PALBA.CZ

NOVÁ KONCEPCE TANKOVÝCH SIL

V polovině třicátých let si začali britští tankoví odborníci uvědomovat, že ochrana tanků pouze proti střelám puškové ráže začíná být nedostatečná. Zavádění speciálních protitankových kanonů (ráží 20 mm a více) tehdejší pancíře tanků naprosto deklasovalo. Když byl sir Hugh Elles, velitel Royal Tank Corps (tankového vojska) za první světové války, jmenován náčelníkem pro vyzbrojování, prosadil rozdělení tanků na rychlé křižníkové (Cruiser) tanky a pomalé, silně pancéřované pěchotní (Infantry) tanky. Cruiser tanky (ZDE) měly být chráněny především svou vysokou rychlostí a pohyblivostí a určeny pro boj s tanky protivníka, Infantry tanky měly mít velmi silný pancíř a určeny byly pro podporu pěchoty. Je nutno říci, že toto rozdělení se ze zpětného pohledu neukázalo být nejšťastnější...křižníkové tanky se ukázaly být značně zranitelné, pěchotní zase příliš pomalé. Toto rozdělení však platilo až do konce války a ačkoliv pozdější tanky (Churchill, Cromwell, Comet...) přinesly značná zlepšení, tak teprve Centurion spojoval kladné vlastnosti obou kategorií bez výraznějších kompromisů.


INFANTRY TANK Mk.I MATILDA Mk.I (A11)

Požadavky na pěchotní tank, předané firmě Vickers-Armstrong, zněly: pancíř, schopný odolat palbě kanonu ráže 37 mm, dobrá průchodnost terénem a cena do předem stanoveného limitu. Vývoj vedl sir John Carden.

Prototyp byl hotov v září 1936. Omezené finanční možnosti se bohužel velmi nepříznivě podepsaly na konstrukci tanku, označeného A11 Matilda Mk.I. Podařilo se pravda splnit požadavek na ochranu, která byla na svou dobu opravdu skvělá, neboť čelní a boční pancíř korby byl silný 60 mm a odlévaná věž měla čelo i boky silné dokonce 65 mm. Bohužel horší to bylo s výzbrojí, která byla omezena malými rozměry tanku (vliv ceny!), tvořil ji pouze jeden kulomet Vickers ráže 0.303 palce (7,69 mm) s 4000 náboji, umístěný ve věži. Později byl u několika desítek strojů vyměněn za kulomet Vickers ráže 0,5 palce (12,7 mm). Na bocích věže byly dva zadýmovací granátomety ráže 4 palce. Velkým záporem byla pouze dvoučlenná posádka, řidič a velitel, který byl zároveň střelcem i nabíječem. O nevýhodách takovéhoto rozvržení posádky se není potřeba dlouho rozepisovat. Také použitý motor Ford V-8 o výkonu 52 kW byl pro stroj, vážící přes 11 tun, velmi nedostatečný. Aby se ušetřilo na ceně, byly podvozek, řízení a další komponenty převzaty bez výraznějších změn z tanku Vickers 6 ton. To také nebylo pro tank o skoro dvojnásobné hmotnosti zdaleka ideální.

Již při zkouškách se všechny jmenované zápory projevily. Mimoto si ministerstvo války rychle uvědomilo, že by měl být pěchotní tank mimo jiné i dostatečně silně vyzbrojen. Tank Matilda Mk.I byl proto přijat jen jako přechodný typ. Vyráběn byl od dubna 1937 do srpna 1940. Celkem vzniklo 139 kusů.

Několik tanků bylo v roce 1937 použito pro nesení odminovacího pluhu Fowler-Coulter.


INFANTRY TANK Mk. II MATILDA Mk.II / Mk.III / Mk.IV a Mk.V (A12)

Vývoj nového, skutečně plně bojeschopného tanku byl zadán do Design Department at Woolwich Arsenal (vývojové oddělení Woolwichského arsenálu). Vyvinut byl na základě prototypu středního tanku A7E3 z roku 1932. Z něj byl použit podvozek, který však byl, vzhledem k podstatně větší hmotnosti, patřičně zesílen. Pro pohon byly použity dva dieslové motory AEC A 183 o výkonu 65 kW, tedy celkem 130 kW, napojené na společnou převodovku Wilson. Bývá označován jako "Twin AEC".

Velká zlepšení oproti Matildě Mk.I přinesla věž. Ta byla větší, třímístná, posádku tvořil velitel, střelec a nabíječ. Pravda, byla poměrně dost stísněná, ale výhoda rozdělení úkonů toto převažovala. V jejím čele byl umístěn kanon 2 pdr OQF Mk.IX nebo Mk.X A (ráže 42 mm), v té době patřící k velmi výkonným zbraním, vzhledem k solidním průrazným schopnostem. Vezeno pro něj bylo 93 kusů munice. Spřežen s ním byl kulomet Vickers ráže 0,303 palce s 2925 náboji. Na pravé straně věže byla dvojice zadýmovacích granátometů. K protiletadlové obraně mohl být vezen kulomet Bren ráže 0.303 palce (7,69 mm). K vybavení také přibyla radiostanice No. 19, která u Matildy Mk.I výrazně chyběla.

Sériová výroba byla zadána přímo z "rýsovacích prken". To bylo v té době ve Velké Británii velmi časté. Riziko neúspěchu bylo omlouváno potřebou vyzbrojit se proti Německu. V případě Matildy II naštěstí tento postup nepřinesl zklamání, již při zkouškách se ukazovala ve velmi dobrénm světle.

Prototyp z měkké oceli byl v továrně firmy Vulcan ve Warringtonu vyroben v roce 1938. Tato slévárna byla pro výrobu vybrána vzhledem k malé zkušenosti tradičních výrobců tanků s velkými odlévanými díly. Tank A 12 byl totiž vyroben z velké části odléváním. Díky tomu získal i poměrně dobré balistické tvarování. Síla pancíře byla na tehdejší dobu skutečně imponující, na čele korby bylo 45 až 78 mm (v závislosti na sklonu pancíře), boky korby měly až 70 mm, čelo i boky věže 75 mm.

Matilda Mk.II
První sériové provedení, odpovídající předchozímu popisu.

Matilda Mk.II
Kulomet Vickers byl nahrazen kulometem Besa ráže 7,92 mm.

Matilda Mk.III (Infantry Tank Mk.II A*)
Pro pohon byly použity dieselové motory typu Leyland E148 / E149 nebo E164 / E165 o výkonu 71 kW, celkem tedy 142 kW. To se příznivě projevilo na lepší průchodnosti terénem a nepatrně vyšší rychlosti.

Matilda Mk.III CS
Předchozí verse v úpravě pro palebnou podporu. Výzbroj tvořila místo dvouliberního kanonu houfnice ráže 3 palce (76,2 mm).

Matilda Mk.IV
Jednalo se o versi Mk.III s vylepšeními pohonné soustavy.

Matilda Mk. IV CS
Obdoba Matildy Mk.III CS na bázi Mk.IV.

Matilda Mk.V
Identický s Matildou Mk.IV, ale s vylepšenou, pneumaticky ovládanou, rychlostní skříní.

SPECIÁLNÍ VARIANTY

Matilda CDL
Canal Defense Light čili obranný kanálový reflektor. Na korbu tanku byla instalována nová věž s reflektorem, který svítil skrze úzkou štěrbinu, kterou bylo možno zakrýt. Aby nebylo příliš lehké zaměřit silný zdroj světla, byl tento kryt rychle otvírán a zavírán, čímž docházelo k efektu "mihotavého" světla a tím k ztížení zaměření. Nalevo od štěrbiny bylo střeliště s kulometem Besa, napravo bývala atrapa kanonu.

Původně měly tyto stroje sloužit pro osvětlení kanálu La Manche proti invazi (proto Canal Defence Light), později pro osvětlení bojiště. Zkoušky začaly již v roce 1939, přestavěno na ně bylo snad až 300 Matild Mk. II a Mk.V, bojově však byly použity až v roce 1945 při překročení Rýnu.

Matilda Baron I / II / III
Odminovávací bezvěžové (jen Mk.III?) varianty, používané pouze v Británii k výcviku.

Matilda Scorpion I / Scorpion II
Odminovávací varianty, vyvinuté v severní Africe. Pro odminování bylo použito bubnu s řetězy, jenž byl roztáčen velkou rychlostí, řetězy bičovaly zem a iniciovaly miny. Roztáčení bubnu se provádělo přes kardanový hřídel a kuželové soukolí, k pohonu byl na pravém boku tanku nesen ve speciálním krytu motor Bedford či Ford o výkonu 22,5 kW. Verse II byla vylepšením předchozí. Bojově nasazeny byly u El Alamein.

Matilda AMRA
Anti-Mine Rolling Attachment čili odminovávací verse, vybavená odminovávačem Mk.I A. V malém množství nasazen v Západní poušti.

