Britský pěchotní tank Matilda - pokračování 2. část
Část čtvrtá : Speciální verze tanku Matilda
Osvětlovací varianta Matilda CDL
Tank Matilda - odminovací vleky (AMRA, Scorpion I. a II., Baron I., II., III.) : Už při vývoji na tanku Matilda I. se firma John Fowler & Co. z Leedsu zabývala pracemi na odminovacím vleku pro tento stroj. Jednalo se o rám se dvěma radlicovými vleky, uchycenými na bocích tanku. I když se zařízení se v praxi moc neosvědčilo, bylo mu přizpůsobeno 79 vyrobených tanků. Při odminování se odminovací zařízení opíralo o dvě plná kola, při přesunu se odminovač zvedal pomocí zvedáku poháněného přenosem z převodovky. Systém byl testován i na vozidlech Matilda II, avšak bez valného úspěchu, neboť nastal problém s přenosem pohonu z převodové skříně na vlek. Do ledna 1940 bylo sestaveno 14 samostatných vleků, 12 z nich bylo nasazeno následně ve Francii.
Zařízení s názvem AMRA (Anti Mine Roller Attachment) byl vlastně odminovací vlek pro rychlé tanky. Bylo zhotoveno 140 těchto vleků, přizpůsobených tanku Matilda, ale provozně nevyhovovaly. Jednalo se o rám se čtyřmi dutými válci, kde bylo možno navyšovat hmotnost jejich naplnění pískem či vodou.
Tank Matilda s odminovacím zařízením AMRA (Anti Mine Roller Attachment)
Prakticky o hodně účinnější byly řetězové odminovací vleky, zařízení vymyslel na začátku války jihoafrický inženýr Abraham du Toit. První byly zhotoveny v britských polních dílnách v Egyptě v srpnu 1942 a zanedlouho byly použity v bitvě u El-Alamejnu, kde byly instalovány na 24 tanků. Zařízení (Scorpion I.) bylo dost účinné, proto se montovalo i na jiné tanky. Při útocích na opevnění na Linii Mareth v roce 1943 v Tunisku byla použita vylepšená varianta tohoto tanku, označená Matilda Scorpion II.
Inženýr du Toit se přesunul do Velké Británie, kde na vývoji spolupracoval s firmou AEC Ltd. na dalších zařízeních (Baron). U prototypu Baron I. poháněl zařízení motor Chrysler, sériově vyráběná verze Baron II. používala motor Bedford (zachována původní věž s výzbrojí). U varianty Baron III. nahradila věž pancéřová nástavba se dvěma motory, která byla dále modifikována (Baron IIIA) a těchto dvou verzí bylo celkově vyrobeno na 60 kusů. Na některé stroje byl instalován také malý jeřáb.
Tank Matilda Scorpion s cepovým odminovačem
Verze tanku Matilda CDL : V roce 1941, v obavě před německou invazí na Britské ostrovy vznikla jmenovaná verze tanku Matilda, s použitím variant Matilda II a Matilda V. Stroje s instalovanými reflektory měly být postaveny do řady s 90-ti metrovými rozestupy, tři vozidla tak osvětlila prostor o šířce 270 metrů. Změna spočívala s nahrazením standardní věže za věž s reflektorem.Ve věži byla umístěna elektrická oblouková lampa o výkonu 8 milionů kandel. Systém zrcadel sceloval světelný proud a propouštěl ho ven úzkou vodorovnou škvírou v přední části věže. Posádka stroje CDL byla dvojčlenná, operátor na levé straně věže měl na starost světlo, řidič pak mimo své povinnosti radiostanici. Tank byl vyzbrojen kulometem Besa. Na polygonu byly testovány v roce 1941 a o něco později byly stroji Matilda CDL doplněny dvě obrněné brigády (1. a 34.), které sloužily do roku 1944. Mimo tyto jednotky vyvíjel bojovou činnost také 42. RTR (Royal Tank Regiment - královský tankový pluk), vyzbrojený 42 tanky s reflektory a 19 obyčejnými tanky, v Egyptě. Navíc disponoval několika tanky Matilda s jeřáby k výměně věží.
Zbytek variant tanku Matilda :
Matilda Mk. IV CS : Shodný stroj s úpravou CS na verzi Matilda IV.
