Kameněc - Podolskij 44 III. Č 1-3

[michan]

Kameněc - Podolskij - kotel





Kameněc – Podolskij 44 III. Č 1-3.

Díl III.

Část 1.

V Díl II jsme opouštěli polního maršála Ericha von Manstein 26. března 1944, když dopoledne po vyhrané bitvě s Hitlerem na Berghofu, přijel na velitelské stanoviště 4. TA, kde její velitel, generál Raus připravuje osvobozovací útok k řece Seret. Generál Raus je se svým štábem velice zaměstnán. Přicházejí zprávy o vlakových transportech z Evropy – přemisťují se td SS z Francie a jednotky z Maďarska. Musí být navedeny do výchozích prostor pro útok a provedeno celkové týlové zabezpečení operace.
Generálu Rausovi dělá starost obklíčená německá jednotka u Tarnopolu. Ta se však musí udržet. Nejprve se musí totiž připravit a provést tento velký útok k řece Seret
V kotli byl již totiž zahájen útok s cílem uniknout. Letadla 4. letecké armády generála Desslocha začínají zásobovat obklíčené jednotky. Velitelem transportních letců je generál Morzik. Ve dnech 26. a 27. března 1944 to ještě skřípe. Ale již další den to jde skvěle. Benzin, munice a potraviny do kotle – raněné a nemocné ven z kotle.

A co Žukov? Tak ten čeká jižně od Kameněc – Podolskij na Hubeho svazky. Chce je rozdrtit a zbytky celého jižního křídla Němců zahnat do Karpat. Je to ale účet bez hostinského.
Žukov je si svou věcí jist. Vrhne celou svoji 1. TA se všemi mechanizovanými sbory na jižní Dněstr. Zaútočí na Černovcy, Kolomyju a Stanislav. Dostane tak velikou část svých sil daleko od fronty kotle.
Katastrofální chyba! Když své síly bude potřebovat na severu – v operačním prostoru – nebude je mít. Budou mimo dosah použití.

A co Hube? Tak ten se svým náčelníkem štábu plukovníkem Wagnerem již pochopili velikost Mansteinovi operace. Nyní generál Hube z obce Dunajevcy, severovýchodně od města Kameněc – Podolskij řídí operaci. Vidí, že se vše vyvíjí dobře.
Skupina Mauss se třemi divizemi se přibližuje k místu kam má dojít vyprošťovací útok 4. TA. Tanky 1.td drží severní rohový pilíř Gorodok. Vojska německého 59. sboru, za nimi na východ, dobyla prostor Frampol – Jarmolincy. A 17. td útočí na jihu na Kameněc – Podolskij.
Letecké zásobování začíná již fungovat skvěle. V kotli pracují tak zvané „ kotlové oddíly“ – určené velitelem shozu. Jsou to vždy 4 muži s vybavením pro označování letišť a míst shozu.
Ve výbavě mají vše potřebné – radiový maják, prostředky pro světelné označení přistávací dráhy a signální munici nejrůznějšího druhu. Každý den pak podle pohybu armády, vyhledají místa pro přistání a shoz – pak zajistí hladký průběh shozu nebo přistání. To je něco jiného než statika u Stalingradu. Pokrok jde rychle dopředu. Všude je řád a organizace – žádné prázdné sliby.
Generál Hube se štábem vědí, že svým jih – západ a zase jih – západ v psychice vojáků a velitelů napáchali v této těžké době chyby. Musí jim dodat sebedůvěru.
A proto 28. března 1944 vydá pro všechny jednotky v kotli rozkaz radiogramem. Ten rozkaz zní:“ 1. TA se probojuje skrz nepřítele a porazí jej všude, kde se s ním setká.“ To porazí jej všude, kde se s ním setká, se všem německým vojákům líbí připomene jim lepší časy a oni jsou opět připraveni se bít. Přestane i reptání. Generál Hube nechá vytvořit dvě únikové skupiny. První – Severní se jmenuje – „ Severní sborová skupina von der Chevallerie „ – má pokrýt severní bok, soustředěnými silami vytvořit předmostí za řekou Zbruč, a pak získat velké přechody přes řeku Seret a tyto přechody pak udržet. Druhá – jižní únikový klín – „ Jižní sborová skupina Breith „ – má přinutit k ústupu sověty z prostoru Kameněc – Podolskij a potom si vybojovat únik přes řeku Zbruč u města Okop.
Po prudké dělostřelecké přípravě za stálé střelby tanků a SHD vyrazí 29. března 1944 severní sborová skupina proti řece Zbruč. Tanky a SHD vestfálské 16. a durynské 7. td drtí sovětský odpor. Za nimi 1.td převezme ochranu nad ustupujícím 24. ts, který ustupuje ze svých východních pozic. Zde to klape.
I útok jižní sborové skupiny jde dobře vpřed. Zde 17. td generála von der Medena a 371. pd udeří na jihozápad. Východopruská ( doplňovaná z východního Pruska) 1. pd a badensko-würtenbegská 101. lehká pěší divize a části td SS „ Das Reich“, které tvoří zadní voj 46. ts, zadržují severní křídlo sovětského Koněvova 2. Ukrajinského frontu. Pod jejich ochranou zde také ustupuje z východu 46 ts.
Celý kotel putuje a mění podobu. Je to stejný pohyb, který byl u Korsuň – Ševčenkovského kotle. Původní osa sever – jih se mění na východ – západ.
To co se jednotlivcům a skupinám zdá jako zmatek, na mapě ukazuje – zázrak operační souhry. Předpoklad je velení a disciplína. To zde je.

