Známé zbraně jako Sa vz. 58 nebo UK vz. 59 zná snad každý. Méně nebo skoro vůbec se nepíše o různých prototypech samopalů a automatických pušek. Vznikly zajímavé konstrukce, některé z nich se budu snažit trochu přiblížit v tomto článku. U některých se plánovala výroba, některé vznikly pouze jako řešení výzkumného úkolu.
Samopaly
Poválečná soutěž o čs. samopal.
Jak jsem psal v článku o samopalech vz. 23/25 a 24/26, do poválečné soutěže o nový čs. samopal bylo přihlášeno více zbraní a samopal ZK 476 bratří Kouckých se ukázal ve velmi dobrém světle a plně splnil podmínky soutěže. Samopal byl však výrobně složitější než vítězný samopal ČZ 477 Jaroslava Holečka. Do soutěže byly zprvu přihlášeny i samopaly V. Holka (ZB 47), bratří Kouckých (ZK 466, ZK 471) a samopaly ČZ Strakonice (ČZ 147, 247, H/47, H/p). Čs. armáda byla vyzbrojena asi jako první na světě samopalem se závěrem kolem hlavně, který posléze proslavil izraelský Uzi...
Výzkumný úkol KRÁSA
Na přelomu 70. a 80. let byl zadán výzkumný úkol KRÁSA (krátký samopal). Mělo se jednat o zbraň používající náboj vz.43 (7,62x39) určenou pro speciální jednotky, výsadkáře, velitele apod. Jednalo se o zbraň s velmi krátkou hlavní ukončenou tlumičem plamene, polygonálním vývrtem hlavně a pohonem prachovými plyny odebíranými z hlavně. Zbraň byla opatřena sklopnou ramenní opěrou. Samopal mohl střílet buď jednotlivými ranami nebo dávkou. Zásobník obsahoval 20 nábojů, váha samopalu bez zásobníku byla 2,22 kg. Délka zbraně se sklopenou opěrou byla 317 mm.
Samopal KRÁSA byl později rekonstruován pro použití sovětského náboje 5,45x39. Byl v podstatě shodný s verzí 7,62 mm, lišil se jiným odběrem plynů z hlavně, tlumičem plamenem a některými TTD. Délka zbraně byla 350 mm se sklopenou opěrou, váha 2,23 kg bez zásobníku.
Samopaly KRÁSA představovaly speciálně konstruované zbraně pro určité úkoly, nešly však použít pro zamýšlený soubor ručních zbraní.
Útočné (automatické) pušky
První konstrukce útočných pušek se u nás objevují zároveň s náboji ráže 7,5 mm a později 7,62x45 vz. 52. Přednost však dostává samopal a až později dochází k zadání řešení útočných pušek (těžkých samopalů) pro náboj vz. 52. V roce 1952 byly z několika návrhů vybrány dvě konstrukce, ČZ 522 Jiřího Čermáka a ZK 503 bratří Kouckých. Ve zkouškách v roce 1953 tyto zbraně neuspěly a na scénu vstupuje Václav Holek se svým projektem ZB 530. Zbraň vycházela z lehkého kulometu vz. 52, využívala i některé jeho díly. Puška vypadala na svou doby značně futuristicky, zkoušky však ukázaly nedostatky konstrukce. Ta byla poměrně složitá, zbraň měla při střelbě dávkou značný rozptyl a pro hromadnou výrobu byla technologicky náročná. Zkoušky trvaly až do roku 1955, kdy byl vývoj zastaven ve prospěch nové zbraně na unifikovaný náboj 7,62x39 – samopal vz. 58.
ZB 530 měla délku 840 mm, hmotnost se zásobníkem bez nábojů 4,8 kg, teoretickou kadenci 560 ran/min. Zásobník měl kapacitu 25 nábojů a pocházel z kulometu vz. 52.
V šedesátých letech byl vyvíjen soubor zbraní označovaný „URZ“ (univerzální ruční zbraně) pro náboj NATO 7,62x51. Soubor obsahoval automatickou pušku, lehký kulomet, těžký kulomet a tankový kulomet. Zbraně měly být určeny vzhledem k použitému náboji pro vývoz. Ve své době tento systém předběhl dobu, zbraň se bohužel nedostala do sériové výroby.
Soubor tvořila automatická puška, lehký kulomet, těžký kulomet a tankový kulomet. Všechny tyto zbraně měly stejné základní konstrukční řešení a to včetně automatiky.
Koncem 60. let je také upraven samopal vz.58 pro náboj NATO 7,62x51, vzniká tak 7,62mm automatická puška AP 67, která měla být určena pro vývoz. Je také vyvinuta verze pro náboj 5,56x45 označovaná jako 5,56mm automatická puška. Pušky se liší provedením zásobníku. Ani jedna však není vyráběná sériově.
O experimentální pušce EZ-B je jsem již napsal krátký článek, více zde: EZ-B
Tolik krátký přehled čs. prototypech. Budu vděčný za jakékoliv další informace o podobných zbraních
Použité zdroje:
Lubomír Popelínský – Československé automatické zbraně a jejich tvůrci
časopis ATM
