Ak keď o účinkoch ionizovanej vody viem mnoho rokov, od začiatku doby covidu som narazil na vedecké články o výskume molekulárneho vodíka na zdravie. Od tej doby som sa týmto témam venoval vo zvýšenej miere.
https://www.osel.cz/11477-co-maji-spole ... aviry.html
Vodík je bezbarvý plyn bez zápachu a chuti. Nejslavnější studii spojenou s podáváním vodíku provedl a publikoval japonský vědec Ikuroh Ohsawa v již v roce 2007. Nejprve potkanům poškodil mozky a pak jim život zachránil podáváním molekulárního vodíku. Dokázal také vysvětlit některé mechanismy účinku protekce vodíkem. Odstartoval lavinu studií u zvířat i lidí a pro nás jsou nejzajímavější úspěchy v adjuvantní terapii již při první infekci SARS. Zjistilo se, že vodík má antioxidační, protizánětlivé, antiapoptotické účinky, zasahuje i do hormonální regulace. Díky své malé molekule, která proniká téměř úplně do všech materiálů a také tkání se rychle dostane i do alveol a velmi účinně inhibuje cytokinovou bouři. A to mnohem bezpečněji než dexamethason nebo tocilizumab. Ty sice také potlačují záněty, ale také inhibují některé vedlejší žádané zánětlivé reakce a též potlačují clearance patogenů. Cytokiny uvolňované nadměrně mohou u pacientů způsobit akutní poškození plic. Zvýšení hladin TNF-alfa vede k aktivaci zánětlivých cytokinů, jako jsou IL-1, IL-6 a IL-8. Současně skupina s vysokou mobilitou box1 (HMGB1) ovlivňuje uvolňování zánětlivých faktorů. Vodík může potlačit infiltraci neutrofilů a makrofágů v plicní tkáni, inhibovat aktivitu NF-kB a MPO v plicní tkáni a snížit zánětlivé faktory a sekreci cytokinů v plicní tkáni. Vodík účinně eliminuje radikály kyslíku i dusíku, jako jsou hydroxylové a peroxynitrátové anionty, při zachování normálního metabolismu redoxních reakcí. Po ošetření vodíkem lze snížit obsah malondialdehydu v plicní tkáni, což zvyšuje aktivitu superoxid dismutázy (SOD). Ta je důležitým antioxidačním enzymem v obranném systému těla. Dokáže odstranit různé toxické nebo oxidační látky v těle. To pomáhá udržovat stabilitu vnitřního prostředí těla pro dosažení nadměrné aktivace oxidačních procesů a snížení oxidačního stresu způsobeného radikály a zabránit tak selhání orgánů, jež jsou častou příčinou úmrtí u kriticky nemocných pacientů s COVID-19. Vodík lze použít k ochraně orgánů včetně srdce, ledvin a nervového systému prostřednictvím antiapoptotických a antioxidačních funkcí.
Podávání vodíku je zcela bezpečné (do 2% obsahu ve vzduchu či kyslíku) a již dobře prověřené (nejen pacienti, lidé v lázních, ale i téměř všichni sportovci dnes „jedou na vodík“). Domnívám se, že by jej bezplatně měli dostávat preventivně všichni zdravotníci. Problém je v tom, že tyto postupy nebyly schváleny SUKLem, a tak záleží jen na odvaze lékařů, jestli se o to pokusí na vlastní riziko nebo si obyvatelé České republiky pomohou sami.
https://www.protext.cz/zprava.php?id=49890
Molekulární vodík (H2) je jednou z nejjednodušších a nejmenších molekul v přírodě. "Znovuobjeven" byl japonskými vědci v čele s prof. Shigeo Ohta před necelými 20 lety. Od té doby je podrobován dalším studiím, které zkoumají jeho široké pozitivní dopady na zdraví člověka. "H2 díky extrémně malé velikosti a vysoké rozpustnosti v tucích schopen snadno pronikat do nitra buněk a jejích vnitřních struktur. Molekulární vodík je jediný selektivní antioxidant, který si vybírá jen ty volné radikály, které nám škodí, ostatní nechává fungovat, jak mají. Proto ho lze označit za nejefektivnější dostupný antioxidant, a tedy jako nejúčinnějšího pomocníka v boji s oxidativním stresem. To je stav, kdy tělo produkuje příliš mnoho volných radikálů," vysvětluje profesor Ohta.
