Německá samohybná děla – díl 4 (SdKfz 138/1 „Grille“)
Napsal: 10/8/2008, 22:25
Německá samohybná děla – díl 4
15cm sIG 33 auf Geschützwagen 38(t) - SdKfz 138/1 „Grille“
V dalším díle se podíváme do české kotliny. V protektorátu se díky předválečné československé konstrukční škole (hlavně díky ČKD) vyráběla pro okupanty spousta obrněné techniky. Jednalo se hlavně o vynikající lehký tank Praga LT 38, asi jeden z nejlepších předválečných lehkých tanků na světě. Paradoxně se do výzbroje naší armády nedostal, zato německé tankové divize s nimi projeli západní Evropu a Sovětský svaz. Východní fronta byla ale hrobem pro celou tuto kategorii, lehké tanky jsou odstaveny na druhou kolej. Místo lehkých tanků nastupují na frontu stíhače tanků a samohybná děla, postavená na podvozcích těchto lehkých tanků. O jednom samohybném dělu tu bude dnes řeč.
Pz 38(t), původně československý lehký tank se na počátku války velmi osvědčil, nástup výkonných ruských tanků na východě však znamenal konec jeho služby v první linii. Velmi dobrý podvozek se však přímo nabízel coby základna pro samohybné dělo či stíhač tanků. O stíhačích tanků Marder již byla na Palbě řeč, podívejme se tedy na samohybné dělo na podvozky tanku Pz 38(t).
Když už je tu řeč o samohybném dělu, nemůže tu chybět těžká pěchotní houfnice sIG 33 ráže 150 mm. Tato houfnice se montovala na všechny lehké tanky německé provenience, dostalo se samozřejmě i na kořistní techniku. Jeho nevýhodou byl malý dostřel, ráže 150 mm však zajišťovala dostatečný účinek střely na polní opevnění či městkou zástavbu.
Ausf. H
Vývoj samohybného děla začala u firmy Alkett v březnu 1942, v říjnu byl vyroben prototyp samohybného děla. Jako základ používal podvozku a korby tanku Pz 38(t) Ausf. H, korba je však upravena. Chybí ji vrchní a čelní deska, místo ní je namontována nýtovaná nástavba z rovných desek, čelní deska má sílu 25 mm, boční 15 mm. Čelní stěna dosahoval výšky cca 150 cm, její sklon byl 17°. Vlevo od děla byl na horní hraně výřez pro zaměřovač. Zadní stěna byla opatřena dvoukřídlými dveřmi, místo střechy mohla osádka použít pouze přetaženou plachtu. Pohon zůstává stejný jako u tanku, motor Praga AC o výkonu 150 HP je umístěn vzadu ve vozidle. Díky použitému podvozku je vozidlu přiřazeno označení SdKfz 138/1 Ausf. H
Jak jsem již uvedl, hlavní a jedinou organickou výzbrojí vozidla byla houfnice sIG 33 ráže 150 mm, její palebný průměr byl 16 granátů dělené munice. Část jí je umístěna podél stěn bojového prostoru, zbytek je v kontejneru nad motorovým prostorem. Zajímavý je obdélníkový kryt houfnice, podle zdvihy hlavně zakrýval střední část čelní stěny. Mimo houfnici má osádka k dispozici pouze osobní zbraně a také dva samopaly MP 40(38).
Osádku tvoří pět mužů, řidič má své stanoviště opět na pravé straně, k dispozici má mimo čelní průzor ještě průzor po své pravé ruce. Zbytek osádky tvoří velitel, střelec, nabíječ a spojař.
