Konec rytířského válčení
Napsal: 10/3/2008, 17:41
Stejně jako husité i jinde řešili problém jak se může postavit pěšák proti do železa oblečenému jezdci. Češi rytířům postavili do cesty své bojové vozy. Tato taktika byla úspěšná a po husitských válkách ji začali používat ostatní státy střední Evropy. Po silnicích se vlekly nemotorné bojové vozy a úspěch ve válce nezávisel na střetu ale spíše na přepadu při přesunu, na sformovanou vozovou hradbu se nikdo neodvážil zaútočit.
S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky. Koně se nabodávali na ostré hroty a snažili se vyhnout čímž zakřižovali ostatní. Útok se zastavil a na jezdce zaútočili vojáci s halapartnami a těžkými meči, sráželi rytíře z koní a pobíjeli je. Rozhodujícím byli právě vojáci s dlouhými píkami na nich závisel osud bitvy.
Tento styl boje proslavila bitva u Grandsonu roku 1476, kde byl poražen Karel Smělý burgundský vévoda a jeden z nejmocnějších mužů té doby.
O rok později byl v další ztracené bitvě zabit.
Další důležitou věcí byla volba císaře r. 1493. Zde byl zvolen Habsburk Maxmilián a prosadil na říšském sněmu ve Wormsu výběr daně na vojsko.
Za tyto peníze postavil vojsko jehož jádrem byla právě švýcarská pěchota. Těmto vojákům se říkalo lansknechti a satali se brzy obávaným vojskem.
Roku 1504 začala v Bavorsku válka o Landshut, území po vymřelém rodě knížat. Nárok si dělal rýnský falckrabě Ruprecht a Bavorský vévoda Albrecht. Albrecht si najal početné vojsko v česku, Ruprecht spoléhal na landsknechty. Ruprecht ale na začátku války zemřel.
U Řezna se o tom dozvěděli i češi a dali s po rozpuštění vojska domů.
Maxmiliánovy vojáci je sledovali. Jízda se stihla dostat za hranice, pěchota byla dostižena u Schonbergu, kde došlo ke střetnutí. Hejtman čechů nestačil potavit vozovou hradbu takže vojáci bojovali před svými vozy po ochranou pavéz-těžkých štítů. Češi nebyli žádní nováčci a tak kladli landsknechtům tuhy odpor, nakonec byli přesilou udoláni.
Švýcaská taktika byla jednodušší a pohyblivější než česká a brzy již začali mít všechny armády ve svých řadách jednotky pikenýrů. Tím nastal úplný konec rytířského válčení. Vojska se vyzbrojila také děly a mušketami, převahu a přednost začala opět získávat pěchota.
S novou taktikou boje s rytíři přišli Švýcaři. Zprvu byla hodně závislá na terénu alp, kde byla jízda těžko k použítí. Po nabytí zkušeností ji začali švycaři úspěšně používat mimo své hory. Spočívala v tom, že místo neohrabaných vozů se postavili do cesty rytířům 5-6 metrů dlouhá kopí-píky. Koně se nabodávali na ostré hroty a snažili se vyhnout čímž zakřižovali ostatní. Útok se zastavil a na jezdce zaútočili vojáci s halapartnami a těžkými meči, sráželi rytíře z koní a pobíjeli je. Rozhodujícím byli právě vojáci s dlouhými píkami na nich závisel osud bitvy.
Tento styl boje proslavila bitva u Grandsonu roku 1476, kde byl poražen Karel Smělý burgundský vévoda a jeden z nejmocnějších mužů té doby.
O rok později byl v další ztracené bitvě zabit.
Další důležitou věcí byla volba císaře r. 1493. Zde byl zvolen Habsburk Maxmilián a prosadil na říšském sněmu ve Wormsu výběr daně na vojsko.
Za tyto peníze postavil vojsko jehož jádrem byla právě švýcarská pěchota. Těmto vojákům se říkalo lansknechti a satali se brzy obávaným vojskem.
Roku 1504 začala v Bavorsku válka o Landshut, území po vymřelém rodě knížat. Nárok si dělal rýnský falckrabě Ruprecht a Bavorský vévoda Albrecht. Albrecht si najal početné vojsko v česku, Ruprecht spoléhal na landsknechty. Ruprecht ale na začátku války zemřel.
U Řezna se o tom dozvěděli i češi a dali s po rozpuštění vojska domů.
Maxmiliánovy vojáci je sledovali. Jízda se stihla dostat za hranice, pěchota byla dostižena u Schonbergu, kde došlo ke střetnutí. Hejtman čechů nestačil potavit vozovou hradbu takže vojáci bojovali před svými vozy po ochranou pavéz-těžkých štítů. Češi nebyli žádní nováčci a tak kladli landsknechtům tuhy odpor, nakonec byli přesilou udoláni.
Švýcaská taktika byla jednodušší a pohyblivější než česká a brzy již začali mít všechny armády ve svých řadách jednotky pikenýrů. Tím nastal úplný konec rytířského válčení. Vojska se vyzbrojila také děly a mušketami, převahu a přednost začala opět získávat pěchota.