Matilda Carrot
Verse vybavena 600 liberní (272 kg) náloží, nesenou na speciálním rámu před tankem. Sloužili pro odstraňování překážek na bojišti.

Matilda Murray
Improvizovaná plamenometná verse. Úpravy proběhly v roce 1945.

Matilda Bridge
Vybavena lehkým mostem Inglis, který byl na pásech tlačen před Matildou. Používán pouze jako cvičný.

Matilda Trench Crossing Device
Před tankem byl na pásovém podvozku tlačen můstek pro překonávání zákopů a pod. pěchotou a lehkými vozidly. Rovněž pouze pro výcvik.

Matilda Frog
Australská plamenometná verse, plamenomet byl umístěn ve věži místo kanonu. Ke konci roku 1944 na ni bylo přestavěno 25 strojů. Bojově nasazeny na Nové Guineyi.

Matilda Murray FT
Byl vylepšenou versí Frogu. Přestavěno na ní bylo v roce 1945 neznámé množství. Vezeno bylo 50 galonů hořlavin. Bojově nasazeny.

Matilda Dozer
Buldozerová verse, vyvinutá Australany.

Matilda Hedgehog
Australská verse, vybavená sedmi speciálními demoličními minomety Spigot na výklopné konstrukci, umístěné na zadní části tanku. Dostřel byl cca 200-300 m.

PzKpfw 748 (e)
Německé označení pro kořistní tanky. Ty byly v Africe s velkou oblibou nasazovány proti svým bývalým majitelům. Němci zde neměli až do příchodu Tigerů nic se srovnatelným pancířem.

Výroba běžela od roku prosince 1938 do srpna 1943 a dala celkem 2987 kusů Infantry Tanku Mk.II. Mimo Vulcanu probíhala výroba také u firem Fowler a Ruston & Hornsby, později se připojily ještě Harland and Wolff, North British Locomotive Co. a London Midland & Scottish Railway Company.


TECHNICKÉ ÚDAJE (Infantry Tank Mk.I Matilda Mk.I / Infantry Tank Mk.II A* Matilda Mk.III)

ROZMĚRY
Délka: 4,85 m / 5,61 m
Šířka: 1,96 m / 2,59 m
Výška: 1,81 m / 2,52 m

HMOTNOST
Bojová: 11160 kg / 26930 kg

VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 12,5 km/h / 24 km/h
Max. rychlost v terénu: 9 km/h / 15 km/h
Dojezd na silnici: 130 km / 260 km
Dojezd v terénu: - / 130 km
Tlak na půdu: 0,69 kg/cm2 / 1,13 kg/cm2


Matilda Mk I.


koristna_matilda_II.


Predek_Matildy_II_tank_A7E3.

Speciální varianty


Matilda CDL.


Matilda AMRA.


Hedgehog

Díky Yamato, už dlouho tu nikdo nepřihodil žádnou podobnou plechovku

Dotaz: jaké se používalo střelivo do toho dvouliberního kanónu?


PS. nepoužívej takové hrůzné názvy souboru pro ty obrázky, na popis je určen chlívek File Comment. phpBB to potom převádí do hrůzných podob..

Se střelivem je problém, většinou se mluví jen o protipancéřové munici typu AP a APCBC, ale existovala i munice APHE, tedy protipancéřová vysoce výbušná. Jenže podle všeho byla zavedena dost pozdě (nějaké bližší datum jsem bohužel nezjistil), takže po velkou část svého nasazení byla palebná schopnost tanků, vyzbrojených 2 pdr kanonem, velmi omezená, na rozdíl od schopností boje s pancéřovou technikou. Proto se také dělaly verse CS.

Průraznost pancíře skloněného na 30°
AP: na 100 m 66 mm, na 500 m 50 mm, na 1000 m 35 mm
APCBC: na 100 m 59 mm, na 500 m 52 mm, na 1000 m 45 mm
APHE: na 100 m 64 mm, na 500 m 47 mm, na 1000 m 33 mm

(Doplnění úvodního článku)
Britská armáda v období mezi válkami požadovala tanky (tzv. křižníkové), které by použila především k rychlým manévrovacím operacím. Tanková podpora pěchoty byla zde brána jako sekundární úkol a pro tuto činnost byly stavěny dvě kategorie tanků. Ta první obnášela tanky lehké, vhodné k vyhledávání a ničení nepřátelské pěchoty, a druhou kategorii tvořily tanky střední, schopné boje s dělostřelectvem a tanky protivníka. Mimo těchto vozidel byla vyráběna malá obrněná vozidla, nazývaná tančíky, určená k přímému doprovodu pěchoty. V roce 1934 generální inspektor Royal Tank Corps generál P. C. S. Hobart podal návrh na zhotovení nevelkého, ale dobře pancéřovaného tanku podpory pěchoty, schopného likvidovat kulometná hnízda a přitom odolného palbě z protitankových zbraní. Jeho konstrukce měla být jednoduchá, schopná sériové výroby. Koncepci tohoto tanku podpořil zbrojní náčelník Ministerstva války generál Hugh Elles a vývoj nového stroje, s označením A 11 a se jménem Matilda, byl zadán firmě Vickers.


Hlavní konstruktér John Carden dostal 10. října 1935 specifické požadavky s tím, že prototyp bude předveden nejpozději do půl roku a cena tanku nebude vyšší než 6000 liber. Základní požadavky určovaly pancéřování odolávající palbě kanonu ráže 37 mm a dobrá mobilita. Název tanku ovlivnila postavička kachny Matildy z tehdy populárního komiksu, kterou profil tanku velmi připomínal.
Železný (měkká ocel) prototyp tanku A11E1, pod registračním číslem T1724 byl zhotoven až po smrti hlavního konstruktéra Johna Cardena (9/36). Pancéřová ochrana tanku byla nad standard, takovou neměly stroje protivníka (například tanky PzKpfw III a IV).Vývojáře avšak silně omezoval finanční limit, což se silně projevilo na celkové konstrukci a výzbroji. Úzká nýtovaná korba tanku byla sestavená z válcovaných pancéřových desek, čelo korby mělo tloušťku 60 – 65 mm, boky korby 60 mm, zadní část 50 mm a střecha a dno pak 10 – 20 mm. Odlévaná věž tanku se mohla pochlubit pancířem o síle 60 mm, nedostatkem v konstrukci byl řidičův průlez, který se dal použít jen v případě natočením věže na stranu. Řidič se nacházel v korbě, velitel měl stanoviště ve věži.Dvoučlenná posádka, tedy řidič a velitel, který byl také jako střelec a nabíječ nebyla ideální.
Výzbroj, jeden kulomet Vickers ráže 7,7 mm chlazením v pancéřovém krytu byla mínusem, instalaci vyšší ráže omezoval malý rozměr vozidla. Později došlo u několika desítek tanků k výměně za kulomet ráže 12,7 mm, ale to bylo stále nevyhovující. K ochraně tanku patřily také dva vrhače dýmových granátů. Pohonná jednotka, motor Ford V-8 o výkonu 52 kW (70 HP) při 3500 ot./min. byl pro tank s hmotností přes 11 tun nedostatečný, rychlost pouze 12,8 km/h. Finanční limit se dále podepsal na podvozku, který byl bez výrazných změn převzat z tanku Vickers 6-ton, který byl o mnoho lehčí. Použitý podvozek byl prodloužen, jeho nedostatkem bylo jeho nezakrytování. Zavěšení bylo použito z dělostřeleckého tahače Dragon Mk.IV. Skládalo se ze čtyř párů vozíků zavěšených na pružinách, po dvou na jedné ose. Každý jeden vozík měl dvě pojezdová kola. Také převodovka Fotd Clash, boční spojky a brzdící systém byl použit z lehkého tanku Vickers.

První sériový kus tanku A11 Matilda I se sériovým číslem HMH 788 (T3433).

Testy tyto mínusy potvrdily a velení armády uznalo, že pěchotní tank by měl mít řádnou výzbroj a rozhodlo, že vozidlo bude sloužit pouze jako přechodný typ, než bude vyvinut výkonnější tank. Palebné testy v prosinci 1936 provedené na polygonu Farnborough avšak mluvily pro, stroj prošel bez újmy palbou automatických zbraní. Následně na polygonu Shoeburyness, v březnu 1937 odolalo pancéřování také palbě protitankových zvraní ráže 40 mm.



Několik pohledů na tank Matilda I.

