Zase jsem objevil mírnou skulinu v sekci Československo, na Palbě zatím nemáme nic o jednom skvělém letadle, vyrobeném v sérii překračující 3500 kusů. Je jím cvičný proudový letoun L-29 „Delfín“. Proto jsem se rozhodl něco o tomto letounu napsat.
S příchodem proudových se začalo ve světě uvažovat o změně systému výcviku vojenských pilotů. Závěr byl asi takový, že je třeba vést výcvik na jediném letounu, a to od elementárního výcviku až po přechod na cvičné verze bojových letounů. Tento požadavek ovšem stávající cvičné stroje nedovedly splnit, proto ve světě začíná vývoj takovýchto specializovaných letounů k výcviku.
V Československu se podobného tématu ujal Ing. Zdeněk Rublič, zaměstnanec VZLÚ. Ten začal na podobném úkolu pracovat z vlastní iniciativy, postupně se rodil první československý proudový letoun domácí konstrukce. Jeho první návrh směřoval k návrhu letounu s krátkým gondolovitým trupem. Od této varianty byla záhy upuštěno, další vývoj probíhal již směrem k klasickému provedení trupu. V roce 1956 byl projekt L-29 zařazen mezi státní vývojové úkoly, vývoj probíhal pod záštitou VZLÚ. Na projektu pracoval tým pod vedením ing. Rubliče a ing. Tomáše. Po jejich odchodu do důchodu převzal vedení týmu ing. Vlček.
Požadavky na letoun byly tvrdé. Požadoval se krátký vzlet a přistání, provoz na zpevněných drahách (písek, tráva), uspořádání přístrojů jako v bojových letounech, vystřelovací sedadla, možnost střelby fotokulometem a použití přídavné výzbroje (pumy, rakety). Letoun musel být dobře ovladatelný, bezpečný pro žáky a neměl u nich pěstovat nežádoucí návyky.
L-29 měl skořepinový trup, za křídly jej bylo možno rozdělit na dvě části a získat tak přístup k motoru pro údržbu. Na příď navazovala přetlaková kabina pro žáka a instruktora. Křídlo mělo laminární profil, bylo vybaveno štěrbinovými vztlakovými klapkami. Podvozek je tříkolový příďového typu, kola se zatahují směrem k trupu. Letoun je vybaven zaměřovačem s fotokulometem ASP-3MN/U a může nést 200 kg různé výzbroje (pumy, neřízené rakety…)
Prototyp byl vybaven motorem Bristol Siddelley Viper s tahem 7,79 kN. Ten byl posléze nahrazen čs. proudovým motorem M-701 s tahem 8,72 kN. První vzlet prototypu XL-29 (označení OK-70) se uskutečnil 5.4.1959, pilotem byl ing. Rudolf Duchoň. Na základě zkoušek prototypů byly provedeny některé změny na konstrukci zádě letounu. Domácím motor byl na L-29 poprvé namontován v červenci 1960.
V srpnu se L-29 účastnil soutěže vybírající jednotný cvičný proudový letoun pro státy Varšavské smlouvy. Jeho konkurenty byl sovětský Jakovlev Jak-30 a polský PZL TS-11 Iskra. L-29 se stal vítězem této soutěže a to mu otevřelo cestu do světa (i když zatím jen toho východního). Jen Polsko zůstalo u svých TS-11, ostatní státy VS se rozhodly L-29 přijmout do výzbroje. První sériový letoun byl dokončen v dubnu 1963, výroba probíhala až do roku 1974. Bylo vyrobeno 3665 kusů L-29. Sovětský svaz odebral 2000 letounů. V kódu NATO je L-29 uváděn jako “MAYA“.
Dalšími uživateli L-29 se stala letectva NDR, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Egyptu, Sýrie, Iráku, Vietnamu, Indonésie, Nigérie, Ugandy, Mali a Guiney. Letectvo Nigerie jej používalo jako bojové při občanské válce v letech 1967 – 1970.
Mimo základní cvičnou verzi se vyráběla fotoprůzkumná verze L-29R. Letoun měl pod trupem zavěšeno pouzdro s kamerou. Na konce křídel byly pevně namontovány přídavné nádrže pro zvýšení doletu. Otázkou je kolik bylo vyrobeno letounů verze R. Narazil jsem na údaj „menší série“, lze narazit i na údaj „pouze prototyp“
Na svět se dostala i akrobatická verze L-29A „Akrobat“m vyrobená jen ve dvou kusech. Bylo odstraněno vybavení zadní části kabiny, sklo na zadním místě bylo nahrazeno duralem. Prototyp byl zalétán v roce 1967. Akrobatický letoun disponoval větší stoupavostí a obratností, v roce 1969 byl předveden na aerosalónu v Paříži.
Tolik něco málo o L-29. Nevím jestli ve světě byl vyroben cvičný proudový letoun v takové sérii, ve své době se jednalo o skvělý úspěch československého leteckého průmyslu.
technická data L-29
délka – 10,81 m
rozpětí – 10,29 m
výška – 3,13 m
hmotnost prázdná 2280 kg
hmotnost maximální – 3540 kg
max. rychlost – 655 km/h
stoupavost – 14 m/s
dostup – 11000 m
max. dolet – 900 (1600) km
osádka – 2
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
Václav Němeček – Československá letadla 2
Na letadlech se měří jak počet hodin, tak celkový čas "služby". Prvky mohou (musí) být revidovány ať je daného limitu dosaženo v kterékoliv z těchto dvou položek.
