Kameněc - Podolskij 44 II. Č 1-4

[michan]

Kameněc - Podolskij mapa






Kameněc – Podolskij 44 II. Č 1.-4.

Díl II.

Část 1.

Aby polní maršál Manstein mohl tuto operaci dovést zdárně dokonce musí vybojovat bitvy dvě. První bitva a také těžká je se svým nadřízeným Adolfem Hitlerem. Až ta druhá bitva je s rozjetou, stále lepší sovětskou armádou.
Nejprve tedy projedná s generálem Hube velitelem 1. TA v obklíčeném kotli, aby se zbavil všeho nadbytečného a aby jeho vojska byla připravena k operační pohyblivosti. Německá armáda v kotli tím, že se zbaví přebytečných týlových vozidel, ušetří i PHM pro tanky a SHD. Týl armády se tak musí zbavit některého materiálu a zásobovacích vozidel. Jsou páleny i všechny spisy, které vozí štáby v mnoha vozidlech.
Tím se podaří to, že 1. TA generála Hube udrží pohyblivost. Jednotlivé tankové skupiny spolu s SHD pak neustálými protiútoky zatlačují Sověty zpět. Daří se jim i zmařit sovětské pokusy o rovnoběžné pronásledování na severu kotle, stejně tak jako i na severozápadě. Tanky a SHD musí hospodařit s municí. Stejně tak i pěchotní munice je kontrolována. To vše proto, že letecké zásobování je v tomto špatném počasí nedostatečné.
Takto se však dlouho bojovat nedá. Vzhledem k situaci na bojišti musí padnout to nejdůležitější rozhodnutí: kdy a kam provést únik z obklíčení.
A to je ta první bitva polního maršála Mansteina. Vzhledem k tomu, že byla nejen těžká, ale i poslední, kterou tento vynikající stratég a skvělý válečník podstoupil probereme si ji obsáhleji.
V březnu 1944 řídil Adolf Hitler operace na všech válečných bojištích z „Orlího hnízda“ na Berghofu. V té době měl velké starosti s bojišti na evropském jižním křídle. Německá situace není klidná ani v Bulharsku, Rumunsku a především v Maďarsku. Hitler je neklidný, cítí blížící se katastrofu.
Na Mansteinův požadavek z 23. března 1944 odešle Hitler dne 24. března 1944 z Berghofu tuto odpověď: „1. TA drží svoji frontu na Bugu a vlastními silami si vybojuje odříznutá týlová spojení.“
Když polní maršál Manstein dostane tento telegram ve Lvově třese se zlostí a jen zakleje: „To je Stalingrad, cesta do zkázy.“
Okamžitě se ve 13 hodin 24. března 1944 spojí s Berghofem, kde je u telefonu generál Zeitzler, náčelník generálního štábu. Okamžitě mu říká: „Rozkaz k udržení a současnému uzavření velké mezery ke 4. TA je neproveditelný. Oznamte vůdci, že vydám 1. TA rozkaz k úniku, pokud nedostanu do 15 hodin závazný příslib, že budou přisunuty síly pro osvobozovací operaci.“
To je ultimátum! Je to jasná výhrůžka adresovaná Hitlerovi, že jeho polní maršál odmítá poslušnost.
V 15 hodin z Berghofu – nic.
Čas běží. Běží proti 1. TA. Běží pro Žukova.
V 15 hodin 30 minut formuluje zástupce velitele skupiny armád Jih předběžný rozkaz 1. TA k úniku. Maršál Manstein již 23. března 1944 změnil dosavadní úkol 1. TA generála Hubeho tak, že má navázat spojení se 4. TA nikoliv na jihu, ale na severu. Zjednodušeně řečeno cesta obklíčených jednotek nebude na jih, ale na západ (severozápad).
V 16 hodin 24. března 1944 sděluje telefonem z Berghofu důstojník operačního oddělení: „Vůdce souhlasí, aby si 1. TA vybojovala dotyk na západ, avšak i nadále požaduje, aby bránila svoji dosavadní frontu.“
Polní maršál ke svým podřízeným konstatuje: „To je gumová odpověď. Uniknout a přitom se přesto udržet. Rád bych věděl, jak se to dělá.“
Je to podobný postoj na kterém ztroskotala 6. armáda u Stalingradu. Hitler i zde chce opakovat tuto chybu s 1. TA.
Ovšem Manstein je pevně rozhodnut se proti tomu všemi silami vzepřít. Spojí se s Zeitzlerem a řekne mu: „Rozkaz vůdce je neproveditelný. Cožpak je to tak těžké pochopit?“
Náčelník generálního štábu Zeitzler odpoví: „Pro mne ne, ale vůdce si ještě neuvědomil vážnost situace.“
Manstein odpoví: „Ach tak, potom přijmu taková opatření, která situace nutně vyžaduje.“
Již v 17 hodin 35 minut 24. března 1944 vydá polní maršál Manstein dálnopisem číslo 58683/10 1. TA předběžný rozkaz k průlomu na západ.“
Po 18 hodině se o něm dozví Hitler, žádné hrozby do Lvova nevyšle. Oznámí svému adjutantovi Schmundtovi – „Pošlete Mansteinovi „ein Ding“, že se má zítra dostavit k poradě o situaci!“
Hitlerovo „ein Ding“ – věc – je označení pro radiogram. Do Lvova dorazil v 19 hodin 30 minut a zněl: „Vůdce nařizuje polnímu maršálovi von Mansteinovi, aby se zítra, 25. března dostavil k poradě na Berghof.“