Výroba tohoto vozidla začíná u BMM (ČKD) v únoru 1943, operace nese krycí jméno "Dietmar A". Mělo jít o přestavbu devadesáti tanků verze M, ty se však již nevyrábí a podvozky jsou rovnou použity pro výroby samohybných děl. V únoru je vyrobeno 25, v březnu 40 a v květny 25 vozidel. Dalších 110 vozidel vzniklo konverzí deváté výrobní série tanku Pz 38 Ausf. K mezi dubnem a červnem, ještě v listopadu tohoto roku je vyrobena malá série deseti vozidel. Ty však mají již upravený podvozek verze M s motorem uprostřed, zbytek vozidla však odpovídá specifikaci H.
výroba v BMM
Technické data SdKfz 138/1 Ausf. H Grille
délka – 4,83 m
šířka – 2,26 m
výška – 2,15 m
hmotnost – 10,80 t
výkon motoru – 150 HP
max. rychlost silnice – 47 km/h
dojezd silnice – 200 km
pancéřováni - 8-50 mm
měrný tlak na půdu – 0,62 kp/cm2
osádka – 5
Tímto však historie tohoto samohybného děla nekončí. Dosavadní koncepce s motorem v zadní části vozidla rozhodně nepatřila mezi ideální. Firma Alkett již na přelomu let 1942/43 upravila stávající podvozek Pz 38(t) pro stíhač tanků Marder III, díky přesunutí motoru do středu vozidla zbylo v zadní části dostatek místa pro instalaci dostatečně hluboké nástavby s lepšími pracovními podmínkami osádky. Nová řada podvozku dostala označení Ausf. M, bylo jen otázkou času, kdy se tento podvozek použije pro montáž houfnice sIG 33.
Ausf. M
Nástavba v zadní části vozidla připomínala poslední verzi stíhače tanků Marder III, instalace houfnice sIG 33 si ale přece jen vyžádala větší úpravy. Čelní desku nástavby netvořil štít kanonu jako u Marderu, samohybná houfnice jej měla pevný jako u předchozí varianty. Ve středu čelní desky byl opět obdélníkový kryt, mechanicky spojený s houfnicí, kryjící osádku při střelbě horní skupinou úhlů. Vozidlo bylo opět bez stropního pancíře, zadní stěna se dala v polovině sklopit. Motor zůstává až na uložení stejný jako u předchozí varianty, jde o řadový šestiválec Praga AC o výkonu 150 HP. Podvozek měl oproti předchozí verzi jen jednu vodící kladku.
Prototyp nové verze samohybného děla byl vyroben u BMM v listopadu 1943, do konce roku byla zahájena sériová výroba. Vozidlo obdrží označení SdKfz 138/1 Ausf. M, od počátku roku je do oficiálně používáno i bojové jméno Grille (cvrček). Osádka se nemění, v důsledku úpravy pohonu dostává řidič nové, kryté stanoviště. Od zbytku osádky je oddělen motorem, nad hlavou má osazenou pancéřovou budku s poklopem. K dispozici má opět dva průhledy ve stejné konfiguraci. Díky zvětšení prostoru se zvyšuje palebný průměr pro houfnici, nyní je vezeno 20 granátů ráže 150 mm.
První výrobní série, označovaná krycím jménem „Schwerin“, je naplánována na výrobu 118 vozidel. Ty jsou v BMM vyrobeny do května 1944. Další série 74 vozidel byla zadána do výroby v červnu 1944, díky průtahům je však tato série vyráběna až do dubna 1944. Je tedy postaveno 192 samohybných děl.
muniční vůz
Mimo bojové vozidlo je také vyráběn muniční vůz, schopný přepravit k bojovým strojům 40 granátů ráže 150 mm. Toto vozidlo je samozřejmě neozbrojeno, otvor pro houfnici je zaslepen plechem. Pro jednu rotu Grille se počítalo se dvěma muničními vozy, celkově je jich postaveno 93 kusů. Vozidlo šlo jednoduše znovu osadit houfnicí, na konci války je však zaznamenán případ osazení rychlopalného kanonů MK 108 ráže 30 mm místo houfnice.
