Moskva "Tajfun" 30.9.-30.10 1941 Č 1-4.

[michan]

Moskva „Tajfun“ 30.9.-17.10.41 Č 1-4.

Část 1.

Operace „Tajfun“ – dobytí, nebo obklíčení hlavního města SSSR, Moskvy, byla cílem snažení všech, od vojáka po maršála, kteří se východního tažení účastnili. Hitler jí ve svém prohlášení nazval „Poslední bitva roku ke zdolání nepřítele“. Operací „Tajfun“ měly být vymanévrovány Stalinovy síly před Moskvou. Plán bitvy byl nejchladnokrevnějším a nejpřesnějším plánem celého východního tažení. Operace se skládala ze dvou fází:

1 fáze: Průlom obrany sovětského Západního frontu severně a jižně od dálnice Smolensk – Moskva. Vymrštění dvou tankových skupin vpřed (3. tanková skupina jako severní a 4. tsk jako jižní rameno kleští). Spojením čelistí na dálnici u Vjazmy uzavřít v kotli nepřátelské síly stojící před frontou. Současně zaútočit Guderianovým tankovým sborem (2. tsk) z jihozápadu, tedy z prostoru u severoukrajinského Gluchova, na Orel a proniknout do Jeremenkova týlu. Pak změnit směr postupu na Brjansk a obklíčit tři sovětské armády.

2 fáze: Pronásledování unikajících nepřátelských sil na široké frontě všemi třemi tankovými skupinami. Úder až k Moskvě s dobytím, nebo obklíčením města.

Operace „Tajfun“, které velel polní maršál von Bock zahrnovala tyto síly, tři pěší armády (9., 4. a 2.), obě staré tankové skupiny střední fronty, Guderian (2. tsk) a Hoth (3. tsk) a k tomu ještě 4. tsk, která přijela od Leningradu. 4. tsk převzala velení nad pravou čelistí u dálnice Smolensk – Moskva. Její 56. ts posílil Hothovu 3. tsk.
Takto bylo pro operaci „Tajfun“ shromážděno 14 tankových a 8 motorizovaných divizí, 2 motorizované brigády a 46 pěších divizí. Operaci podporovaly dvě letecké armády. K armádám byly přiděleny silné oddíly protiletadlového dělostřelectva.


(2. obrázek - situace u Moskvy, rok 1941)

