Poslední mamut žil na arktickém Wrangelovém ostrově ležícím v Severním ledovém oceánu asi 150 km od severovýchodního pobřeží Ruska. Wrangelův ostrov nebyl ve čtvrtohorní době ledové zaledněn, takže se zde vyvinul bohatý ekosystém, který poskytl potravu pro poslední populaci mamutů. Vědci, kteří odebrali vzorky z fosílií mamutů dospěli po jejich analýze k závěru, že mamuti zde žili ještě v roce 1650 př. n. l. kdy v Egyptě vládli faraóni. Další objev se podařil na opačné straně – na ostrově sv. Pavla východně od Aljašky. Tam byli objeveny zbytky mamutů pocházejících z roku 3750 př. n. l. V obou případech se mnoho let izolace a omezeného životního prostoru projevily přizpůsobením se mamutů, a to zmenšením svých fyzických rozměrů.
Rod mamutů z čeledě slonovitých měl více druhů, které se od sebe lišily velikostí, délkou srsti apod. např. Mammuthus africanavus (rozšířený v Africe), Mammuthus columbi (rozšířený v Severní a Střední Americe - až po Nikaraguu a Honduras), nejznámější druh Mammuthus primigenius (mamut srstnatý), rozšířený zejména v sibiřských chladných oblastech, kde přežil ze všech druhů mamutů nejdéle, nebo největší z mamutů Mammuthus sungari, který dosahoval výšku 5.5 metra a hmotnost snad i víc než 12 tun (a je druhým největším známým suchozemským savcem v historii Země, po rodu Paraceratherium z čeledě nosorožců). Většina mamutů však dosahovala velikosti jen o něco víc než dnešní slon indický.
Mamuti obývali naši planetu mnoho let (cca 5 miliónů) a byli běžně se vyskytujícím zvířetem. Byli býložravci, migrovali ve stádech za stravou a měli prakticky stejný způsob života jako sloni. Dlouho bylo záhadou, proč vlastně mamuti vymřeli. Vždyť úspěšně přežili několik ledových období a oteplení, to poslední však ne. Nárůst teplot způsobil rozsáhlé roztopení ledového povrchu a oceány a moře zaplavily pevninu. Byly zaplaveny rozsáhlé pevninské mosty spájející souš a pro mamuty přišla zásadní změna – rozsáhlé nížinné oblasti mezi Asií a Severní Amerikou (tzv. Beringia) zaplavil oceán. Tato oblast byla do té doby pro mamuty důležitým životním prostorem a poskytovala jim potravu, protože nebyla úplně zaledněná. Bránil tomu horský masiv na Aljašce a vanoucí teplejší vzduch z jihu. Nemohla to být však jediná příčina jejich vyhynutí.
Vědci analyzovali vzorky DNA z mnoha fosilií mamutů a dokázali odhadnout, kolik mamutů žilo na Zemi v jednotlivých období. Zjistili, že mamuti téměř vyhynuli už před 120-tisíci lety, kdy došlo ke krátkodobému oteplení Země. Tehdy se počet mamutů z několika miliónů zredukoval na několik desítek tisíc jedinců (podle zdroje BBC). Když však začala další doba ledová, počet mamutů se zvýšil. Šlo tedy o poměrně dynamický druh, který zažil asi víckrát lokální vymírání a následnou expanzi.
Vědci taktéž zjistili, že poslední redukce populace mamutů, která vedla k jejich vyhynutí, začala už před 20-tisíci lety a ne před 14-tisíci lety, kdy se začalo oteplovat. Je možné, že k jejich úbytku přispělo příliš silné ochlazení, které před 20-tisíci lety nastalo a tudíž byl nedostatek trávy. Posléze, když se začalo oteplovat a v atmosféře začalo přibývat množství kysličníku uhličitého, nízké travní porosty začaly ustupovat lesům, k čemuž přispěly i deště. Pastviny mamutů tedy z jihu začal pokrývat les a ze severu tundra a část byla zaplavena, takže mamuti neměli dost potravy.
