Dněpr 1943 Východní val IV. Č 1-4.

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 08:07

Dněpr 1943 Východní val IV. Č 1 – 4.

Díl IV.

Část 1.

Když se večer 25. září 1943 nemohl generál Rybalko vysílačkou spojit se svými výsadkáři, začal tušit katastrofu. Tomuto výsadku přes den pomáhal z nástupišť u Bukrinu a Balyky útoky vším co tam měl k dispozici. Vše však bylo marné. Spojení nebylo a ani jiné zprávy neměl.
To mlčení radiostanic nebyla závada. Němci totiž již v těchto několika dnech u obcí Dudari, Šandra a Bučak pochytali nebo pobili rozptýlené výsadkářské skupiny.
Německé vrchní velení však bylo touto akcí Sovětů řádně zaskočeno. Hitler a veškerý vůdcův hlavní stan, skupina armád Jih i samotná 8. armáda měly stejný názor – nezůstane jen u tohoto pokusu. Rusové určitě zasadí další síly, aby získali operační předmostí a určitě budou chtít přesunout silné tankové jednotky na západní břeh Dněpru. Německé vrchní velení tedy okamžitě do konce září přisunulo do prostoru Bukrinského předmostí 20. mech. a 7. td.
Polní maršál von Manstein okamžitě nařídil rádiem generálem Wöhlerovi: „8. armáda se musí co nejdříve vypořádat se silami přepravenými přes Dněpr a vysazenými ze vzduchu, aby se zabránilo stavbě mostu a přivedení nepřátelské tankové armády!“
Tou tankovou armádou byla 3. gardová TA generála Rybalka. Té měl Manstein zabránit k nástupu u Bukrina.
3. gardová TA skutečně z Bukrina nenastoupila. Nastoupila jinde. O 125 km severněji nad Kyjevem. To si nyní řekneme.
V době, kdy bojové skupiny generála Nehringa z 24. ts u Bukrinu pátrají po sovětských výsadkářích, dosáhnou čelní jednotky sovětské 38. armády, její 240. střelecké divize, severně od Kyjeva u vesnice Svaromje, břehu Dněpru. Proti nim na západním břehu Dněpru, který je obsazen Němci leží vesnice Ljuteš. Tento úsek brání 13. sbor generála Haufeho. Strmý břeh Dněpru je 30 metrů vysoký. Dněpr je zde 600 až 800 metrů široký a 2 až 6 metrů hluboký (pod Kyjevem je Dněpr mnohem širší). Tento úsek západního břehu brání německá 88. a 208. pěší divize.
Sověti věrni rozkazu Stalina z 9. září 1943 ( „Po dosažení břehu Dněpru okamžitě zahájit přepravu přes řeku!“) začnou okamžitě s přípravami přechodu přes Dněpr. Stejně jako jinde předtím, ani zde ženisté nemají žádné přepravní prostředky. Okamžitě tak začnou v blízkém lese kácet stromy a připravovat vory.
26. září 1943 v noci začnou bojové skupiny 931. střeleckého pluku na vorech a malých rybářských člunech s přepravou přes řeku Dněpr. U západního břehu je Němci objeví. Do vzduchu letí světlice. Ta osvětlí řeku. Němci spustí vražednou palbu. I když vojáci zalehnou na vory, není jim to nic platné. Ozvou se totiž lehká pěchotní děla. Vor za vorem dostává zásah. Pokus 931. pluku o vylodění končí katastrofou.
O několik km jižněji se pokouší 836. a 842. střelecký pluk o to samé. 836. střelecký pluk je rozstřílen. Na západní břeh se nedostane ani jediný voják. To samé se stane 2. praporu 842. střeleckého pluku. Ale z tohoto 2. praporu se jedné četě a byla to 2. četa z 5. roty se něco přece povede. Této četě, které velí seržant Něferdov, se kolem 4 hodiny podaří proniknout ve 4 malých rybářských člunech na západní břeh Dněpru. Sovětští vojáci se zakopají 200 metrů za pobřežní nížinou, ve strmém břehu. Četa seržanta Něferdova má s sebou 8 samopalů, 5 pušek, 1 lehký a 1 těžký kulomet.
Z tohoto příznivého obranného postavení se jí podaří 27. září 1943 odrazit německé protiútoky v síle čety a roty.
Večer 27. září 1943 má již seržant Něferdov jen 10 mužů. Radiem nahlásí svou pozici.
V noci na 28. září se v 15 rybářských člunech k němu přepraví 75 mužů. Ráno se přepraví i kapitáni Sava a Vanin s bojovými skupinami a ti se přidají k Něferdovi.
Takto se podaří Sovětům do 30. září přepravit na západní břeh 2 pluky 240. střelecké divize s polním dělostřelectvem a částmi 1 těžkého minometného oddílu. Předmostí je ten den rozšířeno a je dlouhé 3 km a hluboké 1,5 km. V této chvíli 30. září 1943 ještě ani německá, ani ruská strana netuší, že z tohoto kousku strmého břehu bude rozhodnuta bitva na Dněpru.
Nyní zde několik dní začnou probíhat krvavé a rozhořčené boje. Sověti se snaží dobít Ljuteš a Němci jim v tom protiútoky brání. Pokud Ljuteš padne tak budou mít Rusové vytvořeno operační předmostí. A Ljuteš skutečně padla. Padla i přesto, že generál Hauffe neustále se svým 13. sborem na Ljuteš útočil. Chtěl ji získat zpět a nebo nejméně toto předmostí přehradit.