Řekli jsme si, že nejjižněji útočil 2. tsk generála Guderiana. 2. tsk, která se účastnila obkličovací operace u Kyjeva byla nyní do 30. září doplněna a povýšena na 2. TA. Guderian nyní disponoval 12 a půl divizemi. 30.září 1941, tedy začnou útočit o tři dny dříve, mají to totiž nejdál ve všeobecném směru na Tulu, aby odřízly Moskvu od jihu. Tedy útočí z jihu na severovýchod. U Gluchova (severovýchodní Ukrajina) je to 3. td, 4. td a 10. pěší (mot.) divize, vedle 24. ts, vlevo od něho pak 47. ts generála Lemelsena se 17. td, 18. td a 29. pěší (mot.) divizí. Za nimi 48. ts generála Kempa, k tomu 2 pěší sbory se 6 divizemi a 1 divizí kavalerie, které budou jistit boky.
Palbou tanků, protitankových kanonů, flaku a leteckými útoky začíná 30. září 1941 ráno dvojitá bitva u Brjanska a Vjazmy. Je to perfektní obkličovací operace, která vešla do dějin válek.
Již první den postoupí Guderianovy jednotky o 130 kilometrů. 3. října dobije 4. td Orel. 5. října se podaří vytvořit za řekou Oka severně od Orla předmostí. 3. td postupuje rychle na sever a po nočním pochodu překročí řeku Con.
Brjansk, který byl stálou hrozbou Guderianových boků je obklíčen. 13. sovětská armáda je rozbita a přes ní pokračuje 4. td a 3. td dále. Začíná se naplňovat smysl dvojité bitvy v prostoru Vjazma – Brjansk.
V historické literatuře je popisováno, při hromadných útocích německých tanků, nasazení psů z „Moskevské lovecké roty“. 1., 7. a 3.td hlásí, že byli nasazeni psi, kteří nesli nálože. Velký úspěch nezaznamenali, ale několik tanků bylo takto zničeno. Z výslechu zajatých vodičů psů se němečtí vojáci dozvěděli, že psi byli cvičeni, aby si pod pásový traktor s nastartovaným motorem chodili pro žrádlo. Jenom však málo psů získalo takovou odolnost vůči hluku, že skutečně vběhli pod tanky. To byl také zřejmě důvod, že se již objevovali jen sporadicky u partyzánských oddílů.
17. a 18. td 47. ts přeťala silnici z Brjanska do Orla za Jeremenkovým štábem. 5. října 1941 dobyla 18. td Karačev. Jeremenko žádal Kreml, aby mohl obklíčení prorazit. Odpověď zněla, aby ještě čekal. Němci však nečekali, překročili Desnu, kde zajistili neporušený most a město Brjansk nacpané vojskem, těžkým dělostřelectvem a oddíly GPU dobyli. Jeden z nejdůležitějších železničních uzlů evropského Ruska byl v německých rukou. To se již spojila 2. TA a 2. armáda. Ty přikryly s 18.td boky. Past za třemi sovětskými armádami, 3., 13. a 50., se uzavřela. Bylo 6. října 1941.
Ze 6. na 7. října 1941 napadl první sníh, ten sice ještě dopoledne 7. října roztál, ale silnice proměnil v bezedné močály. Z cest se staly klouzačky. „Generál Bahno“ převzal před Moskvou vládu. Stalinovy armády v prostoru Vjazma – Brjansk již však nezachránil.
Na úpravu cest byly nasazeny celé pěší divize, které pracovaly ve dvanácti hodinových směnách, aby ofenzivu udržely v chodu. A ta ještě v chodu zůstala.


Situace u Moskvy od 30/9 - 30/10 1941

[michan]

Moskva „Tajfun“ 30.9.-17.10.41 Č2.

Část 2.

