhá věc, kterou je potřeba mít v tomto ohledu na paměti, že pokud by se měly ambiciózní plány měnit a rušit kvůli malému riziku, že jednotka, která je podle konvenčních měřítek prakticky nebojeschopná, může být mnohem silnější, žádná válka by se nikam neposunula.

Postup XXX sboru po jediné úzké silnici se zpětně zdá jako velmi špatný nápad, faktem ale je, že to byla prakticky jediná osa postupu, kterou mohl využít. Skutečným strukturálním problémem této operace tedy byla logistika, která byla značně omezená kvůli spojenecké strategie tlaku na široké frontě. Pokud by se soustředili na mnohem kratší úsek, nemuselo by zásobování, dohnané ke svému absolutnímu limitu vzdáleností fronty od Normandie, mít takové problémy držet krok s postupujícími jednotkami.

Britský nebo americký pohled je trošku rozdílný.
Tam šlo hlavně o to, co se mělo dít dál, a to se nakonec nestalo. Tedy postup tudy na Berlín.

Zajímavý pohled a podle mě k přemýšlení hodný. Přihodím 2 centy, co mi nesedí.

History remembers Market Garden for what it failed to accomplish at Arnhem. This is a profound and distorting selectivity. In fact, the operation succeeded at six of its seven principal objectives, a rate of achievement that would be considered remarkable in almost any other military context.

WTF! To není žádná zkreslující selektivita. Strategický záměr **nebyl** dosažen a je podle mě jedno jestli 6/7 nebo 4/7, protože muselo být 7/7, aby byl úspěšný. Operace selhala ve svém cíli a to je přesné konstatování bez zkreslení.


Only at **Arnhem**, the final bridge and the deepest objective, did the plan fall short, and even there, the story is one of almost superhuman courage rather than simple defeat... a celý odstavec

Možná taky, ale hlavně je to příběh o nechopnosti. Spojenci měli z počátku drtivou převahu. Němci v prvních hodinách improvizovali s pár stovkou vyjevených mužů v několika (2?) Kampfgruppe (od veteránů, přes Luftwaffe personál až po nizozemské dobrovolníky). Žádné těžce vybavené elitní jednotky, ale dobře vedené a iniciativní skupinky, které prostě v té klíčové chvíli parašutisti nedokázali porazit. A měli na to dost času a prostředků se zkonsolidovat a udeřit na most větší silou. A to že ji nevyužili nebyla přece primárně chyba špatného průzkumu, logistiky, ale spíš vlastní neschopnosti na místě. Situace by se jim obsazením mostu výrazně takticky zlepšila, protože ani Němci nedělali všechno správně. Jiná věc, že by to možná stejně nestačilo kvůli zpoždění u Nijmegenu...

Tedy spíš bych se klonil k tomu, že strategický plán mohl vyjít a nebyl zase tak riskantní, ale byl **špatně provedený** v detailu. Plánovači také zřejmě **přecenili** bojové schopnosti svých jednotek a velitelů.

WTF! To není žádná zkreslující selektivita. Strategický záměr **nebyl** dosažen a je podle mě jedno jestli 6/7 nebo 4/7, protože muselo být 7/7, aby byl úspěšný. Operace selhala ve svém cíli a to je přesné konstatování bez zkreslení.

Pořád o ní můžeme mluvit jako o víceméně úspěšné nebo nějak podobně – bude to přesnější než klasické zatracování.

I když, těch sedm cílů by si v tom článku zasloužilo rozepsat. Jestli je jedním z nich něco jako "posunout frontu směrem na východ", tak to není až tak velký úspěch.

Možná taky, ale hlavně je to příběh o nechopnosti.

Jj, tahle argumentační linka mi také přišla docela slabá: je sice hodné ocenění jak houževnatě se parašutisté u Arnhemu bránili, ale většinou tyto příběhy o hrdinství jenom maskují nějaký fail (viz útok Lehké brigády zmiňovaný v článku).

Heiss píše: ↑2/4/2026, 18:57 Skutečným strukturálním problémem této operace tedy byla logistika,

Do kamene tesat! To si asi říkal Napoleon ve vyhladovělé Moskvě, nacističtí generálové uvízlí v ruském "bezdaróžii", nebo Manteuffel bez benzín u Dinantu.

