Rytíř, fenomén své doby a epochy, je jako bojovník opředen mnoha pověrami a předsudky.
Stává se to beletristům, filmařům a dokonce i renomovaným historikům(ne vojenství). Dalšími
významnými šiřiteli podobných báchorek jsou vášnivý vyznavači historického šermu, kteří jsou ve svém nadšení ochotni uvěřit první knize která jim padne do ruky, ba co hůř, jsou ochotni samy domýšlet použití a význam jednotlivých věcí, aniž by jejich znalost dobových reálií byla více než
povrchní. (ty ovšem do jisté míry ospravedlňuje jejich nadšení)
Kdo tedy byl rytíř? Byl to tvrdý bojovník, nebo feudální povaleč? Byl to profesionál, nebo amatér?
Byla to hromada železa, kterou na koně dostávaly kladkou, a která když o onoho koně přišla stala se bezmocnou hromadou šrotu?
Kde se vzal?
Počátek rytířstva se je v knížecích družinách. Tyto družiny byly na knížeti zcela odkázány. Službou si
zajišťovaly živobytí a knížeti jeho družina zajišťovala jeho výsostné postavení. Šlo tedy o vzájemně výhodný stav.
V pozdějších dobách se z družin začali vydělovat jednotlivé feudální rody. Ze západní Evropy pak přišel zvyk pasování. Zpočátku mohl rytíře pasovat každý již pasovaný. V pozdější době přešlo toto právo na zeměpána. Pasováno bylo za zásluhy. Statečnost v boji, či jiné cenné služby. Tradiční bylo pasování před bitvou. To mělo velice dobrý důvod. Nově pasovaný rytíř chtěl určitě ukázat co v něm je, a podle toho se na bojišti choval.
Výzbroj a výstroj
Výzbroj
Hlavní zbraní a symbolem rytíře byl jeho meč. Tento meč měl délku cca.90cm a šířku čepele 5-6 cm.
Tyto rozměry jsou jen průměrné. Unifikace žádná neexistovala. Šlo o individuální výrobu podle přání majitele. Meč nebyl určen k bodu, ale k seku. Další běžně používanou zbraní byl válečná sekera. To byla velice efektivní zbraň ovšem s tou nevýhodou, že její těžiště se nacházelo na konci(vrcholu) a její užívání byl tím pádem velice namáhavé. Meč měl těžiště ve 2/3 délky a proto se snáze ovládal.
Další důležitou zbraní bylo kopí o délce cca.2,5-3 m. a bylo používáno v první fázi boje. Po tom jej rytíř odhodil. Ve skrumáži se již nedalo použít. Původně jej bojovníci používali tak, že jej drželi ve vztyčené ruce a bodali pohybem paže v před.
V průběhu 11.stol. převládlo technicky náročnější, ale účinnější založení kopí do podpaží. Což umožňovalo násobit sílu úderu vahou těla.
Samozřejmě, že existovala i celá další škála zbraní která mohl rytíř používat.
Výstroj.
Původně chránil bojovníka pouze oděv(košile) z kůže či pevné látky. Toto bylo zdokonaleno našíváním kroužků z rohoviny, kovových lamel atd. Na počátku 11.stol. sahala košile až ke kolenům a byla pošitá kroužky, nebo lamelami těsně vedle sebe. Rukávy končily u loktů. O něco málo později se připojuje kapuce k ochraně krku, zátylku a boků hlavy. V průběhu 11.stol. se rukávy prodloužily k zápěstí a počátkem 12.stol. se staly jejich součástí kovem pošité palcové rukavice(pěstnice). Spolu s tím se zlepšovala ochrana nohou. Tento typ odění byl dostatečnou ochranou proti bodům a sekům.
Koncem 12.stol. se začalo objevovat dokonalejší odění kroužkové, složené buď z řetízků(kroužků) našitých těsně vedle sebe , nebo navlečených na řemíncích. Nejdokonalejším bylo odění tvořené propojením kroužků, kde každý byl propojen se čtyřmi sousedními. Šlo ovšem o výrobně náročnou a drahou záležitost. Výhodou ovšem byla značná elastičnost (tedy odolnost vůči seku) a nízká váha, která nepřesahovala 10-15kg. Koncem 12 stol. Se přes zbroj začala nosit látková suknice(varkoč).
Tento způsob se rozšířil po zkušenostech z křížových výprav, kde si rytíři navlékali oblečení přes zbroj, aby zabránili jejímu přílišnému rozpálení na slunci.
Přilba používaná v 10-12 stol.(normanská) byla kónická, většinou vybavená nánosníkem. Obdobou byla přilba s vyšším, polokulovitě zakončeným zvonem(kalota). Protože obličej nebyl až na nánosník chráněn došlo postupně k rozšíření nánosníku přes celý obličej. Od toho jíž byl jen krok k zcela uzavřené přilbě. Hrncová, kbelcová atd.
Štít se měnil spolu s ochranným oděním. Zpočátku oválný, později mandlový se neustále zmenšoval. Čím bylo odění rytíře odolnější, tím méně bylo zapotřebí ochrany štítu.
Plátové brnění, které se objevuje na konci 13 a hlavně v průběhu 14-15 stol. Se vyvinulo z ochrany kloubů. Rytíř v kroužkové zbroji byl sice poměrně dokonale chráněn proti bodu i seku, ale jeho klouby byly vystaveny těžkému pohmoždění. Šlo zejména o klouby ramen, loktů a kolen. Tyto partie se tedy začaly vyztužovat pláty, které se postupně rozšířili na celé tělo.
Taktika
Základním a nejefektivnějším způsobem použití rytířské jízdy byl úder z plného rozjezdu. K tomu bylo ovšem potřeba rovného, nebo jen mírně zvlněného terénu, který tuto taktiku umožňoval. Odolat tomuto útoku mohla zase jenom rytířská jízda. To vše samozřejmě za předpokladu, že se protivník nebránil za zátarasem, příkopem apod. Ale ani toto nemuselo být pro rytíře zase tak zásadním problémem, jak bych chtěl dokázat později.
Jízdní rytířský útok byl prováděn v relativně kompaktní formaci, která se ovšem po nárazu rozpadla.
Velikost a uspořádání této sestavy zaležela na množství rytířů a specifičnosti situace.
Základním byl tak zvaný lineární šik. Kde přední řady tvořili těžkooděnci a za nimi byla shromážděna střední a lehká jízda. Úplně vzadu pak pěchota.
Další možností byl tak zvaný plot. K této taktice se přistupovalo v případě, že ve vojsku nebyl dostatek těžkooděnců, a přitom bylo třeba postavit šik o stejné šíři jako protivník.
Rytíři se rozestavili ve větších rozestupech a jejich úkolem bylo prorazit alespoň několik průchodů do sestavy protivníka a tím umožnit její roztrhání lehčími jezdci
Další velice oblíbenou a účinnou taktikou byl proud, nebo také klín.
Těžkooděnci byli v čele a po obvodu sestavy. Klín mohl být použit jeden, nebo několik k souběžnému útoku. Směr úderu mohl být veden koncentricky, ale i excentricky. Jeho účelem bylo rozvrátit sestavu protivníka.
Nějaké větší plánování bylo v rytířském vojsku prakticky nemožné. Vojsko bylo možno uspořádat do nějaké sestavy a naplánovat směr útoku. V okamžiku kdy se těžkooděnci rozjeli bylo vše v rukou božích.
Kopí pouze v ruce
Kopí v založené pozici
Lineární šik
zcela demokraticky 
