Infantry Tank Mk.I a Mk.II Matilda
Napsal: 18/2/2006, 17:35
NOVÁ KONCEPCE TANKOVÝCH SIL
V polovině třicátých let si začali britští tankoví odborníci uvědomovat, že ochrana tanků pouze proti střelám puškové ráže začíná být nedostatečná. Zavádění speciálních protitankových kanonů (ráží 20 mm a více) tehdejší pancíře tanků naprosto deklasovalo. Když byl sir Hugh Elles, velitel Royal Tank Corps (tankového vojska) za první světové války, jmenován náčelníkem pro vyzbrojování, prosadil rozdělení tanků na rychlé křižníkové (Cruiser) tanky a pomalé, silně pancéřované pěchotní (Infantry) tanky. Cruiser tanky (ZDE) měly být chráněny především svou vysokou rychlostí a pohyblivostí a určeny pro boj s tanky protivníka, Infantry tanky měly mít velmi silný pancíř a určeny byly pro podporu pěchoty. Je nutno říci, že toto rozdělení se ze zpětného pohledu neukázalo být nejšťastnější...křižníkové tanky se ukázaly být značně zranitelné, pěchotní zase příliš pomalé. Toto rozdělení však platilo až do konce války a ačkoliv pozdější tanky (Churchill, Cromwell, Comet...) přinesly značná zlepšení, tak teprve Centurion spojoval kladné vlastnosti obou kategorií bez výraznějších kompromisů.
INFANTRY TANK Mk.I MATILDA Mk.I (A11)
Požadavky na pěchotní tank, předané firmě Vickers-Armstrong, zněly: pancíř, schopný odolat palbě kanonu ráže 37 mm, dobrá průchodnost terénem a cena do předem stanoveného limitu. Vývoj vedl sir John Carden.
Prototyp byl hotov v září 1936. Omezené finanční možnosti se bohužel velmi nepříznivě podepsaly na konstrukci tanku, označeného A11 Matilda Mk.I. Podařilo se pravda splnit požadavek na ochranu, která byla na svou dobu opravdu skvělá, neboť čelní a boční pancíř korby byl silný 60 mm a odlévaná věž měla čelo i boky silné dokonce 65 mm. Bohužel horší to bylo s výzbrojí, která byla omezena malými rozměry tanku (vliv ceny!), tvořil ji pouze jeden kulomet Vickers ráže 0.303 palce (7,69 mm) s 4000 náboji, umístěný ve věži. Později byl u několika desítek strojů vyměněn za kulomet Vickers ráže 0,5 palce (12,7 mm). Na bocích věže byly dva zadýmovací granátomety ráže 4 palce. Velkým záporem byla pouze dvoučlenná posádka, řidič a velitel, který byl zároveň střelcem i nabíječem. O nevýhodách takovéhoto rozvržení posádky se není potřeba dlouho rozepisovat. Také použitý motor Ford V-8 o výkonu 52 kW byl pro stroj, vážící přes 11 tun, velmi nedostatečný. Aby se ušetřilo na ceně, byly podvozek, řízení a další komponenty převzaty bez výraznějších změn z tanku Vickers 6 ton. To také nebylo pro tank o skoro dvojnásobné hmotnosti zdaleka ideální.
Již při zkouškách se všechny jmenované zápory projevily. Mimoto si ministerstvo války rychle uvědomilo, že by měl být pěchotní tank mimo jiné i dostatečně silně vyzbrojen. Tank Matilda Mk.I byl proto přijat jen jako přechodný typ. Vyráběn byl od dubna 1937 do srpna 1940. Celkem vzniklo 139 kusů.
Několik tanků bylo v roce 1937 použito pro nesení odminovacího pluhu Fowler-Coulter.