[michan]

Kameněc – Podolskij 44 III. Č 1-3.

Díl III.

Část 2.

První útočné operace bojových skupin Němců jsou povzbudivé. Bojové skupině „Chevalerie“ se podaří za řekou Zbruč vytvořit předmostí. Dokonce u Skaly získá po rychlém přepadu nepoškozený most. Prostě podaří se překvapit řídce obsazené sovětské linie. Žukov zde vnitřní prstenec na západě špatně zajistil – očekával přeci útok na jih. Nyní Žukov zuří. Němci zachytili jeho příkazy v radiu i telefonu. „Otočit! Otočit, na sever!“
Žukovovi se podaří dostat z jižního břehu Dněstru do boku německé 1.TA na sever jen jeden sovětský tankový sbor z jeho 1. TA. To je žalostně málo. Nedovolí mu to jak počasí, tak žalostný stav silnic. Sovětům se nedaří dostatečně přehradit přechody přes Zbruč a Seret. Příliš pozdě! Příliš pozdě!
Žukov udělá ještě jeden pokus. Vyzve radiogramem vysílaném v Němčině otevřenou řečí na německých frekvencích, Německé vojáky a jejich velitele, aby se vzdali. Ale první části vysílané 2. dubna 1944 v 10 hodin jsou špatnou Němčinou zkomolené – vyznívá z nich, že všichni co se vzdají budou zastřeleni se svými veliteli. V 11 hodin přijde oprava a ve 13 hodin dodatek, že zastřeleni budou ti velitelé, kteří se nevzdají do večera. To z toho důvodu, že dopustili krveprolití německých vojáků! To je již správnou němčinou, ale mizerným válečným právem! Šaškárna!
Nikdo na to nereaguje.
Německá armáda postupuje kotlem na západ po zledovatělých cestách za hustých vánic. Má to jen jedinou výhodu, ruské letectvo se buď neobjevuje vůbec, nebo jen sporadicky. S tím kontrastuje to co dokazuje Luftwaffe, která ve vlnách zásobuje ustupující německé vojáky. Ve vojenských jednotkách je dostatek PHM střeliva všeho druhu – letci generála Morzika vše v noci vždy přivezli. Noc co noc! Ve dne nic, zásobuje se v noci, kdy je větší světlo než při vánicích přes den a kdy sověti nelétají. Jen potravin je málo a tak se vojáci zásobují tím co zrekvírují. Za oběť padnou i všechny koně, které armáda má.
Bojová skupina „Chevalerie“ přehradí řeku Seret u Čortkova a pokryje severní bok západně u řeky. Zároveň dobije a udrží silnici Čortkov – Bučač.
Zároveň bojová skupina „Breith“ dobije přechody přes řeku Strypu a z jihu otevře přechod u Bučače. Aby byl chráněn jižní bok, jsou zablokovány obranou přechody přes řeku Dněstr. Tam je zničen most.
Historici zde čerpají z líčení zpravodajského důstojníka 16. td majora Udo von Alvensleben, který o situaci při přepadu dvou 60tunových mostů přes Seret, který provedla, ale 1. td 2. dubna 1944 napsal: „ Jde to jako v dobách blitzkriegu. Odvážně. Tvrdě.“
Ovšem podmínky jsou jiné než v roce 1940,41. Posuďme co říká dál: „ Muži mají podrážky přivázané provázky, poněvadž pochod je polovina vítězství. Příděl potravin je více než hubený. Hrst sněhu je často jediné osvěžení. Nejtrpčí je situace raněných. Auta jsou k dispozici jen pro těžké případy. Ostatní, i se zraněními nohou, musejí pochodovat. Mnozí to vzdají. Některé nikdo nenajde a zemřou na rozbahněné cestě nebo je potká ponurý osud zajetí.“ To co je zde napsáno to potvrzují i hlášení ostatních divizí z Hubeho kotle. To není již ta vítězoslavná óda na Německou armádu – zoufalství – a ze zoufalství, hrdinství a nutnost přežít. To je německá armáda 1944.
Již 5. dubna 1944 nastupují i osvobozovací útoky od německé 4. TA. Je to 2. ts SS, který si vyvzdoroval Manstein na Hitlerovi v Berghofu. Dvě divize SS – „Frundsberg“ a „ Hohenstaufen“ s podřízenou 100. lehkou pěší divizí přes bahno a Rusy útočí vstříc Hubeho divizím. Je to 50 km. Dne 5. dubna v poledne obdrží Hube radiogram: „2. ts SS útočí od severu na západ na Bučač, momentálně problémy s mosty“.
No a Žukov? Ten vyhnal svůj 11. gardový ts na sever přes Dněstr. Nyní se snaží napadnout Hubeho jednotky, sborovou skupinu „Breith“ z boku. Jenomže příliš málo a příliš pozdě. Skupina „Breith“ dělostřelectvem a tanky vyřadí 25 T 34 hned při prvním útoku a postupně celý sovětský sbor zničí. Žukov zde zatím víc nemá.