Matilda Carrot : Verze s instalovaným odpalovacím (destrukčním) zařízením. Trhavina s hmotností 272 kg byla převážena na speciálním rámu uchyceném na čele tanku. Vozidlo používali ženisté na likvidaci různých překážek.
Matilda Murray : Verze z roku 1945, úprava tanku na mobilní plamenomet, změna provedena pravděpodobně v polních dílnách.
Matilda Bridge : Cvičná varianta mostního tanku s lehkou mostovkou typu Inglis, tlačené před vozidlem.
Matilda Trench Crossing Device : Cvičná varianta mostního tanku s můstkem pro pěchotu a lehká vozidla na překonávání terénních překážek. Také tlačen před vozidlem.
Část pátá : Modifikace tanku Matilda
Raketometná varianta Matilda Hedgehog
Australské modifikace tanku Matilda ( Murray FT, Frog, Dozer, Hedgehog) : Do Austrálie byly tanky Matilda dovezeny krátce před ukončením jejich působnosti v severní Africe. První transport obsahoval 140 strojů (červenec 1942), druhý pak 283 (srpen 1943). Vozidla Matilda plně podporovaly pěchotu v bojové činnosti na pacifických ostrovech, odolávaly palbě japonského dělostřelectva a byly schopny kanonem zničit nasazené nepřátelské tanky. Tanky před bojem v džungli byly doplněny pancířem chránící přední část pásů a základnu věže, a motorový oddíl obdržel děrovaný plechový kryt. Korba se pro možnost vylodění utěsňovala a vozidlo dostalo na záď telefon, pro kontakt s pěchotou.
Jelikož se plamenomety hojně používaly proti odhodlaným japonským vojákům, vznikla i plamenometná varianta Matilda Frog. Ta převážela v krytu připomínajícím hlaveň houfnice pneumatický plamenomet, nádrž na 363,2 l kapaliny Geletrol a láhev se stlačeným vzduchem. Další 454 litry kapaliny se nacházely ve vnitřní nádrži v zadní části korby. Malé nádrže v bojovém oddílu měly pak dalších 281,5 l zápalné směsi. Prakticky byla využívána jen nádrž ve věži. Jedna dávka s obsahem 45,5 l směsi dolétla na vzdálenost 80-125 m a bylo možno takto vypálit dvakrát za minutu. Frogy byly nasazeny na Borneu v roce 1945. Konce války se dočkal také prachový plamenomet společnosti Murray and Murray, který umožnil zvýšit rychlost palby a obsah nádrže ve věži na 590 litrů. Jmenovaná varianta byla nazvána Matilda Murray FT. Obě varianty měly dvojčlennou posádku.
Raketometná varianta Matilda Hedgehog převážela protiponorkový raketomet Hedgehog (ježek), umístěný na zadní části vozidla (sedm ramp). Náboj o hmotnosti 28,5 kg obsahoval 16-ti kg výbušnou nálož. Bylo možné je vystřelovat salvou nebo jednotlivě, takto vyzbrojeno bylo asi jen 6 vozidel. Dostřel zbraně byl do 200 až 300 metrů, náměr upravoval hydraulický mechanismus pohonu věže, ze středního tanku M3. Jako zajímavost je, že při salvě mohli vylétnout rakety pouze ze šesti ramp, raketa z rampy číslo 5 by totiž zničila anténu, pro její odpal bylo nutno věž otočit o 30°.
Společnost British Standard Machinery Co. v Sydney vyvinula k vytváření průseků v džungli variantu Matilda Dozer, kde na sériové stroje byly umístěny přídavné radlice. Verze N1 Mk. 1 používala radlicí zvedanou pomocí lana, verze N3 Mk. 1 radlicí s hydraulickým zvedákem, obě s pohonem z převodovky. Příliš těžké radlice avšak způsobovaly obtíže při ovládání vozidla a to také často zapadlo.