SU 122.

Tanky T-34/76

Ljuteš Kiev 43

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 08:08

Dněpr 1943 Východní val IV. Č 2.

Díl IV.

Část 2.

Večer 3. října 1943 je polními pojítky svolána do štábu sovětského Voroněžského frontu důležitá porada. Na tuto poradu je povolán jako na „velmi naléhavou“ velitel 5. gardového tankového sboru generálporučík Kravčenko.
To co se na této poradě událo je pro dějiny války na východě důležité a zajímavé. Generálporučík Kravčenko to ve svých statích popisuje takto a my to budeme citovat: „Vatutin a jeho válečný rada Chruščov mě informovali o vydařeném přechodu 240. střelecké divize. Ale Chruščov lil do vína vodu: ‚Vojska na druhé straně řeky vedou těžké obranné boje a mají vysoké ztráty. Je pochybné, zda se jim podaří ubránit ten kousek země na pravém břehu, pokud jim nepřijdou na pomoc tanky.‘ Zde se do věci vložil Vatutin jenž řekl: ‚Bohužel mezi Vaším sborem a Dněprem leží Desna která je zde 300 metrů široká. Postavení mostu by za daného stavu věcí trvalo nejméně 8 až 10 dní. Za 8 dní ale bude pravděpodobně pozdě. Musíme jim pomoci ihned. Váš sbor je nejblíže. Musíte s Vašimi tanky překonat Desnu. Musíte najít brod!“
Kravčenko jen odzdravil, řekl: „Provedu soudruhu vrchní veliteli.“ Okamžitě odjel ke svému sboru, který byl soustředěn v lesích severozápadně od Brovar. Bylo to několik km za řekou Desna.
Události, které nastaly vylíčil ve své zprávě: „Místní rybáři a tankisté 20. brigády věděli o mělkém místě u vesnice Letki. Komsomolci se potápěli, aby prozkoumali dno. Bylo písečné, tedy průjezdné. Ale řeka byla v tomto místě 2 metry hluboká. To přesahovalo brodivost našich tanků T 34. Museli jsme je tedy provizorně upravit. Všechny štěrbiny, věže a klapky na korbě a věži jsme ucpali koudelí a vazelínou nebo smolou a utěsnili naolejovanou plachtovinou. Přívod vzduchu do motoru jsme zajistili z poklopu ve věži. Výfuková roura byla prodloužena nahoru. Brod byl vyznačený dvěma řadami kůlů. Tanky tímto nezvyklým koridorem projížděli na první převodový stupeň. Řidiči jeli naslepo, podle pokynů velitelů, kteří seděli ve věžích.“