verze s MK 108
Technické data SdKfz 138/1 Ausf. M Grille
délka – 4,95 m
šířka – 2,15 m
výška – 2,47 m
hmotnost – 12,00 t
výkon motoru – 150 HP
max. rychlost silnice – 42 km/h
dojezd silnice – 190 km
pancéřováni - 8-15 mm
měrný tlak na půdu – 0,66 kp/cm2
osádka – 5
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 2
Ivo Pejčoch – Tanky Praga
Francev / Kliment - Marder III a Grille
Wydawnictwo Militaria 101 – Grille
15cm sIG 33 auf Geschützwagen 38(t) - SdKfz 138/1 „Grille“
V dalším díle se podíváme do české kotliny. V protektorátu se díky předválečné československé konstrukční škole (hlavně díky ČKD) vyráběla pro okupanty spousta obrněné techniky. Jednalo se hlavně o vynikající lehký tank Praga LT 38, asi jeden z nejlepších předválečných lehkých tanků na světě. Paradoxně se do výzbroje naší armády nedostal, zato německé tankové divize s nimi projeli západní Evropu a Sovětský svaz. Východní fronta byla ale hrobem pro celou tuto kategorii, lehké tanky jsou odstaveny na druhou kolej. Místo lehkých tanků nastupují na frontu stíhače tanků a samohybná děla, postavená na podvozcích těchto lehkých tanků. O jednom samohybném dělu tu bude dnes řeč.
Pz 38(t), původně československý lehký tank se na počátku války velmi osvědčil, nástup výkonných ruských tanků na východě však znamenal konec jeho služby v první linii. Velmi dobrý podvozek se však přímo nabízel coby základna pro samohybné dělo či stíhač tanků. O stíhačích tanků Marder již byla na Palbě řeč, podívejme se tedy na samohybné dělo na podvozky tanku Pz 38(t).
Když už je tu řeč o samohybném dělu, nemůže tu chybět těžká pěchotní houfnice sIG 33 ráže 150 mm. Tato houfnice se montovala na všechny lehké tanky německé provenience, dostalo se samozřejmě i na kořistní techniku. Jeho nevýhodou byl malý dostřel, ráže 150 mm však zajišťovala dostatečný účinek střely na polní opevnění či městkou zástavbu.
Ausf. HVývoj samohybného děla začala u firmy Alkett v březnu 1942, v říjnu byl vyroben prototyp samohybného děla. Jako základ používal podvozku a korby tanku Pz 38(t) Ausf. H, korba je však upravena. Chybí ji vrchní a čelní deska, místo ní je namontována nýtovaná nástavba z rovných desek, čelní deska má sílu 25 mm, boční 15 mm. Čelní stěna dosahoval výšky cca 150 cm, její sklon byl 17°. Vlevo od děla byl na horní hraně výřez pro zaměřovač. Zadní stěna byla opatřena dvoukřídlými dveřmi, místo střechy mohla osádka použít pouze přetaženou plachtu. Pohon zůstává stejný jako u tanku, motor Praga AC o výkonu 150 HP je umístěn vzadu ve vozidle. Díky použitému podvozku je vozidlu přiřazeno označení SdKfz 138/1 Ausf. H
Jak jsem již uvedl, hlavní a jedinou organickou výzbrojí vozidla byla houfnice sIG 33 ráže 150 mm, její palebný průměr byl 16 granátů dělené munice. Část jí je umístěna podél stěn bojového prostoru, zbytek je v kontejneru nad motorovým prostorem. Zajímavý je obdélníkový kryt houfnice, podle zdvihy hlavně zakrýval střední část čelní stěny. Mimo houfnici má osádka k dispozici pouze osobní zbraně a také dva samopaly MP 40(38).
Osádku tvoří pět mužů, řidič má své stanoviště opět na pravé straně, k dispozici má mimo čelní průzor ještě průzor po své pravé ruce. Zbytek osádky tvoří velitel, střelec, nabíječ a spojař.
Výroba tohoto vozidla začíná u BMM (ČKD) v únoru 1943, operace nese krycí jméno "Dietmar A". Mělo jít o přestavbu devadesáti tanků verze M, ty se však již nevyrábí a podvozky jsou rovnou použity pro výroby samohybných děl. V únoru je vyrobeno 25, v březnu 40 a v květny 25 vozidel. Dalších 110 vozidel vzniklo konverzí deváté výrobní série tanku Pz 38 Ausf. K mezi dubnem a červnem, ještě v listopadu tohoto roku je vyrobena malá série deseti vozidel. Ty však mají již upravený podvozek verze M s motorem uprostřed, zbytek vozidla však odpovídá specifikaci H.
