Kapitulace 1943 Č 1,2 a 3

[michan]

Kapitulace 1943 č.1, 2 a 3.

Část 1.

Začátkem března 1943 vypracoval štáb Skupiny armád Afrika plán ofenzívy, namířené proti tankovým jednotkám britské 8. armády. Z oblasti západně od Madaninu, útokem zničit vojska 8. armády stojící jižně od Maretu. Maretskou linii bránily čtyři divize, německá 90. lehká i italské „Giovani Fascisti“, „Pistoria“ a „Trieste“. Hlouběji v Maretském průsmyku stála 164. lehká divize. Nejednotnost názoru, dodatečné prozkoumávání situace, vedly k posunutí doby útoku ze 4. března 1943 na 6. březen 1943. samozřejmě Montgomery se o době přesunu času útoku a směru útoku dozvěděl z hlášení tajných služeb, plán útoku předpokládal dlouhý přesun německých a italských vojsk do výchozích pozic přes otevřený terén pouště. Tyto dva dny mezi 4. a 6. březnem využil generál Montgomery tak, že přesunul 40 baterií těžkého dělostřelectva do směru útoku. Před svá dělostřelecká postavení nechal ženisty položit perfektně maskovaná minová pole. Blíže k frontě na polní letiště nechal přisunout stíhací a bombardovací letadla. V té době již v Africe měli anglo – američané neomezenou leteckou převahu.
6. března 1943 v 6,00 hod. začíná mohutnou dělostřeleckou přípravou německo – italského armádního dělostřelectva útok. Baterie s dlouhými 17 cm hlavněmi a 21 cm moždíři, buší salvu za salvou do prostoru Medenine. Po skončení dělostřelecké přípravy vyráží tanková vojska. V čele útoku byl 8. tankový pluk pod velením plukovníka Irkense. Za ním následovaly 7. tankový pluk 10. tankové divize a 5. tankový pluk 21. tankové divize. Hned na začátku najedou tanky 8. tankového pluku do protitankových minových polí, musí zastavit a jsou snadným terčem letectva a dělostřelectva britských vojsk. Také ostatní jednotky utrpí touto vražednou dělostřeleckou palbou a leteckými útoky těžké ztráty. Zásahem operačního důstojníka 10. td podplukovníka hraběte Stauffenberga (položil minu při atentátu na Hitlera v roce 1944 ve Vlčím doupěti) jsou urychleně přisunovány 3 baterie vrhačů raketového dělostřelectva 71. chemického minometného pluku. Než však tyto tři baterie zaujmou palebná postavení, stačí je britské bombardéry úplně zničit. V poledne už stojí na bojišti 55 shořelých německých tanků.
Na velitelských stanovištích začíná být všem jasné, že nejdůležitější část plánu, moment překvapení chybí. Zvláště když i klamný útok na jihu od 90. lehké divize vyšel naprázdno. Britské jednotky zde vůbec nebyly. Bylo tím jasné, že Montgomery musel o celém plánu vědět, že zde ani nepostavil obranu.
Odpoledne 6. března kolem 16 - té hodiny navrhl generál Cramer ( současný velitel Afrikakorpsu) Rommelovi ukončit útok. Rommel s tím souhlasil. Bylo jasné, že na bojišti Medenine – Metameur se už nedá nic získat. Konec Afrického polního tažení se chmurně ohlašoval.
Tři dny po této bitvě 9. března 1943, opustil polní maršál Rommel Afriku. Odletěl do Říma a odtud do vůdcova hlavního stanu, aby se ještě jednou pokusil uskutečnit záchranná opatření pro obě armády Skupiny armád Afrika. Hitler však již na žádné argumenty nedal, byl rozhodnut v Africe bojovat dál, souhlasil jen se zkrácením fronty a se stažením všech pěších jednotek 1. italské armády generála Giovanni Messeho z Maretské linie na novou opevněnou linii u Gábis. Na starých pozicích měly zůstat jen tankové a motorizované jednotky. Rommel dostal rozkaz, aby se okamžitě odebral na léčení a už se do Afriky nikdy nevrátil.