Hlavní Montgomeryho chybou, až zločinem, bylo, že neuvolnil ústí Šeldy, blokované Němci, a nezprovoznil Rotterdamský přístav, aby nemusely být armády zásobované na tisícikilometrové vzdálenosti z Normandských přístavů. I kdyby se podařilo prosadit politicky neprůchozí řešení, že by americké a francouzské jednotky na ostatních úsecích fronty zůstaly bez zásobování a všechno (většina) byla směrovaná Montgomerymu, a tomu se podařilo uvolnit onu pobřežní silnici, tak by po ní byly zásobované mnohatisícové armády valící se na Berlín? Strategicky naivní.

Nehledě na zranitelnost každého vysunutého klínu, "úzké fronty" bočními útoky a nebezpečí obklíčení. Riziko za situace ztráty iniciativy na ostatních úsecích fronty v důsledku přesměrování zásobování.

Jinak snadná hájitelnost té pobřežní silnice nebyla žádným tajemstvím. Byla jednou z pouček opakovaných už několika generacím belgických důstojníků na armádních školách a předmětem jejich cvičení.

Ledacos už bylo napsáno, ale dobře, že to zde hodnotíme více do detailů.

Jinak řečeno takticky to byl možná úspěch, až na ty ztracené výsadkáře u Arnhemu.
Strategicky to moc nevyšlo.
Winston Churchill na tuto operaci politicky tlačil, aby předběhl Sověty, a měl tak větší vliv v Evropě.
Ike Eisenhower prosazoval postup na širší frontě.

Síly tedy byly odkloněny jinam, místo toho aby se vyčistilo ústí řeky Šelda od Němců. To se později vymstilo kvůli logistice.
Spojenecké námořní lodě s dodávkami zásob byly blokovány v plavbě do přístavu Antverpy.
A pak se stala ještě Ardenská operace.

Operace Market Garden PROTO konec války neurychlila, ale spíše oddálila.

Prostě spojenci nedokázali zajistit předmostí na druhé straně řeky RÝN. Nakonec se ani na druhou stranu mostu nedostali.
Proto je operace Market Garden nakonec hodnocená jako neúspěšná, i když se jim předtím /postupně se zpožděním skoro všechny kroky povedli.
Ale je to detailnější popis, takže to sem určitě patří a je to dobré.

Mohli obsadit či přejet 5 mostů ze 7, ale když ten PŘEDPOSLEDNÍ v Nijmegenu nakonec i poslední most přes Rýn v Arnhemu zůstal v rukou nepřítele, celá velkolepá operace ve svém konečném cíli selhala.
Železniční most u Oosterbeeku byl Němci zničen a jiný pontonový most u Arnhemu se ukázal jako nepoužitelný.

Oficiální hlášení se sice snažila tvářit, že se posunula fronta a osvobodila část území, ale strategický cíl dosažen nebyl.
Celá operace závisela na jediné silnici vedoucí přes bažiny a to nakonec nebylo dobré pro nějaké větší logistické zabezpečení vojsk.

To že Němci neměli tolik tanků je vtipné, protože ani výsadkáři neměli nakonec podporu tanků, když je zrovna potřebovali.


Joe's Bridge - odrazový můstek pro pozemní ofenzívu operace Market Garden.

Byli tam ještě akceschopní vojáci s parzefausty a ne dědkové, PODPOROVÁNÍ 88MM děly, a vozidly PUMA.
Britové jaksi německý protiútok neočekávali.


Most Nijmegen přes řeku Waal - předposlední most před městem Arnhem

To byl asi ten největší zádrhel. Spojenecké tanky se nakonec dostaly až k Nijmegenu, ale tamní most byl stále v rukou Němců.
Němci do oblasti přisunuli posily.

Boční útoky: Němci nebyli hloupí. Místo aby útočili přímo na čelo kolony, neustále NAPADALI zásobovací trasu (Hell's Highway) z boků.
Některé britské kolony tanků a obrněných vozidel místo postupu k Arnhemu byly napadány nebo se musely neustále otáčet a čistit cestu za sebou.