Toto hlášení je i v knize „Dějiny velké vlastenecké války“. Ta právem chválí tuto jednotku za její vynikající výkon. Ovšem když se ale v této knize píše: „Ještě nikdy tankové jednotky takovou vodní překážku nepřekonaly jízdou pod vodou.“ Tak toto konstatování platí jen pro Rudou armádu. My jsme si totiž již v pojednání o překonávání řeky Bug 22. června 1941 řekli, že tuto řeku severně od Brest – Litevska překonal německý 18. tankový pluk 18. td generála Nehringa jízdou pod vodou. Tam přece 4 metry hlubokou řeku Bug překonaly německé tanky specielně připravené a vyzkoušené. Jely tehdy zcela poslepu, protože voda se přelila i přes zavřenou věž.
Pojďme však zpět ke Kravčenkově zprávě. Generál pokračuje: „Po překonání Desny sbor rychle postoupil k Dněpru. Jenže tuto řeku z její hloubkou nebylo možné přebrodit. Bylo proto nutné dostat 90 tanků T 34 přes řeku na improvizovaných prostředcích, protože pontony zde nebyly. Operaci jsme provedli se dvěma velkými prámy, které Němci po svém ústupu zanechali u břehu jen lehce poškozené. Na každý prám se vešly 3 tanky. Po 10 jízdách bylo v noci z 5. na 6. října 1943 přepraveno přes Dněpr 60 tanků. Jakmile se dostaly na druhou stranu, byly ihned zasazené do boje. Po 24 hodinách bylo předmostí již 6 km hluboké a 10 km široké.“
Takže to byly tyto tanky generála Kravčenka z 5. gardového tankového sboru, které se staly nejdůležitější součástí sovětské obrany v nástupišti na západním břehu řeky Dněpru. Tyto tanky T 34 znemožnily všem pěším divizím německého 13. sboru generála Hauffeho vymazat ruskou obranu. Tyto ruské tanky pevně držely předmostí Ljuteš. Obrana Sovětů byla pevná a vznikala tak zcela nová situace.
Sověti, její STAVKA totiž chtěla vést hlavní úder přes Dněpr u Bukrina. Vůbec nepředpokládala, že by vedla hlavní úder zde u Ljuteše.
U Bukrinu byly shromážděny 3 silné sovětské armády. Mezi nimi byla i zkušená a dobře vyzbrojená 3. gardová TA generála Rybalka.
Pokyn STAVKY z 29. září 1943 říkal, že to bude právě Rybalko a jeho 3. gardová TA, která bude z bukrinského předmostí provádět obkličovací operaci. Rozbije německou obranu v prostoru Kyjeva, dobije hlavní město Ukrajiny Kyjev od jihu a pak obklíčí celé německé jižní křídlo. Tento plán je přece stále stejný sen Stalina: rozbít a zlikvidovat Mansteinovu skupinu armád Jih.

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 08:09

Dněpr 1943 Východní val IV. Č 3.

Díl IV.

Část 3.