Vozidla Matilda Dozer
Sovětské modifikace tanku Matilda : Ve větším množství byly tanky Matilda, mimo britskou armádu, vyzbrojeny také tankové útvary Rudé armády. V období válečných let 1941 až 1943 bylo transporty převezeno do SSSR na 918 strojů (166 ztraceno v moři). Konvoj PQ-1 dne 11. října 1941 plující do Archangelska dovezl prvních 10 vozidel Matilda (ze 187 naložených, dovezeno 145). V roce 1942 námořním transportem dodáno celkově 626 strojů, z toho 129 (leden), 170 kusů (březen). Dodávky probíhaly ještě do března 1943, kdy byly zastaveny (147 tanků). První Matildy byly převezeny do výcvikového střediska ve městě Gorkij, a již 15. října 1941 započal 14-ti denní kurz pro 420 osádek pro britské tanky Matilda a Valentine, posléze vznikl 23. a 38. výcvikový tankový pluk. Později, při nárůstu počtu Matild, byla zformovaná ještě 194. výcviková tanková brigáda, následně byl k přezbrojení určen 16. a 21. výcvikový tankový pluk. Měsíčně bylo jen k obsluze Matildy přeškoleno až 300 osádek. Sovětský prapor Matild s počtem 150 mužů obnášel 21 britských tanků a tři tanky T-60. Dva prapory vytvářely tankovou brigádu, ale v letech 1941 - 1942 byl počet Matild v jednotkách rozdílný, protože v té době bylo sedm organizačních verzí samostatných tankových brigád. V roce 1943 se v sestavě Jihozápadního frontu nacházel 5. mechanizovaný sbor, jehož tankové útvary vlastnily výhradně britské tanky, převážně Matildy.
Protože se první dovezené tanky nacházely v pouští variantě, bylo nutno je upravit. Pro lepší pohyb po silnici byly pásy doplněny kovovými bodci, ale při jízdě hlubokým sněhem se bořily, a sníh nashromážděný pod kryty podvozku způsoboval problémy. Tank byl však osádkami hodnocen velmi dobře, nejvíce bylo chváleno pancéřování, spolehlivý motor a kanon, jehož parametry byly shodné se sovětským kanonem ráže 45 mm (základní verze lehkých tanků BT a T-26). U výzbroje se jevila jako největší nedostatek absence tříštivé nebo tříštivě průrazné munice do kanonu ráže 40 mm. Byl řešena výměna hlavní zbraně (prosinec/41), úkolem byl pověřena Konstrukční kancelář č. 92, vedená konstruktérem Grabinem, bylo plánováno použít kanon ZIS-5 (index výrobce ZIS-96 nebo F-96) ráže 76,2 mm. Byl zkušebně přezbrojen jeden tank Matilda, odeslán na schválení do Moskvy a to je vše co je známo o této verzi, neboť po dodávkách podpůrné verze CS s houfnicí ráže 76 mm se problém dál neřešil. Sovětské posádky tanků si pancéřování Matildy pochvalovaly, do konce roku 1942 to byl ve své třídě nejodolnější tank na východní frontě, měl pravděpodobně překonávat i tank KV-1.
Německá varianta tanku Matilda, Infanterie Panzerkampfwagen Mk. II 748(e) : Převážně využívány v Africe pro dobrý pancíř.
Po odejmutí věže tanku Matilda vznikl ve Francii koncem roku 1942 výcvikový stroj, na její místo byl instalován kanon 5 cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm, s pancéřovaným krytem zepředu a částečně ze stran. Dostal název Oswald a zapsán jako Infanterie Panzerkampfwagen Mk. II (e) mit 5 cm KwK L/42 (pravděpodobně jen jeden kus).
Část šestá : Pěchotní tank Matilda ve službě a jeho nasazení v boji
Tanky Matilda z 5. mechanizovaného sboru. V popředí je vidět tanky s houfnicí ráže 76 mm, jihozápadní front, říjen 1943.
I když pěchotní tank Matilda nebyl nejnovější, ani nejlepší, byl jediným britským předválečným tankem využívaným v celém období druhé světové války.
