Poslední mamut

[jarl]

Vzhledem k tomu, že kam až lidské záznamy sahají není pokud vím doloženo, že by někdo takhle lovil nosorožce, hrochy, nebo slony, proč by se tahle mimořádně riskantní metoda používala k lovu mamutů?

[bat]

https://www.mdpi.com/2571-550X/1/1/3 zde je popsán celkem rozmanitý způsob lovení mamutů (chobotnatců). Zřejmě touto otázkou si lámalo dost znalejších hlav. Našel jsem přes strejdu Googla.
Osobně jsem se domníval, že využití obtížného terénu je nejlepší, ale asi to nebyl dominantní způsob lovu resp. jen někde. Např. i dnes je pro zvěř riziková oblast u řek sama o sobě když migrují nebo se chodí jen napít. Svahy jsou strmé, často močály, díry... a číhající predátoři (v Africe lvi, krokodýli apod.) Navíc chodí po stejných stezskách.

[pjaro77]

Vrátim sa ku názoru IgoraT o priateľskm vychádzaní s prírodou.

Prírodné národy, aj bez dnešných vedomostí vedeli vždy vychádzať s prírodou priateľsky. Pri otázke vyhubenia mamutov človeka ma napadla analógia s nedávnou minulosťou. Indiáni a bizóny. Pokiaľ neprišli Európania s puškami, neboli Indiáni schopní svoj nemalý zdroj potravy vyhladiť. Keby toho aj boli schopní, prečo by to robili! Viem, že to prirovnanie pokrivkáva(hlavne počty bizónov), ale systémovo by to platiť mohlo. Takže sa prikláňam k tým, ktorí si myslia, že mamuta naši predkovia občas zchramstli, ale len ako bokovku, nie ako hlavnú zložku potravy.

V dobe ľadovej bol život drsný , väčšina mierneho pásma bola pod ľadom alebo ju tvorila tundra, step či savana. Letá boli pomerne krátke, zimy dlhé. Aj veľkosť tropických pralesov bola obmedzná, viac bolo sezonne vysychajúcich lesov.
Ľudia mali čo robiť ak chceli prežiť. Žiadne selanka ala biblický raj, kde by sa uživili ovocím zo stromov a kríkov.
Veľká fauna poslednej ľadovej doby dostala po rozšírení ľudstva knockout skoro všade na kontinentoch okrem afriky a južnej ázie.
Nebol to až tak rýchly proces ako ho opisovali vedci kedysi, pretože viacero druhov zmizlo definitívne zo sveta až v prvej tretine - polovici holocénu.
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/prv ... afauny.pdf

[pjaro77]

V pokročilom holocéne keď sa klíma začala meniť na chladnejšiu a suchšiu , ľudia dokázali poriadne zdecimovať obrovské stáda zveri v stepiach a savanách do jednoduchých kamenných pascí.

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpr ... reci-druhy
Přítomnost podivných, ani ne půl metru nízkých zídek vyskládaných z kamenů, táhnoucích se do nekonečných dálek, unikala dlouho jakékoliv pozornosti archeologů. Nízké zídky totiž vytvářely rozsáhlé trojúhelníkovité či kapsovité útvary pokrývající skutečně rozsáhlé plochy. S trochou fantazie nabývají podoby dětských papírových draků, a pojmenování „pouštní draci“ se proto brzy ujalo.
Překvapení nad tím, že „záhadné“ nahodilé zídky kopírují určitý tvar, však brzy vystřídalo další. Ohromující byl totiž jejich počet, který šel do tisíců. V současnosti je jich popsán a zaměřen jen zlomek z původního počtu, a i tak jich je v databázi uzbeckého archeologa Azize Khalmadurova již přes 5500. Některé se táhnou zdéli stovek metrů, jiné jen pár desítek. Některé jsou stavebně velmi propracované, z pečlivě poskládaných plochých kamenů, jiné jen z náhodně navršených balvanů.
Většina z nich, ať už úzce šípovitého, půlkruhově kapsovitého nebo široce trojúhelníkovitého tvaru, je ukončena „jámou“. Kruhovým bodem, ve kterém je vyhloubena země do přibližně dvoumetrové hloubky, ohrazená vyšší zídkou. Podobné struktury je možné najít od Kavkazu až po východ Asie. Nejpočetnější jsou ale na území Iránu, Jordánska, Izraele nebo Sýrie. V této zemi se také nachází zatím nejstarší potvrzený pouštní drak, jehož stáří datují archeologové o 5500 let nazpět.