INFANTRY TANK Mk. II MATILDA Mk.II / Mk.III / Mk.IV a Mk.V (A12)
Vývoj nového, skutečně plně bojeschopného tanku byl zadán do Design Department at Woolwich Arsenal (vývojové oddělení Woolwichského arsenálu). Vyvinut byl na základě prototypu středního tanku A7E3 z roku 1932. Z něj byl použit podvozek, který však byl, vzhledem k podstatně větší hmotnosti, patřičně zesílen. Pro pohon byly použity dva dieslové motory AEC A 183 o výkonu 65 kW, tedy celkem 130 kW, napojené na společnou převodovku Wilson. Bývá označován jako "Twin AEC".
Velká zlepšení oproti Matildě Mk.I přinesla věž. Ta byla větší, třímístná, posádku tvořil velitel, střelec a nabíječ. Pravda, byla poměrně dost stísněná, ale výhoda rozdělení úkonů toto převažovala. V jejím čele byl umístěn kanon 2 pdr OQF Mk.IX nebo Mk.X A (ráže 42 mm), v té době patřící k velmi výkonným zbraním, vzhledem k solidním průrazným schopnostem. Vezeno pro něj bylo 93 kusů munice. Spřežen s ním byl kulomet Vickers ráže 0,303 palce s 2925 náboji. Na pravé straně věže byla dvojice zadýmovacích granátometů. K protiletadlové obraně mohl být vezen kulomet Bren ráže 0.303 palce (7,69 mm). K vybavení také přibyla radiostanice No. 19, která u Matildy Mk.I výrazně chyběla.
Sériová výroba byla zadána přímo z "rýsovacích prken". To bylo v té době ve Velké Británii velmi časté. Riziko neúspěchu bylo omlouváno potřebou vyzbrojit se proti Německu. V případě Matildy II naštěstí tento postup nepřinesl zklamání, již při zkouškách se ukazovala ve velmi dobrénm světle.
Prototyp z měkké oceli byl v továrně firmy Vulcan ve Warringtonu vyroben v roce 1938. Tato slévárna byla pro výrobu vybrána vzhledem k malé zkušenosti tradičních výrobců tanků s velkými odlévanými díly. Tank A 12 byl totiž vyroben z velké části odléváním. Díky tomu získal i poměrně dobré balistické tvarování. Síla pancíře byla na tehdejší dobu skutečně imponující, na čele korby bylo 45 až 78 mm (v závislosti na sklonu pancíře), boky korby měly až 70 mm, čelo i boky věže 75 mm.
Matilda Mk.II
První sériové provedení, odpovídající předchozímu popisu.
Matilda Mk.II
Kulomet Vickers byl nahrazen kulometem Besa ráže 7,92 mm.
Matilda Mk.III (Infantry Tank Mk.II A*)
Pro pohon byly použity dieselové motory typu Leyland E148 / E149 nebo E164 / E165 o výkonu 71 kW, celkem tedy 142 kW. To se příznivě projevilo na lepší průchodnosti terénem a nepatrně vyšší rychlosti.
Matilda Mk.III CS
Předchozí verse v úpravě pro palebnou podporu. Výzbroj tvořila místo dvouliberního kanonu houfnice ráže 3 palce (76,2 mm).
Matilda Mk.IV
Jednalo se o versi Mk.III s vylepšeními pohonné soustavy.
Matilda Mk. IV CS
Obdoba Matildy Mk.III CS na bázi Mk.IV.
Matilda Mk.V
Identický s Matildou Mk.IV, ale s vylepšenou, pneumaticky ovládanou, rychlostní skříní.
SPECIÁLNÍ VARIANTY
Matilda CDL
Canal Defense Light čili obranný kanálový reflektor. Na korbu tanku byla instalována nová věž s reflektorem, který svítil skrze úzkou štěrbinu, kterou bylo možno zakrýt. Aby nebylo příliš lehké zaměřit silný zdroj světla, byl tento kryt rychle otvírán a zavírán, čímž docházelo k efektu "mihotavého" světla a tím k ztížení zaměření. Nalevo od štěrbiny bylo střeliště s kulometem Besa, napravo bývala atrapa kanonu.