První objednávka u firmy Vickers-Armostrong zněla na 67 vozidel, sériová výroba trvající od dubna 1937 do srpna 1940 vyprodukovala 139 vozidel (jiný zdroj uvádí 140 tanků), několik vozidel bylo upraveno na nesení odminovacího pluhu Fowler-Coulter. První objednávka byla vykryta v roce 1938 (67 tanků), v roce 1939 sestaveno dalších 39 strojů, zbytek v následujícím roce (1940), a to 21 vozidel. První tanky britská armáda převzala v únoru 1938. Novinkou v konstrukci britských tanků byl pozorovací periskop Mk. 4 nacházející se v průlezu řidiče a ve věži. Periskop se vyráběl v polské licenci a konstruktérem byl Rudolf Gundlach.
S tanky Matilda Mk. I byly vyzbrojeny jednotky 4. a 7. královský tankový pluk a 1. tanková brigáda, které se podílely na bojích ve Francii, kde celkově přišly o 77 vozidel (jiný zdroj uvádí pouze 55 strojů). Německé tanky nemohly pancíř Matildy prostřelit, ona jim svojí výzbrojí také neublížila, a při ústupu jí nízká „pěchotní“ rychlost byla na závadu. Ale dost nevýhod, jako podpora pěchoty při útoku byl tank velmi dobrý, avšak v roce 1940 silně zastaralý. Německá armáda tento tank využila jen velmi málo, těch několik kusů dostalo označení PzKpfw Mk. I 747 (e). Zbytek tanků, které zůstaly na ostrovech, dosloužilo jako výcviková vozidla. Nástupce stroje, tank Matilda II, byl již úspěšnější.



Technická data tanku Mk. I Matilda I :
> posádka : 2 muži (velitel/střelec a řidič)
> hmotnost : 11,2 t
> rozměry : délka 4850 mm, šířka 2300 mm, výška 2000 mm
> výzbroj : kulomet Vickers ráže 7,7 nebo 12,7 mm (náboje pro ráži 7,7 mm – 4000 kusů)
> pohon : zážehový motor Ford V8 s výkonem 52 kW (70HP)
> rychlost : silnice 13 km/h, terén 9 km/h
> dojezd : 130 km
> pancíř : od 10 do 65 mm
Verze pěchotního tanku Mk. II Matilda II : Testy stroje Matilda Mk. I, provedené v roce 1936 poukázaly na nedostatečnou výzbroj, se kterou se vozidlo nemohlo účastnit bojů s obrněnými vozidly a děly protivníka. Nový projekt zahrnovat dvojmístnou věž, silnější pancéřování a jako výzbroj dvouliberní kanon. Stávající úzká korba tanku a navýšení hmotnosti na 14 tun bylo nad původní motor Ford V8. Proto byl v září 1936 v Royal Arsenal ve Woolwichi zahájen úplně nový projekt. Byl označen jako Matilda Senior a továrním označenímA12. V projektu se počítalo nejen s odlévanou věží, a i s odlévanou čelní částí korby. Při výrobě prototypu se ukázalo, že britský průmysl má problém tak silnou čelní část odlít. V konkurzu nabídek vyhrála firma Vulcan Foundry v Cheshiru. Prototyp také dostal do věže místo dvou kulometů dvouliberní kanon ráže 40 mm se spřaženým kulometem Vickers ráže 7,7 mm. V rámci ušetření vývoje pohonu vozidla přistoupili konstruktéři k nabídce hotových komponentů. Byly využit motor londýnského autobusu, pohon tanku se skládal ze dvou šestiválcových vznětových motorů AEC A 193/194, každý s výkonem 64,8 kW (87 HP).

Předchůdce Matildy, tank A7E3, z jehož konstrukce vývojáři vycházeli.

Podvozek byl vytvořen pomocí částí z prototypu tanku A7E3 (z roku 1932), skládajícího se z pěti párů dvoukolových vozíků uchycených na nůžkových vahadlech, s jediným posledním vozíkem. Vodorovné cylindrické pružiny slouží jako tlumič u vychýlení vahadel. Mezi druhým a třetím vozíkem byl upevněn nárazník, vnitřní vozíky měly omezovače pohybu. Vpředu byl umístěn další pár pojezdových kol (větší průměr), horní větev pásu podpírala šestice ocelových nosných kladek. Tento podvozek byl označován jako ,,japonský'', protože byl firmou Vickers vyvinut pro tank Medium C (pro japonskou armádu) a byl opatřen svislým a šikmým pancířem.
Korba tanku byla osazena novou větší věží, ve které měli stanoviště velitel, střelec a nabíječ, kteří však zde měli málo prostoru. Ve věži byl instalován 2 pdr OQF Mk.IX nebo také Mk.X A s ráží 42 mm, se spřaženým kulometem Vickers ráže 7,7 mm. Jako protiletadlová zbraň měl sloužit vezený kulomet Bren ráže 7,7 mm. Na pravé straně věže byly instalovány dva vrhače dýmových granátů, novinkou od předchozího typu byla radiostanice No. 19, který neměl žádnou. Pancéřová ochrana byla na svoji dobu obdivuhodná, stroj se skládal částečně z odlévaných dílů, čelo korby s tloušťkou pancíře 45 – 75 mm, boky až 70 mm, věž na čele a bocích pak 75 mm.

Sériová výroba tanků Matilda II.

Maketa tanku ve skutečné velikosti byla uvedena v dubnu 1937. Trvalo rok než byly otestovány dva prototypové exempláře, s označením A12 E1. Armáda tank schválila a společnost Vickers Foundry dostala v červnu objednávku na 140 strojů a firmě Ruston & Hornsby Ltd. v Lincolnu byla zadána zakázka na 40 strojů. V čase mnichovské krize bylo plánováno zvýšit počet výrobních firem a dokumentaci převzaly další společnosti : John Fowler & Co. v Leedsu, North British Locomotive Company v Glasgově, Harland & Wolff v Belfastu a London, Midland & Scottish Railway. Rozjíždění sériové výroby se protahovalo a to způsobilo, že v době vyhlášení války (3. září 1939) měli Britové k dispozici pouze dva prototypy tanku Matilda II. Do konce roku bylo vyrobeno jen 24 tanků a celkově v této variantě vyrobeno 65 vozidel.



Technická data pěchotního tanku Mark II Matilda II
> hmotnost : 26,95 t
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, nabíječ a střelec)
> rozměry : délka 5613 mm, šířka 2510 mm, výška 2520 mm, světlost 400 mm
> pohon : dva kapalinou chlazené šestiválcové řadové vznětové motory Leyland AEC A 193/194, s celkovým výkonem 129,6 kW (2x 87 HP)
> obsah nádrže :181 l nafty
> výzbroj : 2-liberní kanon OQF Mk. IX nebo Mk. X L/52 ráže 40 mm (67 - 92 nábojů), kulomet ráže 7,92 mm Besa (3150 nábojů), protiletadlový kulomet Vickers ráže 7,7 mm (2800 nábojů), 2 vrhače dýmovnic ráže 101,6 mm (8 granátů)
> rychlost : silnice 25 km/h, terén 15 km/h
> dojezd : silnice 257 km, terén asi 100 km
> zaměřovací přístroje : teleskopický zaměřovač No. 30 (různé verze dle kombinace výzbroje)
> radiostanice : No. 11Mk. II
> překážky : stoupání o sklonu 24˚, příkop o šířce 2,4 m, svislá stěna o výšce 0,61 m, brod o hloubce 0,91 m.
> pancéřování : korba – čelo 78-75-72-47-45 mm, boky horní část 70 mm, dolní část 40 mm, záď 55 mm, dno 21-20-13 mm, strop 20 mm, kryt podvozku kolmý25 mm, šikmý 13 mm.
věž čelo, boky, velitelská věžička 75 mm, strop 20 mm.


Verze pěchotního tanku Matilda II, Mk. IIA :: Ze začátku sériové výroby byly tanky osazovány kanonem se spřaženým lehkým kulometem Vickers ráže 7,7 mm, který byl chlazen vodou. Tento typ používal pancéřový kryt a vodní nádrž, kde se o nucený koloběh vody starala pumpa, neboť kryt chladiče bránil v obvodu tepla. Touto výzbrojí byly osazeny veškeré tanky při poskytnutí pomoci v roce 1940 Francii, následně došlo ke změně, zbraně nahradily vzduchem chlazené kulomety BESA ráže 7,92 mm, což byly licenční československé ZB 53, bez změny ráže. Změny se dotkly i podvozku, kde nosné kladky nahradily upravené tvarované lyžiny. Část tanků dostala také lafetu Lakeman na protiletadlový kulomet Bren ráže 7,7 mm. Na pravé straně věže byly upevněny rámy pro dva vrhače dýmových granátů ráže 101,6 mm. Modifikace se podepsala na označení verze, tyto stroje měly v názvu Matilda Mk. IIA, celkově se vyrobilo na 146 strojů.


< Pěchotní tank A12 Mark II Matilda se sbírky Tankového muzea v Bovingtonu. Vozidlo s kamufláží používanou za bojů v severní Africe (vlastní název stroje byl "Golden Miller).
> Tank Matilda II, RAAC Museum, Puckapunyal (Austrálie).


< Pěchotní tank Matilda II při testech na polygonu.
> Tank Matilda při testech (obec Village).