Současní archeologové měli štěstí, že nemuseli v tomto případě přemýšlet nad účelem využití pouštních draků. Jak si vzpomněli pamětníci v Uzbekistánu a Saudské Arábii, jedná se o jednoduché naháněcí pasti, určené k odchytu stádových zvířat. Alespoň tak je dřív využívali místní pastevci ani ne před dvěma stoletími. Stádo kopytníků buď samo vběhne, nebo je nahnáno lidmi mezi nízké zídky. Uhání kupředu, až dospěje do uzavřeného bodu jámy. V tlačenici, s lovci za zády, už pro ně není úniku.

Prvotní „záhada“ o účelu draků je tedy rychle rozluštěna, a archeologové se omezí už jen na zaměření draků a občasné vykopávky, aby se podívali, čím neolitičtí lovci nebo mnohem později Skytové sehnaná stáda zpracovávali. V tomto bodu ale začíná celá záležitost s draky zajímat ekology. Výskyt draků je ve valné míře omezen na neúrodné polopouštní oblasti, ale pokud se do úvahy zapojí i měřítko času, prakticky kopíruje migrační trasy dávných kopytníků. Těch, kteří se dnes už na území Střední Asie téměř nevyskytují. Před 2500 lety jejich počty přitom nejspíš dosahovaly čísel, které dnes „naživo“ uvidíme jen v národním parku Serengeti. Stáda desetitisíců antilop, divokých oslů, gazel, sajg, buvolů a koňů táhnoucích zelenou stepní krajinou. Jenže tady selanka končí. Pravidelnou trasu stád totiž lemuje řetězec bezpočtu naháněcích pastí, pouštních draků. Jen na území dnešního Jordánska dosahuje systém pastí nepřerušené délky šedesáti kilometrů. Prakticky celou cestu tak ekologicky „neškodní pastevci“ ztenčovali sílu stád, rok za rokem.
„Naháněcí pasti vedli tisíce zvířat přímo do jam. Pro pastevce to musela být skutečně masivní proteinová pumpa.“ Za jak dlouho se pravidelný přísun čerstvého masa ze stepí během tahů zvěře snížil natolik, že se udržovat pasti přestalo vyplácet? Jak skutečně velká byla stáda, táhnoucí Střední Asií? A za jak dlouho poté, co zvířata vymizela, se z oblastí stala polo-poušť? To vše jsou otázky, na které teď budou ekologové hledat odpovědi.

[pjaro77]

Ak by si niekto myslel, že indiáni severných plání mali k zvieratám nejaký veľký súcit, tak nie moc dávna historia tomu nezodpovedá, Súcit šiel do ... hlavne od doby, čo získali kone a neskôr keď kmene zistili, že môžu s bledými tvárami výhodne kšeftovať s kožušinami.