I u ostatních bojových skupin ofenziva začala dobře a to 1. října. 1941 dělostřeleckou přípravou a leteckými útoky.
4. tsk (4.TA) se svými třemi tankovými sbory 40., 46. a 57. prorazila ruskou frontu jižně od dálnice u Roslavle, na jejím čele útočila 2. td, která se rozvinula a útočila na sever směrem k dálnici Smolensk – Moskva.
6. října 1941 se čelo 10. td nacházelo 18 kilometrů jihovýchodně od Vjazmy a bojovalo s ustupujícími Sověty. Zde vznikla pro Němce u 40. ts těžká situace, prostor zde byl plný ustupujících sovětských skupin. V některých chvílích nebylo jasné kdo koho obkličuje. 7. října pronikly čelní jednotky 10. td generála Fischera sněhovou břečkou do předměstí Vjazmy a zlikvidovaly odpor v hořícím městě. 40. ts generála Stumeho za kterým následovala 2. td a 258. pd dosáhl cíle první fáze operace.
Jižně je následoval 46. ts generála von Vietinghoffa s 11. a 5. td i 252. pd. Za nimi 56. ts generála Kuntzena s 20. td, pěší (mot.) divizí SS „Das Reich“ a 3. pěší (mot.) divizí. Hothovy ts (56. a 42.) a 6. pěší sbor u Cholmu narazily na nejtvrdší odpor. Proti nim se bránilo několik opevněných sovětských střeleckých divizí a tankových brigád. Generálplukovník Hoth, z důvodů špatného terénu a počasí vyčlenil z 56. ts tankovou skupinu Koll (Panzer III), ženisté vytvořili z hrubých klád cestu přes bažiny a tanky po ní prorazily přes sovětská postavení na řece Vop.
6. a 7. td se přes nepoškozený most, přes Dněpr u Cholmu stočila na Vjazmu.
Večer 6. října stála osvědčená 7. td, Rommelův úderný svazek z francouzského polního tažení, potřetí během 15 týdnů u dálnice na Moskvu, v týlu nepřítele, čelem na západ. 7. října 1941 se ve Vjazmě setkaly Hothovy tanky s Hoepnerovými. Kotel okolo 6 sovětských armád byl uzavřen. Společně s průlomem ve směru na Vjazmu dosáhla i bojová skupina von Mantteufel překvapivým postupem také dálnici na Moskvu a uzavřela ji. Byla to vnější ochrana kotle.
Polní maršál von Brauchitsch se neudržel a zaslal telegram: „Zdatné 7. tankové divizi, která má svým útokem na Vjazmu potřetí během tohoto polního tažení podstatný podíl na obklíčení nepřítele, moje zvláštní uznání“.
U Brjanska jsme si již řekli, že se Guderianově armádě podařilo obklíčit v jednom severním a jednom jižním kotli Jeremenkovy armády. Tyto kotle obsahovaly 26 sovětských divizí. Boje s vojsky v kotlích, rozdělení kotlů, boj proti hnízdům odporu trvaly do 17. října 1941. Částem jednotek se podařilo uniknout, především z jižního kotle u Brjanska. Těžce zraněný Jeremenko byl odtud dopraven na příkaz Stavky letecky.
První akt operace „Tajfun“ skončil. Velká bitva byla dobojována. Bylo zajato 663 000 vojáků, ukořistěno nebo zničeno 1 242 tanků a 5 412 děl. Tři týdny po bitvě o Kyjev bylo opět zničeno 9 sovětských armád ze 70 – 80 divizemi a brigádami zde na středním úseku fronty.
Byly to armády, které měly tvořit štít před Moskvou, náhle zde vznikl široký průlom. Německá skupina armád Střed mohla začít druhou fázi operace „Tajfun“ – pronásledování nepřítele až ke zdem města a tanky se měly setkat na Rudém náměstí.
Začal se projevovat problém zvaný bahno, stále více vojáků bylo nasazováno na úpravu cest, začaly i problémy se zásobováním, které se ještě podařilo na čas zastavit použitím venkovských jednospřežních vozů s koňmi.
Cíl muže motivoval, ještě ano.
13. října 1941 padla Kaluga, která leží 160 km jihozápadně od Moskvy. 14. října 1. td dobyla město Kalinin 150 km od Moskvy, přerušila železniční trať Leningrad – Moskva. Zde se jim podařilo dobýt jediný most přes Volhu, který padl za 2. světové války Němcům do ruky celý a neporušený. Byl tím proražen rohový pilíř 320 km dlouhého 1. moskevského obranného pásma. Jádro tohoto pilíře leželo 100 km před Moskvou, mezi Borodinem a Možajskem.
14. října 1941 útočí u Borodina pěší divize SS „Das Reich“. Je to historická půda, v roce 1812 se zde Napoleon dostal na pokraj porážky. Stalin zde chtěl Němce zastavit také. Přisunul sem elitní svazek ze Sibiře, 32. střeleckou divizi se třemi střeleckými pluky, dvěma tankovými brigádami s tanky T 34 a KV-2 z Vladivostoku. Sibiřané byli hojně vybaveni Kaťušemi a dělostřelectvem. Poprvé zde byly nasazeny T 34 v síle celých svazků a nikoliv jednotlivě. Němci přidali divizi SS „Das Reich“ dva tankové pluky z 10. td a všechno dělostřelectvo, které bylo v úseku tankových skupin k dispozici.
Ztráty divize SS „Das Reich“ byly tak děsivě vysoké, že její 3. pěší pluk byl rozpuštěný a zbytek vojáků a výzbroje byl rozdělený mezi ještě existující pluky „Deutschland“ a „Der Führer“. Němci museli překonávat stojany s plamenomety s elektrickým zapalováním, potom minová pole, po nich drátěné zátarasy a nakonec bunkry. Sověti zde měli převahu i v letectvu, 7. německý letecký sbor byl roztroušen na více míst. Byl zde těžce zraněn i velitel divize SS „ Das Reich“ Gruppenführer a generálporučík Hausser. Německému dělostřelectvu se podařilo vystřílet v sibiřských řadách mezery, kterými pronikly oba pěší pluky do týlu 32. sibiřské střelecké divize. Obsluhy sibiřských dělostřeleckých baterií byly dobyté odzadu. 32. sibiřská střelecká divize na borodinském bojišti, na jeho výšinách zemřela.
Tím byl rozbit zámek 1. moskevského obranného pásma u dálnice do Moskvy. 10. td zlomila odpor na řece Moskva, kterou překonala a 19. října 1941 dobyla Možajsk. Možajsk leží 100 km před Moskvou a silnice z Možajska vede již přímo do sovětského hlavního města.

