Kecy
ten alkoholický příběh neznám..
Dobrá dobrá, napravíme.
Žil byl kdysi v Čechách jistý rod pánů z Rýzmburka, což by samo o sobě nebylo zas tak divné, různých rodů zde bylo více než dost, že. Nicméně již od samého počátku měli páni z Rýzmburka dánu do vínku jednu ne příliš pozitivní vlastnost, a to prudění. Což o to, rovněž i toto neznamenalo nic neobvyklého, i tehdy prudil kde kdo. Jenže. Rýzmburkové u toho nikdy moc nepřemýšleli, takže ve valné většině vždycky prudili krále. Čest výjimkám.
A tak, když na počátku 15. století přešla Přimda do rodového majetku, XY-tý Boreš z Rýmburka na ni dosadil jistého Tistu, jakožto místního správce, načež mu do ouška pošeptal:
...hele TIsto koukej, jedna kapsa prázdná druhá vysypaná, jsme jen chudý rod, kterému každý ubližuje. Budeš se muset o sebe a své muže postarat sám. Drobet vlastní iniciativy ti nezaškodí, nicméně nezoufej, ze státního (rozuměj královského) krev neteče mrk, mrk ...
No a Tista si vzal Borešova slova k srdci a začal loupit a krást. Tato činnost mu šla nadočekávání dobře, současně se držel doporučení svého pána a čas od času pustil žilou i eráru. Nebál se ani delších výprav, neb své stopy zanechal dokonce i u královského Berouna, jen coby kamenem dohodil do panovníkova paláce!
No, každopádně jak se kdysi říkalo a dodnes říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne. A ono se utrhlo. Léta Páně 1418 vyslal Václav IV k oblehnutí Přimdy vojsko, aby učinilo řádění místních loupežníků přítrž. Jenže,(
pozor Atamane) když královští přitáhli do Přimdy tak z místní hospody se linul neskutečný, ba přímo nelidský řev. Na dvoře bylo nablito, a dle místního písmáka dokonce i nasráno. Rozbitými okenními tabulkami létali ven na dvůr džbány a z některých se vesele močilo. Ačkoliv byl velitel královského vojska ostříleným mužem na svém místě, něco takového viděl vůbec poprvé. Když ve finále uzřel, že místo okovu je nad studní zavěšen obrácený krucifix, zavelel hospodu obklíčit a poté jí vzít ztečí. Jaké pak bylo pro královské překvapení, když se z neurvalého osazenstva putyky vyklubalo třicet hradních loupežníků nalitých jak slívy. Opět písmákem zaznamenáno jako
... ožralých jak prasata... A včíl bylo po obléhání.
Všech třicet lapků bylo posléze v Praze oběšeno, snad na Koňském trhu.
PS tohle je ale vážně dost starý a známý příběh, tedy alespoň u nás na západě
(písmáka berte s rezervou

)