Verze pěchotního tanku Matilda III, Mk. IIA* : Při bojích ve Francii byly také zničeny zde nasazené tanky Matilda II. Odolaly sice palbě, ale znehybnily je poruchy a absence paliva. Bylo rozhodnuto pro tento stroj s hmotností kolem 30 t nalézt nový motor. Pohon k tanku nabízely tři firmy, Fowler, Perkins a Leyland. Nakonec byl vybrán kapalinou chlazený šestiválcový dieselový motor firmy Leyland o výkonu 70,8 kW (95 HP) při 2000 ot./min. Motor se zdvihovým obsahem 6977 cm3 a pracovním obsahem 4250 cm3 vážil asi 570 kg. Průměr válce činil 108 mm, zdvih 127 mm a stupeň komprese byl 15,5. Pohonný systém byl symetrický, levý a pravý motor se mezi sebou lišily a nebylo je možné zaměňovat. Zaměňovat se nedaly ani mechanismy do nich montované. Motory umístěné na levé straně (ve směru jízdy) byly označeny E-148 nebo E-164, na pravé straně pak E-149 nebo E-165. Kartery motorů označených symboly E-148 a E-149 byly vyrobeny z hliníku, E-146 a E-165 z litiny. Každý z motorů byl vybaven vlastním systémem mazání, vstřiku paliva a chlazení a také vlastním elektrickým startérem o výkonu 1,84 kW (2,5 HP) spouštěným proudem o napětí 24 V. K usnadnění startu za nízkých teplot byla část tanků vybavena karburátory ke vstřikování éteru. Byly spojovány trubičkami se zařízením nabodávajícím ampule s plynem. Motory mohly pracovat nezávisle na sobě. Před nimi se nacházela převodovka, která přes kardan mezi motory předávala pohon do převodové skříně, umístěné za nimi. Palivo bylo čerpáno ze dvou nádrží o celkovém objemu 181,8 litru. Mazání bylo oběhové, tlakové, v systému tzv. suchého karteru. Tlak oleje zajišťovalo čtyřstupňové čerpadlo, celkový obsah olejových nádrží činil 46 litrů. Každý motor měl zvláštní výfuk a tlumič. Vozidla používající tyto motory nesly zezačátku název Matilda Mk. IIA*, později Matilda III, a bylo jich vyrobeno celkem 675 kusů.



Technická data pěchotního tanku Mk IIA* Matilda III
> hmotnost : 26,93t
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, nabíječ a střelec)
> rozměry : délka 5610 mm, šířka 2590 mm, výška 2520 mm, světlost 400 mm
> pohon : dva kapalinou chlazené šestiválcové řadové vznětové motory Leyland E164/165 s celkovým výkonem 141,6 kW (2x 95 HP)
> obsah nádrže :181,8 l nafty
> výzbroj : 2-liberní kanon OQF Mk. IX nebo Mk. X L/52 ráže 40 mm (67 - 92 nábojů), kulomet ráže 7,92 mm Besa (3150 nábojů), protiletadlový kulomet Vickers ráže 7,7 mm (2800 nábojů), 2 vrhače dýmovnic ráže 101,6 mm (8 granátů)
> rychlost : silnice 24 km/h, terén 15 km/h
> dojezd : silnice 260 km, terén asi 130 km
> tlak na půdu : 1,13 kg/cm2

Verze pěchotního tanku Matilda III CS (Close Support) : Standardní výzbrojí tanku Matilda byl dvouliberní kanon OQF Mk. IX ráže 40 mm, s délkou hlavně 52 kalibrů. Hmotnost kanonu (bez závěru) byla 130,2 kg a zpětný ráz šel do vzdálenosti 265 mm. Náměr zbraně byl v rozsahu od -15° do +20°. Kanonem pohyboval střelec pomocí opěry uchycené za závěrem, opěru bylo možné upravit v závislosti na výšce střelce. Otáčivý pohyb věže se zajišťoval přes olejově pneumatické čerpadlo nebo ručně, zařízením spojeným s věží. Kompletní otáčku věž provedla za 15 vteřin. K palbě z kanonu či spřaženého kulometu sloužil teleskopický zaměřovač No. 24B. Na počátku konfliktu byl kanon účinnou zbraní na ničení slabě pancéřovaných strojů, jeho nevýhodou bylo, že střílel pouze protitankovými střelami. Z toho důvodu byl kanon této verze byl vyměněn za houfnici (3" Howitzer OQF Mk. I nebo Mk. II), ráže 76 mm, která byla zezačátku používána k vystřelování dýmových granátů, později byl vyvinut pro tuto zbraň tříštivý náboj. Zásoba vezené munice bylo 42 kusů. Varianty Matilda III CS bylo vyrobeno 118 strojů.


< Pěchotní tank Matilda II s vlastním názvem Repulze. Snímek ze severní Afriky.
> Tank Matilda za jízdy poblíž katedrály sv. Pavla v Londýně.

Verze pěchotního tanku Matilda IV, Mk. IIA** : Tato modifikovaná verze používala jako pohon novější variantu motorů firmy Leyland (E-170 a E-171), s vylepšeným mazáním a chlazením.Tank dostal vylepšené základny pro motory, čímž se snížily nepříjemné vibrace. Upraven byl také systém pohybu oleje a vzduchu a zvětšeny nádrže paliva. Vylepšená verze obdržela označení Matilda Mk. IIA**, následně změněna na Matilda Mk. IV. Byl nainstalován také signalizační reflektor na věž a vozidlo bylo vybaveno radiostanicí No. 19 se dvěma anténními pruty. Radiostanice měla dosah 15 km na krátkých vlnách, na velmi krátkých pouze 1,5 km. Posádka tanku měla mezi sebou kompletní systém vnitřního spojení. Počet vyrobených kusů dosáhl na počet 1613 (s kanonem ráže 40 mm), 283 strojů (s houfnicí ráže 76 mm).

Verze pěchotního tanku Matilda V : U strojů této verze byl instalován pneumatický posilovač převodové skříně, zhotovený firmou Westinghouse a byly vybavovány radiostanicí No 19. Další vývoj tanku Matilda se zastavil ze dvou důvodů. První byl, že konstrukce tanku zastarávala a sériová výroba byla nedostatečná. Druhým důvodem, že britská armáda si našla náhradu, kterou byl nákup lépe vyzbrojených amerických středních tanků M3 Grant a M4 Sherman a zájem o tanky Matilda poklesl.


Tank Matilda II při výjezdu na tahač.

Charakteristické znaky tanku Matilda :
> nevelká věž s hlavní výzbrojí v podobě dvouliberního kanonu ráže 40 mm
> podvozek skládající se z pěti pojezdových vozíků, pojezdového kola, nosných kladek, hnacího kola vzadu a napínacího kola vpředu, chráněný pancéřovým krytem
> výřezy v pancéřových krytech podvozku
> šikmá zadní část korby s umístěním dvou vznětových motorů

Pokračování ve 2. části

Tank Matilda - odminovací vleky (AMRA, Scorpion I. a II., Baron I., II., III.) : Už při vývoji na tanku Matilda I. se firma John Fowler & Co. z Leedsu zabývala pracemi na odminovacím vleku pro tento stroj. Jednalo se o rám se dvěma radlicovými vleky, uchycenými na bocích tanku. I když se zařízení se v praxi moc neosvědčilo, bylo mu přizpůsobeno 79 vyrobených tanků. Při odminování se odminovací zařízení opíralo o dvě plná kola, při přesunu se odminovač zvedal pomocí zvedáku poháněného přenosem z převodovky. Systém byl testován i na vozidlech Matilda II, avšak bez valného úspěchu, neboť nastal problém s přenosem pohonu z převodové skříně na vlek. Do ledna 1940 bylo sestaveno 14 samostatných vleků, 12 z nich bylo nasazeno následně ve Francii.
Zařízení s názvem AMRA (Anti Mine Roller Attachment) byl vlastně odminovací vlek pro rychlé tanky. Bylo zhotoveno 140 těchto vleků, přizpůsobených tanku Matilda, ale provozně nevyhovovaly. Jednalo se o rám se čtyřmi dutými válci, kde bylo možno navyšovat hmotnost jejich naplnění pískem či vodou.

Tank Matilda s odminovacím zařízením AMRA (Anti Mine Roller Attachment)

Prakticky o hodně účinnější byly řetězové odminovací vleky, zařízení vymyslel na začátku války jihoafrický inženýr Abraham du Toit. První byly zhotoveny v britských polních dílnách v Egyptě v srpnu 1942 a zanedlouho byly použity v bitvě u El-Alamejnu, kde byly instalovány na 24 tanků. Zařízení (Scorpion I.) bylo dost účinné, proto se montovalo i na jiné tanky. Při útocích na opevnění na Linii Mareth v roce 1943 v Tunisku byla použita vylepšená varianta tohoto tanku, označená Matilda Scorpion II.
Inženýr du Toit se přesunul do Velké Británie, kde na vývoji spolupracoval s firmou AEC Ltd. na dalších zařízeních (Baron). U prototypu Baron I. poháněl zařízení motor Chrysler, sériově vyráběná verze Baron II. používala motor Bedford (zachována původní věž s výzbrojí). U varianty Baron III. nahradila věž pancéřová nástavba se dvěma motory, která byla dále modifikována (Baron IIIA) a těchto dvou verzí bylo celkově vyrobeno na 60 kusů. Na některé stroje byl instalován také malý jeřáb.