[michan]

Kameněc – Podolskij 44 II. Č 2.

Díl II.

Část 2.

Mansteinova první bitva – tehdy netuší, že poslední – začíná 25. března 1944 v Hitlerově berghofském salonu. Kulisu jim tvoří hory a zalesněná krajina. Manstein podstupuje s Hitlerem bitvu o záchranu či zkázu 22 divizí s více než 200 000 muži. Náčelník štábu skupiny armád Jih rozvine na velkém mapovém stole u okna mapy ze kterých polní maršál Erich von Manstein vysvětluje Hitlerovi situaci. Z Mansteinovy logiky a preciznosti vyplyne tento požadavek: 1. TA prorazí svými tankovými silami na západ přes dvě sovětské armády (sovětská 1. TA a 4. TA) a vybojuje si spojení se 4. TA. Samozřejmě si s sebou přivede i východní a severovýchodní frontu (německá vojska, která stojí proti Sovětům na východě a na severovýchodě). Ovšem tato operace se může podařit jen tehdy, pokud německá 4. TA zaútočí vstříc 1. TA. 4. TA tudíž bude muset překonat bojem 80 km Sověty obsazeného území. 4. TA nyní vede těžké boje v prostoru Tarnopol, proto bude muset být posílena nejméně jedním tankovým sborem.
Hitler pozorně poslouchal nad mapou. Potom řekl: „A odkud mám vzít síly. Ve Francii se blíží invaze, tam nemohu postrádat ani jediný prapor. V Maďarsku probíhá kvůli Horthyho neprůhlednému postoji vojenské obsazení země. Odtud také nemůžu vzít ani jediný pluk, pokud se nechci vystavit nebezpečí, že se stane nějaké svinstvo a Horthy odpadne. A poněvadž sám říkáte, že únik se může podařit jen tehdy, když 4. TA zaútočí vstříc čerstvými silami, nemá to žádnou cenu. 1. TA zůstane tam, kde je, a sama si vybojuje svá týlová spojení. Jiná možnost není.“
Hitler mluví rozčileně a tvrdě. Zasáhne maršála výčitkami – kvůli používání záloh, kvůli jeho neustálým požadavkům na vytváření těžišť, kvůli ústupovým operacím. Říká: „Chcete stále jen operovat. A přitom pořád ustupujeme.“
Rozčílí se i maršál a přijme Hitlerovu výzvu. Po chvíli se Manstein zklidní a chladně k Hitlerovi hovoří: „Vy, můj vůdče, nesete vinu za tento vývoj. Již 8 měsíců stavíte naše síly na jižním křídle před operačně neřešitelné úkoly. A nedal jste mi pro ně ani dostatečné náhrady, ani volnost pohybu. Kdybyste to udělal, nemusel byste nyní bědovat nad katastrofální situací. Ta jde výhradně na vaše konto.“ A ještě než Hitler může odpovědět Manstein pokračuje: „Ale tato následná diskuze situaci také nezmění. Musím dát ještě dnes 1. TA rozkaz k úniku z obklíčení, jinak je ztracená. Žádám o Váš souhlas.“
Ještě než může do rozhovoru zasáhnout náčelník generálního štábu Zeitzler, aby ho zmírnil, Hitler řekne: „Nemohu vám dát souhlas, o dalších otázkách si promluvíme na večerní situační poradě.“ Rozejdou se.
