Turecké vojsko

[mmmichalll]

Osmanská říše na přelomu 15. a 16. století byla velice rozlehlým státem v čele se sustánem. Stát kontroloval zemědělství a řemeslnou výrobu díky rozsáhlému aparátu úředníků s jeiným účelem- placení silného vojska.
Turci převyšovali soupeře kvalitou, promyšlenou organizací a také počtem. Kvůli velikosti říše bylo ve vojsku více druhů jednotek lišících podle oblastí původu výzbrojí a oblečením.



Sultáni dávali svým vazalům pozemky (léna) zvané timáry. Za to museli sloužit ve vojsku jako jezdci. V tomto období bylo v osmanském státě asi 10 000 timárů a mohlo být povoláno až 50 000 jezdců-sipáhiů. Lišily se podle velikosti timáru na lehkooděné jízdní lučištníky, bohatší měli sluhu.
Majitelé většich timárů sloužili jako polotěžcí jezdci- měli koženou zbroj potaženou kovavými destičkami a vedli několik sluhů a lehkých jezdců a vlastní stan. Nejbohatší byli těžkooděnci - subaši - měli relativně velký ozbrojený doprovod a velký válečný stan - čadir. Jejich zbroj byla tvořena menšími kovovými pláty pojených kroužky. Stejně byl chráněn i jezdcův kůň. Subaši nebyli tak dobře chráněni jako evropští jezdci ale měli lepší pohyblivost. Z nich se stávali velitelé větších ozbrojených jednotek. Vleli vojákům z větší oblasti složené z více timárů - sandžak. Tyto velko skupiny vezli s sebou polní kuchyň, dílnu a ostatní zařízení. Sipáhiové zahajovali bitvu a většinou rozhodli o výsledku.
Pokud protivník odolal nastupovali janičáři. Původně panovníkova garda byla doplňována z okupovanýhc národů - daň z krve. Původní turecký název yeni čeri se dá přeložit jako nové mužstvo. Janičáři byli dobře vycvičeným a vyzbrojeným vojskem, které nemělo soupeře. Za Mehmeda II Dobyvatele byl jejich počet 5000, ke konci 15. století 10 000.
V vojsku byli také technické oddíly opravující cesty a mosty.
Sluhové, které vedli sipáhiové sloužili jako lučištníci a kopíníci.
Důležitou složkou byli taky bubeníci. V Evropě sloužily polní trubky spíše pro dodání morálky, v bitvě si už rytíře bojovali jak chtěli. Bubny u turků sloužily k předávání povelů podle rytmu bubnování.

Je vcelku jasné proč tolik válek mezi evropany a turky skončilo vítězstvím osmanů ( byly i vyjímky- Matyáš Korvín dokázal úspěšně brzdit útoky Turky na Balkán )

[Johan]

Subaši měli nepopiratelnou výhodu dobré ochrany a vysoké pohyblivosti zvláště v 15. a do 1.1/2 16. století. Pak se těžká zbroj evropských jezdců stává kompaktnější, pevnější a rozdíl v hmotnosti při tom zároveň klesá. Důvodem je jednak počínající stagnace na straně Osmanů a jednak rozvoj metalurgie v Evropě. Jde o to, že v Evropě dochází k výrobním změnám (předně v oblasti tahu a kujnosti) při produkci oceli v jejichž důsledku stoupá její kvalita (v podstatě) na úroveň dnešních parametrů, a to předně co do pevnosti. V daném období Osmané tento technologický vývoj zachytit nedokázali.

Jinak velmi pěkné pane kolego. Nevím, zda jste četl moje články, ale pokouším se "dělat" starou (Podunajskou) monarchii a nebránil bych se případné spolupráci.

[vodouch]

Je zajímavé, že janičáři, jádro osmanské armády, byli křesťanští váleční zajatci, později křesťanští chlapci. A byli prý v boji ukáznění, až fanatičtí.

[mmmichalll]

Dík že jste sem dali ty obrázky mě to ještě nějak nejde

[sedlacm]

Je zajímavé, že janičáři, jádro osmanské armády, byli křesťanští váleční zajatci, později křesťanští chlapci. A byli prý v boji ukáznění, až fanatičtí.

Ano původně to byly křesťani, ale pak byly "přechování" na islámskou víru.

[vodouch]

Smysl by to dávalo. Turci údajně neumožňovali vykoupení se ze zajetí. Pokud nabídli zajatci (v podstatě otroku) možnost stát se janičárem, stálo to za úvahu, i když musel změnit víru. Janičáři měli údajně v osmanské říši značný vliv.

[Johan]

Tak "demokratičtí" aby dávali otrokům vybrati mezi např. galejemi a janičářstvím, Turci zas nebyli. Janičáři byli původně, než začla tato "garda" upadati, velmi mladí chlapci (dnes by byli z kategorie základní školou povinných) nebo kluci opravdu dětského věku (i mladší 5-ti let), kteří byli (často doslova) vyrváni z křesťanských rodin na územích ovládaných Turky nebo z těch, kterými turecká armáda pochodovala. Následně jim byl zeleně (rozuměj-islámem) neskutečně tvrdě vypláchnut mozek a od samého prvopočátku byli formováni do podoby fanatického sultánova bojovníka ve jménu prorokově. Takto "zformovaní" vojáci často neměli problému ani se sebevražednými misemi.