Stalinův sen a rozhodnutí STAVKY začít ofenzívu z Bukrinského předmostí se nedařilo naplnit. Jejich plán Němci pochopili. 24. ts generála Nehringa a 48. ts generála von Knobelsdorffa Bukrinské předmostí naprosto izolovali. 7. td, která sem byla nasazena začátkem října 1943 sice Grigorovku nedobyla, ale dostala předmostí pod úplnou kontrolu. Dokonce útok 112. pd s 2. praporem 258. mech. pluku dobyl vyvýšený terén u Dněpru, jižně od Grigorovky. Němci zde tak Bukrinské předmostí zablokovali. Všechny sovětské pokusy o proražení německé obrany byly zastaveny a sovětská vojska byla vržena zpět. Sověti se totiž 2x během měsíce října pokusili německou obranu na Bukrinském předmostí mohutnými ofenzívami rozvrátit. Vždy to však dopadlo stejně. Letecké útoky Němců a mohutná dělostřelecká palba tyto ofenzívy utopila v krvi a Sověti byli vrženi zpět do předmostí.
I nejdůležitější kniha sovětských historiků „Dějiny velké vlastenecké války“ říká: „Průběh bojů (v Bukrinském předmostí) ukázal, že se zde dalo jen stěží počítat s rychlým úspěchem.“
Když si to přeložíme, znamená to vlastně ohromný obranný úspěch německých sborů.
To vše tedy zapříčinilo, že někteří sovětští velitelé začali přemýšlet i proti plánu STAVKY.
To v té době nebylo jednoduché. Stejně jako u Němců o všem rozhodoval Hitler – u Sovětů u STAVKY vždy rozhodoval Stalin. Proto i zde vývoj této změny plánu je zajímavý a my si ho popíšeme.
Maršál Grečko (v popisovaném období zástupce generála Vatutina) v roce 1963 tuto změnu plánu ve skvěle napsané studii popisuje: „Válečný rada frontu hlásil 18. října 1943 vrchnímu velení (STAVKA), že na předmostí Ljuteš, severně od Kyjeva, zlomila 38. armáda odpor nepřítele a že tam existuje možnost rozšíření úspěchu. On však nemá k dispozici potřebné síly. STAVKA ale na tuto důležitou informaci vůbec nereagovala!“
Pro úplnost si zde řekněme, že 20. října 1943 byl Voroněžský front generála Vatutina přejmenován na 1. ukrajinský front.
Po několika dnech, po 18. říjnu 1943 píše opět válečný rada teď již 1. ukrajinského frontu do STAVKY: „Existuje dobrá šance, dosáhnout z předmostí Ljuteš rozhodujícího úspěchu, avšak bylo by nutné přesunout jednu tankovou armádu.“
Tady již je zřetelnější, co Vatutin zamýšlí – pryč z Bukrinu – zde se nedá postoupit – přenést těžiště ofenzívy do Ljuteše.
Jak jsme již řekli, u Stalina i u Hitlera bylo těžké přesvědčit je o změně plánu. Konstatujme zde, že generálové to měli u obou diktátorů těžké.
Veškeré podklady, které jsem prostudoval neříkají přesně co Stalina přesvědčilo. Jestli to byl 1. ukrajinský front, Vatutin, Chruščov a Grečko. A nebo jestli nejednali tito generálové na vlastní pěst – tomu já nevěřím – Stalin musel stejně souhlasit.
Grečko dále ve své studii píše: „Válečný rada frontu se rozhodl přeložit těžiště ofenzívy z Bukrinu do Ljuteše. To znamenalo, že z předmostí Bukrin musela být stažená celá 3. gardová TA, několik střeleckých sborů a hlavní síly dělostřelectva a všechny tyto síly přemístěny do zhruba 200 km vzdáleného prostoru Ljuteš. Byla to těžká a odvážná akce, poněvadž při ní bylo třeba překročit 2x Dněpr a 1x Desnu. A to všechno v blízkosti nepřítele, který ovšem nesměl nic zpozorovat, protože operační překvapení bylo alfou a omegou celé věci.“
Grečko tak odhaluje úplně nové schopnosti sovětské vojenské doktríny, ta se takto poprvé ve ww2 vzdává tvrdošíjně přijatého provádění jednou přijatého rozhodnutí a to bez ohledu na případné ztráty. Do vojenské strategie a taktiky SSSR tak vstupuje něco nového.
Vatutin a Grečko začínají používat Mansteinovu teorii a nyní již praxi – pohybu velkých tankových svazů při ofenzívě. Byl to první velký krok k moderní vojenské strategii v Rudé armádě.