Manstein odejde do zimní zahrady, tam přistoupí ke generálu Schmundtovi, adjutantovi a Hitlerovu vojenskému důvěrníkovi, kterému řekne: „Sdělte vůdci, že může velením skupině armád pověřit někoho jiného – pokud si myslí, že s mými názory nemůže souhlasit.“ Potom Manstein odejde do „Berchstesgader Hofu“ kde bydlí. Sotva se dostane do pokoje, zvoní telefon. Volá generál Busse ze Lvova. Jsou zde nepříjemnosti s generálem Hubem. Generál Hube chce povolení k úniku, ale ne na západ, nýbrž na jih. Chce přes Dněstr, kde jsou v úseku zhruba 100 km v sovětské frontě podél řeky jen slabé sovětské průzkumné síly. Hube uvádí i další závažné důvody. Již 24. března 1944 totiž nařídil ve smyslu Mansteinova předběžného rozkazu, průlom severně od Dněstru na západ a současně uvolnil síly ze severu a východu. Ale právě 25. března 1944 se situace zhoršila. Sovětům se podařil hluboký vlom jihozápadně od Proskurova. Sověti rychle získali prostor na jih a odřízli části 59. sboru a 3. ts. Nyní již Sověti ohrožovali město Kameněc – Podolskij a Chotin a blokovali ústupovou silnici na západ. S Hubem souhlasí i jeho náčelník štábu plukovník G. Carl Wagener. Všichni společně říkají, že když zasadili severně proti Sovětům uvolněné síly ze severu a východu je průlom na západ příliš nebezpečný. Lépe se jim jeví s menším rizikem ústup na jih. Hovoří proto i že u Dněstru jsou shromážděné všechny ženijní prapory a mostové kolony. Toto vše telefonuje generál Busse Mansteinovi.
Je to velice lákavé, stáhnout bez bojů odříznuté armády přes ještě volný Dněstr. Je to určitě snadnější, než unikat za bojů na západ. Tady se bude muset překonat několik řek a dvě sovětské elitní armády. Z Hubeho přání je jasně patrné, že nechce dopadnout jako vojska u Korsuň – Ševčenkovského kotle, která tehdy viděl z pohledu 1. TA. Nechce dopadnout stejně.
Generál Hube však nezná vývoj velké situace. Tu zná Manstein.
Kdyby totiž 1. TA ustoupila na jih, pak by se mezera mezi ní a 4. TA ještě zvětšila a Sovětům by se definitivně otevřela cesta do Haliče. Sovětům by stačilo jen jet. Manstein to ví.
Ale Manstein ví i víc. Ví, že Žukovovy a Koněvovy čelní tankové síly již 25. března 1944 stojí také jižně od Dněstru. A hlavní síly 1. a 2. Ukrajinského frontu sem spěchají spěšnými pochody.
Tak by 1. TA sice unikla obklíčení severně od Dněstru, ale vjela by do jiného, ještě nebezpečnějšího kotle, jehož zadní stěnu by tvořily neschůdné Karpaty.
To je to co genialita Mansteina velmi dobře viděla. Jeho strategické oči také viděly nutnost toho, že se mezera ke 4. TA nesmí ještě víc zvětšit. Málo by byl platný únik 1. TA do bezvýchodného útočiště na svazích Karpat, když by tak Rusové získali možnost nerušeně postupovat přes Halič na Vratislav a Prahu.
Ne, Hube může unikat jen na západ! Cesta povede za bojů přes většinou týlové dvě sovětské armády ( sovětská 1. TA a 4. TA), které postupují na jih. Přinese to sice boj, ale vedle svobody i operační zisk v tom, že Žukovovy armády budou prolomené, odříznuté od svých týlových spojení a ochromené. Hubeho boj o svobodu se stane základem celkového urovnání situace a vzniku nové HBL Němců. To je ta genialita polního maršála Ericha von Mansteina!

[michan]

Kameněc – Podolskij 44 II. Č 3.

Díl II.

Část 3.