O zdravotných benefitoch vodíka a ionizovanej vody
Moderátor: jarl
Re: O zdravotných benefitoch vodíka a ionizovanej vody
To čo vodík neutralizuje je hlavne molekula hydroxylu (OH), čo je najsilnejší kyslíkový radikál a peroxynitrit (ONOO−).
Tieto radikály spolu s ďalšími spôsobujú poškodenia buniek pri zápaloch. Vtedy sa zrýchli bunkový metabolizmus a produkcia lymfocytov a zápalových bielkovín cytokinov. Radikály vyrábajú naše vlastné lymfocity, nimi zabíjajú baktérie. Taktiež sa vo veľkom množstve vytvárajú pri ožiarení ionizujúcim žiarením a v mitochondriách pri zrýchlenom metabolizme (napríklad pri športe).
Vlastné bunky sa však musia chrániť pred radikálmi. Za normálnych okolností vytvárajú ľudské bunky dosť vlastných antioxidantov proti radikálom - superoxid dismutáza, glutathion peroxidáza, kataláza, atď.
Keď zápal trvá dlho alebo je prudký (veľké množstvo cytokinov https://cs.wikipedia.org/wiki/Cytokinová_bouře ), antioxidačný systém v bunkách sa preťaží a nestíha neutralizovať. Radikály tak poškodia bunky - mitochondrie, DNA, membrány, krvinky. Po čase celé orgány, cievy a nervy, mozog. Často vedú k autoimunitným chorobám – vaskulitida, artroza, reumatické srdce, alergia ale aj diabets druhého typu, rakovina.
Tieto radikály spolu s ďalšími spôsobujú poškodenia buniek pri zápaloch. Vtedy sa zrýchli bunkový metabolizmus a produkcia lymfocytov a zápalových bielkovín cytokinov. Radikály vyrábajú naše vlastné lymfocity, nimi zabíjajú baktérie. Taktiež sa vo veľkom množstve vytvárajú pri ožiarení ionizujúcim žiarením a v mitochondriách pri zrýchlenom metabolizme (napríklad pri športe).
Vlastné bunky sa však musia chrániť pred radikálmi. Za normálnych okolností vytvárajú ľudské bunky dosť vlastných antioxidantov proti radikálom - superoxid dismutáza, glutathion peroxidáza, kataláza, atď.
Keď zápal trvá dlho alebo je prudký (veľké množstvo cytokinov https://cs.wikipedia.org/wiki/Cytokinová_bouře ), antioxidačný systém v bunkách sa preťaží a nestíha neutralizovať. Radikály tak poškodia bunky - mitochondrie, DNA, membrány, krvinky. Po čase celé orgány, cievy a nervy, mozog. Často vedú k autoimunitným chorobám – vaskulitida, artroza, reumatické srdce, alergia ale aj diabets druhého typu, rakovina.
Re: O zdravotných benefitoch vodíka a ionizovanej vody
Počas covidu otestovali v Číne experimentálnu metodu - inhaláciu vysokého percenta vodíka (66 percent) s kyslíkom u pacientov s ťažkým zápalom pľúc. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7459175/
Ale to bola drsná metoda, keď už lekári nevedeli, čoho by sa chytili.
Na univerzite Paleckého v Olomouci pátral doktor Michal Botek niekoľko rokov po zlepšení kondície post--covidových pacientov .
https://ftk.upol.cz/nc/zprava/clanek/po ... covidu-19/
Do výzkumu, který trval celý minulý rok, bylo zapojeno bezmála osm desítek lidí, kteří prodělali infekci koronavirem SARS-CoV-2 s lehkým nebo středně těžkým průběhem. Účastníci prošli vstupními vyšetřeními, zejména spirometrií a šestiminutovým chodeckým testem, na základě kterého byla hodnocena jejich aktuální funkční kapacita po prodělané nemoci. Následující dva týdny účastníci studie každý den po dobu 120 minut, respektive 2 × 60 minut inhalovali vodík prostřednictvím zařízení, které jej pomocí elektrolýzy generuje z purifikované vody. Navíc si zaznamenávali i subjektivní pocity týkající se únavy, kvality spánku, svalové bolesti a pociťované dušnosti. Po dvoutýdenní inhalaci následovalo opakované testování na fakultě tělesné kultury.