Tank Matilda Scorpion s cepovým odminovačem

Verze tanku Matilda CDL : V roce 1941, v obavě před německou invazí na Britské ostrovy vznikla jmenovaná verze tanku Matilda, s použitím variant Matilda II a Matilda V. Stroje s instalovanými reflektory měly být postaveny do řady s 90-ti metrovými rozestupy, tři vozidla tak osvětlila prostor o šířce 270 metrů. Změna spočívala s nahrazením standardní věže za věž s reflektorem.Ve věži byla umístěna elektrická oblouková lampa o výkonu 8 milionů kandel. Systém zrcadel sceloval světelný proud a propouštěl ho ven úzkou vodorovnou škvírou v přední části věže. Posádka stroje CDL byla dvojčlenná, operátor na levé straně věže měl na starost světlo, řidič pak mimo své povinnosti radiostanici. Tank byl vyzbrojen kulometem Besa. Na polygonu byly testovány v roce 1941 a o něco později byly stroji Matilda CDL doplněny dvě obrněné brigády (1. a 34.), které sloužily do roku 1944. Mimo tyto jednotky vyvíjel bojovou činnost také 42. RTR (Royal Tank Regiment - královský tankový pluk), vyzbrojený 42 tanky s reflektory a 19 obyčejnými tanky, v Egyptě. Navíc disponoval několika tanky Matilda s jeřáby k výměně věží.

Zbytek variant tanku Matilda :
Matilda Mk. IV CS : Shodný stroj s úpravou CS na verzi Matilda IV.
Matilda Carrot : Verze s instalovaným odpalovacím (destrukčním) zařízením. Trhavina s hmotností 272 kg byla převážena na speciálním rámu uchyceném na čele tanku. Vozidlo používali ženisté na likvidaci různých překážek.
Matilda Murray : Verze z roku 1945, úprava tanku na mobilní plamenomet, změna provedena pravděpodobně v polních dílnách.
Matilda Bridge : Cvičná varianta mostního tanku s lehkou mostovkou typu Inglis, tlačené před vozidlem.
Matilda Trench Crossing Device : Cvičná varianta mostního tanku s můstkem pro pěchotu a lehká vozidla na překonávání terénních překážek. Také tlačen před vozidlem.
Australské modifikace tanku Matilda ( Murray FT, Frog, Dozer, Hedgehog) : Do Austrálie byly tanky Matilda dovezeny krátce před ukončením jejich působnosti v severní Africe. První transport obsahoval 140 strojů (červenec 1942), druhý pak 283 (srpen 1943). Vozidla Matilda plně podporovaly pěchotu v bojové činnosti na pacifických ostrovech, odolávaly palbě japonského dělostřelectva a byly schopny kanonem zničit nasazené nepřátelské tanky. Tanky před bojem v džungli byly doplněny pancířem chránící přední část pásů a základnu věže, a motorový oddíl obdržel děrovaný plechový kryt. Korba se pro možnost vylodění utěsňovala a vozidlo dostalo na záď telefon, pro kontakt s pěchotou.
Jelikož se plamenomety hojně používaly proti odhodlaným japonským vojákům, vznikla i plamenometná varianta Matilda Frog. Ta převážela v krytu připomínajícím hlaveň houfnice pneumatický plamenomet, nádrž na 363,2 l kapaliny Geletrol a láhev se stlačeným vzduchem. Další 454 litry kapaliny se nacházely ve vnitřní nádrži v zadní části korby. Malé nádrže v bojovém oddílu měly pak dalších 281,5 l zápalné směsi. Prakticky byla využívána jen nádrž ve věži. Jedna dávka s obsahem 45,5 l směsi dolétla na vzdálenost 80-125 m a bylo možno takto vypálit dvakrát za minutu. Frogy byly nasazeny na Borneu v roce 1945. Konce války se dočkal také prachový plamenomet společnosti Murray and Murray, který umožnil zvýšit rychlost palby a obsah nádrže ve věži na 590 litrů. Jmenovaná varianta byla nazvána Matilda Murray FT. Obě varianty měly dvojčlennou posádku.
Raketometná varianta Matilda Hedgehog převážela protiponorkový raketomet Hedgehog (ježek), umístěný na zadní části vozidla (sedm ramp). Náboj o hmotnosti 28,5 kg obsahoval 16-ti kg výbušnou nálož. Bylo možné je vystřelovat salvou nebo jednotlivě, takto vyzbrojeno bylo asi jen 6 vozidel. Dostřel zbraně byl do 200 až 300 metrů, náměr upravoval hydraulický mechanismus pohonu věže, ze středního tanku M3. Jako zajímavost je, že při salvě mohli vylétnout rakety pouze ze šesti ramp, raketa z rampy číslo 5 by totiž zničila anténu, pro její odpal bylo nutno věž otočit o 30°.
Společnost British Standard Machinery Co. v Sydney vyvinula k vytváření průseků v džungli variantu Matilda Dozer, kde na sériové stroje byly umístěny přídavné radlice. Verze N1 Mk. 1 používala radlicí zvedanou pomocí lana, verze N3 Mk. 1 radlicí s hydraulickým zvedákem, obě s pohonem z převodovky. Příliš těžké radlice avšak způsobovaly obtíže při ovládání vozidla a to také často zapadlo.

Vozidla Matilda Dozer

Sovětské modifikace tanku Matilda : Ve větším množství byly tanky Matilda, mimo britskou armádu, vyzbrojeny také tankové útvary Rudé armády. V období válečných let 1941 až 1943 bylo transporty převezeno do SSSR na 918 strojů (166 ztraceno v moři). Konvoj PQ-1 dne 11. října 1941 plující do Archangelska dovezl prvních 10 vozidel Matilda (ze 187 naložených, dovezeno 145). V roce 1942 námořním transportem dodáno celkově 626 strojů, z toho 129 (leden), 170 kusů (březen). Dodávky probíhaly ještě do března 1943, kdy byly zastaveny (147 tanků). První Matildy byly převezeny do výcvikového střediska ve městě Gorkij, a již 15. října 1941 započal 14-ti denní kurz pro 420 osádek pro britské tanky Matilda a Valentine, posléze vznikl 23. a 38. výcvikový tankový pluk. Později, při nárůstu počtu Matild, byla zformovaná ještě 194. výcviková tanková brigáda, následně byl k přezbrojení určen 16. a 21. výcvikový tankový pluk. Měsíčně bylo jen k obsluze Matildy přeškoleno až 300 osádek. Sovětský prapor Matild s počtem 150 mužů obnášel 21 britských tanků a tři tanky T-60. Dva prapory vytvářely tankovou brigádu, ale v letech 1941 - 1942 byl počet Matild v jednotkách rozdílný, protože v té době bylo sedm organizačních verzí samostatných tankových brigád. V roce 1943 se v sestavě Jihozápadního frontu nacházel 5. mechanizovaný sbor, jehož tankové útvary vlastnily výhradně britské tanky, převážně Matildy.
Protože se první dovezené tanky nacházely v pouští variantě, bylo nutno je upravit. Pro lepší pohyb po silnici byly pásy doplněny kovovými bodci, ale při jízdě hlubokým sněhem se bořily, a sníh nashromážděný pod kryty podvozku způsoboval problémy. Tank byl však osádkami hodnocen velmi dobře, nejvíce bylo chváleno pancéřování, spolehlivý motor a kanon, jehož parametry byly shodné se sovětským kanonem ráže 45 mm (základní verze lehkých tanků BT a T-26). U výzbroje se jevila jako největší nedostatek absence tříštivé nebo tříštivě průrazné munice do kanonu ráže 40 mm. Byl řešena výměna hlavní zbraně (prosinec/41), úkolem byl pověřena Konstrukční kancelář č. 92, vedená konstruktérem Grabinem, bylo plánováno použít kanon ZIS-5 (index výrobce ZIS-96 nebo F-96) ráže 76,2 mm. Byl zkušebně přezbrojen jeden tank Matilda, odeslán na schválení do Moskvy a to je vše co je známo o této verzi, neboť po dodávkách podpůrné verze CS s houfnicí ráže 76 mm se problém dál neřešil. Sovětské posádky tanků si pancéřování Matildy pochvalovaly, do konce roku 1942 to byl ve své třídě nejodolnější tank na východní frontě, měl pravděpodobně překonávat i tank KV-1.
Německá varianta tanku Matilda, Infanterie Panzerkampfwagen Mk. II 748(e) : Převážně využívány v Africe pro dobrý pancíř.
Po odejmutí věže tanku Matilda vznikl ve Francii koncem roku 1942 výcvikový stroj, na její místo byl instalován kanon 5 cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm, s pancéřovaným krytem zepředu a částečně ze stran. Dostal název Oswald a zapsán jako Infanterie Panzerkampfwagen Mk. II (e) mit 5 cm KwK L/42 (pravděpodobně jen jeden kus).
I když pěchotní tank Matilda nebyl nejnovější, ani nejlepší, byl jediným britským předválečným tankem využívaným v celém období druhé světové války.
Britská armáda na počátku 2. světové války uznávala dva typy tankových brigád jako základních organizačních jednotek tankových vojsk. Brigáda prvního typu, označovaná jako obrněná (Armoured Brigade), byla vyzbrojena hlavně křižníkovými tanky (Cruiser Tank) a mohla působit samostatně nebo v rámci divizí. Brigáda druhého typu, armádní tanková brigáda (Army Tank Brigade), byla vyzbrojena pěchotními tanky (Infantry Tank) a tvořila samostatnou taktickou jednotku. Na jaře 1940 bylo do Francie odesláno 23 tanků Matilda II, zařazených do 7. RTR (Royal Tank Regiment - královského tankového pluku) 1. armádní tankové brigády. V tomto pluku se nacházelo ještě 27 tanků Matilda I a 7 lehkých tanků Mk. VI B. Před bitvou u Arrasu byla část tanků Matilda II převelena do 4. RTR a zbývající, neschopné provozu, byly vyřazeny. Protiútok u Arrasu do týla německé 7. tankové divize, provedený s podporou 74 britských tanků a dalších francouzských tanků, probíhal zpočátku díky Matildám II úspěšně. Když však Němci zapojili do boje těžké dělostřelectvo a protiletadlová děla ráže 88 mm, protiútok skončil fiaskem. Během ústupu zničily část tanků samotné osádky, část se jich dostala do německých rukou. Po evakuaci z Dunkerque byly oba pluky obnoveny a vyzbrojeny Matildami II, přičemž 4. RTR zůstal ve Velké Británii a 7. RTR byl vyslán do Egypta, kde se očekávala italská ofenziva.


