KH-50

[sa58]

Kolohousenky – slepá ulička vývoje obrněné techniky


KH-50

I když nás už Akvaman oblažil „článkem“ o čs. kolohousenkách, přece jen si palba zaslouží trochu obsáhlejší článek o těchto značně nekonvenčních obrněných vozidlech.

Po první světové válce je u nás nastolena otázka směru vývoje obrněné techniky. Kolové obrněné vozidla se příliš nehodí to terénu, pásové vozidla nedosahují odpovídající spolehlivosti. Proto se armáda začíná zajímat o vozidla s kombinovaným podvozkem, které by vyráběl domácí průmysl. Domácí firmy mezitím nakupují v zahraničí licence na výrobu pásových a kolových tahačů. Ty posléze testuje i armáda. Jednalo se o výrobky německé firmy Hanomag, kde po válce působí ing. Vollmer. Ten za války pracoval na vývoji německých tanků.

Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan (motory) byl po válce vyvinut z traktoru Hanomag WD-50PS kombinovaný podvozek – pásy a zvedaný čtyřkolový podvozek. Ten byl v roce 1923 odkoupen čs. armádou za 1.300.000 korun. V důsledku omezení výroby v Německu byly dva prototypy vyrobeny na základě licence u pražské firmy Breifeld-Daněk, která vlastnila licenci na výrobu traktorů. Vznikly tak prototypy označované jako KH-50, tj. kolohousenka s motorem o výkony 50 HP. Jeden prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo, druhý jako dělostřelecký tahač

Zkoušku pod dohledem VTÚ prokázaly nedostatky a KH-50 nedosahovala očekávaných výkonů. Proto bylo v roce 1927 rozhodnuto o úpravách kolohousenky, byl použit výkonnější motor WD-60PS. Ani tato úprava neprokázala při zkouškách nějaké výraznější zlepšení. Proto ČKD v roce 1929 provedla další přestavbu s motorem WD-70 označovanou jako KH-70.

Jak zde bylo již řečeno, vozidla KH měly základ v německém pásovém traktoru Hanomag WD-50PS, který byl doplněn o kolový podvozek. Prototyp KH-50 byl vyroben z obyčejné oceli, na korbě byla umístěna nýtovaná válcová věž. Síla „pancíře“ se pohybovala od 6 do 14 mm. Konstruktéři vycházeli z tehdy nejrozšířenějšího tanku, Renaultu FT-17. Posádku tvořili dva muži, řidič a velitel-střelec ve věži. Prototyp dělostřeleckého tahače měl jen místo pro řidiče.

Podvozek KH-50 tvořili pásy i kola. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky, trvalo to cca 20 minut.

Vozidlo KH-60 se odlišovalo kromě silnějšího motoru jiným krytem motorového prostoru, vzrostla taky celková hmotnost. Převodovka měla již čtyři stupně pro jízdu vpřed a došlo k zvýšení maximální rychlosti.

KH-70 již neslo známky konstrukce ČKD. Byl vylepšen systém zvedání kolového podvozku, stroj má vyšší korbu a novou věž. Nový motor WD-70HP umožňoval zvýšení rychlosti na kolech až na 60 km/h. Vzadu se objevila ostruha pro zlepšení překonávání zákopů. Inovovaný systém zvedání podvozku umožňoval výměnu za 10 až 15 minut.

Ještě něco k výzbroji. KH-50 měl mít ve věži zamontován kanon Škoda ráže 37 mm, popřípadě měl výzbroj tvožit těžký kulomet vz. Š-24 (Schwarzlose vz.24) ráže 7,92mm. KH-60 měl mít ve věži lafetován kanon Vickers ráže 47 mm, popřípadě dva kulomety Š-24.

A celkové hodnocení projektu KH? Zastaralá koncepce která se neosvědčila. Přesto se i po neúspěchu KH snažilo MNO a VTÚ o vyzbrojení čs. armády vozidly s kolohousenkovým systémem Vollmer.



technická data KH-50/60/70:
hmotnost – 7,9/8,5/9 t
délka – 4,5/4,5/5,4 m
šířka kola – 2,39 m
výška kola – 2,53 m
výška pásy – 2,38 m
výkon motoru – 50/60/70 HP
max. rychlost kola – 35/45/60 km/h
max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h
zásoba PHM – 160 l
osádka – 2

---

Použité zdroje:
Pejčor / Pejs – Obrněná technika 6
kolektiv - Umlčené zbraně


KH-60


KH-60 tahač


změna pojezdu

[sa58]

nějaké další obrázky tahačů KH

[michan]

Člověče dobrý. To jsou méně známé pokusy o motorizování armády. Bůď jsem to přehlédl, nebo - moc je neznám! Ono se to asi neosvědčilo ani jako tahač např. děl? Viď. Je o tom něco známo, že by to armáda aspoň jako pár kusů použila?