„Na základě randomizace byli účastníci rozděleni na vodíkovou a placebo skupinu, takže jsme mohli skutečně velmi exaktně posoudit, jak efektivně může vodík postcovidový organismus revitalizovat. Skupina, která po dva týdny inhalovala podle naší metodiky vodík, se v opakovaném šestiminutovém chodeckém testu zlepšila průměrně o 64 metrů, tedy o zhruba 10 % oproti vstupnímu testu, zatímco u placebo skupiny došlo pouze k minimálnímu zlepšení, v průměru jen o 9 metrů,“ přiblížil výsledky Michal Botek.
„Zajímavé na celé věci je i skutečnost, že se nám podařilo najít jednu starší zahraniční studii, která se zabývala terapií po syndromu náhlého selhání dýchání (SARS), má obdobný design a došla k podobným výsledkům, jako jsou ty naše. Je tu však jeden zásadní rozdíl: zatímco tehdy museli účastníci studie podstoupit šest týdnů velmi dobře kontrolovaného kondičního tréninku, v našem případě stačila pouhá dvoutýdenní inhalace vodíku. Tyto výsledky nás nabíjí optimismem, že vodík lze v post-akutní fázi onemocnění, jako je covid-19, využít jako jednu z možností časově velmi efektivní terapie. Byť se hned nabízí otázka, zdali vyvolaný pozitivní efekt není jen krátkodobý. A zároveň je dobře mít stále na paměti, že i přes více než 1600 celosvětově publikovaných studií o účincích vodíku tento plyn na svoji první velkou šanci v české klinické medicíně ještě čeká,“ poznamenává Michal Botek s tím, že se nabízí celá škála témat pro další výzkumy.
Ale to bola drsná metoda, keď už lekári nevedeli, čoho by sa chytili.
Na univerzite Paleckého v Olomouci pátral doktor Michal Botek niekoľko rokov po zlepšení kondície post--covidových pacientov .
https://ftk.upol.cz/nc/zprava/clanek/po ... covidu-19/
Do výzkumu, který trval celý minulý rok, bylo zapojeno bezmála osm desítek lidí, kteří prodělali infekci koronavirem SARS-CoV-2 s lehkým nebo středně těžkým průběhem. Účastníci prošli vstupními vyšetřeními, zejména spirometrií a šestiminutovým chodeckým testem, na základě kterého byla hodnocena jejich aktuální funkční kapacita po prodělané nemoci. Následující dva týdny účastníci studie každý den po dobu 120 minut, respektive 2 × 60 minut inhalovali vodík prostřednictvím zařízení, které jej pomocí elektrolýzy generuje z purifikované vody. Navíc si zaznamenávali i subjektivní pocity týkající se únavy, kvality spánku, svalové bolesti a pociťované dušnosti. Po dvoutýdenní inhalaci následovalo opakované testování na fakultě tělesné kultury.
„Na základě randomizace byli účastníci rozděleni na vodíkovou a placebo skupinu, takže jsme mohli skutečně velmi exaktně posoudit, jak efektivně může vodík postcovidový organismus revitalizovat. Skupina, která po dva týdny inhalovala podle naší metodiky vodík, se v opakovaném šestiminutovém chodeckém testu zlepšila průměrně o 64 metrů, tedy o zhruba 10 % oproti vstupnímu testu, zatímco u placebo skupiny došlo pouze k minimálnímu zlepšení, v průměru jen o 9 metrů,“ přiblížil výsledky Michal Botek.
„Zajímavé na celé věci je i skutečnost, že se nám podařilo najít jednu starší zahraniční studii, která se zabývala terapií po syndromu náhlého selhání dýchání (SARS), má obdobný design a došla k podobným výsledkům, jako jsou ty naše. Je tu však jeden zásadní rozdíl: zatímco tehdy museli účastníci studie podstoupit šest týdnů velmi dobře kontrolovaného kondičního tréninku, v našem případě stačila pouhá dvoutýdenní inhalace vodíku. Tyto výsledky nás nabíjí optimismem, že vodík lze v post-akutní fázi onemocnění, jako je covid-19, využít jako jednu z možností časově velmi efektivní terapie. Byť se hned nabízí otázka, zdali vyvolaný pozitivní efekt není jen krátkodobý. A zároveň je dobře mít stále na paměti, že i přes více než 1600 celosvětově publikovaných studií o účincích vodíku tento plyn na svoji první velkou šanci v české klinické medicíně ještě čeká,“ poznamenává Michal Botek s tím, že se nabízí celá škála témat pro další výzkumy.