< Tanky Matilda v poušti, severní Afrika 1940.
> Pěchotní tank Matilda se zvednutým poklopem krytu motoru. Dobře viditelná je složená anténa radiostanice, upevněná na otočné věži.


< Hořící Matildy Britského expedičního sboru v okolí Arrasu, Francie 1940. Tanky nesoucí jména Glanton a Gloucester pocházejí ze 7. RTR.
> Tank Matilda zničený během bojů u Tobruku v severní Africe v roce 1941. Na čelní desce pancíře korby jsou patrné tři průstřely, způsobené německým protiletadlovým dělem ráže 88 mm.

Nasazení tanků Matilda na africkém kontinentě
I když Itálie vstoupila do války už 10. března 1940, první bojovou činnost proti britským vojskům v Egyptě zahájila až 13. září. Toho dne obsadily italské jednotky As-Sallum a 16. září dobyly Sidi Barráni, kde se zastavily a čekaly na příchod záložních jednotek. Nevznikla tak souvislá frontová linie, ale jen systém opevněných táborů. Britské jednotky se bez boje stáhly do 135 km vzdáleného Mersa Matruhu.
Protiútok, označený jako operace Compass, byl zahájen 9. prosince 1940. Zúčastnily se ho 7. obrněná divize, indická 4. pěší divize, posílený pluk pěchoty a 7. RTR, vyzbrojený 50 tanky Matilda. Celkem měli Britové 275 tanků, zatímco Italové pouze 120. Britské jednotky, jež Italové vůbec nezaregistrovali, překonaly rychle vzdálenost dělící obě strany a vrhly se do boje. 7. RTR a 4. pěší divize zaútočily na tábor Nibeiwa. Vůči dělostřelecké palbě odolné Matildy vyvolaly zprvu mezi Němci paniku, ale německé obsluze děl ráže 75 mm se brzy podařilo zmobilizovat vlastní síly a zahájit na britské tanky palbu. Po zásazích do podvozků nebo základen věží se jim podařilo poškodit 22 Matild, i když žádnou nevyřadily z provozu zcela. Později se Matildy podílely na dobytí táborů Západní Tummar a Východní Tummar. Během té doby prošla 7. obrněná divize mezi Sidi Barráni a Buq Buqem na pobřeží Středozemního moře a odřízla část italských jednotek. Dne 16. prosince dobyli Britové As-Sallum, zajali 38 000 Italů a ukořistili 400 děl a 50 tanků.
Tím však ofenzivní činnost neustala. Dne 3. ledna 1941 zahájili Britové útok na Bardíju (na libyjské straně hranice). V první vlně útoku postupovalo 22 Matild ze 7. RTR, dokonale odolávajících italské palbě. Po třech dnech posádka kapitulovala, do zajetí padlo 45 000 vojáků a ukořistěno bylo 462 děl a 129 tanků. Dál pokračovala 7. obrněná divize v postupu západním směrem na Tobruk. Do útoku na město bylo 21. ledna 1941 nasazeno 16 Matild, jež stačily prolomit italskou obranu. Vzdalo se na 30 000 Italů a ukořistěno bylo 236 děl a 7 tanků.
Po příchodu 7. obrněné divize do oblasti Beda Fomm byly odříznuty italské síly v Kyrenaice. Pokus o proražení izolace skončil ztrátou zbývajících tanků a Italové se druhého dne začali vzdávat. Operace Compass byla velikým britským úspěchem. Za cenu 500 padlých, 1373 raněných a 55 nezvěstných bylo zničeno osm italských divizí, zajato 130 000 nepřátel, ukořistěno 1300 děl a 470 tanků. Do značné míry se o toto vítězství zasloužily poměrně nepočetné tanky Matilda II, vojáky nazývané ,,královny bojiště''.
Dramaticky se situace na africkém bojišti změnila v únoru 1941, po příchodu první německé divize, tvořící část Deutsches Afrikakorps. Od 31. března do 4. dubna obklíčila a zničila německá 5. lehká divize většinu britských jednotek v Kyrenaice. Do oblasti Tobruku odeslaná 7. obrněná divize se ocitla v obklíčení a její příslušníci museli být později evakuováni. V té době byly podstatně zvýšeny dodávky tanků Matilda II pro armádu Nil (později 8. armádu), byla jimi vyzbrojena 7. obrněná divize (nazývaná též Krysy pouště), hlavní úderná síla této armády. Operace Battleaxe, jejímž úkolem bylo vysvobození tobrucké posádky, se měla zúčastnit 4. obrněná brigáda armády Nil, složená ze 4. a 7. RTR, jež byly vyzbrojeny rovněž Matildami.
Vlastní útok průsmykem Halfaya měl provést 4. RTR. Zahájil ho 15. června v 6 hodin ráno, bez předpokládané dělostřelecké přípravy. Pěchota však nestačila vpředu postupující rotě C a tanky se vydaly průsmykem bez krytí. Narazily však na obávané, dobře maskované protiletadlové kanony ráže 88 mm, takže po několika minutách zbyla ze 12 Matild pouze jedna, a i ta byla poškozená. Následně se do boje vydala rota A, ale navzdory podpoře pěchoty přišla i ona o čtyři ze svých šesti Matild. Rota B v boji pozbyla jeden svůj tank.
Jednotkám 7. RTR se zpočátku dařilo lépe. S podporou pěchoty dorazily po obsazení Fort Capuzza takřka do Bardije, kde však narazily na německou 5. lehkou divizi a musely se ztrátami stáhnout. Operace Battleaxe skončila tedy celkově neúspěšně. Němci měli prostě dělostřelectvo a tanky schopné ,,královny bojiště'' ničit. Britové tehdy přišli o 91 tanků (u toho 64 Matild), Němci pouze o 12 vozidel.
V následující větší operaci, s označením „Crusader“, zahájené britskou 8. armádou, tvořily Matildy stále ještě významnou část výzbroje tankových vojsk, koncem roku 1941 se v 1. armádní tankové brigádě nacházelo 90 Matild, jež byly přiděleny do 42. a 44. RTR. V Tobruku obklíčená 32. armádní tanková brigáda měla 69 Matild, přidělených do 4. a 7. RTR. Pět měsíců nato, v bitvě u Al-Ghazaly, bojovala 32. armádní tanková brigáda se 110 Matildami. Do října 1942 byly však tyto tanky z obrněných brigád staženy a nahrazeny Crusadery nebo americkými M3. Zbylo jen několik Matild s houfnicemi ráže 76 mm, a to v podpůrných jednotkách. V bitvě u El-Alameinu byly nasazeny Matildy ve verzi Scorpion.


< Tank Matilda podporuje útok jednotky sovětské pěchoty.
> Tanky Matilda v sovětském provedení, východní fronta, léto 1942.