https://www.idnes.cz/xman/styl/bizon-vy ... n-styl_fro
Před příchodem bělochů se bizonu prý na pláních amerického středozápadu prohánělo přes 65 milionů. Zákeřní osadníci, armáda, bílí lovci je však do konce 19. století téměř zcela vyhubili. Aby vzali potravu původním obyvatelům, z rozmaru. Jenže příběh decimace bizonů je složitější. A zásadní roli v něm hrají indiáni.
Kde však začít detektivní pátrání po vinících? Například u vynikající americké ekoložky a botaničky ze státu Montana Sierry Dawn Stoneberg Holtové. Studovala botaniku na brněnské Masarykově univerzitě, její etnický původ ji řadí k takzvaným Prvním národům Ameriky, tedy k indiánům, a svou dosavadní vědeckou prací zpochybňuje univerzální ekologická pozitiva plošné pastvy.
Když to hodně zkrátíme, oněch 65 milionů, někdy je uváděno i 75 milionů, bizonů v Severní Americe je podle jejích výpočtů silně nadneseným číslem, které se sice často zmiňuje, ale jehož původ je přinejmenším nejistý.
Jisté naopak je, že klima mezi 15. a 17. stoletím bizonům hodně nahrávalo. Probíhala totiž malá doba ledová, Grónsko se překrylo ledem, rostly alpské ledovce, zimy na severní polokouli byly dlouhé a vydatné na mráz, léta krátká a studená. Podmínky pro šíření tohoto na zimu výtečně adaptovaného spásače, pro jeho populační růst, byly ideální. Po oteplení v 18. a 19. století už tomu tak nebylo a kdysi masivní stáda bizonů v důsledku tlaků měnícího se prostředí zažívala setrvalý propad.
Holtová se v souladu s dalšími kolegy, ekology, biology i historiky dobrala závěru, že mezi 17. a 18. stoletím nežilo na území Spojených států přes 65 milionů, ale spíš něco kolem 20 až 24 milionů bizonů, zatímco nosná kapacita prostředí strmě klesala někam ke 12 milionům. Jinými slovy, bizoni, prosperující za časů malé doby ledové, byli evolučně i ekologicky předurčeni k rapidnímu poklesu početnosti. Aniž by jim s tím někdo musel pomáhat.
Koně byli na nástup teplejšího klimatu lépe adaptováni, čím hůře se vedlo bizonům, tím lépe se dařilo koním. Dva miliony rychlonohých kopytníků vypásalo potravu, bez níž stáda těžkotonážních bizonů při migracích nezvládala přežít. A s koňmi coby s nepůvodním druhem v ekosystému donedávna kontrolovaném bizony přišly i další zásadní komplikace, smrtící brucelóza, sněť slezinná a kožní a klíšťová horečka. Tři epidemie, které prokazatelně ve velkém a opakovaně decimovaly stáda bizonů od Texasu přes Montanu až po Nebrasku. Budoucnost bizonů tedy nevypadala dobře už tenkrát. A lidé jako lovci jim rozhodně neprospěli.
Ne nadarmo pro ně byl bizon posvátným zvířetem, z jeho kůží se stavěla týpí, vznikaly oděvy a deky, maso sytilo celý kmen. Nekonečný proud táhnoucích bizonů byl požehnáním. Tuto „bizoní ekonomiku“ si však netřeba romantizovat. Lovit bizony na Velkých pláních a tím garantovat blahobyt svému kmeni, mohli jen ti nejsilnější.

Tradiční lov na bizony mezitím doznal několika změn. Nejprve když indiáni zúročili přítomnost divokých koní. Lov už nespočíval v extrémně riskantní snaze odehnat pár pomalejších kusů z dusajícího přívalu zvířat, ale v setrvalém pronásledování hlavního tahu, ze hřbetu koní. Zatímco před érou koní dokázali indiáni z Plání, tedy ti, kteří měli teritoria zrovna pod kontrolou, ulovit za sezonu kolem 60 tisíc bizonů, s koňmi zvládli 300 tisíc kusů.
A tato zdánlivá hojnost nekonečného přílivu potravy vyvolávala chování, které si s romantizovanými indiány obvykle nespojujeme. Nešetrnost. Pónijský lovec totiž netráví u skoleného bizona hodiny. Mistrně seřízne kůži, odřeže nejlepší kusy masa a jazyk a po 15 minutách práce už se sbalenou kořistí pokračuje ve štvanici dál.
Na trestuhodné mrhání a lhostejnost indiánů vůči zbytkům kořisti ostatně upozorňují první bílí cestovatelé a osadníci, protože jim přijde nepříhodné, odebírat z třímetrákového zvířete jen pár kilogramů libového masa.

