Kdysi dávno jsem se pustil do kratšího přehledu počátků vývoje a výroby letadel v Otrokovicích. Skončil jsem poválečnými konstrukcemi, o té asi nejslavnější bude dnešní krátký přehled. Jedná se o školní letoun používaný k elementárnímu výcviku jak v armádě, tak i v civilním sektoru. Tím typem je Z-26 „Trenér“ a jeho další vývojové varianty. Asi bychom v historii nenašli mnoho podobných sérií letounů jako je Trenér, vyráběného od konce 40. let do poloviny 70. let v počtu 1457 kusů.
V roce 1946 vypsalo MNO soutěž na nový školní a akrobatický letoun, určený pro vojenské i civilní použití. Letoun měl mít dvě sedadla za sebou, měl být schopen dosáhnout rychlosti 200 km/h a měl být poháněn motorem Walter Minor 4-III. Letoun měl mít smíšenou konstrukci s dřevěným křídlem a trubkovým rámem. Soutěže se zúčastnil Z-26 „Trenér“ ing. Tomáše a Praga E-112 ing. Šlechty. Jako vítěz vyšel v roce 1947 Z-26.
Jelikož se rodina „Trenérů“ poněkud rozrostla, budu se snažit napsat něco málo o každém typu
Z-26
První z řady „Trenérů“ byl zalétán 20.10.1947. Jeho konstruktér, ing. Tomáš, ho pojal podobně jako své předešlé konstrukce. Trup měl kostru svařenou s ocelových trubek, jeho potah byl na přídi odnímatelný plechový, zbytek byl potažen plátnem. Křídlo bylo celodřevěné se vztlakovými klapkami. Podvozek byl nezatažitelný záďový, piloti seděli v prosklené kabině za sebou. Pohon zajišťoval motor Walter „Minor“ 4-III o výkonu 77 kW, pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Moravan
Sériová výroba začala v Otrokovicích v roce 1949, celkem bylo vyrobeno 163 strojů. Vojenské letectvo je používalo pod označením C-5.
technická data Z-26 (C-5)
délka – 7,59 m
rozpětí – 10,26 m
hmotnost prázdná - 505 kg
hmotnost vzletová – 750 kg
max. rychlost – 203 km/h
dolet – 600 km
osádka – 2
Z-126
8.11.1953 byl zalétán Z-126 „Trenér 2“ , pokračovatel předchozího typu. Problémy s celodřevěným křídlem u Z-26 (nejakostní lepidlo) určily další směr vývoje. Z-126 dostal celokovové křídlo a později i celokovové pevné ocasní plochy. Motor Minor měl vylepšenou olejovou instalaci, podvozek měl místo hydraulických brzd mechanické. Mezi léty 1954 – 1956 bylo vyrobeno 169 strojů, z toho 32 bylo vyrobeno pro zahraničí. Vojenské letectvo je používalo pod označením C-105.
technická data Z-126 (C-105)
délka – 7,49 m
rozpětí – 10,26 m
hmotnost prázdná - 510 kg
hmotnost vzletová – 765 kg
max. rychlost – 201 km/h
dolet – 600 km
osádka – 2
Z-226
Další letoun ze série má více variant. Jako první byl zalétán 5.4.1955 Z-226B „Bohatýr“, vyvinutý jako vlečný letoun. Letoun poháněl motor Walter „Minor“ 6-III o výkonu 118 kW. Letoun měl řízení jen v zadní kabině, přední sedačka byla jen pro cestujícího.
12.4.1956 byla zalétána varianta Z-226T „Trenér 6“. Při testech Z-226B se přišlo na velmi dobré vlastnosti stroje při akrobacii. Tento typ měl již dvojí řízení, při obsazení jedním pilotem byl letoun schopen omezené akrobacie. Od roku 1957 do konce roku 1961 bylo vyrobeno 283 strojů Z-226T. Vojenské označením stroje byloC-205.
22.9.1956 byla zalétána akrobatická verze Z-226A „Akrobat“. Jednomístný stroj byl určen pro přetížení -3g až +6g. V roce 1963 byla vyvinuta verze Z-226AS „Akrobat Speciál“, od verze A se lišila použitím stavitelné vrtule V-500, poslední verze dostaly modernější verzi V-503.
