Od Stalingradu po Kursk - IV. Část Ústup z Kavkazu

Zlomové bitvy mezi Stalingradem a Kurskem

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6605
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Od Stalingradu po Kursk - IV. Část Ústup z Kavkazu

Příspěvek od michan »

Od Stalingradu po Kursk – IV. Část – Ústup z Kavkazu

Hitler koncem prosince 1942 vydal pokyn ke stahování vojsk z Kavkazu. Z hlavního stanu v Rastenburku nařizoval částem 1. tankové armády, který úsek jak dlouho mají bránit. 30 dnů trval tento násilný ústup od Tereku k Donu. Ve dne jednotky bojovaly a v noci se přesouvaly. Byly to různorodé jednotky, 3.td, 13. td, 50. pd, 5. polní divize letectva, kozácké švadrony, dobrovolníci kavkazských horských kmenů a jednotky rumunské 2. horské divize.

Obrázek


Byly vytvořeny zadní voje, které chránily ustupující jednotky a měly tudíž největší ztráty. Chránily se především mosty, železniční tratě, po kterých proudily zpětné transporty zásobovacích skladů. V historických pramenech je popsána obrana jedné silnice mezi bažinami, jediné spojovací cesty na Soldáto – Alexandrovské. Bránila ji 2. rota protitankového oddílu a jedna baterie 117. dělostřeleckého pluku.
Nadporučík Piedmont velitel tohoto úseku líčí. Dohlednost 300 m, blíží se několik set jezdců, pálí ze samopalů, přibližně 150 jezdců první vlna, kulomety pálí, kanony tříštivé, téměř polovina jezdců padne, zbytek uhne doprava , chceme začít jásat. Ale je tady druhá vlna ještě větší, útok se podaří zastavit 50 m od postavení. Třetí vlna následuje okamžitě. Už střílí jen jeden kulomet. 40 jezdců projede postavením pěchoty dokonce dělostřelectva a jsou zlikvidováni až jednotlivě vzadu. Čtvrtý útok už nepřijde, naštěstí, došla munice zpočátku jsme to brali na lehkou váhu a pak se nám třásla kolena. Před postavením zůstalo 200 mrtvých lidí a koní. Neskutečná odvaha Rusů.
Ne všude však útočí jízda. Mnohem více útoků na zadní voje bylo za pomocí tanků a to bylo horší. U Kumy 122. mech. pluk, 50. pd pod náporem ruských tanků ztratí celý 3. prapor. V bojích se obzvláště vyznamenal 3. pr. 123. mech. pluku 13. td. Tomuto 3. praporu velí kapitán Erich Bärenfänger nositel Rytířského kříže. Nikdo tehdy netušil, že se stane nejmladším generálem Wehrmachtu a za 27 měsíců bude bojovat v bitvě o Berlín. Tento 3. pr. zničil bezohledně vedený útok trestného praporu sovětské armády, který pronikl až na velitelské stanoviště a musel být zničen až bojem zblízka.
Tankové jednotky 1. tankové armády jsou směřovány za bojů na Batajské mosty, taktéž všechny těžké náklady jako nákladní automobily s dělostřelectvem. Pěší jednotky, autobusy a ostatní lehčí trén je směřován na zamrzlou deltu Donu, a potom na zamrzlé Azovské moře. Odtud všichni směřují do Taganrogu, který je za Rostovem. Jejich nové operační nasazení bude v Doněcké pánvi.
Historie druhé světové války dokládá, že za záchranu 1. tankové armády a mnoha jednotek, celé „skupiny armád A“ a části skupiny „Don“ je nutné poděkovat Mansteinovu velitelskému umění, statečnosti vojáků, ale velký podíl má 6. armáda ve Stalingradu, která vázala šest sovětských armád po celý leden a tak nemohly zasáhnout u Rostova. Historici dále říkají, strašně důležitá byla skutečnost, že boj na Volze blokoval tři nejdůležitější železnice ze Stalingradu na západ, což značně stěžovalo zásobování sovětských armád, operujících proti Rostovu, ale i celému jižnímu křídlu.
I samotná sovětská válečná historie toto konstatování dokládá. V publikaci „Velká vlastenecká válka“, svazek 3, strana 198, stojí: „ Sovětskému jižnímu frontu, především 2. gardové armádě, která měla začátkem ledna dobýt Rostov, chyběl přísun všeho druhu, především pohonných hmot a munice. Armáda nemohla dosáhnout stanovených cílů, protože bitva o Stalingrad ochromila zásobování a obzvlášť železniční dopravu“.
31. ledna 1943, kdy se zhroutil odpor 6. armády u Stalingradu se přes mosty v Rostově a Batajsku valily zadní voje 4. ta. 6. února 1943 letěly Batajské mosty do vzduchu. 7.a 8. února 1943 letěly do vzduchu pontonové mosty přes Don.
Velká cesta 1. tankové armády od Tereku k Donu šťastně skončila 600 kilometrů. Šťastně se podařil i obrat 4. tankové armády za boje z předpolí Stalingradu přes Manyč na severní břeh Azovského moře.
Ale co bylo s divizemi 17. armády, které pronikly až do lesního a vysokohorského Kavkazu a na pobřežní silnici u Černého moře a do naftových polí u Majkopu? To si povíme ve stati V. Část – 17. armáda – Krasnodar.

Obrázek
Kavkaz-ethnic
Naposledy upravil(a) michan dne 13/5/2007, 10:18, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Jedna orientační mapa oblasti je i ZDE:

http://rkkaww2.armchairgeneral.com/maps ... _ru/27.HTM
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Odpovědět

Zpět na „Od Stalingradu po Kursk“