[michan]

Ven z Kotle





Kameněc – Podolskij 44 III. Č 3.

Díl III.

Část 3.

Dne 6. dubna 1944 se proti silné sovětské obraně její 4.TA, i proti sněhu a mrazu prosazují německá rýnsko – vestfálská 6.td z 1TA u obce Bučač. Stejně úspěšně pokračuje útok Hausserova 2. tankového sboru SS, který jim jde naproti. Kolem 17té hodiny 6. dubna 1944 zlomí 10. td SS „ Frundsberg“ odpor sovětů a vjede do města. O chvíli později si podávají jednotky SS a 6. td ruce. Je opět navázáno spojení, které bylo 14 dní přerušeno. Kotel s 200 000 muži Německé armády je rozbit. Past Stalina a Žukova je zničena.

Muž, který vše vymyslel, naplánoval a provedl však už nepřijímá vítězná hlášení.
Polní maršál Erich von Manstein byl propuštěn. Nejlepší strategický mozek východní fronty ww2 musí odejít do ústraní.
Dne 30. dubna 1944 – když je jasné, že se operace daří a je jisté, že se podaří – si jej Hitler pozve na Berghof.
Po udělení Meče k Rytířskému kříži mu řekne: „ Rozhodl jsem se, že se s Vámi rozloučím a skupinu armád svěřím někomu jinému..“ Nastane trapné ticho, potom Hitler pokračuje po odmlce:“Čas operování je pryč. Nyní už potřebuji jen obránce.“
Je to jasná odplata za Hitlerovu porážku na Berghofu dne 25. března 1944.
Protože operovat ve válce se musí až do konce, nebo se prostě vzdát.
Skupina armád Jih je přejmenována na „ skupina armád Severní Ukrajina“ a převezme ji Model.
Velení skupiny armád „A“ přijde o polního maršála von Kleista – velení převezme generál Schörner - od 30. března se „A“ přejmenovává na „ skupinu armád Jižní Ukrajina.“
A Hube? Generálplukovník Hube velitel 1. TA, přežije osvobození a záchranu své armády o 14 dní. O život přijde tragickým způsobem.
Hitler mu na Berghofu propujčí Meče k Rytířskému kříži. Když se letadlem vrací po propujčení na frontu, již u Berchtesgadenu se letoun zřítí a generálplukovník Hube zahyne.