Celkem bylo vyrobeno 366 strojů všech verzí Z-226.
technická data Z-226T (C-205)
délka – 7,83 m
rozpětí – 10,28 m
hmotnost prázdná - 570 kg
hmotnost vzletová – 820 kg
max. rychlost – 220 km/h
dolet – 480 km
osádka – 2
Z-326
12.8.1957 poprvé vzlétl první prototyp letounu Z-326 „Trenér Master“. Oproti předchozím verzím měl letoun zatahovací podvozek, zvětšilo se rozpětí a plocha křídla. Bylo zdokonaleno přístrojové vybavení, letoun mohl být využit pro nácvik létání podle přístrojů. I v této verzi vznikl jednomístný akrobatický speciál, byl jím Z-326A „Akrobat“ a Z-326AS „Akrobat Speciál“
Výroba probíhala v období let 1959 až 1968 a vzniklo 420 strojů. Většina z nich byla určena pro export, jen do Sovětského svazu odešlo 259 letounů. Několik letounů používalo i naše vojenské letectvo pod označením C-305.
technická data Z-326 (C-305)
délka – 7,83 m
rozpětí – 10,59 m
hmotnost prázdná - 650 kg
hmotnost vzletová – 910 kg
max. rychlost – 243 km/h
dolet – 650 km
osádka – 2
Z-526
První letoun Z-526 „Trenér Master“ vzlétl 3.9.1965, jednalo se o úpravu předchozí verze 326. Hlavní pilot seděl na zadním místě, byla použita vrtule V-503 a změnilo se přístrojové vybavení. Vzniklo 61 letounů mezi lety 1966-1969.
Akrobatický verze Z-526A „Akrobat“ poprvé vzlétla 16.4.1966, dalšími úpravami vznikla verze Z-526AS „Akrobat Speciál“. První zálet stroje verze AS je datován na 29.3.1968.
Změna pohonné jednotky nastala u další verze, Z-526F. Místo motoru Minor 6-III byl použit motor M-137A o výkonu 132 kW. Ten poháněl vrtuli V-503A. První prototyp vzlétl 24.4.1969. Letoun byl opravdu víceúčelový, byl používán pro základní i pokračovací výcvik a vlek větroňů. V letech 1969 – 1974 bylo vyrobeno 172 strojů této verze.
Pro export na „západ“ měla být určena verze s americkým motorem Lycoming AIO-360 a vrtulí Harzell. Výroba měla probíhat ve Francii. S toho však sešlo, bylo vyrobeno jen šest kusů dodaných do Rakouska.
Jako u předchozích verzí se vyráběla i jednomístná akrobatická verze s motorem M-137A. Šlo o verze Z-526AF „Akrobat“ a Z-526AFS „Akrobat Speciál“.
Celkem bylo vyrobeno 294 letounů řady Z-526.
technická data Z-526F
délka – 8 m
rozpětí – 10,59 m
hmotnost prázdná - 665 kg
hmotnost vzletová – 940 kg
max. rychlost – 244 km/h
dolet – 840 km
osádka – 2
Z-726
Poslední sériovou verzí řady 26 je Z-726 „Universal“, zalétaný 7.3.1973. Jak název napovídá, jednalo se o universální dvoumístný letoun poháněný motorem M-137AZ. Bylo vyrobeno 32 strojů, výroba byla ukončena v roce 1974.
technická data Z-726
délka – 7,97 m
rozpětí – 9,87 m
hmotnost prázdná - 590 kg
hmotnost vzletová – 1000 kg
max. rychlost – 244 km/h
dolet – 790 km
osádka – 2
Existovaly i jiné úpravy letounů této řady, to by však stačilo na celou knížku. Pro mě je téma letounů Zlín poněkud srdcovou záležitostí, první letadlo, které jsem asi kdy viděl bylo právě na letišti Moravanu. Nebylo zase tak špatné chodit do školky hned vedle letecké továrny…
Použité zdroje:
Václav Němeček – Československá letadla 2
Encyklopedie letadel světa