Než budeme pokračovat v dalších úvahách a rozhodnutích polního maršála Ericha von Mansteina a jeho prvním boji při noční poradě s Hitlerem, řekněme si co o této situaci říkají východní historici a jejich přední maršálové ve svých memoárech.
Bible Sovětů: „Velká vlastenecká válka“, stejně tak jako východní historici a maršálové Žukov, Jeremenko se shodují na popisu, který nyní řeknu svými slovy.
Sovětská armáda do konce března 1944 obklíčila německé armádě 21 divizí, z toho 10 tankových, 1 motorizovanou a 1 dělostřeleckou. Z východu postupovala sovětská 18. a 38 armáda, aby zničila obklíčené německé uskupení. Části svazků sovětské 1. gardové armády, 4. a 1. TA (mimo 8. mech. sboru) proniknou za Dněstr a odříznou německé armádě cestu na jih. Ovšem sovětská vojska, která operovala na vnitřní frontě (proti obklíčeným německým jednotkám) se k nim přiblíží - k rozhodující bitvě - krajně oslabená. Sovětská vojska jsou bez potřebného množství děl a střeliva, která jsou nutná k boji s obklíčeným nepřítelem. Týl a zásobovací jednotky jsou totiž, kvůli naprosté nesjízdnosti cest, pozadu za útočícími vojsky. Všichni se také shodují na tom, že např. sovětská 3. TA byla předchozími boji s německými tankovými divizemi skoro zničena. Stalin proto rozhodl převést sovětskou 3. TA do zálohy, aby mohla být doplněna tanky. Ale i sovětská 4. TA má málo tanků. Tato 4. TA stojí právě koncem března 1944 proti v kotli obklíčeným jednotkám v prostoru Kameněc – Podolskij.
Východní historici se shodují v tom, že toto oslabení je právě příčinou proč si sovětská armáda počínala špatně při likvidaci kotle. Říkají, že si nepočínali dost rázně v ničení nepřátelských skupin.
Rád bych zde nyní citoval Žukova – stejný popis je i u ostatních autorů a historiků. Žukov když uvažuje o této operaci po válce říká: „Když tak dnes celou tuto operaci rozebírám, dospívám k závěru, že 1. TA měla zamířit z prostoru Čortkova a Tolstého na východ a udeřit na obklíčené uskupení. Avšak tehdy jsme měli z různých zdrojů věrohodné zprávy, že se obklíčený nepřítel rozhodl podniknout průlom jižně přes Dněstr v prostoru Zaleščiků. Takové rozhodnutí vypadalo velmi pravděpodobné a logické.
V tomto případě mohl nepřítel po překročení Dněstru obsadit jižní břeh řeky a vybudovat tam obranu. Přispívala k tomu ta okolnost, že se pravokřídelní 40. armáda 2. Ukrajinského frontu 30. března 1944 stále ještě nedostala k Chotinu.
Předpokládali jsme, že za těchto okolností bude nutné, aby 1. TA po přesunu svých hlavních sil přes Dněstr obchvátila nepřítele z větší hloubky (to je ta velká sovětská chyba) a obsadila prostor Zaleščiki – Černovcy – Kolomyja. Ale když se velení německé skupiny armád „Jih“ dozvědělo (v dalším popisu zjistíme jak se dozvědělo), že sovětská vojska odřízla ústupové cesty na jih, nařídilo obklíčeným vojskům probíjet se ne na jih, nýbrž na západ přes Bučač a Podgajcy.“
Prosím zapamatujme si tato slova Žukova – je to přiznání, že se Sovětům operace nezdařila dle jejich představ. Nejen to. Je to hlavně potvrzení geniality polního maršála Ericha von Mansteina od východních historiků, ale i od Žukova.