Pro neradostnou budoucnost bizonů však byla zásadní další inovace. Střelný prach, olověné kule a pušky v rukou indiánů, kteří se na konci 18. století rozhodli s bělochy obchodovat buvolí kůže. Ročně pak bylo indiány jen v regionu amerického středozápadu pobíjeno přes 600 tisíc zvířat kvůli kožešinám, což není zrovna udržitelné tempo. Taková čísla přitom dokládají účetní knihy a evidence zboží od překupníků z obchodních stanic, jimž jsou bizoní kůže od indiánů a trapperů odprodávány. A ano, až do roku 1840 tomuto byznysu naprosto jednoznačně dominují indiáni.

„Představa domorodého Američana, žijícího v dokonalé harmonii s přírodou, je jedním z nejčastějších současných mýtů,“ dodává k tomu antropolog Shepard Krech z Brownovy univerzity. K nelibosti všech, stavějících se za reputaci indiánů a vytvářejících před veřejností jejich idealizovaný obraz. Jenže tato romantizovaná představa o indiánech jako o prvních přírodních environmentalistech a ekolozích nemá reálný základ. Indiáni byli v první řadě lidé a počínali si naprosto lidsky. Takže když měli prostředky a motiv, neváhali začít s vykořisťováním přírody pro vlastní profit,“ nenechává prostor pro pochyby Krech.
A zisk byl v případě intenzivního lovu bizonů zásadní. S nadbytkem postřílených bizonů, respektive s jejich kůžemi, můžete kromě dolarů a ohnivé vody zobchodovat zbraně a střelivo. Což znamená, že příští sezonu lze ulovit více bizonů. A získat zase víc. Vyšším lovem zajišťujete rostoucí blahobyt vlastnímu kmeni a přitom si pojišťujete zisk před konkurencí jiných kmenů.
Nic jako „ekologický indián“ neexistuje. I ten americký domorodec z Plání přemýšlel velmi současně, ekonomicky. Se všemi důsledky pro životní prostředí. Komančové a jejich spojenci tehdy jen v nejjižnějším regionu výskytu bizonů stříleli 280 tisíc zvířat ročně, až je tu v roce 1836 úplně vyhubili.
Dan Flores například argumentuje tím, že většina bizoních kožešin, prodaných indiánskými lovci, pocházela z „bizoních krav“. Samic. Ty měly jemnější maso, proto se daly jejich kůže snadněji a pohotověji stáhnout. „Což však dále narušovalo schopnost bizoních stád udržet své počty,“ poznamenává Flores.
Kajovové uchovávali po svých předcích, jako vzpomínku na minulost, obrazy a výjevy z jednotlivých let, malované na kůžích. Symbol bizona v kruhu, doprovázený řadou teček, znamení úspěšného lovu a hojnosti zvířat, býval v oněch záznamech častý. Po roce 1840 se však objevuje už jen jednou. Šestatřicet let předtím, než z pochybného plezíru začali s vybíjením bizonů běloši, už nebyla stáda dávno tak nekonečná. Na chatrném stavu podlomených populací se dlouhodobě podepsala proměna klimatu, úbytek potravy a změna její nabídky, konkurence s jinými spásači, epidemie parazitárních onemocnění a vražedných infekcí, po dlouhé generace trvající neudržitelný lov indiánů.
„V sedmdesátých a osmdesátých letech devatenáctého století hráli hlavní roli v likvidaci bizonů bílí lovci, ale to už se psalo poslední dějství,“ říká Flores. A pro jistotu zdůrazňuje: „Ne, bílí lovci se nemohou ve vybíjení bizonů zbavit viny. Ale také se nedá mezi jejich působením a vybitím bizonů položit rovnítko. V průběhu dalších třiceti let by totiž bizoni vyhynuli i bez jejich přičinění.“

[Vlastimil Čech]

Měl jsem kdysi příležitost navštívit v Kanadě (ONT.) něco jako indiánský skansen. Podle toho co nám řekl průvodce a toho co bylo na všemožných cedulkách nebyli indiáni žádní ekológisti. Finta jejich života byla v tom, že kdyř okolí své osady nebo spíš -řekl bych- permanetního tábořiště řádně zplundrovali, pohli se dál, aby plundrovali jinde. Nevím jestli tam v lesích lovili bizony, asi ne. Ale k přírodě se chovali daleko neurvaleji než naši vesničané třeba v 19-tém století.