Původně měly tyto stroje sloužit pro osvětlení kanálu La Manche proti invazi (proto Canal Defence Light), později pro osvětlení bojiště. Zkoušky začaly již v roce 1939, přestavěno na ně bylo snad až 300 Matild Mk. II a Mk.V, bojově však byly použity až v roce 1945 při překročení Rýnu.
Matilda Baron I / II / III
Odminovávací bezvěžové (jen Mk.III?) varianty, používané pouze v Británii k výcviku.
Matilda Scorpion I / Scorpion II
Odminovávací varianty, vyvinuté v severní Africe. Pro odminování bylo použito bubnu s řetězy, jenž byl roztáčen velkou rychlostí, řetězy bičovaly zem a iniciovaly miny. Roztáčení bubnu se provádělo přes kardanový hřídel a kuželové soukolí, k pohonu byl na pravém boku tanku nesen ve speciálním krytu motor Bedford či Ford o výkonu 22,5 kW. Verse II byla vylepšením předchozí. Bojově nasazeny byly u El Alamein.
Matilda AMRA
Anti-Mine Rolling Attachment čili odminovávací verse, vybavená odminovávačem Mk.I A. V malém množství nasazen v Západní poušti.
Matilda Carrot
Verse vybavena 600 liberní (272 kg) náloží, nesenou na speciálním rámu před tankem. Sloužili pro odstraňování překážek na bojišti.
Matilda Murray
Improvizovaná plamenometná verse. Úpravy proběhly v roce 1945.
Matilda Bridge
Vybavena lehkým mostem Inglis, který byl na pásech tlačen před Matildou. Používán pouze jako cvičný.
Matilda Trench Crossing Device
Před tankem byl na pásovém podvozku tlačen můstek pro překonávání zákopů a pod. pěchotou a lehkými vozidly. Rovněž pouze pro výcvik.
Matilda Frog
Australská plamenometná verse, plamenomet byl umístěn ve věži místo kanonu. Ke konci roku 1944 na ni bylo přestavěno 25 strojů. Bojově nasazeny na Nové Guineyi.
Matilda Murray FT
Byl vylepšenou versí Frogu. Přestavěno na ní bylo v roce 1945 neznámé množství. Vezeno bylo 50 galonů hořlavin. Bojově nasazeny.
Matilda Dozer
Buldozerová verse, vyvinutá Australany.
Matilda Hedgehog
Australská verse, vybavená sedmi speciálními demoličními minomety Spigot na výklopné konstrukci, umístěné na zadní části tanku. Dostřel byl cca 200-300 m.
PzKpfw 748 (e)
Německé označení pro kořistní tanky. Ty byly v Africe s velkou oblibou nasazovány proti svým bývalým majitelům. Němci zde neměli až do příchodu Tigerů nic se srovnatelným pancířem.
Výroba běžela od roku prosince 1938 do srpna 1943 a dala celkem 2987 kusů Infantry Tanku Mk.II. Mimo Vulcanu probíhala výroba také u firem Fowler a Ruston & Hornsby, později se připojily ještě Harland and Wolff, North British Locomotive Co. a London Midland & Scottish Railway Company.
TECHNICKÉ ÚDAJE (Infantry Tank Mk.I Matilda Mk.I / Infantry Tank Mk.II A* Matilda Mk.III)
ROZMĚRY
Délka: 4,85 m / 5,61 m
Šířka: 1,96 m / 2,59 m
Výška: 1,81 m / 2,52 m
HMOTNOST
Bojová: 11160 kg / 26930 kg
VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 12,5 km/h / 24 km/h
Max. rychlost v terénu: 9 km/h / 15 km/h
Dojezd na silnici: 130 km / 260 km
Dojezd v terénu: - / 130 km
Tlak na půdu: 0,69 kg/cm2 / 1,13 kg/cm2

Matilda Mk I.