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 08:10

Dněpr 1943 Východní val IV. Č 4.

Díl IV.

Část 4.

Je jasné, že k moderní vojenské strategii patří i umění maskování nástupu vojsk a klamání nepřítele. Až budeme popisovat operaci „Bagration“ do celé šířky rozvinu jak sovětská armáda toto umění zvládla a co všechno to obsahovalo. Zde si jen řekněme, že Vatutin s Grečkem se při této operaci ukázali jako mistři „Maskirovky“.
Grečko přímo říká: „Přeskupení začalo v noci na 26. října 1943. Svazky 3. gardové TA, 7. dělostřeleckého sboru, 13. střeleckého sboru a dalších vojenských jednotek opustily předmostí (Bukrin). Liják, který je zahalil, zabránil prozrazení přesunu, a také tlumil hluk. Vojska se shromáždila na druhé straně řeky. Ve dne odpočívala a v noci pochodovala. Přesunovala se po čtyřech pochodových osách podle fronty. Za 7 dní to vojáci dokázali.“
Sověti prováděli rafinované utajení. Samozřejmě pochodující svazky nesměly vést žádný radiový provoz. Radisté a jejich přístroje z 3. gardové TA zůstali na Bukrinu a čile mezi sebou komunikovali.
Tanky, děla a auta nahradily makety. Makety vypadaly tak věrohodně, že je německé letectvo 2x během konce října 1943 bombardovalo. Sověti prováděli neustálé útoky na německou obranu, takže to vypadalo, že začíná nová ofenzíva u Bukrina. Chtěli zabránit, aby Němci přesunuli vojska jinam. To se podařilo, protože sem Němci neustále přisunovali další rezervy.
Sovětští ženisté budovali přes Dněpr další klamné mosty. Ty měly přesvědčit Němce, že Sověti pokračují v neustálém přísunu sil k ofenzívě.
Toto klamání a matení se skutečně podařilo. Manstein nejenže žádná vojska z Bukrinu nestáhl, ale naopak stále je posiloval.
Můžeme si tak říct, že Bukrinská lest, patří mezi největší a nejdůležitější válečné lsti ww2 na východě, ale i celé války.
Zařadila se mezi takové lsti jaké použil polní maršál Montgomery 2x. Jednou v Severní Africe u El Alamejnu, kdy zamaskoval klamnými objekty na jihu svůj útok na severu. Podruhé spolu s Eisenhowrem, to bylo ve velkém při invazi do Evropy, kdy klamnými objekty v Anglii Hitlerovi předstírali, že připravují invazi jinde než v Normandii. Přinutili tak Hitlera, že držel tankové jednotky dál od pláží – nevěděl tak - na sever nebo na jih.
Německé prameny a západní historici tvrdí, že přeci jen si Němci něčeho všimli. V hlášení generála Hotha se totiž říká: „Velké sovětské tankové svazky překročily řeku Desnu a směřují na sever. Špatné počasí však znemožnilo start průzkumných letounů.“ A tak je tam jen poznámka: „Pozici nebylo možno zjistit.“
Je z toho patrné, že Hothův průzkum soustřeďování motorizovaných svazků Sovětů v prostoru Ljuteše zjistil. Hoth chtěl dokonce do tohoto prostoru zasadit své tankové svazky a soustřeďování rozbít. Ovšem Hitler s tím nesouhlasil.
Ljuteš tak byla napěchována sovětskými vojsky a zbraněmi a vše se připravovalo na mohutnou ofenzívu. Probíhaly zde přípravy bez přerušení a v utajení.
Na začátku listopadu zde byly shromážděny tři sovětské armády a jeden tankový sbor. Východně od řeky ještě stál jezdecký sbor.
Sovětům se zde podařilo nebývalé soustředění dělostřelectva. Grečko říká: „2 000 děl a minometů a 500 raketometů bylo v předmostí připraveno k boji. Tím bylo na 6 km širokém útočném pásmu 38. armády dosaženo hustoty dělostřelectva více než 300 hlavní na 1 000 metrů. Tedy 1 hlaveň na každé 3 metry. Na východě se ještě nekonal útok, který by se opíral o tak silnou koncentraci dělostřelectva.
Sovětské ozbrojené síly v Ljutešském pásmu průlomu měli nad německými silami obrovskou převahu – pěchota 3x, dělostřelectvo 4,5x a tanky 9x.“
Co bylo v plánu, že byla soustředěna taková síla?
Bylo to dobytí Kyjeva, tentokrát od severu, mělo to být rozbití německé 4. TA, obsazení dopravních uzlů na západ od Dněpru včetně Žitomiru, Berdičeva a Vinnice, potom se stočit na jih k obklíčení a zničení celého německého jižního křídla! Tak to by byl tedy skutečně mohutný úder! Jaký bude mít úspěch? Podaří se tentokrát Stalinovi to o čem od Stalingradu sní a o co se stále pokouší?
Tak o tom Dněpr 1943 Východní val V.