[sa58]

Člověče dobrý. To jsou méně známé pokusy o motorizování armády. Bůď jsem to přehlédl, nebo - moc je neznám! Ono se to asi neosvědčilo ani jako tahač např. děl? Viď. Je o tom něco známo, že by to armáda aspoň jako pár kusů použila?

O nějakém používání asi nemůže být řeč, všechno to byly prototypy. Ta koncepce byla vcelku o ničem, byla zbytečně komplikovaná. Klasické pásové traktory jsou jako tahače lepší, o nákladních autech nemluvě.

Můžeš se mrknout třeba tady, na TĚCHTO stránkách je solidní přehled předválečné obrněné techniky včetně pásových tahačů.

Jinak dělostřelectvo bylo stále odkázáno z velké části na hypotrakci, tzn. na koně. Armáda počítala z při mobilizaci s civilními automobily.

[michan]

Tak to TĚCHTO - právě znám. Tyto tedy prototypy - jsem tedy asi neviděl, takže ď. Právě předválečně - je vidět to hypo a známé jsou ty obrněné automobily.

[hydrostar]

I když měla naše armáda ve výzbroji jen jeden stroj typu KH-60 a to jen chvíly a později jen jako statickou vyučovací pomůcku v učilišti útočné vozby ve Vyškově, tak ho německé rozpoznávací tabulky uváděly jako aktivní typ ještě v osudovém roce 1938. Takže byli dost mimo.

[Lothar]

Stalo se zažitým klišé, že vojenská vozidla s kombinovaným podvozkem byla "slepou uličkou" v tankovém vývoji u nás. Četl jsem to už tolikrát, že bych tomu sám pomalu věřil. Pokud se na celou záležitost podíváme z pohledu doby a postupné urovně techniky, může věc vypadat podstatně jinak.
První světová válka byla hrůzná díky pozičnímu charakteru bojů- miliony mrtvých byl výsledek. Po jejím skončení pronásledovala stratégy noční můra dalších takových válek s obrovskými ztrátami. Řešením měl být rychlý překvapivý manévr, průlom a likvidace nepřítele... konec konců Blitzkrieg. To co mělo umožnit rychlý manévr vojska a průlom byla jeho motorizace a mechanizace a i nová útočná zbraň - tank. Ovšem ten rychlý manévr se těžko představoval, když nejpokrokovější konstrukce tanku po první válce, francouzský Renault FT 17 se ploužil 7-8 km/h. Aby byl rychle na místě bojiště musela jej sem dopravit železnice (jen do místa kam vedly koleje a pokud nebyly zničeny protivníkovým letectvem) nebo tahač na jehož podvalníku byl tank umístěn. A tady to už není daleko od představy, spojit podvozek tanku s podvozkem kolovým. Taková konstrukce bude sice technicky náročná, choulostivější než samotný pásový podvozek a drahá, ale vždy k dispozici pro rychlou změnu pozice a v konečném důsledku levnější než kombinace: samotný tank a transportní jednotka (tahač s podvalníkem).
Ne nadarmo se v dobovém tisku o československých kombinovaných vozidlech psalo s respektem a rakušáci dokonce přepočítávali za jak dlouho by těmto tankům trvalo, za využití kolového podvozku, dosažení Vídně. KH 70 dokázala po silnici uhánět až 60 kilometrovou rychlostí.
Takže pozvedněme svoji národní ješitnost všichni, kteří jsme si ke jménu přidali naši vlajku a přiznejme, že šlo o technické řešení odpovídající úrovni technických možností pásového podvozku, která po jeho zdokonalení už postupně v druhé polovině 30 let ztratila význam. Ale ve světovém měřítku bylo jedinečné. To o čem se na tomto fóru pánové v případě obrněné techniky bavíme je československá tanková škola, která byla ve své době srovnatelná a často lepší než v takových státech jako USA, Itálie,Francie,Anglie......

[sa58]

Já bych to s tou národní hrdostí zas tak nepřeháněl, stačí se podívat odkud byla zakoupena licence na kolopásové podvozky...

Myšlenka kolopásu není špatná, ale pokud by to byla tak skvělá myšlenka, proč se teda nezavede v dnešní době? Technicky by to bylo jistě zvládnutelné, nikdo ale nevrazí peníze do složitého podvozku.

A že jezdily tanky pomalou rychlostí? Jejich prvotním určením byla přece podpora pěchoty, slovo Blitzkrieg bych v době WW1 raději nepoužíval.

[Milda]

Michane, Sapíku, Hydrostare, měl jsem v práci takovou malou minirozepři! Bavili jsme se o tom, kdy napadlo vojáky zakopávat se do země! V IWW se to dělalo masově, to znamená, že to už někdo, někde musel vyzkoušet ,,na ostro"! Přiznám se, že jsem si vzpomenul i na Řím,když byl obklíčen myslím Vandaly?? Ale to bude asi jiný případ! Zdá se to jako ptákovina ale neznám fakt odpiověď !