koristna_matilda_II.

Predek_Matildy_II_tank_A7E3.
V polovině třicátých let si začali britští tankoví odborníci uvědomovat, že ochrana tanků pouze proti střelám puškové ráže začíná být nedostatečná. Zavádění speciálních protitankových kanonů (ráží 20 mm a více) tehdejší pancíře tanků naprosto deklasovalo. Když byl sir Hugh Elles, velitel Royal Tank Corps (tankového vojska) za první světové války, jmenován náčelníkem pro vyzbrojování, prosadil rozdělení tanků na rychlé křižníkové (Cruiser) tanky a pomalé, silně pancéřované pěchotní (Infantry) tanky. Cruiser tanky (ZDE) měly být chráněny především svou vysokou rychlostí a pohyblivostí a určeny pro boj s tanky protivníka, Infantry tanky měly mít velmi silný pancíř a určeny byly pro podporu pěchoty. Je nutno říci, že toto rozdělení se ze zpětného pohledu neukázalo být nejšťastnější...křižníkové tanky se ukázaly být značně zranitelné, pěchotní zase příliš pomalé. Toto rozdělení však platilo až do konce války a ačkoliv pozdější tanky (Churchill, Cromwell, Comet...) přinesly značná zlepšení, tak teprve Centurion spojoval kladné vlastnosti obou kategorií bez výraznějších kompromisů.
INFANTRY TANK Mk.I MATILDA Mk.I (A11)
Požadavky na pěchotní tank, předané firmě Vickers-Armstrong, zněly: pancíř, schopný odolat palbě kanonu ráže 37 mm, dobrá průchodnost terénem a cena do předem stanoveného limitu. Vývoj vedl sir John Carden.
Prototyp byl hotov v září 1936. Omezené finanční možnosti se bohužel velmi nepříznivě podepsaly na konstrukci tanku, označeného A11 Matilda Mk.I. Podařilo se pravda splnit požadavek na ochranu, která byla na svou dobu opravdu skvělá, neboť čelní a boční pancíř korby byl silný 60 mm a odlévaná věž měla čelo i boky silné dokonce 65 mm. Bohužel horší to bylo s výzbrojí, která byla omezena malými rozměry tanku (vliv ceny!), tvořil ji pouze jeden kulomet Vickers ráže 0.303 palce (7,69 mm) s 4000 náboji, umístěný ve věži. Později byl u několika desítek strojů vyměněn za kulomet Vickers ráže 0,5 palce (12,7 mm). Na bocích věže byly dva zadýmovací granátomety ráže 4 palce. Velkým záporem byla pouze dvoučlenná posádka, řidič a velitel, který byl zároveň střelcem i nabíječem. O nevýhodách takovéhoto rozvržení posádky se není potřeba dlouho rozepisovat. Také použitý motor Ford V-8 o výkonu 52 kW byl pro stroj, vážící přes 11 tun, velmi nedostatečný. Aby se ušetřilo na ceně, byly podvozek, řízení a další komponenty převzaty bez výraznějších změn z tanku Vickers 6 ton. To také nebylo pro tank o skoro dvojnásobné hmotnosti zdaleka ideální.
Již při zkouškách se všechny jmenované zápory projevily. Mimoto si ministerstvo války rychle uvědomilo, že by měl být pěchotní tank mimo jiné i dostatečně silně vyzbrojen. Tank Matilda Mk.I byl proto přijat jen jako přechodný typ. Vyráběn byl od dubna 1937 do srpna 1940. Celkem vzniklo 139 kusů.
Několik tanků bylo v roce 1937 použito pro nesení odminovacího pluhu Fowler-Coulter.