Ralph Kerr · Příspěvek od **Ralph Kerr** » 20/6/2006, 15:33

Přídavek

generál A.G. Kravčenko

Šéf ukrajinských bolševiků, Nikita sergejevič Chruščov mluví k mužům povolaným do Rudé armády - levobřežní Ukrajina, říjen 1943

Popis přechodu řeky Desny

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 16:28

Některé citace se shodují a nebo jsou stejné v novinách, jako v jejich Ruské bibly - "Velká vlastenecká válka ", kdybys sem ty noviny nedal, nevěřil bych tomu. Dělám vše svými slovy ze čtyřech pramenů a ty noviny jsem nikdy neviděl. Dokonce jsem zjistil, že to citují i jejich maršálové Žukov, Vasilevskij a Jeremenko ve svých memoárech, tedy nejen novináři. Ti novináři byli až třetí, kdo se k těm pramenům dostal.
Jo jinak díky, je to zajímavé srovnání.
Já mám ještě německé a anglické prameny a ty také citují i když ne doslova oficielní ruské historické prameny -" Velká vlastenecká válka."
Alespoň něco si potvrzujem - že to asi tak bylo!
Dněpr bylo vždy mé hoby a tak mám i spoustu výpisů a popisů od různých autorů z různých období, a u všech je vidět stejné nebo podobné popisy.

jeikob · Příspěvek od **jeikob** » 20/6/2006, 17:12

nevyšla náhodou velká vlastenecká válka v 8O.letech.jako takový tlustý paperback.dá se sehnat po antikvariátech?

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 18:04

Ano vyšla, jako druhé vydání s mnoha opravami, první je s mnoha patetickými výlevy. Ale v tom Antikvariátě to nebude jednoduché. Zkus to!

Ralph Kerr · Příspěvek od **Ralph Kerr** » 20/6/2006, 18:15

Není to z novin, ale z tohodle....

Můj pramen

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 18:19

No tak to máš dobré, ale taky všemu nevěř, oni zkreslují i v této bibly. Já ověřuji nejméně ve dvou raději třech pramenech. A teprve v konfrontaci s dalšími prameny to pálím svými slovy.

Ralph Kerr · Příspěvek od **Ralph Kerr** » 20/6/2006, 18:20

Umím číst mezi řádky...některá tvrzení jsou opravdu lahůdky....

Příspěvek od **michan** » 20/6/2006, 18:25

Jo jasně - ono právě je asi dobře do toho i ten pohled z té německé strany. Té ruské si všichni dříve narození užili, a jak se říká pravda je uprostřed. Ale i to, že pohled z německé strany je u nás málo znám, je asi dobře , aby zde byl prezentován.
Nejvíce mě začala ww2 na východě bavit , když byla právě možnost konfrontace obou stran - německé i ruské. Teprve tato konfrontace dává ten správný pohled oprostěný od balastu patosu.

