– Například SWAT který se organizuje především na CQB (Close-Quarters-Battle), neboli boj v městském prostředí.
– Dále jsou jednotky které se organizují na boj spíše „venkovní“ – to jsou třeba SEALs, některé čety SAS, CIGN aj.
– Poslední takovou skupinou jsou jednotky které by se daly zařadit do obou těchto kategorií, a to proto, že jejich vojáci jsou vycvičení pro boj ve všech prostředích. Dokonalým příkladem je SAS – tam jsou čety které se zaměřují jak na boj na moři, v džungli, protiteroristický boj ve městě aj.
Důvod proč to takto rozděluji je jednoduchý, pokud jednotka bojuje, nebo je určena pro boj v jednom místě tak podle toho taký vybírá zbraně, to je pochopitelné, ale může mít zbraně jen pro tento jeden druh boje, pokud má bojovat ve více místech určení je pochopitelné že se bude už skladba zbraní a vojáků hodně lišit.
Pro vnitřní boj, tedy CQB jsou nejlepší zbraně které jsou krátké a lehké – přesto však pochopitelně že účinné. Je to z toho důvodu že voják musí být skvěle pohyblivý i s dlouhou zbraní pokud se pohybuje v budovách.
Pro venkovní boj se více používají útočné pušky které mají větší dostřel a jsou více efektivnější pro boj na větší vzdálenost. K všem těmto druhům patří i odstřelovací pušky, jiné je pouze druh a způsob nasazení odstřelovačů. Při CQB se snipeři většinou moc nepohybují, zaujmou jedno místo odkud mají dobrý výhled na místo, budovu kde je místo střetu. U venkovního boje se taktika jejich nasazení velice liší, mohou jít buď před družstvem a nepozorovaně provádět průzkum a popř. eliminovat případné „nesnáze.“Další způsob je takový že jdou za, vedle, nebo zkrátka někde dále od družstva aby v případě že by bylo družstvo napadeno mohli nepozorovaně napadnou nepřátele. Nebo mohou jít s družstvem a při střetu se zapojit do bojů.
Tak a teď k nejpoužívanějším zbraním.
Sekundární zbraně – pistole
Sekundární zbraně slouží spíše jako poslední možnost když vojákovi dojdou náboje, nebo při přestřelce nemá čas nabíjet. Poslední možnost proto, že nemají takový dostřel a účinnost – hlavně mi nepište jako příklad Desert Eagle 50.AE.
Výběr této zbraně závisí většinou u jednotek na každém bojovníkovi individuálně, nejpoužívanějšími pistolemi jsou Glock 17 a jeho verze a to z prostého důvodů, mají velkou kapacitu zásobníku díky tomu že je dvouřadý, zbraně jsou spolehlivé a dají se dobře upgradovat (svítilna, laserové ukazovátko, nebo kolimátor), jsou proto uzpůsobené.
Dalšími hodně používanými zbraněmi jsou Beretty, především základní vojenské verze M92F, M92FS a jiné.
Jednotky SWAT mají jako základní sekundární zbraně na výběr buď Glocky 17, nebo osvědčené pistole Colt M1911.
Sekundárními zbraněmi mohou být i malé, lehké samopaly, třeba jako je český Vz.61 Škorpion, nebo MAC-9. Takovéto varianty sekundární výzbroje ale nejsou moc obvyklé.
Primární zbraně
Pro sekundární zbraně používané speciálními jednotkami jsou základními cíly při výběru především velikost (technické parametry), kapacita zásobníku a možnost upgradu. Upgrade je velice důležitý, je jasné proč, už když se člověk podívá na některou zbraň speciálních jednotek tak obvykle mají alespoň svítilnu, nebo kolimátor. Tyto alternativní doplňky jsou důležité vzhledem k nasazení – světlo (to je jasné proč), kolimátory pro rychlé zamíření na hrubý bod.
Samopaly
Jak je stejně vidět, tak je nejpoužívanější zbraní speciálních jednotek samopal H&K MP5. Tato varianta zbraní by se dala rozdělit na 2 takové řady, základní a řadu SD – Silenced, tedy s tlumičem. Řada SD je vzhledem k zabudovanému tlumiči používaná více než základní řada.
Samopaly Heckler and Koch pracují na principu odebírání prachových plynů z hlavně, u řady SD jsou plyny odebírány několika drážkami které ústí přímo z tlumiče. Samopaly jsou velice lehké, variabilní a lehce upgradovatelné – tedy ideální zbraní pro speciální jednotky. Samopaly MP5 mohou střílet ve 3 režimech: Semi – jednotlivé rány, Burst – dávka (3 náboje) a Full Auto – automatický režim plné palby. Zbraně jsou velice různé co se týče verzí, těch je skutečně mnoho. Vypíšu ty nejpoužívanější:
– MP5 A1 (1. výrobní verze)
– MP5 A1 W = bez pažby
– MP5 A1 FS = pažba shodná se samopalem H&K PDW
– MP5 A2 (2. výrobní verze)
– MP5 A3 = zásuvná pažba
– MP5 A4 (3. výrobní verze)
– MP5 A5 = zásuvná pažba
– MP5 A6 FS = pažba shodná s samopalem H&K PDW
– MP5 A6 W = bez pažby
Samopaly SD jsou vyráběny v těchto verzích.
- MP5 SD1 W = bez pažby
- MP5 SD2 = s pevnou pažbou
- MP5 SD3 = zásuvná pažba
- MP5 SD4 FS = pažba shodná s samopalem H&K PDW
- MP5 SD5 (2. výrobní verze)
- MP5 SD6 = sklopná pažba
- MP5 SD4 W = bez pažby
Upgrady pro tyto zbraně jsou velice jednoduché, vzhledem k tomu že se firma Heckler and Koch zaměřila při vytváření zbraně především na tyto možnosti. Na zbraň tak lze pomocí několika druhů držáků – vysokých, nízkých nebo širokých (Weaver) připevnit různé druhy kolimátorů. Mnohé zbraně řady MP5 mají i zabudovanou svítilnu v hlavišti zbraně, takovéto zbraně používal třeba SWAT, objednávají se speciálně. Svítilny se na zbraň přidělávají pomocí speciální spojky tak že je buď pod hlavní, nebo šikmo vedle hlavně. Laserová ukazovátka stejným způsobem, pouze jinou spojkou, tenčí.
Zbraně pro speciální určení vyrábí firma H&K jen MP5, řed nějakou dobou představila nový samopal UMP, ten je zbruba stejně velký jako MP5, je však osazen velkým množstvím R.I.S. lišt pro připevnění různých doplňků.
Pokračování (útočné pušky, odstřelovací pušky a doplňky) v nejbližší době…
Beretta M92F
M1911
