Keegan se ve své práci zaměřoval také na psychologii bojujících, čímž se svým způsobem zařadil do proudu nové vojenské historie. Načasování jeho práce však znamenalo, že v záplavě publikací zaměřených na "obraz fenoménu v pramenech" u českých historiků spíše zapadla. Nejsem si vědom, že by tento přístup byl v našem současném historickém bádání oblíben a praktikován, což je přitom škoda – česká vojenská historie potřebuje revizi některých mýtů jako sůl.
A proto zakládám toto vlákno.
Začít můžeme třeba v raném středověku. Před pár dny proběhla v Itálii reenactorská akce zaměřená na rekonstrukci různých kultur mezi pátým a sedmým stoletím a tamní boje představovaly docela zážitek z hlediska koordinace účastníků ze všech koutů střední a jižní Evropy. Podíval jsem se proto do pramenů a literatury a výsledky shrnul v tomto článku.
Zejména jde o to, že...
Hudební nástroje skutečně fungují a mají svou obrovskou roli na bojišti Ani středověké vojsko se neobejde bez dobře fungujícího řetězu velení Jazykově odlišné části vojska by neměly bojovat (a ani většinou nebojovaly) spolu Pokud budeme chtít využívat reenactment jako prostředek vědeckého výzkumu, množství účastníků je klíčový faktor, na který bychom měli dávat zvlášť velký pozor
)