INFANTRY TANK Mk. II MATILDA Mk.II / Mk.III / Mk.IV a Mk.V (A12)
Vývoj nového, skutečně plně bojeschopného tanku byl zadán do Design Department at Woolwich Arsenal (vývojové oddělení Woolwichského arsenálu). Vyvinut byl na základě prototypu středního tanku A7E3 z roku 1932. Z něj byl použit podvozek, který však byl, vzhledem k podstatně větší hmotnosti, patřičně zesílen. Pro pohon byly použity dva dieslové motory AEC A 183 o výkonu 65 kW, tedy celkem 130 kW, napojené na společnou převodovku Wilson. Bývá označován jako "Twin AEC".
Velká zlepšení oproti Matildě Mk.I přinesla věž. Ta byla větší, třímístná, posádku tvořil velitel, střelec a nabíječ. Pravda, byla poměrně dost stísněná, ale výhoda rozdělení úkonů toto převažovala. V jejím čele byl umístěn kanon 2 pdr OQF Mk.IX nebo Mk.X A (ráže 42 mm), v té době patřící k velmi výkonným zbraním, vzhledem k solidním průrazným schopnostem. Vezeno pro něj bylo 93 kusů munice. Spřežen s ním byl kulomet Vickers ráže 0,303 palce s 2925 náboji. Na pravé straně věže byla dvojice zadýmovacích granátometů. K protiletadlové obraně mohl být vezen kulomet Bren ráže 0.303 palce (7,69 mm). K vybavení také přibyla radiostanice No. 19, která u Matildy Mk.I výrazně chyběla.
Sériová výroba byla zadána přímo z "rýsovacích prken". To bylo v té době ve Velké Británii velmi časté. Riziko neúspěchu bylo omlouváno potřebou vyzbrojit se proti Německu. V případě Matildy II naštěstí tento postup nepřinesl zklamání, již při zkouškách se ukazovala ve velmi dobrénm světle.
Prototyp z měkké oceli byl v továrně firmy Vulcan ve Warringtonu vyroben v roce 1938. Tato slévárna byla pro výrobu vybrána vzhledem k malé zkušenosti tradičních výrobců tanků s velkými odlévanými díly. Tank A 12 byl totiž vyroben z velké části odléváním. Díky tomu získal i poměrně dobré balistické tvarování. Síla pancíře byla na tehdejší dobu skutečně imponující, na čele korby bylo 45 až 78 mm (v závislosti na sklonu pancíře), boky korby měly až 70 mm, čelo i boky věže 75 mm.
Matilda Mk.II
První sériové provedení, odpovídající předchozímu popisu.
Matilda Mk.II
Kulomet Vickers byl nahrazen kulometem Besa ráže 7,92 mm.
Matilda Mk.III (Infantry Tank Mk.II A*)
Pro pohon byly použity dieselové motory typu Leyland E148 / E149 nebo E164 / E165 o výkonu 71 kW, celkem tedy 142 kW. To se příznivě projevilo na lepší průchodnosti terénem a nepatrně vyšší rychlosti.
Matilda Mk.III CS
Předchozí verse v úpravě pro palebnou podporu. Výzbroj tvořila místo dvouliberního kanonu houfnice ráže 3 palce (76,2 mm).
Matilda Mk.IV
Jednalo se o versi Mk.III s vylepšeními pohonné soustavy.
Matilda Mk. IV CS
Obdoba Matildy Mk.III CS na bázi Mk.IV.
Matilda Mk.V
Identický s Matildou Mk.IV, ale s vylepšenou, pneumaticky ovládanou, rychlostní skříní.
SPECIÁLNÍ VARIANTY
Matilda CDL
Canal Defense Light čili obranný kanálový reflektor. Na korbu tanku byla instalována nová věž s reflektorem, který svítil skrze úzkou štěrbinu, kterou bylo možno zakrýt. Aby nebylo příliš lehké zaměřit silný zdroj světla, byl tento kryt rychle otvírán a zavírán, čímž docházelo k efektu "mihotavého" světla a tím k ztížení zaměření. Nalevo od štěrbiny bylo střeliště s kulometem Besa, napravo bývala atrapa kanonu.
