Su-39 je víceúčelový bojový letoun určený pro přímou leteckou podporu pozemních jednotek ( v Rusku je tento druh letounu nazýván „šturmovik“ ). Byl vyvinut na bázi osvědčeného letounu Su-25, zejména je poslední verze Su-25TM. Při vývoji byly uplatněny zkušenosti, získané z nasazení v posledních ozbrojených konfliktech, zejména v Afganistanu. Jeho hlavním úkolem je přesné ničení bodových i plošných cílů ve dne i v noci za všech povětrnostních podmínek. Díky velmi kvalitní výzbroji a skvělé obratnosti dosahuje vynikajících výsledků i v blízkém manévrovém boji se stíhacími letouny.
Základním zařízením pro průzkum a řízení palby je unikátní elektrooptické zařízení ŠKVAL-I-251, které je nainstalováno v přídi letounu. Slučuje televizní kameru LLLTV a laserový dálkoměr/označovač/ozařovač cílů s mimořádně stabilizovaným zrcadlem a systémem automatického sledování pohyblivých cílů, precizní optickou soustavu s teleobjektivem s 23násobným zvětšením a barevný víceúčelový displej pro zobrazení výstupních informací. Po označení cíle přebírá za pilota automatické sledování cíle až na vzdálenost 8 km s přesností 0,5 m. K dispozici jsou dva kanály. Jeden slouží k navedení PTŘS Vichr a druhý pro ozařování cílů laserovým ozařovačem a k navedení dalších zbraní s laserovou naváděcí soustavou. Speciální scaner v průběhu letu snímá povrch před letounem. Jakmile automat zjistí obrněný cíl ( pravděpodobnost 0,8 ), zařízení se automaticky přepne do režimu sledování, letoun změní kurz a navede se do optimální polohy k provedení útoku. Pilot se tak může plně věnovat výběru zbraně a samotnému zničení cíle. Po útoku je možné automaticky útok na stejný cíl. Spojení zařízení ŠKVAL-I-251 s PTŘS Vichr je efektivní i v boji s vrtulníky, kde se uvádí pravděpodobnost zničení cíle 0,9. Při použití ŠKVALu se zvyšuje i přesnost bombardování klasickými pumami z horizontálního letu. Při výšce letu se pravděpodobná kruhová odchylka nepřesahuje 25 metrů.
Dalším zařízením je víceúčelový radiolokátor KOPIO-25 od firmy Fazotron. Využívá řadu komponentů a softwaru z radiolokátoru N-010 Žuk ( MiG-29M ). Maximální dosah je 35 až 57 km v přední polosféře a 25 km v zadní polosféře. Umožňuje využívat způsob aktivní obrany ze zadní polosféry podobně jako letounům Su-27, -34, -37.
Letoun je vybaven mnoha navigačními zařízeními pro přesné určování polohy a podporu přistávání. Letoun obsahuje i zařízení radioelektronického boje pro radioelektronický průzkum, zaměřování aktivní radiolokačních prostředků, rušení, varování apod. Součástí ochrany letounu je i použití „chladných“ motorů což ve spojení s výmetnicemi klamných cílů podstatně snižuje pravděpodobnost zásahu PLŘS IČ naváděcí soustavou.
Ve výzbroji letounu je celá škála vysoce přesné i klasické neřízené munice. To umožňuje efektivní použití letounu k ničení všech druhů cílů. Hlavní výzbrojí je nadzvuková PTŘS Vichr-M ( AT-X-16 ), kterých může nést 16 kusů (po 8mi na dvou podkřídlových závěsnících). Její dosah je 8-10 km a je schopna zasáhnout cíl s přesností 0,6 m. Na cíl je naváděna poloaktivní laserovou naváděcí soustavou. Další hlavní zbraní je dvouhlavňový 30mm kanón NNPU-8M se zásobou munice 200 ks. Z naváděné munice jsou to protizemní ŘS Ch-25ML, Ch-29L, Ch-31A/P, protilodní Ch-35U, protiradioelektronická Ch-58U, PLŘS R-27, R-60, R-77 RVV-AE, řízené pumy KAB apod.
Unikátní je i komplex prostředků bojové bezpečnosti, který chrání pilota a životně důležité součástí letounu. Tvoří jej především pancéřovaná titanová pilotní kabina a přídavný ocelový pancíř za sedačkou pilota, které tak chrání zejména pilota a katapultážní systém jak před střelami až ráže 30mm, tak i před střepinami z PLŘS. Po zásahu jednoho z motorů je údajně možný návrat letounu na leteckou základnu.
Základní takticko-technická data:
Rozpětí křídla........................................14,52 m
Délka...................................................15,33 m
Výška......................................................5,2 m
Plocha křídla...........................................30,1 m2
Vzletová hmotnost
- maximální.........................................21 500 kg
- normální...........................................16 870 kg
- prázdného letounu.............................10 600 kg
Maximální rychlost (2x PLŘS R-73).............950 km/h
Taktický dolet
- maximální.............................................900 km
- s bojovou zátěží 2000 kg........................800 km
- v přízemní výšce....................................450 km
Praktický dostup..................................10 000 m
Maximální přeletová vzdálenost..............2 500 km
Celková únosnost bojové zátěže.............6 000 kg
Maximální povolené přetížení.....................6,5 g
Maximální délka vzletu
- na zpevněné VPD..................................550 m
- na nezpevněné VPD...............................600 m
Maximální délka výběhu po přistání
- na zpevněné VPD...................................600 m
- na nezpevněné VPD................................700 m
Počet závěsníků..........................................11
Osádka........................................................1
Zdroje: ATM 5/1997, internet
A zaujem vraj prejavili Bulharsko a 