Montgomeryho vize „skoku přes Rýn“ byla sice ambiciózní, ale ignorovala realitu terénu a schopnost Němců se bleskově zkonsolidovat.
Operace ALE ukázala relativní schopnost spojenců koordinovat složité akce mezi leteckými, výsadkovými a pozemními jednotkami.
Padly tisíce nejlepších britských, polských či amerických vojáků.

"Nebylo to poprvé a možná ani naposled, kdy na nezřízené ambice vojevůdce doplatily zánikem celé pluky či divize," říká Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

A dodal bych i ambice politiků...

Na jedné straně se spojencům podařilo postoupit do hloubky 80 kilometrů a rozšířit průlom na 25 až 40 kilometrů, čímž si upevnili cenné postavení na severním křídle západní fronty. Na straně druhé však hlavního cíle nedosáhli.

Byla to největší letecká výsadková operace druhé světové války.

Do kamene tesat! To si asi říkal Napoleon ve vyhladovělé Moskvě, nacističtí generálové uvízlí v ruském "bezdaróžii", nebo Manteuffel bez benzín u Dinantu.

Ono je to vlastně vždycky úplně jednoduché.

Montgomeryho vize „skoku přes Rýn“ byla sice ambiciózní, ale ignorovala realitu terénu a schopnost Němců se bleskově zkonsolidovat.

Těžko se tomu divit: od toho, co se probili z Normandie, před nimi Němci neustále ustupovali, takže Montgomeryho vize byla založen na datech, která měli potvrzovaná znovu a znovu. Odpoutat se od tohoto paradigmatu tehdy znamenalo popřít zkušenost celého francouzského tažení. Zvláště obtížné muselo být odhadovat takové o "soft" faktory jako je morálka nebo iniciativa; na rozdíl od počtu tanků, letadel a děl se strašně obtížně odhaduje. Terén je v tomto podle mě jen vedlejší faktor – mohla tam být jedna silnice, která se dala velmi snadno bránit, ale bez obránců je to jenom logistické cvičení v posílání náklaďáků z jednoho místa na druhé.

Máš pravdu, mysleli si, že jsou Němci v totálním rozkladu, i když měli informace z ULTRA.
Lze se v tom matlat z různých hledisek a detailů, včetně toho proč "nefungovaly vysílačky".

Nemoc z vítězství měli i Japonci, Němci v roce 1940, v září 1944 Britové, a je prostě snadné podlehnout aroganci vítězů.
Generál Walter Model byl ale mistr v konsolidaci jednotek, a k tomu měl několik veteránů z východní fronty, kteří se zde reorganizovali.
Z obklíčení u Falaise se Modelovi podařilo vyvést velkou část německých jednotek, i když samozřejmě ztráty na obrněné technice a tancích byly značné.

Model byl přesně ten typ „Hitlerova hasiče“, který dokázal z mála a chaosu vyždímat funkční obranu.
Nařídil hájit mosty v Nizozemí za každou cenu a zakázal dosud nepoškozené mosty zničit.

Co se týče terénu, tak oblast je protkána zavlažovacími kanály. Půda byla na podzim někde nasycená vodou.
Proto britské tanky Sherman raději příliš nesjížděli ze silnice.
Oblast mezi Nijmegenem a Arnhemem byla obzvlášť problematická. Silnice tam vedly po vyvýšených náspech.
Pokud z toho náspu sjely, tanky riskovaly zapadnutí. Pokud na něm zůstaly, byly vidět na kilometry daleko a Němci je měli jako na podnose.
Tisíce vozidel se muselo protlačit po jedné úzké dvouproudovce.

Model věděl, že Britové jsou až nezdravě opatrní a závislí na svých zásobovacích liniích.
Nechal je tedy „nasednout“ na tu jednu silnici a pak na ně pouštěl své veterány z boků, vraky blokovaly cestu.

Zatímco v Normandii mohly obrněné divize manévrovat v polích. I když tam je ze začátku zase brzdily živé ploty.
Ale poté se jim otevřely letní pláně, ideální pro tankové útoky.