Britská armáda na počátku 2. světové války uznávala dva typy tankových brigád jako základních organizačních jednotek tankových vojsk. Brigáda prvního typu, označovaná jako obrněná (Armoured Brigade), byla vyzbrojena hlavně křižníkovými tanky (Cruiser Tank) a mohla působit samostatně nebo v rámci divizí. Brigáda druhého typu, armádní tanková brigáda (Army Tank Brigade), byla vyzbrojena pěchotními tanky (Infantry Tank) a tvořila samostatnou taktickou jednotku. Na jaře 1940 bylo do Francie odesláno 23 tanků Matilda II, zařazených do 7. RTR (Royal Tank Regiment - královského tankového pluku) 1. armádní tankové brigády. V tomto pluku se nacházelo ještě 27 tanků Matilda I a 7 lehkých tanků Mk. VI B. Před bitvou u Arrasu byla část tanků Matilda II převelena do 4. RTR a zbývající, neschopné provozu, byly vyřazeny. Protiútok u Arrasu do týla německé 7. tankové divize, provedený s podporou 74 britských tanků a dalších francouzských tanků, probíhal zpočátku díky Matildám II úspěšně. Když však Němci zapojili do boje těžké dělostřelectvo a protiletadlová děla ráže 88 mm, protiútok skončil fiaskem. Během ústupu zničily část tanků samotné osádky, část se jich dostala do německých rukou. Po evakuaci z Dunkerque byly oba pluky obnoveny a vyzbrojeny Matildami II, přičemž 4. RTR zůstal ve Velké Británii a 7. RTR byl vyslán do Egypta, kde se očekávala italská ofenziva.
< Tanky Matilda v poušti, severní Afrika 1940.
> Pěchotní tank Matilda se zvednutým poklopem krytu motoru. Dobře viditelná je složená anténa radiostanice, upevněná na otočné věži.
< Hořící Matildy Britského expedičního sboru v okolí Arrasu, Francie 1940. Tanky nesoucí jména Glanton a Gloucester pocházejí ze 7. RTR.
> Tank Matilda zničený během bojů u Tobruku v severní Africe v roce 1941. Na čelní desce pancíře korby jsou patrné tři průstřely, způsobené německým protiletadlovým dělem ráže 88 mm.
Nasazení tanků Matilda na africkém kontinentě
I když Itálie vstoupila do války už 10. března 1940, první bojovou činnost proti britským vojskům v Egyptě zahájila až 13. září. Toho dne obsadily italské jednotky As-Sallum a 16. září dobyly Sidi Barráni, kde se zastavily a čekaly na příchod záložních jednotek. Nevznikla tak souvislá frontová linie, ale jen systém opevněných táborů. Britské jednotky se bez boje stáhly do 135 km vzdáleného Mersa Matruhu.
Protiútok, označený jako operace Compass, byl zahájen 9. prosince 1940. Zúčastnily se ho 7. obrněná divize, indická 4. pěší divize, posílený pluk pěchoty a 7. RTR, vyzbrojený 50 tanky Matilda. Celkem měli Britové 275 tanků, zatímco Italové pouze 120. Britské jednotky, jež Italové vůbec nezaregistrovali, překonaly rychle vzdálenost dělící obě strany a vrhly se do boje. 7. RTR a 4. pěší divize zaútočily na tábor Nibeiwa. Vůči dělostřelecké palbě odolné Matildy vyvolaly zprvu mezi Němci paniku, ale německé obsluze děl ráže 75 mm se brzy podařilo zmobilizovat vlastní síly a zahájit na britské tanky palbu. Po zásazích do podvozků nebo základen věží se jim podařilo poškodit 22 Matild, i když žádnou nevyřadily z provozu zcela. Později se Matildy podílely na dobytí táborů Západní Tummar a Východní Tummar. Během té doby prošla 7. obrněná divize mezi Sidi Barráni a Buq Buqem na pobřeží Středozemního moře a odřízla část italských jednotek. Dne 16. prosince dobyli Britové As-Sallum, zajali 38 000 Italů a ukořistili 400 děl a 50 tanků.
Tím však ofenzivní činnost neustala. Dne 3. ledna 1941 zahájili Britové útok na Bardíju (na libyjské straně hranice). V první vlně útoku postupovalo 22 Matild ze 7. RTR, dokonale odolávajících italské palbě. Po třech dnech posádka kapitulovala, do zajetí padlo 45 000 vojáků a ukořistěno bylo 462 děl a 129 tanků. Dál pokračovala 7. obrněná divize v postupu západním směrem na Tobruk. Do útoku na město bylo 21. ledna 1941 nasazeno 16 Matild, jež stačily prolomit italskou obranu. Vzdalo se na 30 000 Italů a ukořistěno bylo 236 děl a 7 tanků.
Po příchodu 7. obrněné divize do oblasti Beda Fomm byly odříznuty italské síly v Kyrenaice. Pokus o proražení izolace skončil ztrátou zbývajících tanků a Italové se druhého dne začali vzdávat. Operace Compass byla velikým britským úspěchem. Za cenu 500 padlých, 1373 raněných a 55 nezvěstných bylo zničeno osm italských divizí, zajato 130 000 nepřátel, ukořistěno 1300 děl a 470 tanků. Do značné míry se o toto vítězství zasloužily poměrně nepočetné tanky Matilda II, vojáky nazývané ,,královny bojiště''.