Původně měly tyto stroje sloužit pro osvětlení kanálu La Manche proti invazi (proto Canal Defence Light), později pro osvětlení bojiště. Zkoušky začaly již v roce 1939, přestavěno na ně bylo snad až 300 Matild Mk. II a Mk.V, bojově však byly použity až v roce 1945 při překročení Rýnu.
Matilda Baron I / II / III
Odminovávací bezvěžové (jen Mk.III?) varianty, používané pouze v Británii k výcviku.
Matilda Scorpion I / Scorpion II
Odminovávací varianty, vyvinuté v severní Africe. Pro odminování bylo použito bubnu s řetězy, jenž byl roztáčen velkou rychlostí, řetězy bičovaly zem a iniciovaly miny. Roztáčení bubnu se provádělo přes kardanový hřídel a kuželové soukolí, k pohonu byl na pravém boku tanku nesen ve speciálním krytu motor Bedford či Ford o výkonu 22,5 kW. Verse II byla vylepšením předchozí. Bojově nasazeny byly u El Alamein.
Matilda AMRA
Anti-Mine Rolling Attachment čili odminovávací verse, vybavená odminovávačem Mk.I A. V malém množství nasazen v Západní poušti.
Matilda Carrot
Verse vybavena 600 liberní (272 kg) náloží, nesenou na speciálním rámu před tankem. Sloužili pro odstraňování překážek na bojišti.
Matilda Murray
Improvizovaná plamenometná verse. Úpravy proběhly v roce 1945.
Matilda Bridge
Vybavena lehkým mostem Inglis, který byl na pásech tlačen před Matildou. Používán pouze jako cvičný.
Matilda Trench Crossing Device
Před tankem byl na pásovém podvozku tlačen můstek pro překonávání zákopů a pod. pěchotou a lehkými vozidly. Rovněž pouze pro výcvik.
Matilda Frog
Australská plamenometná verse, plamenomet byl umístěn ve věži místo kanonu. Ke konci roku 1944 na ni bylo přestavěno 25 strojů. Bojově nasazeny na Nové Guineyi.
Matilda Murray FT
Byl vylepšenou versí Frogu. Přestavěno na ní bylo v roce 1945 neznámé množství. Vezeno bylo 50 galonů hořlavin. Bojově nasazeny.
Matilda Dozer
Buldozerová verse, vyvinutá Australany.
Matilda Hedgehog
Australská verse, vybavená sedmi speciálními demoličními minomety Spigot na výklopné konstrukci, umístěné na zadní části tanku. Dostřel byl cca 200-300 m.
PzKpfw 748 (e)
Německé označení pro kořistní tanky. Ty byly v Africe s velkou oblibou nasazovány proti svým bývalým majitelům. Němci zde neměli až do příchodu Tigerů nic se srovnatelným pancířem.
Výroba běžela od roku prosince 1938 do srpna 1943 a dala celkem 2987 kusů Infantry Tanku Mk.II. Mimo Vulcanu probíhala výroba také u firem Fowler a Ruston & Hornsby, později se připojily ještě Harland and Wolff, North British Locomotive Co. a London Midland & Scottish Railway Company.
TECHNICKÉ ÚDAJE (Infantry Tank Mk.I Matilda Mk.I / Infantry Tank Mk.II A* Matilda Mk.III)
ROZMĚRY
Délka: 4,85 m / 5,61 m
Šířka: 1,96 m / 2,59 m
Výška: 1,81 m / 2,52 m
HMOTNOST
Bojová: 11160 kg / 26930 kg
VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 12,5 km/h / 24 km/h
Max. rychlost v terénu: 9 km/h / 15 km/h
Dojezd na silnici: 130 km / 260 km
Dojezd v terénu: - / 130 km
Tlak na půdu: 0,69 kg/cm2 / 1,13 kg/cm2

Matilda Mk I.

koristna_matilda_II.

Predek_Matildy_II_tank_A7E3.