A nyní se opět vraťme k polnímu maršálu Erichu von Mansteinovi. I zde je si třeba říci, že povrchní kritici maršála tvrdí, že hrál vabank. Pokusíme se dokázat, že ne. Jeho štáb a on sám byli velice dobře seznámeni s celou situací na frontě. Velení skupiny armád Jih provedlo pečlivou analýzu všech dostupných průzkumů. Logicky jim z toho vyšla nevyhnutelnost úderu na západ. Měli přitom i štěstí.
Zpravodajský důstojník štábu skupiny armád Jih plukovník von Blumröder se svojí naslouchací službou zjistil frekvence ruských frontových radiostanic a jeho šikovným analytikům se podařilo rozluštit kód sovětských armádních štábů.
Plukovník Blumröder tak četl všechny rozkazy a hlášení sovětské 1. a 4. TA, které působily v průlomu u Tarnopolu. Tato hlášení prozrazovala směry pohybu, denní cíle a především sílu sovětských tankových svazků. A co bylo ještě důležité? Podařilo se i rozluštit vysílání náčelníka týlu Žukovovy 1. a 4. TA.
Polní maršál Manstein tak 2x denně věděl to samé, co Žukov. Věděl kolik je bojeschopných tanků v armádách a jednotlivých sborech. Prakticky jako kdyby seděl se Žukovem u mapového stolu.
Tyto denní vědomosti, jeho mozek, analýza a syntéza – to byla především záruka úspěchu.
Pro příklad: Žukov nařídil: 1. TA udeří na Dněstr ve směru Černovcy, fajn - Manstein to zaregistroval. Příští Žukovův rozkaz zní: 4. TA vyčká až dojdou její pěší divize. Fajn – Manstein ví – severně od horního Dněstru u ruské 4. TA je slabý bod nepřítele, nejméně do té doby, než se připojí pěší svazky.
A je tedy jasné, že se i ze sovětského radiového provozu dozvěděl, že Žukov počítá s německým únikem na jih, přes volnou zónu na březích Dněstru.
Dokonce bylo z ruských hlášení jasné, že přímo Hubeho lákali. To tím širokým obchvatem na jih a slabou frontou za postupujícími předními voji.
To samozřejmě Manstein postřehl a rozhodl se k úniku na západ, přes veškeré Hubeho námitky.
Polní maršál Manstein ještě jednou v pozdním odpoledni prošel všechny své poznámky a mapy se svým náčelníkem štábu plukovníkem i. G. Schulze – Büttgerem. Náčelník štábu chtěl, aby někdo zaletěl za Hubem do kotle a řádně mu vše vysvětlil. Manstein řekl: „Na to teď není čas, Busse dal Hubemu a jeho náčelníku štábu Wagenerovi jistě dost zřetelně najevo vše, co lze proti jejich zhodnocení situace uvést, a že operace může mířit jen na západ a v žádném případě na jih.“
A tak se asi v 19 hodin 30 minut 25. března 1944 polní maršál Erich von Manstein vydává zpět za Hitlerem na Berghof – na večerní a noční poradu – očekává co přinesou příští hodiny – je připraven na vše.

[michan]

Kameněc – Podolskij 44 II. Č 4.

Díl II.

Část 4.