Steven Zaloga: Operation Market Garden 1944
Stephen Badsey: Arnhem 1944: Operation Market Garden

Popisuje to stručně a jasně, s 3D mapkami terénu, postavení a protiútoky jednotek.

A pak přímo na Palbě máme detailní popisy od Michana z různých zdrojů.
viewtopic.php?t=6206

Rychlost a účinnost německé reakce byla velmi působivá: Německý voják byl vždy cvičen k okamžitým protiútokům, což se ukázalo i v prvních dnech v Arnhemu.
Nižší velení bylo na úrovni a schopnost i snaha německého vojáka bez ohledu na zdravotní stav účastnit se boje byly výrazné.

Němci navíc byli prý varováni, a proto byla připravena 9. td SS Hohenstaufen - aspoň se to povídá.
Ve skutečnosti Lindemans o MARKET GARDEN nic nevěděl, i když informátorem gestapa určitě byl, dál spíše falešné info, přímo o Arnhemu se nezmínil.
Výsadky tak byly pro Němce určité překvapení.

Celkově vzniká dojem, že Britové byli "opojeni vítězstvím".

Postupovali na sever velmi rychle a všude je nadšeně vítali osvobození lidé, takže ztratili bezprostřední kontakt s atmosférou kulek a bitvy.
Jak tomu vždy bývá, nějaký čas jim trvalo, než se naladili na tvrdou realitu urputných bojů proti Němcům.
Zdá se, že jejich odpor u nich nejprve vedl k určitému šoku a překvapení.

Gardová obrněná divize však prokázala u Nijmegenu svou chrabrost a já nikdy nepřestanu obdivovat skvělou snahu 82. americké vzdušně-výsadkové divize a hlavně bojového týmu, který provedl krásný přechod řeky Waal u Nijmegenu.
Po překročení mostu v Nijmegenu by bývalo bylo možné vyslat obrněnou skupinu po trase Household Cavalry, následovanou pěchotou 43. (Wessex) pěší divize.
Klasika manévru, kterou vyučovala Akademie Nizozemského generálního štábu před 2. světovou válkou - má poznámka vznikla od jednoho z holandských důstojníků přidělených k britským důstojníkům Gardové obrněné divize.

Zdá se však, že se příliš spoléhalo na obrněné složky a na hlavní osu postupu. Když se na úzkých silnicích, vybudovaných nad poldery mezi Nijmegenem a Arnhemem, musely tanky zastavit, nedalo se s nimi manévrovat.
V počátečních stádiích bitvy bylo asi i možné vybudovat přes řeku pontonový most a umožnit nám rozšíření perimetru s nadějí na další postup po výrazném posílení.
Když dorazila 43. (Wessex) pěší divize, bylo příliš pozdě. V možnostech byl myslím nerealistický.

Operace nebyla stoprocentně úspěšná a neskončila tak, jak jsme si představovali.
Ztráty byli vysoké, všichni řadoví vojáci však hodnotí podstoupená rizika jako přiměřená.

Takové bylo hodnocení operace MARKET GARDEN ještě v 50. letech minulého století.

Později po odtajnění archivů přicházejí detailnější kompilace o tom, proč vlastně Britové neuspěli.

Dwight D. Eisenhower se také domníval, že porážka Němců je možná na jakékoliv frontě - jestli severozápadní, nebo západní frontě, - a jen jej bude limitovat logistika.
Všichni tehdy zapomněli, že Němci mají ohromné zkušenosti "z ničeho vytvořit novou frontu".

Samozřejmě měli také ROZŠIFROVANÉ německé depeše z ULTRA.
Méně zpráv posílali šifranti z pozemních jednotek Wehrmachtu, neboť tamější štáby vyšších jednotek se přesunuly na území Říše, kde si předávali zprávy především telefonem a dálnopisem.
Zprávy zpravodajců a zprávy od odbojových organizací z celé Evropy, dodávané tajnými vysílačkami, říkaly, že německé síly v oblasti MARKET GARDEN narůstají.