výroba v BMM Technické data SdKfz 138/1 Ausf. H Grille
délka – 4,83 m
šířka – 2,26 m
výška – 2,15 m
hmotnost – 10,80 t
výkon motoru – 150 HP
max. rychlost silnice – 47 km/h
dojezd silnice – 200 km
pancéřováni - 8-50 mm
měrný tlak na půdu – 0,62 kp/cm2
osádka – 5
Tímto však historie tohoto samohybného děla nekončí. Dosavadní koncepce s motorem v zadní části vozidla rozhodně nepatřila mezi ideální. Firma Alkett již na přelomu let 1942/43 upravila stávající podvozek Pz 38(t) pro stíhač tanků Marder III, díky přesunutí motoru do středu vozidla zbylo v zadní části dostatek místa pro instalaci dostatečně hluboké nástavby s lepšími pracovními podmínkami osádky. Nová řada podvozku dostala označení Ausf. M, bylo jen otázkou času, kdy se tento podvozek použije pro montáž houfnice sIG 33.
Ausf. MNástavba v zadní části vozidla připomínala poslední verzi stíhače tanků Marder III, instalace houfnice sIG 33 si ale přece jen vyžádala větší úpravy. Čelní desku nástavby netvořil štít kanonu jako u Marderu, samohybná houfnice jej měla pevný jako u předchozí varianty. Ve středu čelní desky byl opět obdélníkový kryt, mechanicky spojený s houfnicí, kryjící osádku při střelbě horní skupinou úhlů. Vozidlo bylo opět bez stropního pancíře, zadní stěna se dala v polovině sklopit. Motor zůstává až na uložení stejný jako u předchozí varianty, jde o řadový šestiválec Praga AC o výkonu 150 HP. Podvozek měl oproti předchozí verzi jen jednu vodící kladku.
Prototyp nové verze samohybného děla byl vyroben u BMM v listopadu 1943, do konce roku byla zahájena sériová výroba. Vozidlo obdrží označení SdKfz 138/1 Ausf. M, od počátku roku je do oficiálně používáno i bojové jméno Grille (cvrček). Osádka se nemění, v důsledku úpravy pohonu dostává řidič nové, kryté stanoviště. Od zbytku osádky je oddělen motorem, nad hlavou má osazenou pancéřovou budku s poklopem. K dispozici má opět dva průhledy ve stejné konfiguraci. Díky zvětšení prostoru se zvyšuje palebný průměr pro houfnici, nyní je vezeno 20 granátů ráže 150 mm.
První výrobní série, označovaná krycím jménem „Schwerin“, je naplánována na výrobu 118 vozidel. Ty jsou v BMM vyrobeny do května 1944. Další série 74 vozidel byla zadána do výroby v červnu 1944, díky průtahům je však tato série vyráběna až do dubna 1944. Je tedy postaveno 192 samohybných děl.
muniční vůzMimo bojové vozidlo je také vyráběn muniční vůz, schopný přepravit k bojovým strojům 40 granátů ráže 150 mm. Toto vozidlo je samozřejmě neozbrojeno, otvor pro houfnici je zaslepen plechem. Pro jednu rotu Grille se počítalo se dvěma muničními vozy, celkově je jich postaveno 93 kusů. Vozidlo šlo jednoduše znovu osadit houfnicí, na konci války je však zaznamenán případ osazení rychlopalného kanonů MK 108 ráže 30 mm místo houfnice.
verze s MK 108 Technické data SdKfz 138/1 Ausf. M Grille
délka – 4,95 m
šířka – 2,15 m
výška – 2,47 m
hmotnost – 12,00 t
výkon motoru – 150 HP
max. rychlost silnice – 42 km/h
dojezd silnice – 190 km
pancéřováni - 8-15 mm
měrný tlak na půdu – 0,66 kp/cm2
osádka – 5
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 2
Ivo Pejčoch – Tanky Praga
Francev / Kliment - Marder III a Grille
Wydawnictwo Militaria 101 – Grille
. Na fotce zcela jistě není MK 108.
