Takže, kde začít? Na počátku bylo slovo...no dobře, raději trošku později.
Roku 559 př.n.l. se pod vedením místokrále Kýrose II. Velikého vzbouřila Perská provincie Médské říše, hlavní mocnosti tehdejšího středního východu. Přestože peršané nadále platily daně Médům, započala o 9 let později proti nim Médská válečná výprava. Drancovačně-znovudobývací nájezd roku 550 př.n.l. vedený Médským králem Astyagsem byl však odražen a médský král vlastní šlechtou zajat a vydán Kyrosovi, který se stal vládcem znovusjednocené, tentokrát Perské říše (relativní blízkost obou vládnoucích dynastií umožnila tuto naprosto hladkou výměnu dynastií na trůně. Každopádně znovusjednocení celé říše netrvalo Kýrosovi ani rok.)
Z vnějšku se asi mohlo jevit, že v říši zavládl zmatek. Toho se rozhodl využít Lýdský král Kroisos a v létě 547 př.n.l. Perskou říši napadl, hnán vpřed i (tradičně Delfsky obojakou) věštbou, že pokud překročí hraniční řeku Halys, zničí tím velkou říši. Peršané ovšem jeho útok odrazily. Kroisos se na to stáhl zpátky do hlavního města Sard a na zimu rozpustil dle válečných zvyklostí armádu. Kýros ovšem neviděl důvod, proč by měl učinit totéž a nepokračovat dále. Když se proto uprostřed zimy 547/546 př.n.l. objevila perská vojska před Sardami a zahájila útok, město se vzdalo po pouhých 14-ti dnech obléhání. Lýdská říše se stala provincií Perského impéria. Řecká pobřežní města se dostala do formálního (tehdy dost volného) područí.
Kýros následně odvedl armádu na dobyvatelskou výpravu do střední Asie, kde si podmanil postupně přibližně území dnešního Afgánistánu a východního Iránu. Pak zamířil zpět na západ.
Roku 539 př.n.l. vstoupila jeho vojska otevřenými branami (otevřenými vlastními obyvateli, nespokojenými s dosavadní vládou Babylonského Nabodiuse) do legendárního Babylonu a ovládla tak (a z historie vymazala) Babylonskou říši (zahrnující Babylonii, Sumer, Asýrii, Levantu a Palestinu).
Když o 10 let později za tažení proti Skythům Kýros II. zemřel, zanechal po sobě svému synovi Kambýsovi II. do té doby největší říši, jaká spatřila světlo světa. (viz mapa 1)
Jeho syn pokračoval plně v politice svého otce. Roku 525 př.n.l. byl anektován Egypt až po první peřej a Libie až do oblasti dnešního Bengazí. O moc více času se mu ovšem nedostalo. Když v březnu 521 př.n.l. zemřel, vypukly v říši dynastické boje.
V nich postupně zvítězil Dáreios I. (Veliký?) V roce 519. uspořádal výpravu proti Skythům v oblasti na východ od Kaspického moře (tzv. Skythové se špičatými čepicemi), které porazil a donutil je platit mu symbolický tribut 25 chlapců a 25 dívek ročně. Pak, stejně jako jeho dědeček odvedl vojska na východ, kde prorazil až do údolí řeky Indus, které dobyl. Perská veleříše a její mnohonárodní vojska se zdála neporazitelná.
Roku 513 následovala další výprava proti Skythům, tentokrát z oblastí černomoří. Cíl? Dunaj, Thrákie a Transylvánie. V létě roku 513 př.n.l. se tak obrovské vojsko, doprovázeno mohutnou flotilou z fénických a řeckých měst pohnulo směrem k Bosporu, kde byl urychleně dobudováván pontonový most a následně přešlo přes Hellespont do Evropy. Makedonie, Thrácká království a všechna řecká města v oblasti uznala Perskou nadvládu. Thrákie a Makedonie se staly dalšími satrapiemi. Vojsko následně za pomoci dalšího mostu a řecké flotily překročilo Dunaj a vtrhlo do stepí nad ní. Skythové ovšem odmítli bojovat, uplatnili taktiku spálené země a jelikož neměli ani centrum, na které by se dalo zaútočit, byla po několika měsících sice obrovská, ale vyčerpaná a demoralizovaná armáda donucena k ústupu. Chybělo málo a celá Perská moc mohla být zničena. Zachránily ji dvě věci: 1) Armáda se vracela po stejné cestě, jakou do "Skythie" vtrhla, tedy po vypálené stepi, s čímž Skythové nepočítali a 2) Paradoxně sami Řekové. Přestože uplynula doba vyměřené samotným Dareimem, do kdy mají počkat u mostu přes Dunaj, přestože jim sami Skythové (kteří dorazily k Dunaji první) "radily", ať most zničí a přestože Militiadés radil to samé a podnítit vzpouru proti Persii, Řekové zbourali pouze tu část mostu, která ústila do stepí (a následně poté co dorazila vojska ji znovu postavili) a vytrvali až do příchodu perské armády. Větší část Perské moci byla zachráněna. Řekové si tak v podstat sami pod sebou podřezali větev. Peršané nyní měli na severu přímé pevninské předmostí, ze kterého mohly kdykoliv zaútočit přímo proti samotnému Řecku. Kruh se začal hrozivě uzavírat.
). A co se týče těch zesílených či zeslabených křídel a středů- jeden z klasických případů zeslabeného středu se týká zrovna bitvy u Marathonu. Už se moc těším!!!