Heinz Harmel se k tomu také vyjádřil: Britové udělali fatální chybu, když zastavili své tanky v oblasti Veur-Lent u Nijmegenu.
Podle Heinze Harmela, kdyby Britové pokračovali směrem k Arnhemu, na jediný odpor na který by v té chvíli narazili bylo několik německých bezpečnostních hlídek.
Harmelův citát v podstatě kritizuje britskou opatrnost po dobytí mostu v Nijmegenu 20. září 1944.
Poté, co američtí výsadkáři z 82. vzdušné výsadkové divize a britské tanky z Guards Armoured Division po brutálních bojích konečně dobyli most přes řeku Waal v Nijmegenu, se cesta k Arnhemu (vzdálenému jen asi 17 km) zdála být otevřená.

Tanky se zastavily v oblasti mezi obcemi Lent a Elst (tzv. "The Island").

Důvod zastavení: Britové argumentovali nedostatkem pěchoty k podpoře tanků v otevřeném, bažinatém terénu, vyčerpáním posádek a nutností reorganizace po těžkých bojích v Nijmegenu.

Ve velmi rané fázi operace Market Garden, Němci pochopili záměr. Model odmítl most zničit a řekl Harmelovi, aby držel most za každou cenu.
Ale existují také jiné výklady, proč se tak nestalo, viz odkaz.
https://www.battledetective.com/battlestudy16.html

Z německého pohledu byla situace v tu chvíli skutečně kritická.
Ani SS divize nebyly v určitých směrech hlavní hrozbou, hlavní bylo přerušení zásobovací trasy, a objíždění po polích se britské tankové osádky bály, aby nezapadly s tanky.
Kdyby Britové okamžitě vyrazili, pravděpodobně by projeli dřív, než by Němci stihli narychlo sestavit bojovou skupinu (Kampfgruppe).

Stačí se podívat na terén dnes, trošku už to tam ale předělali.
Přibližně 60 % nizozemské populace žije za hrázemi. Vzhledem k tomu, že se riziko záplav v důsledku klimatických změn zvyšuje, zvažuje se a vyvíjí řada nových a průkopnických řešení, která mají tento narůstající problém řešit.
Jedno z takových řešení bylo výstavba významného nového odlehčovacího kanálu mezi městy Nijmegen a Lent v Nizozemsku.

I když by postup k Arnhemu byl riskantní a tanky by pravděpodobně utrpěly ztráty, byl to moment, kdy se operace Market Garden lámala.
Jakmile Harmel dostal čas na nápravu "fatální chyby" spojenců, šance na záchranu Arnhemu prakticky zmizela.

Další nedávné články...

Vojevůdci selhali. Ambiciózní operace Market-Garden se změnila v masakr

Polský výsadkář generálmajor Stanislaw Sosabowski se podíval z okna letící dakoty v čele dlouhé kolony letadel, která vezla jeho 1. parabrigádu nad místa seskoku u nizozemského Drielu, a okamžitě se dozvěděl pravdu o tom, čeho se při plánování operace Market-Garden tak obával: od Eindhovenu viděl stovky spojeneckých vozidel v chaotických zácpách po celém - pro útočnou operaci až příliš úzkém - koridoru. Psal se rok 1944, druhá polovina září.

Na mnoha místech vybuchovaly nepřátelské dělostřelecké granáty, hořela nákladní auta i obrněné vozy a po stranách se kupily odsunuté vraky.

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/op ... 5900fea04/

Pohledy se časem trošku mění no.

Nejde mi do hlavy otázka, prečo nepoužili američania a briti na boj s obrnenými divíziami letectvo. Mustangy, Thunderbolty, Typhoony aj staršie Hurricany s raketami zuni a 40mm kanonmi mohli spraviť z tankov dymiaci šrot. V tej dobe ešte neexistovala taká taktika alebo to nespravili kvôli zlému počasiu ?
Píše sa mizernej leteckej podpore tu: viewtopic.php?t=6206

Dobrá otázka...

pjaro77 píše: ↑ Nejde mi do hlavy otázka, prečo nepoužili američania a briti na boj s obrnenými divíziami letectvo.

Důvodů bylo více:

- podzimní počasí - občas byly mlhy
- FLAK - německá protiletadlová obrana
- Vzdálenost leteckých základen
- Kratší dosah vysílaček výsadkářů - zalesněný a zastavěný terén

To byly důvody proč si nedokázali přivolat a koordinovat leteckou podporu.