[bat]

Trochu to sem patří. Na Sibiři našli extrémně zachovalé kotě šavlozubé kočky https://edition.cnn.com/2024/11/18/scie ... index.html . Je možné, že se dočkáme i dalších podobných nálezů jak se Sibiř otepluje. A pokud se dochovala DNA, tak brzy už v našich ZOO a třeba i Zverimexech

BTW. Taková ta aura indiánské čestnosti, ekologična, spravedlnosti apod. romantické představy jsou moderní výmysl. V podstatě to byly primitivní skupiny, které vedly kruté a vyhlazovací války mezi sebou dávno před příchodem kolonizátorů. Bohužel pro ně jim to, ale moc nepomohlo narozdíl od Evropy. Měli svým způsobem smůlu díky geografické izolovanosti. Nedostali se pod silný evoluční tlak, ale možná ani nemohlo díky jejich DNA výbavě. V podstatě dopadli ještě dobře, protože stát se to o pár set let dříve, tak by dnes po nich neštěkl ani pes. Dneska můžou v US žebrat o různé dávky, výjimky a výhody.

[Rase]

Rekonstrukce mamuta od Romana Boltunova z roku 1805 na základě zmrzlé mršiny, kterou viděl na Sibiři. No, slona asi nikdy neviděl.

[Alfik]

BTW. Taková ta aura indiánské čestnosti, ekologična, spravedlnosti apod. romantické představy jsou moderní výmysl. V podstatě to byly primitivní skupiny, které vedly kruté a vyhlazovací války mezi sebou dávno před příchodem kolonizátorů. Bohužel pro ně jim to, ale moc nepomohlo narozdíl od Evropy. Měli svým způsobem smůlu díky geografické izolovanosti. Nedostali se pod silný evoluční tlak, ale možná ani nemohlo díky jejich DNA výbavě. V podstatě dopadli ještě dobře, protože stát se to o pár set let dříve, tak by dnes po nich neštěkl ani pes. Dneska můžou v US žebrat o různé dávky, výjimky a výhody.

Zas tak moderní to není. Minimálně ve starém Řecku a Římě vznikaly už před n. l. díla oslavující mírumilovnost, moudrost a všecky ostatní tentononce "starých iks ipsilonů" co tu byli "před námi", a také díla bukolická a to v souladu se slavným zvoláním "o tempora, o mores"
Jónové a Dórové věřili, že Aeolové byli niterní, magičtí, hodní a moudří, a že žili v souladu s lesy a pláněmi... vlastně ten dnešní styl Tolkienových Elfů, lesních i těch "vysokých", je okopčen od Řeckého mýtu o Aeolech
A Římané podobně nahlíželi na Etrusky, a to i když je znali, prvních 500 let žili pohromadě a měli dokonce i Etruské krále, než se ten poslední zbláznil a Římané zkusili republiku

A nejen romatismus v příbězích. I móda a jídlo, podléhají tomuto mýtu, tehdy stejně jako dnes.
Nepochybuji že neolitici si u ohně vyprávěli o tom, že jediná správná dieta je ta z dob před nimi... ta paleolitická... a ti zase...
Máme to holt v sobě, tu touhu po bukolice a "starém dobrém zlatém věku"

Svým způsobem Zlatý věk pro nás vskutku existoval, byť jen tak trochu. Vždy když lidé někam přišli, byly tam jak nevytěžené nerosty, tak i lesy, rostliny a zvířata k plundrování. Tak asi ten mýtus vznikl.

[seabee]

Zas tak moderní to není. Minimálně ve starém Řecku a Římě vznikaly už před n. l. díla oslavující mírumilovnost,

Takže jedině pravdivá je téze o holubičí povaze Slovanů

[Alfik]

Zas tak moderní to není. Minimálně ve starém Řecku a Římě vznikaly už před n. l. díla oslavující mírumilovnost,

Takže jedině pravdivá je téze o holubičí povaze Slovanů

A viděl jsi někdy jak se holubi perou?

[parmezano]

Brněnský mamut