[michan]

Moskva „Tajfun“ 30.9.-17.10.41 Č 3.

Část 3.

A co se dělo v Moskvě?
2. října 1941 podepsal Churchilův zástupce lord Beaverbrook a Rooseveltův zmocněnec Harriman protokol o anglo – amerických dodávkách zbraní. I když Spojené státy byly ještě neutrální a nebojovaly, bylo oznámeno, že tři velmoci jsou rozhodnuté spolupracovat za účelem vítězství nad úhlavním nepřítelem všech národů.
10. října 1941 pod dojmem porážek a kotlů před Moskvou odvolal Stalin Timošenka z jeho funkce. Povolal z Leningradu G. K. Žukova, který zde do té doby organizoval obranu Leningradu. 15. října 1941 se armádní generál G. K. Žukov stal vrchním velitelem Západního frontu, generálporučík V. D. Sokolovskij byl jmenován jeho náčelníkem štábu a N. A. Bulganin členem válečné rady ( politickou hlavou frontu ).
15. října 1941 ve 12 hodin 50 minut, přijal ministr zahraničí Molotov amerického velvyslance Steinhardta a sdělil mu, že vláda – až na Stalina – opouští Moskvu a že diplomatický sbor bude evakuován do Kujbyševa, 850 km východně od Moskvy.
Z Rudého náměstí, z mauzolea, byla odvezena i Leninova rakev.
O situaci v Moskvě hovoří úřední kronikář toto: „Ve městě se šířila poplašná nálada. Evakuace průmyslových podniků, ministerstev, úřadů a institucí se zrychlovala. V té době se u obyvatelstva projevovaly jednotlivé projevy zmatku. Našli se lidé, kteří šířili paniku, opouštěli svá pracoviště a spěchali z města. Našli se také zrádci, kteří kradli majetek v socialistickém vlastnictví a pokoušeli se podkopat moc sovětského státu“.
20. října 1941 vyhlásil v Moskvě Stalin stav obležení. Hlavní město bylo vyhlášeno za válečné území. Život ve městě nyní určovaly zákony fronty.
Tentýž Samsonov dál píše: „V usnesení bylo rozhodnuto okamžitě předávat všechny nepřátele pořádku stanným soudům, a všechny provokatéry, špiony a jiné nepřátele, kteří by vyzývali k rebelii, na místě zastřelit“. A skutečně se střílelo.
Veškeré obyvatelstvo bylo nějakým způsobem začleněno do armády. z rozhodnutí výboru obrany bylo již v prvních červencových dnech během čtyř dnů rekrutováno z obyvatelstva 11 divizí, tj. 100 000 mužů a přeloženo do západních okrajových okrsků. Němci potom naráželi u Seligerského jezera, Rževa, Dorogobuše a Malojaroslavce, na střední frontě, na tyto jednotky domobrany. 1. října 1941 úřady probraly seznamy obyvatelstva znovu a povolaly dalších 100 000 Moskvanů. Vyškolily je v kurzech, které trvaly 100 hodin, tedy 20 dnů a odeslaly je na frontu.
Od 13. do 17. října 1941 moskevský sovět sestavil ještě 25 samostatných dělnických praporů. Tito muži a bylo jich 11 700 pracovali a současně sloužili se zbraní. Byli nasazeni především na východním břehu kanálu Moskva – Volha. Ve stejné době byla ze záložníků sestavena 1. a 2. moskevská střelecká divize a 25 bezpečnostních praporů o 18 000 mužích jako pořádková služba města. Bylo to totální vojenské vyčerpání Moskvy.
40 000 chlapců a dívek mladší 17 let bylo povoláno ke stavbě opevnění pro druhé obranné pásmo před Moskvou a postaveno pod jednotné vojenské velení. Společně s 500 000 ženami a starci budovaly za velmi těžkých pracovních podmínek (na tři směny, ve dne v noci) 98 kilometrů protitankových příkopů, 284 km drátěných zátarasů a 8 063 zákopů.