[michan]

Nevím jestli zákopy patří zrovna k tomuto tématu, ale budiž.
První zákopové pozice, masově, pro vojáky, jsou známy hodně z války Sever versus Jih - Občanská válka 1861 - 1865.
Tam u Gettysburgu 1863 je použil v obraně Sever.
U Richmondu 1865, je použil Jih.
Ochranné valy a okopy se většinou již od středověku používaly hojně na ochranu dělostřelectva, ale i např Poláci je použili, jako kruhovou obranu pro jízdu a pěchotu v bitvách s ukrajinskými kozáky ve středověku, když byli kozáky silně přečísleni.

[Nelson]

Sakra Michane, předběhls mně .
Taky bych to tipoval na Občanskou válku. Ovšem pořád to byly víceméně ojedinělé epizody. Tehdy se v obraně spíš sázelo na mohutné pevnostní systémy umístěné na strategických směrech (u nás např. Terezín, Josefov, Brno, Olomouc...) Šlo totiž o to, že nikdo nemohl na 100 % odhadnout zda se bitva odehraje na tomhle poli nebo o deset kilometrů dále. Nikdy totiž nešlo o souvislou frontu, armády a armádní sbory byly neustále v pohybu. Navíc pokud by zkušený velitel narazil na neprostupné opevnění nebyl by pro něj většinou problém ho obejít a napadnout nepřítele z boku nebo z týla. Stejně jako se Prusové v roce 1866 vyhnuli Josefovu i Terezínu.

Sice se běžně uvádí, že první zákopovou válkou byla WWI, myslím ale že první skutečnou moderní zákopovou válkou se vším co k tomu patří bylo obléhání Sevastopolu v Krymské válce a potom hlavně obléhání Port Arturu za Rusko-japonské války. Jedním z hlavních důvodů, proč vojáci zalezli pod zem totiž bylo masovější rozšíření těžkého dělostřelectva ale hlavně kulometu.

[Lothar]

Jasně, národní hrdost s kolohousenkou nespojuj. Když píšu o čs.tankové škole mám na mysli lehký tank vz.38 a jeho pozdější varianty, ale hlavně exportní úspěchy tanků Praga( TNH, LTP, LTH, LLT,TNH Sv, AH-IVR, AH-IVSv) nebo Škodovek (Š-II aR a Š-I-d) a to je už pěkná řada.

Fakt je, že to řešení a myšlenka kolohousenky se mi líbí a svoje místo ve vývoji krátce měla. Vždyť v roce 1929 armáda na tento trend navázala a oslovila firmy Tatru (KÚV)a Škodu(SKÚV), aby pokračovaly ve vývoji těchto vozidel bez použití volmerových patentů. U obou firem se na vývoji pracovalo. Řešení systému podvozku bylo u obou firem úplně rozdílné od původních KH: kolový podvozek byl vložen mezi trup tanku a pás, což bylo výhodné z hlediska zranitelnosti té choulostivější části podvozku. Zastavení prací mělo víc důvodů: konstrukce to byla fakt složitá a vyžadovala dlouhý vývoj a pásový podvozek se v té době natolik zdokonalil, že byl schopen vydržet i dlouhé přesuny a nebyl i již tak omezujícím faktorem v dosažení větší rychlosti - to je vlastně důvod proč po tomto řešení už dnes nikdo ani nevzdechne.

Jak tak koukám sapíku na tvoje články, pěkný záběr. Klobouk dolů. Nevíš něco o exportu KH 70 do Itálie a KH 60 do SSSR?

[hydrostar]

Když se podíváš, jak je celá konstrukce vysoká a úzká, tak musíš přinejmenším dojít k závěrům, že tento stroj musel být málo stabilní, byl z dálky viditelný a vevnitř měl málo místa. Jak už bylo dál řečeno, celý převodový systém byl značně složitý a neohrabaný, což vedlo k velké poruchovosti a nesnadné údržbě. V rozkazu o úplném zamítnutí tohoto stroje se mluví o celkové koncepční zastaralosti stroje, protože korba a podvozek vychází z techniky používané v první světové válce a už neodpovídá požadavkům moderního boje.

Jen taková malá poznámka. Daleko účinnější byl systém od pana Christie, který byl dál upraven u sovětských vozidel BT. Zkušenosti s provozem těchto strojů jasně ukázaly, že naprostou většinu času jezdily jen na pásovém podvozku a možnost sundat pásy a jet po kolech byla zanedbatelná výhoda, která se používala jen na opravdu dlouhý přesun a ve cvičném boji nebo dokonce v boji se nikdy neprováděla.

Podle Iva Pejčocha a jeho zahraničních kolegů to s prodejem do Itálie vypadá všelijak. Údajně v dokumentech není jediná zmínka, která by naznačovala tuto transakci. Naopak všeobecně se tvrdí, že tam byl prodán jeden kus KH-70. Ještě před tím se do SSSR dotala dvojice KH-60. Víc dál o nich nevím. Co na to ostatní?

pozn. Udělal sem tu asi tři změny, tak se prosím nedivte.