Dramaticky se situace na africkém bojišti změnila v únoru 1941, po příchodu první německé divize, tvořící část Deutsches Afrikakorps. Od 31. března do 4. dubna obklíčila a zničila německá 5. lehká divize většinu britských jednotek v Kyrenaice. Do oblasti Tobruku odeslaná 7. obrněná divize se ocitla v obklíčení a její příslušníci museli být později evakuováni. V té době byly podstatně zvýšeny dodávky tanků Matilda II pro armádu Nil (později 8. armádu), byla jimi vyzbrojena 7. obrněná divize (nazývaná též Krysy pouště), hlavní úderná síla této armády. Operace Battleaxe, jejímž úkolem bylo vysvobození tobrucké posádky, se měla zúčastnit 4. obrněná brigáda armády Nil, složená ze 4. a 7. RTR, jež byly vyzbrojeny rovněž Matildami.
Vlastní útok průsmykem Halfaya měl provést 4. RTR. Zahájil ho 15. června v 6 hodin ráno, bez předpokládané dělostřelecké přípravy. Pěchota však nestačila vpředu postupující rotě C a tanky se vydaly průsmykem bez krytí. Narazily však na obávané, dobře maskované protiletadlové kanony ráže 88 mm, takže po několika minutách zbyla ze 12 Matild pouze jedna, a i ta byla poškozená. Následně se do boje vydala rota A, ale navzdory podpoře pěchoty přišla i ona o čtyři ze svých šesti Matild. Rota B v boji pozbyla jeden svůj tank.
Jednotkám 7. RTR se zpočátku dařilo lépe. S podporou pěchoty dorazily po obsazení Fort Capuzza takřka do Bardije, kde však narazily na německou 5. lehkou divizi a musely se ztrátami stáhnout. Operace Battleaxe skončila tedy celkově neúspěšně. Němci měli prostě dělostřelectvo a tanky schopné ,,královny bojiště'' ničit. Britové tehdy přišli o 91 tanků (u toho 64 Matild), Němci pouze o 12 vozidel.
V následující větší operaci, s označením „Crusader“, zahájené britskou 8. armádou, tvořily Matildy stále ještě významnou část výzbroje tankových vojsk, koncem roku 1941 se v 1. armádní tankové brigádě nacházelo 90 Matild, jež byly přiděleny do 42. a 44. RTR. V Tobruku obklíčená 32. armádní tanková brigáda měla 69 Matild, přidělených do 4. a 7. RTR. Pět měsíců nato, v bitvě u Al-Ghazaly, bojovala 32. armádní tanková brigáda se 110 Matildami. Do října 1942 byly však tyto tanky z obrněných brigád staženy a nahrazeny Crusadery nebo americkými M3. Zbylo jen několik Matild s houfnicemi ráže 76 mm, a to v podpůrných jednotkách. V bitvě u El-Alameinu byly nasazeny Matildy ve verzi Scorpion.
< Tank Matilda podporuje útok jednotky sovětské pěchoty.
> Tanky Matilda v sovětském provedení, východní fronta, léto 1942.
Nasazení tanků Matilda na východní frontě
V průměru se každá třetí vyrobená Matilda dostala do Sovětského svazu. Z první dodávky (145 těchto tanků v roce 1941) jich bylo do konce roku odesláno do bojů u Moskvy jen několik. Je známo, že všech pět strojů, předaných 136. samostatné tankové brigádě, bylo odesláno do opravy, a bojů se zúčastnily pouze tři Matildy. Dne 1. ledna 1942 se ve 170. samostatném tankovém praporu nacházelo 13 Matild a ve 171. praporu 12 strojů. V lednu se 170. prapor v sestavě 3. útočné armády zúčastnil bojů v rámci Jihozápadního frontu. Dne 20. ledna 1942 se sovětské Matildy zúčastnily poprvé bojů ve velké skupině. Útok na vesnici Georgij vedl k odražení Němců, ale nedostatečná podpora pěchoty a vyčerpání střeliva přinutily tanky k návratu do výchozích pozic. V únoru byla do bojů o Cholm nasazena rota Matild přidělená do 128. pěchotního pluku ze 391. pěchotní divize. První útok tanků s výsadkem, provedený 13. února, byl zastaven na minovém poli. Do 20. února 1942 bylo v této oblasti ztraceno 8 Matild.