Nasazení tanků Matilda na východní frontě
V průměru se každá třetí vyrobená Matilda dostala do Sovětského svazu. Z první dodávky (145 těchto tanků v roce 1941) jich bylo do konce roku odesláno do bojů u Moskvy jen několik. Je známo, že všech pět strojů, předaných 136. samostatné tankové brigádě, bylo odesláno do opravy, a bojů se zúčastnily pouze tři Matildy. Dne 1. ledna 1942 se ve 170. samostatném tankovém praporu nacházelo 13 Matild a ve 171. praporu 12 strojů. V lednu se 170. prapor v sestavě 3. útočné armády zúčastnil bojů v rámci Jihozápadního frontu. Dne 20. ledna 1942 se sovětské Matildy zúčastnily poprvé bojů ve velké skupině. Útok na vesnici Georgij vedl k odražení Němců, ale nedostatečná podpora pěchoty a vyčerpání střeliva přinutily tanky k návratu do výchozích pozic. V únoru byla do bojů o Cholm nasazena rota Matild přidělená do 128. pěchotního pluku ze 391. pěchotní divize. První útok tanků s výsadkem, provedený 13. února, byl zastaven na minovém poli. Do 20. února 1942 bylo v této oblasti ztraceno 8 Matild.
Během zimních bojů počátkem roku 1942 měla fronta poziční charakter a Matildy byly vcelku úspěšné. Během nezdařeného pokusu o dobytí Charkova v květnu 1942 měl 22. tankový sbor k dispozici 41 těchto tanků. Do jednoho byly zničeny. V srpnu působila v rámci 30. armády Kalininského frontu 196. tanková brigáda, vybavená 35 Matildami a 13 T-60. Vinou nevhodného nasazení tanků však do poloviny září jednotka o 29 Matild a 9 T-60 přišla. Od jara byla používána také vozidla ve verzi CS.
Přestože už v roce 1943 Matildy požadavkům fronty neodpovídaly, do bojové činnosti se nadále zapojovaly, a to prakticky na všech hlavních strategických směrech. Například za bitvy u Kurska měla 201. tanková brigáda 18 Matild. V boji se tyto tanky osvědčily poměrně dobře, když 7. července odrazily dvanáct německých útoků, přičemž byly zničeny pouze 3 Matildy. Při ofenzivní činnosti vedené od 12. července přišla brigáda nenávratně o další 3 a sedm bylo vážně poškozeno. Dne 17. července se k 8. gardové armádě bojující u Kurska připojil 224. samostatný tankový pluk, vyzbrojený 33 Matildami a sedmi tanky Valentine. V důsledku nedostatečné podpory pěchoty přišel pluk v boji nenávratně o 5 Matild, dalších 5 bylo vyřazeno z boje a 8 se porouchalo. Dne 21. července útočil tento pluk spolu s praporem pěchoty na vesnici Golaja Dolina. Ráno se střetl s nepřátelskými tanky, a aniž by utrpěl nějaké ztráty, stáhl se. Odpoledne útok obnovil, ale pěchota se stejně jako ráno zalekla německých tanků a zalehla. Další odpolední útok skončil pak v minovém poli ztrátou jednoho vozidla. Během dalších bojů (do 2. srpna 1943) přišel pluk o 13 Matild, z toho o 7 nenávratně.
Hlavně britskou výzbrojí vybavený 5. mechanizovaný sbor 68. armády Západního frontu měl ještě v prosinci 1943 těchto vozidel 79 kusů.

Tanky Matilda při akci na Borneu.

Tanky Matilda v boji o Pacifik
Prvním státem v této oblasti, který obdržel tanky Matilda, byl Nový Zéland. V roce 1942 tam bylo dodáno 33 tanků Matilda IV CS pro formovanou novozélandskou armádní tankovou brigádu. Po šesti těchto vozidlech mělo být přiděleno do praporů vyzbrojených tanky Valentine (18 tanků Valentine bylo navíc přezbrojeno houfnicemi odmontovanými z Matild). V roce 1944 bylo všech 33 tanků předáno Austrálii
Matildy, jež v červenci 1942 obdržela australská armáda, rychle nahradily do té doby používané americké tanky M3 Stuart. V džungli si dokázaly poradit dokonce lépe, než se očekávalo. Nejčastěji z nich byly vytvářeny malé skupiny, ne větší než rota nebo četa. Zpočátku byly nasazeny do bojů na Nové Guinei a na ostrově Bougainville, později se zúčastnily výsadkových operací, provedených v roce 1945 na ostrově Tarakan u západního pobřeží Bornea (v květnu) i na samotném Borneu (v červenci). Na tomto velikém ostrově se osvědčily hlavně tanky Matilda Frog. Tanky Matilda Hedgehog byly po testech v Queenslandu v květnu 1945 zařazeny do 4. obrněné brigády a odeslány na ostrov Bougainville, kam ale dorazily až po ukončení bojů.
V australské armádě sloužily Matildy až do roku 1955, zpočátku v 1. tankové brigádě teritoriální obrany, později pak ve výcvikových střediscích.
V roce 1941 obdržela tanky Matilda II také 1. kanadská armádní tanková brigáda, která je však používala pouze k výcvikovým účelům.


< Tank Matida v italské armádě
> Zničená kořistní Matilda, označená Panzerkampfwagen Mk. II 748(e).

Pokračování ve 3. části

Stroje protivníků, se kterými se mohl tank Matilda střetnout
Italské samohybné dělo Semovente M40 75/18
Vozidlo Semovente M40 75/18 bylo vyvinuto jako podpůrný palebný prostředek italských tankových a mechanizovaných jednotek, kterým v roce 1940 chybělo samohybné dělostřelectvo. Prototyp byl vyroben začátkem roku 1941 a po roce (leden 1942) se objevila na frontě. Byla jimi vyzbrojena 132. obrněná divize Áriete (Beranidlo). Čtyři prapory samohybných děl přesunutých ke 132. dělostřeleckému pluku měly zásluhu na odražení jednotek britské 8. armády od al-Ghazaly a Tobruku. Počet vyrobených strojů s houfnicí 75/18 činil 810, z toho 255 typu M40. Dále byly v roce 1943 vyráběny vylepšené verze, M41 75/34 (25 kusů), M42 M (90 kusů).V tom samém roce (1943) získala německá armáda 123 samohybných děl 75/18 a 36 samohybek 75/34. V dalších dvou letech bylo pro německé potřeby vyrobeno dalších 55 děl 75/18 a 80 děl 75/34.
Technická data samohybky Semovente M40 75/18 :
> celková hmotnost : 14,4 t
> osádka : 3 muži
> rozměry : délka 4915 mm, šířka 2280 mm, výška 1850 mm
> motor : vznětový, chlazený kapalinou, osmiválec do V, Fiat SPA 15Ts výkonem 93,2 kW (125 HP)
> maximální rychlost : silnice 31 km/h, terén 11,6 km/h, dojezd : 210 km
> výzbroj : houfnice Model 34 ráže 75 mm L/18 (44 náb.), protiletadlový kulomet Breda Model 30 ráže 6,5 mm (1104 náb.),

Těžké obrněné vozidlo Sd.Kfz.231 8-Rad
Těžká obrněná vozidla vyvinutá v Německu před válkou nepatřila k podařeným konstrukcím. Stroje jako byl Sd.Kfz.232 8-Rad byly dost rychle vyměněny za vozidla lépe vhodná pro bojovou činnost. V době nasazení jednotek Afrikakorpsu do bojů v severní Africe jako jeho součást byly dva průzkumné prapory vyzbrojené těžkými obrněnými automobily Sd.Kfz.231. Vznikly v roce 1935 a měly nahradit u jednotek sloužící vozidla Sd.Kfz.231 6-Rad (pohon 6x4). Na rozpoznání byla tato vozidla nazvána Schwere Panzerspähwagen Sd.Kfz.231 8-Rad a jejich výrobou se zabývala loděnice Schichau Seebeckweft v Elbingu (dnešním Elblagu v Polsku) a v Deutsche Werke AG v Kielu. Vyrobeno asi 607 vozidel. Další verze Sd.Kfz.263 8-Rad bylo zkompletováno celkem 240 kusů, a kolem června 1942 vznikla verze Schwere Panzerspähwagen (7,5 cm) Sd.Kfz 233 (8-Rad) - jako vozidlo dělostřelecké podpory s krátkohlavňovým kanonem KwK 37 L/24 ráže 75 mm. Postaveno jen 109 strojů (10 dalších přestavěno ze starších v.)
Technická data obrněného vozidla Sd.Kfz.232 8-Rad :
> hmotnost : 8.3 t
> osádka : 4 muži
> rozměry : délka 5850 mm, šířka 2200 mm, výška 2900 mm
> motor : kapalinou chlazený osmiválec řadový zážehový Büssng-NAG L8V-G s výkonem 111,85 kW (150 HP)
> maximální rychlost : silnice 85 km/h, terén 31 km/h, dojezd : 300 km
> výzbroj : rychlopalný malorážní kanon KwK 30 nebo KwK 38 ráže 20 mm (180 náb.), kulomet ráže 7,92 mm MG34 (1050 náb.)
> pancíř : 8-15 mm

Kamufláže tanku Matilda

Pěchotní tank A12 Matilda II s vlastním názvem Gamecock ze 7. RTR, 1. armádní tankové brigády, BEF - Britský expediční sbor, Francie 1940. Vozidlo je maskováno dvoubarevnou kamufláží, skládající se z nepravidelných skvrn v olivově zelené a tmavě zelené barvě. Bílé čtverce na bocích jsou rozpoznávacím označením BEF. Stejně jako většina vozidel RTR neměl tento tank kromě sériového čísla žádná identifikační označení.