Po cestě do Berghofu autem si ještě Manstein ujasňuje myšlenky. Připravuje si co vše Hitlerovi řekne. Při ujasňovaní si i probere plán úniku z kotle. Probírá i počasí. Zde v Říši je již koncem března 1944 patrný příchod jara. Ovšem tam, na Ukrajině, kde budou probíhat operace koncem března a začátkem dubna 1944, je již několik dní opět zima. Jsou tam sněhové bouře a nepříjemný mráz. Tentokrát na rozdíl od zimy 1941 pomohou Německu. Sovětská letecká převaha bude v těchto dnech eliminována – sověti nebudou moci létat. Němci budou zásobovat svá vojska letecky v noci, kdy byla dobrá viditelnost a Sověti noční stíhačky nemají.
Manstein ví, že na Hubeho je spolehnutí, má zkušenosti i ze Stalingradu, kde prováděl útok proti vnějšímu kotli. Teď bude útočit z vnitřku kotle. Manstein si probírá: 46.ts, který drží jižní frontu na východní straně kotle musí odrazit všechny pokusy sovětů o obchvat. 3. ts a 24. ts se na východě odpoutá a udeří ve dvou klínech na západ k řece Seretu pak k řece Stryp. Tady je musí již zastihnout osvobozovací útok 4.TA.
Na Berghofu je hned při příjezdu čeká s dálnopisem Hitlerův adjutant Schmundt. V dálnopise stojí:“1.TA znovu požaduje ‚povolení k průlomu jih‘ Průlom na západ kvůli terénu vyloučený.“
Hube opět v 19 hodin 20 minut poukazuje na to, že ho čekají nejen 4 řeky, ale i, že sověti pevně drží hlavní ústupovou cestu. Dále, že se zhoršila ještě víc situace u vojsk, která mají provádět prorážení kotle. Sověti se ze severu do nich vlomili a oni musí urovnat linie. Radiogramem zástupce Mansteina ve Lvově plukovník Busse sděluje, že dokonce Hube vydal svým sborům předběžný rozkaz na jih a že žádá zrušení západ. Hube! Hube! Vojska budou prý postupovat na jih na heslo „Litzmann“ – to chce nyní od maršála Mansteina potvrdit.
Manstein dálnopis bez jediného slova předá náčelníku svého štábu plukovníku Schulze - Büttgerovi a jde k Hitlerovi.
U Hitlera čeká na Mansteina překvapení. Po odpolední poradě ani stopa tvrdosti. Je přivítán po pozdravu, Hitlerovým podáním ruky a Hitler jako vyměněný říká:“ Mansteine, tu věc jsem si ještě jednou promyslel. Souhlasím s Vaším úmyslem nechat 1. TA uniknout na západ. S těžkým srdcem jsem se rozhodl okamžitě posílit 4. TA 2.ts SS s 9. a 10. td SS z Francie a 367. pěší a 100. lehkou pěší divizí z Maďarska, aby bylo možné zahájit úder vstříc Hubemu z prostoru jihozápadně od Tarnopolu.“
Manstein – úžas, úleva. To znamená, že Manstein zvítězil? Hitler se podvolil rozumu?
Manstein v té chvíli neví za jakou cenu se Hitler podvolil a co to bude maršála stát.
Nyní na sobě polní maršál nedá nic znát a dělá vše pro to, aby to vyznělo tak, že celý plán vymyslel Hitler se svým štábem. A že je vše výsledkem Hitlerových pečlivých úvah.
Za pomoci svých map a poznámek polní maršál probere celý plán na záchranu 22 divizí, vysvětlí všechny detaily a pomalu přejde na koncepci toho co bude následovat až se vojska dostanou z kotle.
Hitler s polním maršálem Mansteinem hovoří o nové HBL Němců. Bude vytvořena nová stabilní fronta mezi pripjaťskými močály a pohořím Karpat. K tomu právě dopomůže takto zesílená 4. TA a 1. TA. 8.armáda a 6. armáda budou předány skupině armád „A“. Ty pokryjí Rumunsko. Všechny Karpatské průsmyky pak bude bránit přisunutá Maďarská armáda. Jestliže se tento plán podaří, bude zažehnáno velikánské nebezpečí, které takto celému jižnímu křídlu Německé armády hrozilo. Vše samozřejmě závisí na tom, aby se 1. TA dostala nadcházející operací z kotle. Již odpoledne byly vydány rozkazy k přesunu td z Francie i pd z Maďarska. Prostě jediný způsob jak provést unik z kotle je - Západ! Hube se nesmí vydat na jih! V 00 hodin 40 minut 26. března 1944, nechá polní maršál Erich von Manstein odeslat generálu Hubemu tento radiogram: „ Řešení západ, rozkaz následuje!“
Ve 2 hodiny 50 minut 26. března 1944 předává náčelník štábu plukovník Schulze – Büttger dálnopisem definitivní rozkaz 1. a 4 TA. Pro orientaci je rozkaz předán i 8. armádě. Na západní Ukrajině začíná velký přesun jedné celé obklíčené německé armády více než 100 km na západ za boje, přes 4 řeky.
Unavený polní maršál jede po půlnoci do Berchtesgadenu. Ráno 26. března 1944 letí do Lvova.
Po několika hodinách letu je na svém velitelství ve Lvově a okamžitě odjíždí na velitelství 4. TA ke generálu Rausovi.
O průběhu bojů a následcích si řekne v Díl III.

[elefen]

Walter Waiss ve své kronice KG 27 k situaci na východní frontě (22. březen 1944) uvádí:
Durch den Rückzug aus der Ukraine gerieten durch überlegene russische Kräfte auch größere Kampfverbände, auch Armeen, in so genannte „wandernde Kessel“, wie der Hube-Kessel, Gruppe Beukelmann, Gruppe Maus, Gruppe Golnik, Kampfgruppe Hotin, Gruppe Chevallier, 75.I.D., 18.A.D., 1.Pz.Div., 168. I.D., 82.I.D., 1., 6., 7., 16. und 17. Pz.Div., sowie verschiedene Panzerkorps.
Dále je pak poznámka o leteckém zásobování vojsk:
Versorgungsflug Kampfgruppe Hotin nach Balti (Südausgang Tribudi Quadrat 0979 / 25 Ost).

Nemohu nikde najít něco o zmíněné „Kampfgruppe Hotin“. Víš o ní něco, nebo někdo jiný?