Vědci tedy právě změně klimatu s dopadem na změny vegetace přičítají klíčovou roly při redukci a vyhynutí mamutů a mnoha dalších velkých býložravců. Osobně věřím právě této teorii, i když se v minulosti objevilo mnoho různých teorií o příčinách jejich vyhynutí např. exploze komety nad zemským povrchem v Severní Americe, lovení člověkem atd. Není vyloučeno, že lokálně tyto události opravdu přispěly určitým dílem k jejich záhubě, ale někteří vědci oponují, že exploze komety nad Severní Amerikou neměla tak široký záběr, aby změnila výrazně klima a způsobila vyhynutí a také se neprokázalo, že by člověk ve větší míře lovil mamuta. Kromě toho, k postupnému vymíraní velkých býložravců došlo o hodně dřív než událost s kometou a často se zapomíná, že vyhynuli nejen populární mamuti – symbol doby ledové - ale i mnoho dalších druhů. Co se týče teorie o vyhubení mamuta člověkem, někteří vědci se domnívají, že člověk vůbec mamuty nelovil. Jednak neměl v té době k tomu potřebné zbraně ani jiné prostředky a také nebyl nucen lovit obrovská zvířata, když měl k dispozici mnohem dostupnější zvěř, kterou lehce skolil. Pokud pravěký člověk mamuty lovil, neprokázalo se, že by kopal jámy do kterých by mamuty zaháněl, jak se dlouho tradovalo. Zem byla zmrzlá a kopání by bylo tudíž obtížné, ba přímo nemožné vzhledem na velikost jámy, kterou by bylo potřeba vykopat a nebyl k tomu ani vhodný nástroj. Také zahánění mamutů do bažin se jeví poněkud bizardní, vzhledem k tomu, že by bylo obtížné zde mrtvé zvíře naporcovat. Ani zahánění mamutů k nějakému srázu se mi nejeví jako způsob lovu příliš často realizovaný. Spíš se přikláním k názoru, že mamut mohl být zahnán do úzkého prostoru, který znemožňoval pohyb a zde byl usmrcen kopím s dlouhým hrotem. Z daného mi vychází, že lov mamutů nebyl natolik výrazný, aby vedl k vyhubení. Kromě toho na Sibiři a Aljašce, kde populace lidí byla velmi malá, mamuti postupně také vymřeli.
Teorie o vyhubení mamuta člověkem se podle mého názoru objevila v čase (převážně 19.století), kdy archeologové začali nalézat ve střední a v severní Evropě místa, kde se nacházelo velké množství mamutích kostí a při nich pozůstatky osídlení pravěkých lidí. Např. Předmostí u Přerova je významným nalezištěm mamutích kostí. Další lokalitou v této oblasti, která si zaslouží pozornost, jsou Věstonice. Blízko se nacházela mamutí stezka, která vedla přes úzké údolí mezi dvěma vrchovinami. Tudy mamuti putovali začátkem zimy z polských nížin do okolí Dyje a Dunaje a na začátku jara zase zpátky. Lidé zde žili cca před 25.000 lety. U Předmostí šlo o nálezy kostí asi z tisíc mamutů. Pro zajímavost uvádím, že když v roce 1859 v nedalekém Přerově začal pracovat cukrovar, stovky vozů naložených mamutími kostmi putovali do cukrovaru, aby z nich dělali kostní uhlí přes které se filtrovala cukrová šťáva. Lidé kosti sbírali, drvili a sypali po polích jako hnojivo. Koncem 19.století bezohledné rabovaní kostí ustalo a byly zde zahájeny vědecké vykopávky. (Dnes stojí jeden velký mamutí kel na černém trhu cca plus minus 60.000 dolarů).V historickém Švábsku nasbírali v období od r. 1700 do r. 1950 ještě víc mamutích kostí. V zemi tam údajně odpočívá sto tisíc mamutů. Takových míst se našlo mnoho. Podle těchto nalezišť se jevilo pravděpodobné, že pravěký lovec ve velkém lovil mamuty a hrdě byl pojmenován jako „lovec mamutů“. Avšak místo osídlení při stezkách mamutů si pravěký člověk vybíral především z praktického důvodu, že zde nacházel mršiny mamutů, kterých maso pojídal a jejich kosti sbíral a používal např. na výrobu nástrojů, stavbu obydlí, ozdobných a rituálních předmětů. Tím nevylučuji i příležitostní lov mamutů, ale je málo důkazů, že by lidé mamuti lovili ve velkém, tudíž jejich role v otázce příčiny vyhynutí mamutů je nevýznamná.
Odkrývání kostry mamuta zakonzervované ve spraši v cihelně u Hradce Králové. Unikátní nález se stal v r. 1899 národní senzací Téměř celá kostra byla zachovalá, kromě horní části lebky, ze které se našlo jenom několik úlomků. Mezi žebry byl nalezen pazourkový nůž, což svědčí o tom, že pravěcí lidé zde konzumovali mamutí maso.