Pěchotní tank Mk. II Matilda III s vlastním jménem Griffin ze 4. samostatné tankové roty Maltské tankové eskadrony, RTR, Malta 1942. Netypická kamufláž tanku byla výrazem adaptace na místní podmínky, tzv. Stone Wall Scheme (kamenná zeď) - charakteristickým znakem krajiny na Maltě. Kromě vlastního názvu neměl tank žádné identifikační označení.

Modelářský koutek (ze stránek track-link.net)


< Matilda Mk II - Canal Defense Light > Matilda II Infantry Tank
< Matilda MK. II >Matilda

Pár plků nakonec
> Do Francie se v rámci Britského expedičního sboru dostalo 77 vozidel Matilda I., všechna však byla zničena.
> Při testech tanku Matilda Mk. II na dlouhé přesuny (asi 1000 km) se systematicky přehřívaly motory, tím byla rychlost prototypu držena pouze na rychlost 15 km/h. Naopak byly velmi oceněny pásy nového typu, pro jejich přilnavost.
> Tank Matilda Mk. III měl poměrně účinný chladící systém, velice vhodný k bojům v poušti. Dva velké trubkové chladiče byly umístěny pod šikmou horní deskou nad převodovou skříní v úhlu 15˚. Pod chladiči se nacházely dva ventilátory se třemi lopatkami, umístěné na krytu skříně. Ventilátory nasávaly vzduch, který procházel chladiči oleje, bloky motorů a chladičem, poté jej ventilátory vytlačovaly ven. Ventilátory mohly zároveň nasávat vzduch z bojového i řidičova oddílu. V případě nutnosti mohl být teplý vzduch využit k ohřívání vnitřku vozidla. Ventilátory byly poháněny redukcemi z převodové skříně a v případě prudkého zastavení byly odpojeny automatickou spojkou, aby nedošlo k jejich poškození. Pro usnadnění přístupu k ventilátorům a převodové skříni byly chladiče upevňovány na závěsy, díky nimž mohly být odklopeny do strany.
> Základní výzbrojí tanku Matilda byl dvouliberní kanon OQF Mk. IX ráže 40 mm s hlavní o délce 52 kalibrů. Hmotnost kanonu bez závěru činila 130,2 kg a délka zpětného rázu 265 mm. Ve svislici měla hlaveň rozsah pohybu od -15˚ do +20˚. Zajímavostí je, že hlavní pohyboval zaměřovač tak, že se ramenem opíral o opěru upevněnou za závěrem. Umístění opěry mohlo být upravováno v závislosti na výšce zaměřovače. V rovině byla věž otáčena olejově pneumatickým čerpadlem nebo ručně ovládaným mechanismem spojeným s věží. Plnou otáčku věž mohla vykonat za 15 vteřin. K vedení palby z kanonu nebo ze spřaženého kulometu byl používán teleskopický zaměřovač No 24B.
> Výhledově měl být tank Matilda CS zřejmě přezbrojen šestiliberním kanonem ráže 57 mm, ale o tom záměru se nedochovalo dostatek konkrétních informací. Zachovala se pouze fotografie Matildy s věží z tanku A27 s tímto kanonem. Problém byl patrně v tom, že tato věž měla průměr základny větší o 76,2 mm, což by si vynutilo konstrukční změny korby. Vývoj v tomto směru nebyl prováděn z poměrně prosté příčiny, a to, že tank začínal zastarávat a jeho výroba byla velmi pomalá. Navíc od roku 1942 začaly potřeby britské armády plně uspokojovat dodávky rychlejších a lépe vyzbrojených amerických středních tanků M3 a zakrátko pak byly zahájeny dodávky ještě lepších tanků M4 Sherman a zájem o tank Matilda ustoupil zcela do pozadí.
> Celkově však nebyla sériová výroba pěchotního tanku Matilda tak masová, jak se původně předpokládalo. Za čtyři roky jich bylo postaveno 2987 (podle některých pramenů jen 2890), i když ze součtu výroby v jednotlivých letech (1939 - 24 ks, 1940 - 368 ks, 1941 - 1064 ks, 1942 - 1330 ks, 1943 - 143) vyplývá, že jich bylo vyrobeno 2929. Navíc ještě bylo 20 kusů těchto tanků, určených pouze k výcvikovým účelům, vyrobeno ze železa (měkká ocel). Výroba probíhala poměrně pomalu, realizace poslední objednávky z března 1942 byla dokončena až v srpnu následujícího roku.


Raketometná varianta Matilda Hedgehog

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. Polskie Media Amer.Com,
kn. Tanky a obrněná technika 2. světové války (Leland Nees, Naše vojsko)
kn. Tanky (Chris Chant, Naše vojsko)
palba.cz, military.cz, strijdbewijs.nl, wikipedia.org, ww2drawings.jexiste.fr,
freewebs.com, tanknutdave.com, lvisingr.czweb.org, armchairgeneral.com,
denbeste.nu, timemoneyandblood.com, battlefield.ru,
northirishhorse.net, socyberty.com, henk.fox3000.com,
lancers.org.au, wwiivehicles.com, science.howstuffworks.com.
Fotozdroje :ww2drawings.jexiste.fr, panzernet, wikipedie, military,
afrikakorps, čas. Tanky, nakl. Amer.Com.
Zdroj modely :track-link.net

Co se týče tříštivé munice pro dvouliberní kanon, tak existovala, ale armáda si jí jaksi neobjednala. Bylo to zmíněno v jednom článku v HPM o africkém tažení.

Zajímalo by mně jak byla prostorná věž a jaký byl průměr věnce věže,ktyž se počítalo se zástavbou 57mm kanonu.

Panove nezapominejte na podstatny fakt. Kulomet BESA 7.92 byl Licencne vyrabeny tezky kulomet ze Zbrojovky Brno vzor 37.



Zajimavosti je, ze raze techto kulometu byla 7.92 Mauser.
Nejake informace najdete zde:
http://www.acant.org.au/Articles/BesaMGs.html

Doplnění k tématu :

Pěchotní tank Mk II Matilda, Kalininský front, zima v roce 1943.

Pěchotní tank Matilda III, 48. tanková brigáda, 6. armáda, Jiho-západní front, květen roku 1942.

Pěchotní tank Matilda IV, 64. tanková brigáda, Jiho-západní front, jaro roku 1942.

Pěchotní tank Matilda IV, východní fronta, zima roku 1942.

Pěchotní tank Mk II Matilda, 38. tanková brigáda, Jiho-západní front, květen roku 1942.

Zdroj jako u hlavního článku

fuha..až na jeden exemplár nemajú tie ruské matildy červenú hviezdu..prečo to? či ich súdruhovia zabudli (alebo autor obrázkov) dokresliť?

Nejsem žádným odborníkem přes tanky, ale nedávno jsem četl článek, že ty tolik známé rudé hvězdy byly na tancích Rudé armády používány jen hodně sporadicky. Na fotografiích hlavně k propagandistickým důvodům, ale na frontě měly tanky většinou jen označení jednotek, popřípadě osádkou dopsané nápisy typu "Za Stalina".

Další přídavek

Pěchotní tank Mk II Matilda II, 132. tankový prapor Rudé armády, Severo-západní front, leden roku 1942.

Pěchotní tank Matilda II, 21. tankový sbor, Jiho-západní front, červen roku 1942.

Pěchotní tank Matilda II, 5. mechanizovaný sbor, Jiho-západní front, říjen roku 1943.

Pěchotní tank Matilda II, 19. tankový sbor, Střední front, leden roku 1943.

Zdroje : jako hlavní článek

Obec Village? A není to náhodou ves Děrevňa?

KAHA píše:Zajímalo by mně jak byla prostorná věž a jaký byl průměr věnce věže,ktyž se počítalo se zástavbou 57mm kanonu.

To ti nepovím, ale vypadalo to opravdu zajímavě

World of Tanks: Inside the Chieftain's Hatch, Matilda II - Part I - české titulky.

World of Tanks: Inside the Chieftain's Hatch, Matilda II - Part II - české titulky.

World of Tanks: Inside the Chieftain's Hatch, Matilda II - Part III - české titulky.

World of Tanks: Inside the Chieftain's Hatch, Matilda II - Part IV - české titulky.

Tank Matilda osazený děleným slunečním / kamuflážním krytem. Kdesi v dílnách u velitelství Camouflage Development and Training Center, Helwan, Egypt roku 1941.