Díl III.
Část 1.
Operaci kterou budeme ve III. díle popisovat, je největší parašutistický výsadek sovětské armády ve ww 2. Byla největším, ale zároveň posledním vystoupením tohoto druhu vojsk v takovém rozsahu. Její výsledek je důvod, proč Sověti v tak velkém množství již parašutisty k získání bojového prostoru nepoužili. A to i přesto, že to byli právě oni, kdo v roce 1932 předvedl při manévrech na Kavkaze prvně celému světu výhody tohoto druhu vojsk. Operace má i zajímavé historické pozadí a i o něm si zde řekneme Ale pojďme postupně.
Ráno 24. září 1943 začalo pro německou 7. rotu 258. pěšího pluku ze 112. td velmi dobře. Vojáci pochodovali celou noc a když se rozednilo byli již za Kaněvským mostem. Očekávali, že budou mít klid. Dostali výbornou snídani. Zásobovací poddůstojník vydal marmeládu, sardinky v oleji, corned beef a zrnkovou kávu. Po snídani se všichni odebrali ke spaní.
Po 8 hodině se ozvalo nenáviděné: „Poplach!“ A to již přijíždí náklaďáky. Všichni pěšáci ve všech válkách to znají: „Když pěšáky vezou, tak to obvykle znamená, ‚někde to hoří‘!“ Taky že jo, jsou posláni ke Grigorovce, kde se Sověti přepravili přes řeku. Je třeba je zde zadržet než dorazí silnější jednotky.
Všechna hlášení, která přicházejí 24. září 1943 z Bukrinského předmostí jsou pro Němce zlá. Tento den je již předmostí mezi Grigorovkou a Bukrinem 5 km hluboké a 7 km široké.
V pozdním odpoledni 24. září 1943 z něj Sověti zaútočí s 6 tanky a 2 prapory proti 19. tankovému průzkumnému praporu majora Guderiana, který byl zasazen k jejich zastavení. O 15 km dál po proudu u vesnice Balyka se přepravila sovětská brigáda generálporučíka Moskalenka s 1 000 muži. Ta postupuje na jihovýchod proti slabému čelnímu odřadu 19. td. Ten zde tvoří jedinou obranu. Je jasné, že se obě vyloděné skupiny chtějí spojit. Průzkumný prapor se proti Rusům vrhne u Balyky i u Bukrina.
Major Guderian, nejmladší syn generálplukovníka Guderiana, se ukáže jako mistr improvizace. Okamžitě sežene vše co má k dispozici, opravářské oddíly, zásobovací oddíly a kancelářské krysy. Se svou jednotkou a těmito oddíly Rusy zastaví. Samozřejmě se mu je nepodaří z jejich postavení na rozčleněném západním břehu Dněpru vypudit.
Generál Nehring vyšle k Balyky další jednotky, jako posílený průzkumný prapor z 10. mech. divize pod velením majora Waldemara Mayera.
Sotva odjedou přichází další rána. U vesnice Stajky 15 km proti proudu řeky od Balyky se 24. září 1943 vylodí malá 50 ti člená skupina Sovětů v rozeklaném terénu na břehu. Sem Nehring vyšle části improvizovaně motorizované 34. pd. Rozkaz zní: „Zlikvidovat předmostí, zničit přepravené síly!“
Ani toto malé předmostí se nedaří zlikvidovat. Když se totiž Sověti někde vylodí a usadí, nikdo je odsud nedostane. V této době jsou již Sověti mistři obrany. A zde u vesnice Stajky je pro ně situace přímo ideální k obraně. Dutiny a trhliny ve skalách strmého břehu poskytují ideální obranu. Před Sověty leží pláň, která se dá velice dobře postřelovat kulometnou palbou. Každý německý útok zde ztroskotal.
Němci tato předmostí izolují. Ostřelují je z minometu a dělostřelectvo odřízne zásobování přes řeku. Radiogramy Sovětů, které Němci zachytili prozrazují těžké sovětské ztráty. A po 3 dnech i hlad.
Ale Sověti se nevzdávají. Toto malé předmostí, přestože je zablokované, musí Němci pečlivě hlídat a bránit. Stále je zde nebezpečí, že se předmostí může stát nebezpečným nástupištěm k dalším ofenzívám.
Toho si je velmi dobře vědom generál Nehring a vysílá z Kaněva stále nové a nové bojové skupiny na místa nepřátelských přechodů. Především do Balyky a do prostoru Bukrin – Grigorovka.
Pro další vývoj situace je důležité vědět, že 24.září 1943 po celý den bylo v pohybu a na cestách mezi Kaněvem a Grigorovkou a Balykou velké množství německých jednotek. Ty se buď během celého dne přesouvaly, nebo zaujímaly obranu.
Situace Kanev 23.9. - 26.9.1943.
1.airborne_soviet.
Red Parachutists.
