Při Rusko-finské válce byly ukryty v Botnickém zálivu, do války nezasáhly.
V červenci a srpnu obě lodě provedli několikrát noční odstřelování sovětské základny Hankö. Jinak je Finové šetřili.
Vedení krigsmarine začalo Finy tlačit, aby se obě lodě aktivně zúčasnili války. Nakonec dotlačily Finy, zastoupené komodorem E. A. Raholou k účasti obou lodí na operaci Beowulf II, (dobytí ostrovů Moon, Oesel, Dagoe), okupace celého sovětského Pobaltí., i když to byla zbytečná operace, neboť ostrovy ležely daleko za frontou. Finové nesouhlasili s touto operací, ale byli do ní dotlačeni.
14. září 1941 měli podniknout německé jednotky útok na Moon, po dobytí Moonu přejít po hrázi na Oeselu, odkud budou postupovat na jih. Současně měli zaútočit další jednotky na Dagöe. Němci si mysleli, že sověti se budou úporně bránit, tak měli proběhnou 13. září 1941 tři falešné námořní operace, jimiž se měli sovětští vojáci odlákat na místo předpokládaných výsadků. Kriegsmarine měla udělat předstíraný výsadek na jihozápadním pobřeží ostrova Oesel a další u jeho východního pobřeží. Další předstíraný výsadek mělo provést finské loďstvo na východním pobřeží ostrova Dagöe za pomocí několika německých lodí.
Finové pro svůj odpor dosáhli změny plánu v tom, že se Finské lodě nepřiblíží na dostřel děl na ostrově, že provedou klamný výpad jižním směrem od ostrova Utö tak 25-30 nám. mil. Po setmění se obrátí zpět. Protože se nemohli dohodnout na veliteli operace, tak velení převzal komodor Rahola. Finové operaci naplánovali ledabyle, protože si mysleli, že bude odvolána, jak předcházející operace. 11. září přišel rozkaz ji provést. A již se nedalo dohnat zanedbané. Divize minolovek, která měla čistit plavební dráhu před svazem, se mohla dostat na místo setkání až večer 13. Také Němci odmítly letecké krytí svazu, protože potřebovali, aby se o svazu dozvěděly sovětská průzkumné letadla. Okolo 18. hodiny vyplul svaz, v čele Ilmarien, za ním Väinämöinen, krytí po stranách hlídkovými čluny. Za obrněnci plul svaz malých lodí, který měl předstírat invazní loďstvo. Až po vyplutí došla zpráva, že minolovky se včas nedostanou na místo setkání. Tak komodor Rahola obrátil svaz naproti k minolovkám. V 19,50 se měnil kurz na západojihozápad. Touto změnou kursu je loďstvo odvedeno z dohledu ostrova Hiuma, takže ho nikdo nemohl spatřit. V 20,30 je loďstvo na místě setkání s minolovkami, které tu nebyly, tak se lodě se obrací k severu za Ilmarienem. Za minutu zazněl výbuch na zádí, na levoboku. Zhasla světla, nebylo spojení s částmi lodě a Ilmarien se prudce naklání. Za minutu po výbuchu již leží na boku. V této poloze ho drží nástavba a stěžeň. Námořníci opouští Ilmarien, ale jen ti, co nejsou ve věžích a uvnitř lodě. V této poloze se trhají těžké předměty, protiletadlová děla, střelivo, čluny a s velkým hlukem padá do moře na plavající námořníky. Po chvilce se Ilmarien převrací kýlem nahoru. I v této poloze stroje celou dobu do potopení pracují a lodní šrouby se točí. Takto se drží asi 5 minut, potom se příď zvedá a po zádi zajíždí pod hladinu i s muži, kteří zoufale tloukli na stěny.
Zachránilo se 103 osob z 403 členné posádky. Mezi zachráněnými byl komodor Rahola a velitel Ilmarienu, fregatní kapitán Göranssen.
Potopení asi způsobila sovětská mina, která se utrhla z minového pole u ostrova Hankö.
Ilmarien a Väinämöinen, technické data.
4 děla 254 mm sdružené do dvou věží,
8 děl 105 mm
4 x 40mm
2x20mm
Délka 93m, šířka 16.9m, pohon 4 x Germania diesely, 2 hřídele.
Rychlost 15 nám. mil.
Pancíř boky 50-55mm, paluba 20mm, dělové věže 100mm, velitelská věž 120mm.
A ještě osud Väinämöinenu:
03.03.1947 předána SSSR jako válečná reparace – pokřtěna na Vyborg - 1960 vyřazena a 1968 sešrotována.
Něco jinýho (jiného, když teda jinak nedáš 
) je článek, který (jak jsem již psal) já osobně považuji za odbornou práci (což většina zde jistě je), a příspěvek v diskuzi, který beru jako "pokec". I když i ten by se měl držet jistých mezí.