Velení Skupiny armád Afrika převzal generálplukovník von Arnim, nyní mu připadla úloha dovést „tuniskou rodinu“ (5. tanková armáda) a „lišky pouště“ ( Afrikakorps) k hořkému konci.
Mezitím na severu odrazila divize „von Manteuffel“ několik nepřátelských útoků. 17. března 1943 zaútočila divize severně od Džebel Abújúd. Po dvou dnech útoku dospěly německé jednotky ke kótě 199 severovýchodně od Džebel Abújúd. Tuto pozici udržely až do 28. března 1943. Později byly nuceni se stáhnout do Sedženánu. Zkrácená fronta skupiny armád Afrika měřila 800 km. Na těchto 800 km se rozložilo 300 000 mužů, 100 000 německých a 200 000 italských vojáků, když odečteme zásobovací jednotky měly bojové útvary 150 000 mužů. Na takto dlouhém území, s tak malým počtem vojáků, nelze provádět nejen útočné operace, ale lze toto území i těžko bránit. Některé úseky fronty byly zajišťovány jen polními hlídkami.
O dalším průběhu část 2.

[michan]

Kapitulace 1943 č. 2.

Část 2.

20. března 1943 udeřil generál Montgomery na Maretskou linii, frontální útok 50. a 51. pěší divize, které bylo vedeno přes Wádí Zigzagú odrazila 15. td a italská „Giovani Fascisti“. Britové se stáhli, pouze italské jednotky na pravém křídle ustoupily z Džebel Tabagy.
Od 24. března 1943 již nepřiplula do Tunisu žádná zásobovací loď. Veškerý přísun jde vzduchem dopravními Junkersy a kluzáky typu Gotha. Začíná být nedostatek jídla, munice i PHM.
26. března 1943 po hlubokém obchvatu pouští zaútočily britská 1. obrněná a 2. novozélandská divize generála Freyberga, nasazením 15. td se podařilo útok na čas zadržet, takže se italské jednotky mohly stáhnout z obklíčení na novou obrannou linii u el – Hámmy. Tato linie byla bráněna zbytky 164. lehké a 21. tankové divize. 27. ,28.,29. a 30. března 1943 dochází k ofenzívě na všech úsecích fronty. U Getáru odrazila italská tanková divize „Centauro“ dva silné útoky amerických vojsk. Na Gafsu útočí americká 34. pěší a 9. obrněná divize. Útok byl zadržen bojovou skupinou majora Franze Mediciuse. 4. dubna 1943 útočí XIII. sbor 8. armády na pozice italského XX. sboru, protiútokem ho zastaví 15.td. 8. armáda ztratila přibližně 50 tanků. Následujícího dne kryje 15. td ústup 90. lehké divize do nových pozic.
7. dubna 1943 se jednotky 8. armády v oblasti Gafsy spojily s americkým II. sborem generála George Pattona.
Vojska Osy se stáhla na obranné pozice v horách u Enfidavile. Krytí před spojeneckými jednotkami postupujícími od západu z oblasti Pichonu zajišťovala bojová skupina „Fullriede“. V boji s tanky americké 6. obrněné divize zničili Němci 60 nepřátelských tanků.

V této oblasti je těžce zraněn podplukovník Stauffenberg kulometem z britského stíhacího bombardéru. Naštěstí je poblíž sanitní vůz, podplukovníku Stauffenbergovi je poskytnuta okamžitá pomoc. Během několika dní je odtransportován letecky do Německa. Je to ten samý člověk, který 20. července 1944 položí aktovku ve vůdcově hlavním stanu při poradě. Je to vykonavatel atentátu na Hitlera. Toto je popis jak se dostal z Afriky.


Když v polovině dubna 1943 začaly závěrečné boje v Tunisku, nastoupil do nich Eisenhower s 15 anglickými a 5 americkými plně vyzbrojenými divizemi. Proti němu měl Arnim jen devět německých divizí, z nichž většina měla jen dvě pětiny tabulkového stavu - italské divize měly jen sníženou hodnotu. Ke spojeneckým divizím musíme ještě připočítat francouzský sbor, který útočil z jihu.
Dne 10. dubna obsadila 8. armáda Safákis a na severu dobyly francouzské jednotky mys Serrat na pobřeží. Od 7. dubna do 16. dubna se britská 78. pěší divize pokouší dobýt klíčovou pozici německé obrany, tzv. Longstop Hill, je však vždy odražena jednotkami 334. pěší divize generála Krauseho. Od 14. do 16. dubna 1943 v této oblasti útočí i čerstvá 4. pěší divize přisunutá z Británie.
Další v části 3.