19. td 16. října uvázla před městem Ilinskoje, před bunkry, které byly jádrem 1. obranného moskevského pásma. Bunkry byly obsazeny žáky a aspiranty válečné školy z Podolska. Ti se tak dobře bránili, že smetli útok 5. roty 27. tp a zničili přitom 12 tanků. Nepomohly ani Stuky, ani dělostřelectvu se nepodařilo bunkry zničit. Musely zde nastoupit osvědčené úderné jednotky ženistů a grenadýrů, kteří pod dělostřeleckou palbou, ukrývajíce se v kráterech po dělostřeleckých granátech, ničily jeden po druhém. Teprve po rozbití těchto bunkrů je cesta z Ilinskoje volná. Útok se nyní valí po volné silnici na Malojaroslavec. Do Moskvy je to zde 100 kilometrů. Tanky rychle překonají řeku Protvu a ženou se na Verabyl na řece Istě. Zde na mostě vznikne velmi těžká situace, sovětský protitankový kanon vyřadí několik německých tanků a až 10 tank vyřadí tento kanon společně s přisunutým 88 mm protiletadlovým kanonem. I zde žáci důstojnické školy neustále napadají německé tanky v boji zblízka. O toto předmostí na Istě Němci bojují až do večera, kdy se jim podaří sovětské jednotky zcela zničit.
Velitel 19. td generálporučík von Knobelsdorff okamžitě přijíždí k jednotkám a vytyčuje nový cíl. Nesmíme dát Sovětům šanci se uchytit a proto okamžitě pokračujte směrem na Naru. Nara je součástí druhého a podle předpokladu i posledního moskevského obranného pásma.
Stále prší a cesty se stále víc rozbahňují. Německé tanky se prodírají vpřed a váznou v bahnu, jejich pohyb je stále pomalejší. Následuje ruský protiútok s tanky T – 34 na širokých pásech, jejich pohyb je lepší než tanků německých. Také zde velice pomohou 88 mm protiletadlové kanony, které sovětský útok zastaví. Tankům 19. td a motocyklovým jednotkám se podaří Naru obsadit. Krvavé ztráty má severně od silnice Smolensk – Moskva, ale průlom se podaří. Je tedy prolomena hráz do posledního moskevského obranného pásma. Tankům se ještě podaří obsadit výšiny východně od Nary, když 19. td společně s 59. střeleckým plukem půjčeným od 20. td překonají řeku. Nyní je již jejich úkolem zničit velmi silnou uzávěru, vybudovanou mezi Gorkami a Nikolským a pak bude cesta na Kreml volná!

[michan]

Moskva „Tajfun“ 30.9.-17.10.41 Č 4.

Část 4.

