Už od prvních okamžiků se však celá tato oblast ocitla v centru zájmu japoských ozbrojených sil. Plánovači japonského generálního štábu požadovali její obsazení z důvodu ochrany komunikačních linií mezi mateřskými ostrovy a územím Nizozemské východní Indie. Dnešní Indonésie se svými ropnými poli, obrovským nerostným bohatstvím a rozsáhlými plantážemi kaučukovníků byla velkým lákadlem a prakticky hlavním cílem japonského útoku hned v prosinci 1941. Francouzská kapitulace v červnu 1940 odstartovala první vlnu japonských územních požadavků. Pouhý měsíc a půl po zastavení bojů mezi Němci a Francouzi bylo Pétainově vládě doručeno ultimátum požadující bezpodmínečné předání pěti leteckých základen v Tonkinu (severní část Vietnamu) a také rozmístění jednotek o síle 30 000 mužů. Francouzům, nezbyla jiná možnost než vyhovět a tak počátkem září vstoupily první japonské jednotky do Tonkinu. Došlo k několika menším přestřelkám ale guvernérovi admirálu Decouxovi se podařilo jednáním s japonci zabránit větším bojům.
Jiná situace však panovala na západní hranici Indočíny. Zhruba ve stejné době jako Japonci začali vznášet územní požadavky i Thajci. Na přelomu let 1940-41 začaly na společné hranici šarvátky mezi francouzskými pohraničními jednotkami a thajskou armádou do nichž se často zapojilo i letectvo obou stran.
Na moři však zatím panoval klid. Převaha Thajska v námořnictvu byla poměrně výrazná. Jádro jejich loďstva tvořily dvě obrněné lodě obrany pobřeží, dva obrněné dělové čluny, deset torpédovek, čtyři ponorky a několik menších plavidel. Výzbroj každého z obou pobřežních obrněnců tvořila čtyři děla 203 mm doplněná čtyřmi kanóny 80 mm a několika menšími rážemi a kulomety, dělové čluny měly po jednom dělu 152 mm a čtyřech ráže 76 mm.
thajská obrněná loď DhomburiTato flotila operovala počátkem ledna 1941 v Siamském zálivu v oblasti tamní hranice mezi Indočínou a Thajskem. Její základnou se stalo souostroví Koh-Chang nedaleko dnešního thajského přístavu Trat.
Ve stejné době bylo na manévrech ve vzdálené zátoce Cam Ranh téměř celé francouzské koloniální loďstvo. Velitel této skupiny, námořní kapitán Bérenger dostal 13.1.1941 rozkaz zasáhnout proti nepříteli. Pět francouzských lodí okamžitě doplnilo zásoby a vyrazilo ke Koh-Changu. Termín loďstvo je však trochu nadnesený. Francouzi mohli proti nepříteli nasadit lehký křižník Lamotte-Piquet vyzbrojený osmi děly ráže 155 mm, dvě koloniální avisa (šalupy) Dumont D'Urville a Amiral Charner vyzbrojené třemi kanóny 138 mm a dva malé dělové čluny Marne a Tahure (první 4x100 mm a druhý 2x138 mm).
Lehký křižník Lamotte-Piquet 
francouzské koloniální avisoDo oblasti souostroví se Francouzi dostali 17.1.1941 brzy ráno. Protože celou oblast pobřeží zahalovala lehká ranní mlha, byl vyžádán průzkumný hydroplán s úkolem ve lokalizovat změti ostrůvků a mělčin nepřátelské lodě. Od vlajkového křižníku Lamotte-Piquet se oddělily menší jednotky které před sedmou hodinou pronikly až skoro k thajské základně. Lehký křižník se mezitím pohyboval asi 10 km jižně až jihovýchodně.
Kolem 6.10 vyplašil přelet hydroplánu Loire 130 nepřítele (pilot však v mlze objevil jen dvě torpédovky). Po několika minutách spatřili Thajci v mlze nejasné obrysy francouzských lodí a zahájili na ně palbu. Tím však odhalili svoji polohu. Zároveň jejich torpédovky podnikly v 6.15 útok na francouzskou skupinu. Francouzům se však podařilo všechna vypuštěná torpéda vymanévrovat a sami potopili dva (tři?) nepřátelské čluny.
Hlavní střetnutí proběhlo v 7.35 až 8.00 mezi francouzským křižníkem a thajským obrněncem Dhomburi. Jeho sesterská loď Authya byla hned na počátku přestřelky zasažena torpédem odpáleným z křižníku na vzdálený obrys v mlze. Těžce poškozená loď později ztroskotala na pobřeží. Boj vedený na vzdálenost až 10-15 km byl vlastně hrou na schovávanou mezi útesy a ostrůvky souostroví. Hned na počátku se ale Francouzům podařilo zasáhnout můstek Dhomburi kde zahynul thajský kapitán. Společně s avisy a dělovými čluny se křižníku podařilo pobřežní obrněnec poškodit tak vážně, že se při pokusu o odvlečení převrátil a potopil.
mapa bitvy u Koh-ChanguTím celá šarvátka skončila. Francouzský svaz se ještě hodinu zdržoval v oblasti a potom kapitán Bérenger rozhodl o návratu na základnu v Saigonu. Při návratu byl napaden thajským letectvem. Několik bomb dopadlo do blízkosti křižníku, jediným výsledkem náletu i předchozího boje byla drobná poškození (hlavně střepinami) francouzských plavidel.
Závěrečné dějství této neznámé a v podstatě nevýznamné epizody v dějinách námořních bojů proběhlo o pět dní později. Japonci se „zastali“ svého spojence a vnutili oběma stranám mír ale za japonských podmínek. Francouzi přišli o část Kambodže a o necelého půl roku později v červnu 1941 se do jižní Indočíny, do oblasti Saigonu a námořní záklany Cam Ranh nastěhovali Japonci. Později, v prosinci 1941 jejich bombardéry startující z letiště v Saigonu zničily britský svaz Z.
Další díly série:
Tragédie francouzského loďstva - 1. část - Od září 1939 do kapitulace
Tragédie francouzského loďstva - 2. část - Katastrofa v Mers-el-Kebíru
Tragédie francouzského loďstva - 3. část - Operace Menace - úder proti Dakaru
Tragédie francouzského loďstva - 4.část - zapomenutá bitva u Koh-Changu
Tragédie francouzského loďstva - 5. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 úvod.
Tragédie francouzského loďstva - 6. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 závěr.