[michan]

Kapitulace 1943 č. 3.

Část 3.

Na severu ustupují pod útoky II.amerického sboru německo – italská vojska do starých pozic Jefna.. Hrozí zde průlom, proto musí být jižněji umístěná vojska stažena až k městu Metaur. Zde vytvoří zbytky 334. pd a 47. pp západně od Metaur novou frontu.
24. dubna 1943 je dobyt Longstop Hill, který byl od vánoc 1942 bráněn 334. pěší divizí. Je prolomena závora k městu Tunis.
6. anglická tanková divize vyrve Velbloudí horu praporům divize Hermann Göring, avšak granátníci 10. tankové divize je dostanou protiútokem zpět.
Mezi 28. dubnem a 1. květnem 1943 se převalují útoky a protiútoky sem tam. 50 tanků, které zbývají 15. td jsou znovu a znovu posílány na nejohroženější úseky fronty.
5. května je proražena závora u Metaur. Spojenecký útok se prokousává stále více a více na východ.
Z 5.,7.a 8. tankového pluku je utvořena tanková skupina, která má přibližně 70 tanků a je zasazena do posledního tankového útoku na Africkém kontinentě proti britské 1. armádě 6. května u Medžes el – Báb. V této poslední tankové bitvě ukáží zde v Africe němečtí tankisté své manévrovací a bojové schopnosti. 1. britská armáda zde ztratí 90 „Crusaderů“ a „Stuartů“. Německé ztráty jsou jen 10 tanků.
7. května 1943 vkročila spojenecká vojska do Tunisu.
Zbývající tanky byly rozloženy v jednotlivých hnízdech odporu a pokračovaly v bojích zakopány.
Konec byl zpečetěn rozkazem z Rastenburgu. Zněl takto: „Skupině armád Afrika – německý národ očekává, že budete bojovat do posledního náboje.“
Generálplukovník von Arnim nebyl zvyklý odporovat a přesně takto předal rozkaz dál jednotkám.
Zakopané tanky ještě 11. května 1943 posledními granáty zastavily poslední americký útok, a pak prohlásily „padla“. Své tanky i děla vyhodili vojáci do povětří.
Odpoledne 12. května 1943 nabídl generálplukovník von Arnim za oba štáby skupiny armád a německého Afrikakorpsu kapitulaci. 13. května 1943 se vzdal.
Generál Cramer, poslední velitel Afrikakorpsu, odeslal ještě poslední radiogram:
„Vrchnímu velitelství branné moci. Munice vystřílená, zbraně a válečná výstroj zničené. Německý Afrikakorps se dle rozkazu bil až k neschopnosti boje. Německý Afrikakorps musí znovu povstat. Cramer.“
Poslední z divizí kapitulovala 164. lehká divize Afrika a to 13. května 1943 v 11 hodin.
Válka v Africe zmlkla.
130 000 německých vojáků napochodovalo do zajetí (více než ve Stalingradu).
Pohřbeno bylo v Africe 18 594 vojáků a přes 3 400 se jich pohřešuje. Počet vojáků, kteří nalezli smrt při letu, nebo plavbě přes Středozemní moře, je dodnes neznámý. Počet italských padlých v Africe udává italská strana, 13 748 vojáků a 8 821 se jich pohřešuje.
Anglická komise válečných hrobů udává ztráty v Africe 35 476 padlých. Americká komise válečných hrobů udává u všech druhů zbraní v Africe 16 500 mužů.
Francouzi své ztráty nikde nezveřejnili.
Po součtu těchto čísel, kde se vždy musí zahrnout mrtví i pohřešovaní, vychází číslo 96 539.
Odhadované číslo i ze nezveřejněnými Francouzi je přes 100 000.
Památníky v El Alameinu, Tobrúku a na válečných hřbitovech Afriky varují živé před hrůzami války.




Použité podklady – Boje v Severní Africe.


Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 – 1945 – Letecká válka 1939 – 1945 – Námořní válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Paul Carell – Lišky Pouště.

[Ralph Kerr]

Fotky

Zajatý von Arnim - květen 1943

Generál von Arnim vystupuje z Dakoty v Alžíru - 14. května 1943

Monty projednává kapitulaci, zleva italský maršál Messe (sedící), Montgomery, von Liebenstein (sedí v pravo)

[michan]

Děkuji i zde za foto.