Jak právě i zmiňovaná 30-ti letá válka ukázala, nejkrvavější rozehrávka měla přijíti ze severu. A pro tento prostor hrají významnou roli 80.-tá léta 16.století. Tehdy, jako konec-konců
kdykoliv, představovalo Polsko jakésy zanícené slepé střevo Evropy. To nemyslím co urážku, ale jako problém sám o sobě. Do jeho záležitostí nešlo nevstoupiti-byly příliš kritické. A zároveň libovolný výsledek zásahu kohokoliv vždy, pro zasahujícího, znamenal toliko ztrátu. Jistě-mohli jste kandidovati na polského krále. A ano-mohli jste i získati (NEDĚDIČNĚ) polskou korunu. Jenže to neznamenalo nic jiného, než-že jste rázem dosedli do středu ohromných potíží, téměř s kýmkoliv, na koho by jste se podívali, a zároveň jste neměli takořka žádné možnosti k jejich řešení. Mohli jste i, v kandidatuře, neuspěti-za cenu masivní finanční ztráty. Ale nemohli jste prostor ignorovati: příliš mnoho zdrojů, příliš významné obchodní cesty, příliš mnoho příležitostí ke zkomplikování života sousedům... .A právě na sklonku 80. let 16. století neuspěla habsburská kandidatura na polský trůn. Tehdejším (našim) nejvýznamnějším kandidátem byl arcivévoda Maxmilián, ale neuspěl a nedokázal obsaditi Krakov. V rámci "polského dobrodružství" dokonce padl do zajetí. Výměnou za jeho propuštění podepsala 1589 Vídeň s Poláky, v Bytomi, smlouvu velice výhodnou právě pro Polsko. Smlouva vytlačila, na delší čas, Habsburgy ze zájmů na Wisle a definitivně oddělila střední Evropu od toho, co můžeme označiti za Baltskou otázku (ani při pozdějších děleních Polska žádná středoevropská mocnost o přímý přístup na Balt nadále neusiluje). Balt sám se stává místem střetů mezi Polskem, Ruskem, Švédskem, Dánskem a německým prostorem. Je dobré si uvědomiti, že tohle platí i dnes.
Úhlem pohledu budoucího dění byl, pro nás, polský neúspěch požehnáním seslaným z nebes
Roku 1576 zemřel císař Maxmilián II. Ten, ještě roku 1568 (jak jsem i popisoval dřive) uzavřel s Turky příměří. Na jeho místo nastoupil Rudolf II. Postava sice mnohem méně komická, než jak ji máme ve zvyku nazírati dnes, ovšem nepochybně ne dosti schopná, aby dokázala řešiti jak případných problémů polských, tak toho co se chystalo z jihovýchodu.Příměří z roku 1568 celkem obstojně platilo. Hlavně proto, že Turci (do roku 1590) válčili s Persií (až vám zas někdy něakej muslimskej pomatenec /a tím neříkám, že muslimové jsou pomatenci-jen, že se i mezi nimi najdou
/ bude vykládati jak spolu muslimové neválčí-prašťte ho; nic jiného si 
nezaslouží). Podunajské soustátí těchto cca.20-ti let dokázalo využíti k obstojnému hospodářskému růstu.Klid však končí s rokem 1592. Tehdy Osmané ovládli chorvatskou pevnost Bihač. Ale neuspěli pod Sisakem. Roku 1593 od nich následuje vypovězení války císaři. Události 1592 předznamenali ráz celé války. Tedy houpačka úspěchů a neúspěchů u všech účastnivších se stran.
České království, na vyhlášení války, reagovalo celkem rychle. Stavy svolaly Zemskou hotovost a v ní nařídily účast veškeré šlechtě (panstvu i rytířstvu). Dále bylo určeno, že z panství musí do zbraně nastoupiti každý 10. a ze svobodných (rozuměno královská/markraběcí) měst každý 8.muž.
K zemskému nařízení se nečekaně odpovědně postavil i muž, od kterého to nikdo nečekal-Petr Vok z Rožmberka. Co ho k tomu vedlo zůstává otázkou. Na každý pád však postavil zřejmě nejpočetnější oddíl budoucího koruního vojska a je také třeba přiznati, že velmi dobře vyzbrojený. Údaje o 15 000-cích mužích (Mařánek) bych ovšem považoval za nadsazené. Za hejtmana ustanovil svého dvořana Ludvíka Kvose, por./pobočníkem Oldřicha Bejšovce (rovněž známá postava v Krumlovském prostředí) a praporečníky Melichara Zahna z Krumlova, Pavla Pekaře z Benešova a Jíru Šustra z Kaplice. Volba to nebyla ani vojenská, ani politická. V mnoha ohledech Vok jmenoval osoby, které znal a se kterými si rozuměl.
Další nečekaný tah udělala nejvyšší rada království, když všeobecně vyhlášeného neplatiče dluhů, sukničkáře (i na tu dobu), pobudu a násosku (i na tu dobu) Petra Voka jednomyslně zvolila do čela zemského vojska, jako jeho nejvyššího hejtmana. Zda šlo o jakousi formu zlomyslnosti, nebo prostě jen akceptaci Rožmberkových sil ... dnes už težko určit.
