Vývoj německého výškového létání sahá možná nejdál do minulosti, Luftwaffe potřebovala letadla létající ve velkých výškách daleko dřív než jiné letectva – zřejmě. Jelikož němci bojovali „přípravnou“ válku ve Španělsku potřebovali také tam kvalitní bojové informace, teď už jde ovšem jen o to, jestli je potřebovali skutečně tak moc, kvůli vedení boje, nebo jenom potřebovali představit svou bojovou hodnotu. Tak či onak se Luftwaffe se svým letectvem dostala na vysokou úroveň ke které patřilo i létání ve výškách a to především kvůli průzkumu. Je jasné že RAF musela své letectvo vybavit jak výškovými stíhačkami, tak průzkumníky, ale ty byly až na druhém místě, jelikož skutečnou hrozbu tvořily německé výškové průzkumníky.
Němci zase takovou potřebu ve výzbroji výškovými stíhačkami neměli, před nimi byl přednější vývoj spíše nočních stíhaček.
Jako RAF se ani Luftwaffe nesnažila vyrobit čistě výškové letadlo, vždy to byla letadla upravená, vznikaly zde ovšem některá letadla, která měla v konstrukci už zahrnuta výšková kritéria. Takovým letadlem byl třeba He-177 Greif, při konstruování to měl být letoun který by měl z velké výšky zaútočit nejlépe střemhlav na vybraný cíl. Jal ovšem všichni víme tak ani k jednomu z tohoto nedošlo a tento letoun se stal propadákem. Ona daná velká výška ze které se měl vrhat střemhlav byla klasická hranice dostupnosti tehdejších letadel, takže nebyl žádný problém v jeho zachycení.
Nevím jaký letoun by se dal označit jako nejlepší německé výškové letadlo WW2, ale pravdou je že jednou z nejznámějších konstrukcí upravovaných a modernizovaných Luftwaffe byla stará známá „létající tužka“ Junkers Ju-88 a jeho další subverze. Samotný Ju-88 byl střední bombardér v základu, ale Němci z něj vytvořili velice obratný noční stíhací letoun (verze G), bitevní útočné stroje které útočily na pozemní cíle svou silnou hlavňovou výzbrojí a pumami a také průzkumné letadlo. Poté přišla další „verze“ tohoto letounu – Ju-188 ten byl zprvu konstruován jako dálkový průzkumný letoun a střední bombardér, konstruktéři vycházeli z konstrukce Ju-88 což je vidět, změnou prošla především kabina, motory a jiné část. Dalším vývojovým stupněm byl Ju-288 který už tak podobný Ju-88 nebyl, konstruktéři sice vycházeli z tohoto stroje, ale Ju-288 byl naprosto jiný, nebyl ani konstruován pro průzkumné či jiné úkoly, byl to výdobytek německého snažení o dosažení těžkého bombardéru, tohle ovšem velice rychle ztroskotalo a tak se z Ju-288 stal další střední bombardér který mohl nést náklad 4 000 kg bomb.
Tak, konečně je tu hlavní důvod mého psaní o Ju-88. Vývojový stupeň Ju-388 tento stroj by se dal zařadit do kategorie letounů konstruovaných jako výškové už od začátku. Hned zprvu byl vybaven přetlakovou kabinou silnými motory a zpevněným trupem. Tento stroj byl konstruován pro plnění výškového bombardování a výškového průzkumu, obranná výzbroj byla doplněna o dálkově ovládané zadní střeliště, ovšem ani jeden stroj Ju-388 nebyl nikdy bojově použit.
Dalším známým letadlem, které bylo používáno jako výškové byl Junkers Ju-86 – ten byl poprvé operačně použit ve Španělsku. Luftwaffe vyvinula během WW2 verzi Ju-86P což byla upravená verze pro létání a bombardování ve velkých výškách. Tyto stroje se zapojily do válečného dění v roce 1940 a hned začaly být používány nad Anglií, vyvinula se z nich další verze a to Ju-86D kterou Němci použili nad Ruskem.
Jako další byly upravovány stroje jako třeba Me-109, především její pozdější verze, Me-110, He-111 a jiné páteřní stroje tehdejší Luftwaffe, bohužel se zdroje o těchto strojích dost špatně shánějí, takže pokud může někdo doplnit, či opravit (pže jsou to informace někdy nepodložené) tak budu rád.