Směrem na Gorki a Nikolský postupuje za 19. td 98. pd. U Delčina se musí probíjet rafinovaně umístěnými polními opevněními a hluboce členěnými liniemi bunkrů. Posádky bunkrů tvoří Mongolové a Sibiřané, kteří se nedávají zajmout, musí být vybiti do posledního muže. Rozhořčené boje zde trvají pět dní. Pluky 98. pd značně prořídnou. Většina velitelů praporu a rot padne nebo je zraněna. Těžké ztráty má i ženijní prapor, který zde ztratí 100 mužů.
98. pd přejde přes Naru ( tu již dobyla 34. pd ) a stáčí se na sever, aby pomohla 19. td uvolnit silnici. Prapory 98. pd obsadí lesem pokryté výšiny před Gorkami. Okamžitě začnou ruské protiútoky, které zde pokračují dva dny. Gorki jsou potom dobyty a do Moskvy odtud zbývá ještě 65 km.

Ofenziva u Moskvy byla hlavně bojem o silnice. Silnice byly důležité pro zásobování a pohyb vojsk. V zimě a v období zimního bahna, kdy nebylo možno použít polní cesty, to však nebylo jen o zásobování, ale i o pohybu tanků, dělostřelectva a vojska. Zde před Moskvou byly silnice zablokovány bunkry a daly se obejít jen zcela výjimečně. Většinou musely být dobyty čelním útokem. Tím se ze silničních uzlů stalo bitevní pole boje o Moskvu.
Jedním takovým uzlem byly Gorki na Naře, Naro – Fominsk u železnice Smolensk – Kaluga – Moskva byl další. Potom Krimskoje mezi dálnicí do Moskvy a slavnou poštovní silnicí. Zvenigorod, Istra, Dmitrov, Tula a Kalinin byly dalšími body na velké půlkruhové linii okolo Moskvy. Tato místa tvořila jádra sovětské obrany ve 2. moskevském obranném pásmu, za kterým leželo hlavní město se svými četnými dopravními cestami jako pavouk v síti.
Pohyb na dálnicích např. u Vjazmy vypadal takto, po pravé straně postupuje 78. pd, po levé straně 87. pd. Střed silnice je volný pro provoz opačným směrem.
Když se jeden oddíl dělostřelectva chtěl vydat příčnou silnicí se svolením velitele na dálnici, narazil na dálnici, na housenku tvořenou dvěma až třemi tisíci uvízlých vozidel.
V létě činila průměrná pochodová rychlost denně 45 km. Nyní v polovině října klesla na 1 nanejvýš 5 kilometrů denně.

Ve druhé polovině října 1941 je 1. obranné pásmo mezi Kalugou a Kalininem na široké frontě prolomené. Na 3 velkých silnicích: Malojaroslavec – Moskva, Naro – Fominsk – Moskva a Možajsk – Moskva útočí německé divize proti 2. a poslednímu moskevskému obrannému pásmu. To je vybudováno od Tuly na Serpuchov, odtud podél Nary přes Naro – Fominsk k Narským rybníkům u dálnice, potom údolím řeky Moskvy přes Zvenigorod, Istru, isterskou přehradní nádrž a Klin k Moskevskému moři, které leží jihovýchodně od Kalininu.
Obranné pásmo nebyla žádná linie, ale bylo to do hloubky rozčleněné obranné pole. Všechny silniční křižovatky železniční stanice směrem na západ byly silně opevněné. Směrem dozadu, tedy k Moskvě, sahaly protitankové příkopy a polní opevnění až k okraji hlavního města. Od kraje města až na Rudé náměstí, stály barikády, silniční zátarasy, tankové léčky a zakopaná bojová vozidla.
Koncem října se zdálo, že pro Moskvu nastává tragedie. Hothova 3. TA, které nyní velí generál Reinhardt překročí svou 1. td u Kalininu Volhu. Bojová skupina von Heydebrand s podřízenou 900. školní brigádou pronikne podél silnice do Toršoku až k Mednému a odřízne silnice a železnici na sever. I když se Rusové snaží tento důležitý pilíř moskevské obrany na horní Volze získat zpět protiútoky, nedaří se jim to. Jednotky 6. td, 14. a 36. pěší (mot.) divize a později i 129. pd toto důležité předmostí udrží. 41. ts kterému nyní velí generál Model, Kalinin ubrání.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.