Nejvíc mamutů se ovšem našlo na Sibiři a v poslední době, kdy taje zmrzlá půda jsou nálezy obzvlášť zajímavé. Vedou vědce k naději, že se podaří mamuty naklonovat. Na Sibiři ještě mamuti byli v době, když už v Evropě vzhledem k oteplení nebyli. Nešlo ale o stejné mamuty, jako v Evropě, takže není na místě představa, že by teplo vyhánělo stáda mamutů směrem na sever. Do roku 1930 se na Sibiři našlo asi 25.000 zbytků mamutích těl, z toho 22 téměř s kompletní kostrou. Zejména Jakutská oblast je přímo hřbitovem mamutů, našli se zde celá těla mrtvých mamutů zakonzervované mrazem. Zachovali se tak dokonale, že domorodci z Jakutské oblasti jejich masem krmili psi, živila se jím i divá zvěř a mamutí kly se vyvážely jako vzácná surovina. Arabové je prý kupovali od sibiřských domorodců už v 9.století (nejstarší písemný záznam o tomto nákupu je z 11.století). Arabové si mamutovinu cenili víc než slonovinu, protože byla pevnější a nelámala se. V 19.století tento obchod nabyl obřích rozměrů. Podle záznamů prý jakýsi člověk nasbíral v roce 1821 deset tun mamutoviny. Před WW1 ze severní Sibiře přicházelo ročně do ochodů asi 20 tun mamutích klů a tak "slonovina" z této doby je většinou mamutovina.
Zprávy o tom, že se na Sibiři nacházejí podivná zmrzlá těla se začaly objevovat od konce 17.století, ale nikdo tyto zprávy nebral vážně. Jako první vědecky potvrzený objev mamutího těla se stal v Jakutsku roku 1799. Tehdy tunguzský náčelník Osiň Šumachov v ledovém závale při ústí řeky Leny uviděl tmavý předmět. Náčelníkovi ale k prozkoumání předmětu bránili ledové kry. Povolily až o dva roky později. Kra na které předmět ležel se přiblížila ke břehu a náčelník na ní uviděl ležet obrovského mamuta. Přešly další tři roky, než se náčelník odvážil přijít k mamutovi a useknout mu kly, které vyměnil za tovar v ceně 50 rublů. Tento nález vzbudil pozornost a přilákal do Jakutska vědce. Než vědci přišli, zdechlina už zmizla, ale zachovala se skoro celá kostra, lebka potažená kůží, jedno ucho, oči, mozek a pod kostrou velký kus kůže porostlé zrzavou srstí, za kterou muzeum v Petrohradě zaplatilo 8.000 rublů.
Mamuti se stali předmětem vědeckého zájmu. Veřejnost se chtěla o nich dozvědět co nejvíc. Na zač. 20.století se zpřesnila představa o jejich vzhledu, když se na břehu řeky Berezovka našel mladý mamut (zemřel před 40.000 lety), který měl poškozenou jenom hlavu (maso okousaly šelmy, jeden kel se ztratil a druhý uřezal nálezce), všechno ostatní se zachovalo ve skvělém stavu - kůže, svalstvo, cévy s krví, mezi zuby a v žaludku zbytky potravy a maso mamuta, i když zapáchalo, mělo červenou barvu, jakoby bylo čerstvě zabité. Mamuta rozřezali a na saních dopravili do Petrohradu, kde v muzeu je jeho kopie dodnes.
Zde kopie mamuta z břehu řeky Berezovka.
Mamuti, jako ikona pravěku, neustále vzbuzují živý zájem. Další nálezy nám snad objasní víc z jejich osudu a objasní záhadu proč vymřeli. Já si však myslím, že vymíraní živočišních druhů je přirozenou součástí přírody a evoluce a probíhá neustále s větší nebo menší intenzitou. Jistě k tomu přispívá řada příčin, ale zdá se být i nevyhnutelné.
Zdroje:
http://www.webnoviny.sk/veda-a-technika ... lanok.html
http://zemokolonas.meu.zoznam.sk/lovci-mamutov/
http://www.boinc.sk/clanky/vyhynutie-ma ... ive-objavy
http://bohemiaorientalis.cz/kde-je-zakopany-mamut/
http://hn.ihned.cz/c1-18882400-jiri-svo ... rni-clovek
http://www.ideje.cz/cz/clanky/byli-mamu ... eni-stromy
http://www.yakutskhistory.net/%D1%8F%D0 ... D%D1%82-1/