Během zimních bojů počátkem roku 1942 měla fronta poziční charakter a Matildy byly vcelku úspěšné. Během nezdařeného pokusu o dobytí Charkova v květnu 1942 měl 22. tankový sbor k dispozici 41 těchto tanků. Do jednoho byly zničeny. V srpnu působila v rámci 30. armády Kalininského frontu 196. tanková brigáda, vybavená 35 Matildami a 13 T-60. Vinou nevhodného nasazení tanků však do poloviny září jednotka o 29 Matild a 9 T-60 přišla. Od jara byla používána také vozidla ve verzi CS.
Přestože už v roce 1943 Matildy požadavkům fronty neodpovídaly, do bojové činnosti se nadále zapojovaly, a to prakticky na všech hlavních strategických směrech. Například za bitvy u Kurska měla 201. tanková brigáda 18 Matild. V boji se tyto tanky osvědčily poměrně dobře, když 7. července odrazily dvanáct německých útoků, přičemž byly zničeny pouze 3 Matildy. Při ofenzivní činnosti vedené od 12. července přišla brigáda nenávratně o další 3 a sedm bylo vážně poškozeno. Dne 17. července se k 8. gardové armádě bojující u Kurska připojil 224. samostatný tankový pluk, vyzbrojený 33 Matildami a sedmi tanky Valentine. V důsledku nedostatečné podpory pěchoty přišel pluk v boji nenávratně o 5 Matild, dalších 5 bylo vyřazeno z boje a 8 se porouchalo. Dne 21. července útočil tento pluk spolu s praporem pěchoty na vesnici Golaja Dolina. Ráno se střetl s nepřátelskými tanky, a aniž by utrpěl nějaké ztráty, stáhl se. Odpoledne útok obnovil, ale pěchota se stejně jako ráno zalekla německých tanků a zalehla. Další odpolední útok skončil pak v minovém poli ztrátou jednoho vozidla. Během dalších bojů (do 2. srpna 1943) přišel pluk o 13 Matild, z toho o 7 nenávratně.
Hlavně britskou výzbrojí vybavený 5. mechanizovaný sbor 68. armády Západního frontu měl ještě v prosinci 1943 těchto vozidel 79 kusů.
Tanky Matilda při akci na Borneu.
Tanky Matilda v boji o Pacifik
Prvním státem v této oblasti, který obdržel tanky Matilda, byl Nový Zéland. V roce 1942 tam bylo dodáno 33 tanků Matilda IV CS pro formovanou novozélandskou armádní tankovou brigádu. Po šesti těchto vozidlech mělo být přiděleno do praporů vyzbrojených tanky Valentine (18 tanků Valentine bylo navíc přezbrojeno houfnicemi odmontovanými z Matild). V roce 1944 bylo všech 33 tanků předáno Austrálii
Matildy, jež v červenci 1942 obdržela australská armáda, rychle nahradily do té doby používané americké tanky M3 Stuart. V džungli si dokázaly poradit dokonce lépe, než se očekávalo. Nejčastěji z nich byly vytvářeny malé skupiny, ne větší než rota nebo četa. Zpočátku byly nasazeny do bojů na Nové Guinei a na ostrově Bougainville, později se zúčastnily výsadkových operací, provedených v roce 1945 na ostrově Tarakan u západního pobřeží Bornea (v květnu) i na samotném Borneu (v červenci). Na tomto velikém ostrově se osvědčily hlavně tanky Matilda Frog. Tanky Matilda Hedgehog byly po testech v Queenslandu v květnu 1945 zařazeny do 4. obrněné brigády a odeslány na ostrov Bougainville, kam ale dorazily až po ukončení bojů.
V australské armádě sloužily Matildy až do roku 1955, zpočátku v 1. tankové brigádě teritoriální obrany, později pak ve výcvikových střediscích.
V roce 1941 obdržela tanky Matilda II také 1. kanadská armádní tanková brigáda, která je však používala pouze k výcvikovým účelům.
< Tank Matida v italské armádě
> Zničená kořistní Matilda, označená Panzerkampfwagen Mk. II 748(e).
Pokračování ve 3. části