V časech největší slávy se navíc nesměli ženiti, ani zakládati rodin jiným způsobem. Měli tak jedinou vazbu-a to na víru a sultána. To jejich fanatismus ještě zvyšovalo Odtud, konec-konců, i české úsloví: "Poturčenec horší Turka!"

[mmmichalll]

Subaši měli nepopiratelnou výhodu dobré ochrany a vysoké pohyblivosti zvláště v 15. a do 1.1/2 16. století. Pak se těžká zbroj evropských jezdců stává kompaktnější, pevnější a rozdíl v hmotnosti při tom zároveň klesá. Důvodem je jednak počínající stagnace na straně Osmanů a jednak rozvoj metalurgie v Evropě. Jde o to, že v Evropě dochází k výrobním změnám (předně v oblasti tahu a kujnosti) při produkci oceli v jejichž důsledku stoupá její kvalita (v podstatě) na úroveň dnešních parametrů, a to předně co do pevnosti. V daném období Osmané tento technologický vývoj zachytit nedokázali.

Jen bych dodal k tomu zpracování zbroje, že už v polovině 15. století se na zbroji objevují úpravy v podabě drážkování, které slepšovalo odolnost zbroje proti šípům.

[kacermiroslav]

Trošku více k těm Janičářům.

V době své nějvětší slávy byly Turci pod Vídní, v Uhrách, na celém Balkáně. Celou Evropu obcházel strach z muslimů. Nikdo nechápal, proč se jim síly křestanského světa nedokázaly postavit. Až mnohem později si historikové museli přiznat, že osmanská armáda byla na mnohem vyšší úrovni, než které dosahovaly tehdejší evropské vonské složky.

Před hrozivým vířením bubnů a píšťal, a trubek se třásla Evropa. Turecké vojsko v té době mělo nejlépe organizovanou vojenskou složku a jejím jádrem byla armáda janičářů.

Janičáři byli křestanské děti unesené Turky při svých výbojích. Jednalo se o děti většinou kolem 10 až 12 lety, ale i děti předškolního věku, které "posbírali" Turci především na ruských a polských hranicích. Později se stalo pravidlem, že do janičářských sborů byly odváděny děti z křesťanských rodin po celém Balkánu. Ve školách se z těchto dětí stali náboženští fanatikové a vynikající vojáci. Janičáři uměli stavět opěvnění, podminovávat hradby obleženého města, obstály proti útoku těžké křestanské jízdy. Pokud podlehli, tak to bylo chápáno jako potupa celé armády. Ale k tomu moc často nedošlo za celá staletí. Vzhledem k centrální výchově neměli žádná rodinná a národostní pouta a tak šli do boje beze strachu. Součástí janičářů byla i jejich vlastní kapela, jejíž kořeny se dají vystoppvat až do 8.století. V pravém smyslu však byla založená až roku 1299 sultánem Seldžukem I. V dobách své největší slávy měla tato kapela 1.200 členů, kteří ráznými pochody měly povzbuzovat morálku své armády během bitvy.

Janičáři se vyznamenali například v bitvě proti Srbům na Kosově poli, nebo při obléhání Vídně a Konstantinopole. Jejich výstroji bylo lehké brnění s malým okrouhlým štítem a přilbou s typickkou ostrou špicí s postranními chrániči. Zpočátku byli vyzbrojeni jenom sekyrami až později meči, luky, kušemi a mušketami.

Postupně s ejim dostalo uznání a získali o značný politický vliv (něco jako praetoriání ve Starém Římě). Nejvíce se to ukázalo při střídání vládců na Bosporu, kdy získání si podpory Janičářů bylo téměř zaručeným receptem na trůn. Sami několikrát sesadili nepohodlného sultána. Ovšak tyto mocenské intriky se jim stali i osudnými. V roce 1826 došlo ke vzpouře, nechal sultán Mehmed II. janičáře dekretem zrušit. Při těchto vzpourách zahynulo na 10.000 janičářů a zanikla i jejich kapela.

[Biliskner]

Zdravím,
Rád by som trocha doplnil informácie o Janičiaroch a to o ich pôvode a vývoji v histórii.
Upozorňujem ,že sa jedná o môj prvý príspevok takže sa vopred ospravedlňujem za malé chyby ,ktoré sa vyskytnú u tak obsiahleho textu.