[Rendy]

najdu někde tabulkové počty vojáků jednotlivých divizí, pluků atd. jak na německé tak i sovětské straně?
A dá se někde najít i jmenný seznam členění vojska? Např. výše zmiňovaná 2tsk měla 12 divizí (3 a 4 td, 10 pěší d atd), pod 3 td patří ... až po roty?

[Cassius Chaerea]

3. tanková divize k 22. 6. 1941


Zdroj

[michan]

Kolego Rendy právě zde v Část 1 máš třeba rozepsanou německou 2. tsk ( 2. tanková skupina - stejně tak je rozepsán 3. tsk - 3. TA a 4. tsk- 4. TA), která byla povýšena od 30. září na 2. TA ( 2. Tanková Armáda) - že měl Guderian k disposici 12,5 divize a jsou rozepsány jednotlivé tankové sbory ( ts) a v nich i td.
Mimo toho jsou zde :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1349
na té mapě rozepsány, armády, sbory a divize Skupiny armád Střed na oné vévodící mapě útoku "Tajfun" ( jsou tam i obranná pásma Moskvy jednotlivé fronty RA).
Naproti nim jsou na mapě zaznamenány i armády (A) - sovětských vojsk.
Ostatní - tedy složení jednotlivých divizí, nebo další ještě bližší členění si zadej do Googla a odpověď dostaneš.
Cassius Chaerea - kolego - ten Tvůj odkaz mě ráno nefungoval.
Opravuji - již v 7 hodin 46 ( 12.11. 2009) kolego Cassius Chaerea členění německé 3. td bylo jasně vidět.

[Rosomak]

Michane, proč Němci útočili čelně proti obranným postavením, proč je raději neobešli ze severu a z jihu?
Bylo to z důvodu cest, kterých na západ vedlo nepoměrně více, než na sever a na jih?

[michan]

Kolego ten útočný manévr je i čelní i obchvatný - čelně musíš útočit vždy když děláš i útok jakékoliv síly na křídlech - toť všeobecně.
Jinak na některých místech prostě třeba nelze obejít - přírodní překážky ( zde v okolí Moskvy také husté lesy, a pohyb byl možný, včetně zásobování jen po dálnicích a několika málo lesních cestách) a tvé možnosti nasazení něčeho proti přírodním překážkám by tě zpozdilo ( než bys to přisunul), a nebo např. nemáš již lodě.. atd, atd. Jindy zase se jedná o to, že máš průzkumem zjištěno, že to po určitém nasazení palby a útoků pozemních jednotek prostě čelně prorazíš - nepřítel není příliš silný v obraně a nemá zálohy - a u Rusů to najednou a né jednou bylo právě u Moskvy - zálohy nebyly a najednou dorazily atd...
U Moskvy bylo nesčetné množství variant útoků a co bylo to nejpodstatnější - Němci v říjnu, listopadu 1941 SSSR podcenili, nedocenili nesprávně hodnotily, podcenili průzkum a příliš si věřili, že ten jedinej a třeba i čelní útok, teď zrovna jen tento útok - bude ten poslední a ten moloch RA padne nezvratně - a ono ouha...

[Tajfun v kapse]

Ouha, on nepadl. Přesně na tohle téma jsem rozvinul coby, kdyby úvahy na téma německého spojenectví namísto s Japonskem s Čínou. Kuomintangská armáda by ani nemusela předvést žádné závratné bojové úspěchy, vázala by sibiřské divize a SSSR by měl vymalováno.