Ale u Bučače to jen podáním ruky neskončilo. Byl to jen začátek.
Bojové skupiny 6.td generála von Wandelfelse jsou ještě jednou odříznuty od bojové skupiny „Breith“ rychle se blížící sovětskou 4. TA. Německé divize které za nimi unikají z kotle se na špatných cestách zdrží. Také divize SS „Frundsberg ztratí dotyk se sborem. Především týl a zásoby Hausserova 2. ts SS zůstávají pozadu.
Zasáhne Model – přeskupí svou skupinu armád – odvážným vedením dokončí osvobozování a stabilizuje frontu na jižním křídle.
Breithův 3. ts rozbije sovětské síly na severním břehu Dněstru a zažene 4 sovětské divize za řeku.
Hausserův 2. ts SS zaútočí přes řeku Strypa, získá zde 15. km hluboké předmostí a donutí přejít 5 sovětských tankových sborů a 4 pěší divize do obrany.
Co o tom říká Žukov? Potvrzuje to svými slovy:
„Kolik hitlerovců se z obklíčení probilo, jsem já ani štáb frontu nemohli přesně zjistit. Byla uváděna různá čísla. Je zřejmé, že se přece jenom z obklíčení dostaly nikoli desítky tanků i s osádkami( takže stovky), jak tehdy vojska hlásila, ale víc.“
On dále uvádí, že Němci přišli „zřejmě“, o polovinu vojáků a všechna děla a že z některých německých svazků zůstaly jen štáby. Němci tvrdí, že ne. Žukov dále vysvětluje i boje o město Tarnopol – to bylo obklíčeno – německá posádka zničena. Dne 14.dubna 1944 obsazuje Tarnopol sovětský 15. a 94. střelecký a 4. gardový tankový sbor.
Dále ho cituji: „ Po skončení operace přešla vojska frontu na čáře Torčin – Berestečko – Kolomyja – Kuty do obrany.
Hůř to vypadalo s obklíčením proskurovsko – podolskokameneckého uskupení. V průběhu této operace se nám nepodařilo provést potřebné přeskupení vojsk.“
Taže je jasné, že se Modelovi podařilo stáhnout na Strypu 1.TA s 24. a 46. ts a 59. armádní sborem.
Hubeho armáda spolu s Maďarskou armádou pak zacelily mezeru severně od Dněpru. Fronta jižního křídla byla stabilizována. Mansteinův geniální tah vyšel i se všemi podrobnostmi.
Největší probíjení se z obklíčení na východní frontě ve ww2 skončilo.
Dlužno zde říci, že to byla poslední velká operace, která se Německé armádě na východní frontě podařila. Sověti se poučili a Německé armádě se to již nikdy takto nepodařilo.
Bude následovat v několika dílech – Krym – již zde uvidíme, že tady a Bagration později – to prostě Německá armáda v čele s Hitlerem nezvládá.

[hornet]

Pokud tomu správně rozumím, tak Tarnopol ze sovětského obklíčení uvolněn nebyl. Jaké ztráty tam Německá armáda při zničení tamní posádky utrpěla?
V případě, že je to předmětem dalšího popisu bojů, tak beru svou otázku zpět.

[michan]

Ten Tarnopol - tak zde je uvedeno jen na obou stranách, že sověti ho obsadili po dvou dnech bojů. Od 12. do 14. 4. 1944 probíhaly boje - speciálně u této operace neuvádějí ( jako u mnoha dalších), ani mrtvé, ani raněné, zajaté a nezvěstné. Neuvádí to ani německé a západní zdroje - ani sověti.
Domnívám se - je to totiž běžné u velkých operací - že udávají pak jen globální čísla celé operace s rozpory na obou stranách.
Já se tomu trochu vyhybám - po 20, 30 i více letech jsou stále větší a větší rozpory - někde až třetina až polovina mezi východem a západem - než bylo uváděno po válce.
Zde třeba Žukov uvádí polovinu vojáků z 200 000 t.j. 100 000 - to je nesmysl a je to po 20ti letech od války, kdy bylo II. vydání.
Němci při celé operaci uváděli 20 000 po válce - to je také nesmysl a propaganda - dnes se hovoří o číslech 31 - 37 000 mrtvých, zraněných a nezvěstných. Zajaté lze těžko dopátrat, nevrátili se do roku 1958 - zařazeno do mrtvých. Rozdíly hrozné a proto to raději nekomentuji.