Teleso janičiarov bolo založené za sultána Murada I. (1359-1389), z kresťanských zajatcov, detí, odobraných rodičom a sirôt, ktoré vazalské štáty museli raz za 5 rokov odovzdávať ako ""krvnú daň"".
Nazvali ich Yeni-čeri (v preklade Nové vojsko).Do roku 1438 sa systém vyvíjal a jeho premeny boli značné.Napr. zo začiatku slúžili v Galliopoli ako plavčíci a po 5 až 10 rokoch sa stávali janičiarmi.Od Murada II. sa stanovilo ,že deti pochádzajúce z koristi , nazývané tiež aj "penčik-oglani" a deti z "devširme"(spomínaná krvná daň) sa zhroma6dili na "Ak-majdane"( janičiarskom cvičisku) a tam schopnejších a urastenejších odobrali do palácovej školy, kde a z nich stali "bostandží", pretože vykonávali popri vzdelávaní prácu zahradníkov.

Ostatných odpredali na dobu určitú (do dospelosti) ako otrokov s povinnosťou vychovať z nich muslimov, poskytnúť im vzdelanie a uchovať ich zdravých a fyzicky zdatných.
Keď dosiahli 18. rokov, museli ich majitelia odovzdať do janičiarskych kasární, kde ich rozdelili do troch ort, ktorým velili agovia-anatolský,rumelijský a stambulský.To preto lebo chlapcov , ktorí pochádzali z Balkánu (Rumélie) dávali na výchovu do Anatólie a naopak.Títo traja agovia boli len ničo ako riaditelia školiacich stredísk a podliehali janičiarskemu agovi (Yeni-čeri agasi).Z brancov sa pod ich vedením stali takzvaný Adžemi-oglani (cudzí chlapci).Odteraz ich čakalo 30 rokov služby v postavení štátnych otrokov, avšak otrokov privilegovaných!!Janičiar sa ensmel ženiť, nemohol mať majetok(okrem osobného),v ich t8bore sa netrpelo opilstvo, hazardné hry a dokonca ani hádky!!--skrátka žil kasárenským životom.Každoročne dostal prídel látky na novú uniformu a žold sa mu čiastočne vyplácal, čiastočne dostával v naturáliach a čiastočne sa mu pripisoval na účet.Keď sa totiž dožil konca 30 ročnej služby, odchádzal do penzie ako bohatý a uznávaný muž.

Adžemi oglani sa po zaradení do kasární venovali výcviku v zápase,jazde na koni,ľukostrelbe a streľbe z muškety,šerme- a v poradovej príprave, ktorá bola najlepšia vo vtedajšom svete a sprvu jediná na svete!!
Okrem toho sa priebežne vzdelávali v duchovnej stránke svojho dervišstva.Adžemi-oglani nosili červené uniformy a smeli nosiť len dýku.Po 3 až 5 ročnej príprave boli zaradení do bojových oddielov k obzčajným janičiarom-joldašom ako "holubi" a začali prežívať pravú šiaknu.Do oddielu(boeluek) boli zaradení po dvoch-troch a mali funkcie ako ""bazargiden(bazárový poskok) alebo pabučíí (čistič topánok).Z tohto postavenia sa mohol dostať len udatnosťou v boji...napr. dobyl zástavu...priviedol zajatca a tak..
Okrem toho existoval ešte rast vyslúžením kedy sa po 5-7 rokoch stával s oglana joldašom("druhom") a po dalších 10 rokoch ihtijárom(strešina).
Mnohí janičiari okrem toho,že mali svoju špecializáciu ako strelci,lukostrelci,oštepári,sekerníci,delostrelci,a dopravcovia mali ešte špecifickú úlohu a povinnosti ..napr segbani(psovodi) sa zúčastňovali na sultánskych lovoch a pod.

Toľko asi k ich histórii a výcviku.Je to len stručný výcuc ale aj tak.Dúfam ,že sa vám to dobre číta aj keď je to otravne dlhé.-))
Ak by ste mali záujem sa dozvedieť viac môžem vám popísať ich členenie a heraldiku...hodnosti a výstroj a samozrejme ich bojové nasadenie a neporaziteľnosť, ktorá bola povestná a pre mňa zostávaju janičiari ako naprofesionálnejšia a najlepšia časť pechoty v histórii...dokonca predbehli aj obľubených legionárov.-)))

Dík

[Thór]

Výborný článek, včetně dodatků k Janičárům. U toho obrázku janičára, mě překvapila absence jakékoli ochranné zbroje.

[Biliskner]

Díky

K tej vyzbroji možem uviseť pár drobností.

Základným výstrojom janičiara je čiapka KEČE.Jej rukávová časť,ušitá z plste je v hlavovej časti dvojito podšitá a teda pomerne tuhá a volá sa BERK.Prevísajúca časť sa volá YATYRMA,alebo TIFTIK.Tuľajka na perá sa volá JUNLUK.Okrem toho ma janičiar typické čižmy,košeľu,volné nohavice(šalvar) a kabát nazývaný ""dolma"".Hlavná výzbroj(puška,kopija,oštep,sekera,luk...)a pobočná zbraň.Bolo zvykom aby janičiar nosil dýku a šabľu,ale obľubu mali najma u dôstojníkov jatagány nosené v páre.Dôstojníci nosili aj drôtenú košelu a ochranu predlaktí(karvaš).Ostepári a sekírnici nosili niekedy okrúhly štít.

[Thór]

Biliskner-díky moc, v tomhle mám mezery.