Piloti se raději drželi výš a dál, což v kombinaci s nefunkčním spojením znamenalo, že i když se letadlo objevilo, sypalo to buď úplně jinam, nebo rovnou na vlastní. Výsadkáři tam zůstali viset jako terče v izolovaných bublinách bez šance na pomoc z nebe.

Na mapě je přehled seskokových zón.

Z výsadkové zóny „X“ a „Z“ mířily do Arnhemu 3 vlny vojsk. Tyto 3 vlny měly krycí názvy Leopard, Tyger a Lion.
Všechny prapory se však setkaly s těžkým nepřátelským odporem a v prvních dnech se k mostu nedostaly.
Britové také měli blokovat přístupové „barevné“ silnice do města.

Situace 1. vzdušné výsadkové divize začala být velmi vážná.

Y, S - plochy pro další vlny
Nepomohl ani výsadek 4. parašutistické brigády, který se kvůli špatnému počasí opozdil na 18. září.
Navíc Němci nalezli den předtím v havarovaném kluzáku kopie plánů celé operace Market-Garden a mohli se na výsadek dobře připravit.
Přistávající výsadkáře proto vítala silná německá palba.

K - původně plánovaný polský výsadek (velitel gen. Stanislav Sosabowski)
Polští výsadkáři měli původně skákat v den D+2 (19. září), ale mlha na letištích v Anglii zhatila všechny plány.
Teprve 21. září přiletěla část polské brigády a za vražedné německé palby přistála na jižním břehu Rýna u vesnice Driel.


Přeprava těžkých zbraní, jako byly 17liberní protitankové kanóny, džípy, ale také rádiové džípy a transportéry (Bren), probíhala pomocí kluzáků Hamilcar a WACO.

Kdyby celá operace probíhala podle plánů. Komunikace měla mezi různými skupinami fungovat dobře v daném dosahu, byla omezena na 3 až 5 mil v závislosti na použitém rádiovém přijímači, typu antény a denní době.
Jenže v realitě bojiště skoro nikdo neuměl vysílačky nastavit jinak. Byla potřeba dobrá disciplína, aby rádiové sítě fungovaly dobře, aby se používala správná frekvence.

Komunikace však v praxi často nefungovala příliš dobře. Důvodem bylo, že celá operace neproběhla podle plánu!

Jedním z nich byl nečekaně silný odpor, protiútoky německé armády po jednom dni a následný výpadek komunikace, protože byli zabiti radisti nebo jim byly poškozeny vysílačky.
Tyto německé jednotky byly mnohem větší, než se očekávalo, také dobře vyzbrojené, v provozu bylo velké množství obrněných vozidel a dokonce i tanků, o kterých spojenci nevěděli, nebo je nebrali vážně?
Informace o nich pocházely i od místního odboje. Dokonce byly pořízeny i letecké snímky. Ale stále to nebylo bráno vážně.


Problém s radiostanicemi (Wireless Set No. 22 a No. 68)

Technické limity: Standardní radiostanice Wireless Set No. 22 měly dosah cca 5–8 mil za ideálních podmínek. Výsadkové zóny byly ale zvoleny 8–10 mil od mostu.

Navíc se ukázalo, že mnoho vysílaček mělo špatně nastavené frekvence (krystaly), které kolidovaly s jinými jednotkami.

Některé jednotky pro řízení letecké podpory (VCP - Visual Control Posts) přišly o své vybavení hned při seskoku.

Na rozdíl od amerických divizí (82. a 101.), které měly podporu blíž.
Britové u Arnhemu byli závislí na letech z Anglie, což v kombinaci s podzimním počasím znamenalo, že letecká podpora byla opožděná.
Kvůli obavám z FLAKu v těsné blízkosti mostu rozhodlo letectvo (RAF) o vysazení vojáků dále od cíle.

Plánovač Brian Urquhart /toto příjmení měl i velitel výsadku Roy/ dodal informace o německých tancích u Arnhemu, ale byl "odeslán na dovolenou".