Šok to byl jak pro Rudolfa II., tak pro samotného Voka. Ten 1. toho 2.-ho nechtěl jmenovati a ten 2.sám jmenování nechtěl přijmouti. Nejvyšší rada si však Voka vynutila. A učinila nečekaně dobře.
Ještě roku 1594 se zemská hotovost dala na pochod. Vojsko bylo dosti početné-na 4 000 jízdních, 16 000 pěšáků a dále pak dělostřelci, ženisté, trén... . Cílem byl obléhaný Ráb. Jenže již 10.9. 1594, u Znojma, došly vojsku peníze. Vojáci bez žoldu začli rabovat.
Věčně zadlužený Vok nakonec musel poskytnouti část peněz ze svého. Ale vzal si poučení. Ustanovil 5 artikulí:
1) Aby žádný (rozuměno voják) do vinohradů neběhal a škody nečinil
2) Na mlejních nemá se žádná škoda činiti nižádným způsobem.
3) Lidem zakázáno jest mocí bráti co jiného mimo seno a slámu aneb z domů střechy a ploty odlamovati a plundrovati.
4) V těch místech, kde Jeho Milosti arciknížete Mtyáše salva guardia položena jest, tu od dřeva i jiných jakýchžkoli věcí nic se vzíti nemá.
5) Aby žádný po usazené vachtě nestřílel.
Porušení kteréhokoliv z artikulů bylo vždy trestáno na hrdle. Nejen, že vypsané krásně ukazuje žebříček hodnot té doby (od našeho se liší již jen málo) a nejoblíbenější vojenské "čórky" té doby (tady-pravda-nafta a benzín
vytlačily seno a slámu), ale i odhodlání páně Voka zavésti kázeň. A na svou dobu byl, v tomto směru, opravdu důsledný.Po zažehnání nejpalčivějších finančních problémů vyrazilo vojsko 26.9. 1594 k Vídni. Pochodovalo svižně, protože celé se, pod jejími hradbami, shromáždilo již 29.9. 1594. Ve stejný den tamtéž však dorazila i zpráva o pádu rábské pevnosti. Zhruba 100 000-ová turecká armáda se měla valiti směrem do Horní země. Je třeba říci, že se objevily hlasy považující tímto válku za ztracenou. A je rovněž třeba říci, že Vok malomyslnosti nepropadl.
Během 1-ného dne (v té době famózní výkon-nemyslím vzdálenost, myslím manévr) obrátil vojsko a vyrazil na Prešpurk, a pak dále na východ. Po dni oddechu postoupily české zemské sbory ke Komárnu. Ještě před tím Vok rozdělil vojsko do 4, zhruba stejně silných, kolon a jim určil za velitele Dvořeckého z Olbramovic, nám známého Ludvíka Kvose, Jetřich Mlazovského a nad 1-nou se ujal velení sám.
Od útoku na Komárno byl odrazován. I tak se pro něj však rozhodl-a dosti chytře. Všechny 4 kolony se rozmístily tak, aby mohly udeřiti ze 4 směrů ... a udeřily současně.
Turci se tak dostali do nezáviděníhodné situace-čelem k pevnosti a s nepřítelem v zádech. Přesto měl však Vok neskutečné štěstí, že padl Ráb.
Pod Komárnem byl poměrně pokročilý čas podzimu. A s ním 1.chladna i vydatné deště. Uhry byly vyrabovány na dřeň a tak útočníkům neskýtali žádných zásob. Cesty se proměnily v bažiny (takže byly nesjízdné) a řeky vystoupily z břehů (takže byly nesplavné). Zásobovací trasy se (od Rábu) ještě více napnuly. V tureckém vojsku byl hlad. Navíc, po úspěchu u Rábu, nepočítali dále s žádným významnějším odporem a naprosto podcenili průzkum. Vokův úder tak získal i moment naprostého překvapení. Turci, v domění, že jsou pod mnohem silnějším útokem ze všech stran, od Komárna doslova prchli. Pod Rábem by je Vok, v takovém stavu, nezastihl a oni by navíc měli převahu minimálně 3:1.
Až do roku 1601 se válka, na "dunajské" frontě, změnila v poziční. Pak ji ukončil až další turecko-perský střet. Těžiště bojů se přeneslo východněji a vyznamenávala se v nich předně naše (podunajské monarchie) diplomacie.
Rozdmichávala protiturecké nepokoje hlavně v Sedmihradsku, Valašsku a Moldavsku. Se Zikmundem Báthorim 1595 uzavřela smlouvu o vojenské pomoci výměnou za následnická práva pro Vídeň. A ač byla císařsko-sedmihradská vojska Turky (vednými přímo sultánem Mehmedem III.) zcela poražena v bitvě u Kerestése (více možná později), tak s pomocí dalších dohod a úmluv diplomaté nakonec dokázali zajistit, že císařští vojáci Sedmihradsko skutečně obsadili. Válka se však měla ještě vléci. Nakonec se Turci 1606, za reparaci 200 000 tolarů, vzdali i nároku na tribut. O tom ale opravdu více později.
Chybička se vloudí. Jste nadjiné všímavý. Jen si nejsem jist, zde je tento odsudek veden v duchu věci. Hrubek atd jsem v tomto portálu viděl nepočítaně, ale nidy jsem neměl potřebu je nadsazovat nad obsah. Že by kdo chce psa bít.....? 
hloubavé 
