Britské ministerstvo letectví mělo pro letectvo k dispozici čtyřkulometnou otočnou věž Boulton-Paul a tak se rozhodlo, že své stíhací letectvo vybaví typem dvoumístné věžové stíhačky, která bude moci vést soustředěnou palbu z nečekaných směrů. Tak přišly na svět požadavky s číslem F.9/35 a F.10/35, ty byly rozesílány v červnu roku 1935 patnácti známým leteckým firmám mezi nimi byla i společnost Boulton Paul Aircraft Ltd, která měla v oboru střeleckých věží již zkušenosti. První odpovědí byla v únoru roku 1936 maketa nového projektu P.82 a v březnu byla zahájena stavba prototypu. Firma Hawker do soutěže postavila letoun Hotspur, ten byl sice zalétán, ale RAF ho do své výzbroje nikdy nepřijala pro špatné letové vlastnosti. Ministersvo během stavby prototypu nové stíhačky vznášelo často protichůdné námitky a požadavky a i to bylo důvodem, odstoupení ostatních firem od soutěže. Překvapivá byla objednávka z dubna 1937 na 81 sériových letadel P.82.
Prototyp poprvé vzlétl 11.srpna 1937 a neměl ještě střeleckou věž, ale bylo mu přiděleno jméno Defiant. Zkoušky probíhaly ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Martlesham Heath a Defiant byl hodnocen vcelku kladně. Věže se dočkal v únoru 1938 své střelecké věže. Druhý prototyp poprvé vzlétl 18. května 1938 a poháněl jej motor Merlin II, ale bylo uvažováno i nad jinými motorovými jednotkami.
Sériová výroba se rozjela dne 30. července 1938, a Boulton Paul Defiant Mk.I byl poháněn motorem Rolls-Royce Merlin III o výkonu 1030 koní. Letoun vypadal bojovně a brzy se ozval zahraniční zájemce Belgie, RAF však potřebovala nové letouny pro své Squadrony , protože mezinárodní situace se stávala napjatou. První stroje procházely přijímacími zkouškami, které rychle pokračovaly, jejich výsledky poukazovaly na horší obratnost, ale jinak vyzněly kladně a vyzdvihováno bylo klidné chování letadla za letu. Vážným nedostatkem byla horší komunikace mezi pilotem a střelcem a to zejména v bojových situacích. Výkonové parametry byly průměrné, např. maximální rychlost byla 485 km/h, počáteční stoupavost 9,66 m/s a dostup 9250 m. Za průměrné výkony mohla vyšší vzletová hmotnost.
Základem výzbroje byla tedy otočná čtyřkulometná, hydraulicky ovládaná střelecká věž Boulton Paul A Mk.IID se čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm. Zásoba nábojů byla 600 nábojů na hlaveň. Kvůli aerodynamice byly mezi kabinou a věží a SOP zatažitelné tvarované přechody. Věž střelec ovládal pákou, která mu umožňovala pohyb nalevo/napravo pro otáčení věže a dopředu/dozadu pro náklon kulometů, v její horní části bylo tlačítko palby. Defiantům se samozřejmě nevyhnuly dětské nemoci jako problémy s motory a s podvozky.
Do výzbroje je jako první dostala 264.stíhací Squadrona v prosinci 1939. V dubnu 1940 začaly již sloužit naplno. První bojové nasazení v květnu 1940 přineslo poměrně slušný úspěch kdy střelci Defiantů, kryjící evakuaci vojsk u Dunkerque, nahlásili sestřelení 37 nepřátelských letadel! Z velké části to bylo dáno podobou Defiantů s Hurricany, stíhací piloti Bf-109 se potom snažili zaútočit zezadu a to bylo pro mnoho z nich osudné. Němečtí piloti se však brzy poučili a z Defianta se stávala snadná kořist. Právě velké ztráty byly důvodem pro jejich převedení k nočnímu stíhání. To se stalo již v srpnu roku 1940.
Defiant se v roli noční stíhačky poměrně osvědčil a staly se výzbrojí již celkem osmi Squadron. Pro tyto nové úkoly byly dovybaveny v roce 1941 leteckým radiolokátorem AI Mk.IV, potom byly označeny jako Defiant Mk.IA. Po 712 letadlech verze Mk.I byla zahájena výroba nočního stíhače Defiant Mk.II, Výkonnější motor Rols-Royce Merlin XX s maximálním výkonem 1260 koní, mírně prodloužený trup, upravenou palivovou soustavou a radiolokátorem AI Mk.VI, to byly hlavní změny oproti starší verzi. Nově vyrobeno bylo 200 letadel verze Mk.II a několik Mk.I bylo na tuto verzi přestavěno. V roce 1942 byly Defianty ve výzbroji 13 nočních stíhacích Squadron, a do února roku 1943 bylo vyrobeno celkem 1060 Defiantů všech verzí.
Z našich letců na Defiantu létala osádka Sgt.František Chábera a Sgt.Karel Bednařík u 96. noční stíhací Squadrony a podařilo se jim poškodit He-111.
Svou službu ukončily Defianty jako letadla určená pro vlekání terčů, pro tento účel označené Defiant TT Mk.I, Defiant TT Mk.II.
Defiant TT.
Defiant Mk.II kamufláž.
Defiant Mk.I.
)...ale vážně...na papíře vypadala taková koncepce přinejmenším zajímavě.