Urquhart byl kritizován, možná oprávněně, za umístění obranné kapsy.
Zdá se, že perimetr vytvořil jednoduše tam, kde se sbíhaly všechny zúčastněné jednotky, a nikoli na nějakém konkrétním strategicky výhodném místě.
https://www.pegasusarchive.org/arnhem/roy_urquhart.htm

Wireless Set No. 22 failure at Arnhem

Zde se snažím vysvětlit důvod častých poruch používaných rádií a rádiových sítí a popsat historii vývoje v prvních dnech, což by mohlo poskytnout vysvětlení k pochopení těchto poruch.
https://pa0pzd.com/army-navy-radio-ww2/ ... t-no-22-2/

Pokud chceš více detailů - viz odkaz. Je to zkratka jantarů a lam, že něco "nefunguje"
Ale už popsáno detailněji výše jo. Prostě co se mohlo podělat, tak se prostě podělalo.

Řešením by mohly být rádiové přístroje s větším dosahem.
Před operací však neexistovaly žádné náhrady za rádiové přístroje v tak krátkém čase, protože rádiové přístroje s větším výkonem měly větší rozměry a hmotnost.
Rozměry a hmotnost byly v této letecké operaci omezené kvůli omezenému počtu dostupných letadel a kluzáků.

Vzdálenosti mezi jednotlivými jednotkami se také zvětšily kvůli neočekávaným okolnostem.

Dosah rádií byl stanoven na maximální dosah, jak je popsáno výše. Zvyšující se dosahy často nestačily pro navázání kontaktu s jednotkou vpředu. Dosah rádií ovlivňovalo i okolí terénu.

A mnoho těžkých vysílaček na džípech pro leteckou podporu z Anglie bylo zničeno Němci.

Heiss píše: ↑3/4/2026, 07:20

WTF! To není žádná zkreslující selektivita. Strategický záměr **nebyl** dosažen a je podle mě jedno jestli 6/7 nebo 4/7, protože muselo být 7/7, aby byl úspěšný. Operace selhala ve svém cíli a to je přesné konstatování bez zkreslení.

Pořád o ní můžeme mluvit jako o víceméně úspěšné nebo nějak podobně – bude to přesnější než klasické zatracování.

I když, těch sedm cílů by si v tom článku zasloužilo rozepsat. Jestli je jedním z nich něco jako "posunout frontu směrem na východ", tak to není až tak velký úspěch.

Podle mě o ní nemůžeme mluvit ani jako o "víceméně úspěšné". To předpokládá, že i když nebylo dosaženo plného vítězství, tedy realizovány veškeré cíle operace, část podstatných cílů realizovaná byla. Pro příklad vezmeme bitvu o Moskvu (zima 1941/42), která přesně toto označení naplňuje. Na jednu stranu se podařilo odrazit Wehrmacht od Moskvy a přinutit ho k ústupu, což je jednoznačně úspěch, který pozitivně pro SSSR ovlivnil další válku. Na druhou stranu se nepodařilo realizovat obklíčení a zničení německých vojsk, což byl jednoznačný neúspěch, který také ovlivnil další válku, tentokráte pro SSSR negativně.

Tohle u M-G zcela chybí a je zde jen neúspěch. To ostatně vysvítá i ze zmíněného článku, kde je detailně popsáno, jak by případný úspěch ovlivnil válku. Nic z toho se nestalo a naopak neúspěch M-G ovlivnil válku tak, že se následně Němcům podařilo stabilizovat frontu, což je také v článku zmíněné při rozebírání ztrát Američanů v Hurtgenském lese.

Částečný úspěch tak může být a třeba i 1/7, ale je potřeba, aby ta 1/7 byla opravdu jednoznačně možno ohodnocena jako úspěch. Ve výsledku ale neexistuje nic, jako "částečný úspěch" v rámci M-G resp. co by to mělo být? Z článku jsem to nějak nezaznamenal, je to spíše o tom, že autor upozorňuje, že ne všechna kritika M-G je tak jednoznačná, jak je stavěná.

Za mě asi nejlépe rozebranou operaci M-G jsem četl od Maxe Hastingse v jeho Armagedon. Ne tak detailně jako jinde, ale velmi dobře postihla základní problémy v plánu i jeho realizaci.