Rendy · Příspěvek od **Rendy** » 22/6/2006, 18:22

Ještě se chci zeptat. A co něměcká špionáž. Existovala v té době. Němci neměli na východní straně nějaké špicly? Jak mohli němci přehlédnout, že rusové přepravují přes Dněpr tanky? To už můselo nějakou chvíli trvat. Musel to být pro němce šok, když na ně pak ty tanky zaútočily.

Příspěvek od **michan** » 22/6/2006, 20:50

Tak s těmi německými špiony tě moc nepotěším. Oni totiž skoro žádní za ruskou frontou nebyli. Jestli trochu znáš komunistické uliční výbory a sílu ruské KGB, tak pochopíš, že to němečtí špioni v ruském týlu neměli lehké, spíše řeknu, rychle byli pochytáni i na upozornění lidí.
Němci měli výbornou odposlechovou službu, ze které čerpali nejvíc informací. To ale zde u Dněpru zrovna v rámci " Maskirovky" sověti popisovanou metodou obešli( nechali radisty 3. gardové TA na místě, aby se čile bavili dál o ofenzívě u Bukrinu).
Další metoda zpravodajských zpráv Němců byla letectvo - všiml jsi si při četbě, že pršelo jako z konve - letadla tedy nelítala.
Další zpravodajská metoda - vysazování průzkumných parašutistických oddílů velikosti 8 -10 mužů za ruskou frontou v té době také z důvodů počasí nešla.
Proto všechny prameny, které jsem o Dněpru, ofenzívě z těchto předmostí získal říkají, že Němci měli minimálně informací a já je popsal, pokud jsi to dobře četl.
A tak správně říkáš, byl to pro ně šok - Čekali to od Bukrinu a přišlo to od Ljuteš o 120 km severněji.
Musíme si zvykat, teď budou Rusové překvapovat Němce - do roku 1943 to bylo opačně.

Rendy · Příspěvek od **Rendy** » 22/6/2006, 23:11

Pokud bych byl na straně němců, tak měli trochu smůlu. Když budu na straně rusů, tak měli trochu štěstí.

Příspěvek od **michan** » 22/6/2006, 23:26

Je to lidská přirozenost - někam se přiklonit. Já se snažím jen vystihnout co bylo na, té nebo oné straně z vojenského hlediska zajímavé. Ofenzíva samotná bude v Díl V. A Dněpr bude ještě chvíli pokračovat, jenom se přesuneme více na jih na přístupy ke Krymu.
Hodně se dozvíme o " Maskirovce" o tom jak dovedli Sověti klamat a připravovat ofenzívy až budu popisovat přípravu operace " Bagration". Tam bude o tom nejméně jeden velmi zajímavý díl.

MMewerik · Příspěvek od **MMewerik** » 5/1/2011, 17:48

Jsem tu novej a tolik informaci kolik jich je tady je uzasna. Docitam se zde o tolika novych informaci ze nemohu odtrhnout oci od monitoru. Zasnu nad foto dokumentaci a nad podrobnyma planama a nakresama. Lidi jste uzasny.

MMewerik · Příspěvek od **MMewerik** » 6/1/2011, 08:13

Nekdo se tu ptal na boje v Bagrationu neco o tom vim a zatim vlozim jen foto po boji u Bagrationu

Příspěvek od **michan** » 6/1/2011, 08:18

Kolego MMewerik,
já vím, že jsi zde nový, ale Bagration je pod Subkapitolou Východní fronta
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=7
a pak pod odkazem Bagration a souvislosti s největší bitvou 2. světové války - zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187

MMewerik · Příspěvek od **MMewerik** » 6/1/2011, 11:56

Dekuji za informace jeste se tu moc neorientuji ani mi nejdou vkladat fota ale snad na to prijdu.Dekuji