Britské stíhací letadlo WW1
nasazeno 1914 – 1918
Royal Aicraft Factory F.E.2d
Vývoj
Tento stroj ukazuje druhou hlavní konstrukční větev stíhacích letadel, která se vývojově objevila ještě před První světovou válkou a to rámový typ letounu s tlačným uspořádáním pohonné jednotky. Taková koncepce se zdála být v mnohém velmi výhodná. Pilot nebo i pozorovatel (pokud se jednalo o dvoumístný stroj) měli ničím nerušený výhled dopředu a dolů před sebe, navíc jim vpředu rotující vrtule nebránila vést účinnou palbu ( v té době ještě nebyl k dispozici funkční synchronizátor). Ovšem měla i řadu nevýhod jako velký aerodynamický odpor z velkého množství vzpěr a drátů. Další nevýhodou byla nemožnost obrany zadní polosféry v případě donuceného ústupu z boje. Taktéž v případě nouzového přistání hrozilo pilotovi, že bude rozdrcen motorem umístěným za kabinou a jeho setrvačností vpřed vrženou hmotou. Toto uspořádání bylo jedním z pilotů komentováno takto: „Sedím na mohutném trůnu jako kněz v katedrále a můj pozorovatel sedí nebo klečí přede mnou v kruhové kabině podobné starému škopku na mytí nohou“.
Stroj F.E.2 byl navržen již roku 1911 a to jako vylepšená verze předchozího modelu F.E.1. Vývoj dále pokračoval až do roku 1913, kdy se týmu pod vedením slavného konstruktéra Geoffreye de Havillanda podařilo kompletně přepracovat původní myšlenku do prototypu. Ten byl postaven a zalétán na konci roku 1913 v Královské letecké továrně ve Farnborough. Avšak při testech byl prototyp v únoru 1914 těžce poškozen. Nicméně přípravy k sériové výrobě pokračovali dál. První sériová výroba dala 12 ks strojů, které jsou označeny jako verze F.E.2a. F.E bývá vysvětlován jako Fighter Experimental, nebo Farman Experimental (podle francouzské předlohy).
Royal Aicraft Factory F.E.2a
První sériová verze letounu dala jen 12 ks. Tato verze byla vybavena motorem Beardmore o výkonu 120 k, což byl kapalinou chlazený řadový motor.
Royal Aicraft Factory F.E.2b
Modernizovaný typ F.E.2b, který působil na frontě v době příchodu „Fokkerova biče“, tedy letounů E.I a E.III na jaře a létě roku 1915, byly jedny zmála strojů, které se i přes svůj těžkopádný vzhled dokázali německým strojům postavit. První stroje F.E.2b přicházeli na frontu v září 1915 a to k 6.peruti RFC. Vlastní ztráty dokázali tyto stroje ještě snižovat díky létáním ve formacích. Například když byly napadeny, mohly zaujmout kruhovou obrannou formaci atd. Označení stíhací letoun bylo se v tomto případě dalo brát s nadsázkou, protože svou rychlostí na nějaké pronásledování nepřítele rozhodně nestačil. Později vyrobené stroje byly vybaveny motorem o výkonu 160 k (119 kW). Tato verze bývá také označena jako F.E.2.bs
Výzbroj byla buď jeden nebo dva kulomety Lewis ráže 7,7 mm u pozorovatele. Jeden byl vpředu a druhý na podstavci nad křídlem směřujícím dozadu). Nebo další variantou byl 1 nebo 2 kulomety Lewis ráže 7,7 mm u pilota.
TTD _ Royal Aircraft Factory F.E.2b
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 14,55 m
* Délka: 9,83 m
* Výška: 3,85 m
* Hmotnost prázdného letounu: 935 kg
* Vzletová hmotnost: 1378 kg
* Maximální rychlost: 147 km/h
* Výzbroj: 1 – 2 kulomety Lewis ráže 7,7 mm
* Dostup: 3.350 m
* Stoupavost: 3.000 m / 40 min
* Vytrvalost:
* Motor / Výkon: Beardmore / 120 k (verze F.E.2b) - 160 k (verze F.E.2bs)
* Počet členů osádky: 2
* Vyrobeno kusů: F.E.2b + F.E.2c celkem vyrobeno 1.939 ks
Royal Aicraft Factory F.E.2c
Stejná verze jako F.E.2.b. Jednalo se o noční stíhací a bombardovací variantu. Hlavní změnou byla výměna pilota a pozorovatele, takže pilot měl lepší výhled při řízení stroje při letech v noci a zejména pak při přistání.
Royal Aicraft Factory F.E.2d
Oproti předchozímu typu došlo k zlepšení hlavně v pohonné jednotce, kdy předchozí motor Beardmore byl nahražen výkonným Rolls Royce Eagle I o výkonu 250 k. Zpod přídě letounu zmizelo pomocné kolečko podvozku, které v poloze vysunuté vpřed mělo bránit postavení letounu na nos při špatném přistání. Ostatně v té době bylo běžné používat vysunuté lyžiny právě ze stejného důvodu. Přestože zlepšený model příliš výkony neoslnil, byl urychleně zadán do sériové výroby a od června 1916 byl nasazen na frontě. Jejich novými soupeři již nebyli jednoplošné E.I a E.III, ale modernější německá letadla, se kterými však i přes své výkony, dokázali držet krok a vedli si v leteckém boji poměrně zdatně. Během bojového nasazení byly letouny dovyzbrojeny dalším kulometem, umístěným na vysokém závěsu mezi kabinami pozorovatele a pilota. Když pak pozorovatel vstal a obrátil se zády ke směru letu, mohl přes křídlo postřelovat prostor za letadlem. Taktéž mohly nést pumový náklad a to většinou 6 bomb o váze 20 nebo 25 lb umístěné na držácích pod spodním křídlem a trupem.
Vyřešení střelby dozadu u typu F.E.2d
Stroje F.E.2d byly velice rozšířené a byly jimi vybaveny hlavně tyto perutě: 6, 11, 18, 20, 22, 23, 25, 28, 58, 81, 83, 100, 101, 102, 148, 149.
O účinnosti F.E.2 svědčí i to, že si na své konto připsali takové protivníky jako německé stíhací eso Maxe Immelmanna, nebo dokonce i proslulého „Rudého barona“, Manfreda von Richthofena, který byl po jednom souboji s F.E.2d těžce zraněn v létě 1917. To už ovšem tento typ letounu silně zastaral a byl přesunut k méně nebezpečným úkolům. Ač byl F.E.2 stažen z první linie, přesto byl pro svou odolnost oblíben v průzkumné roli nebo v boji s nepřátelskými ponorkami, kdy byly stroje vybaveny plováky pro start i přistání na vodě (verze F.E.2s).
Část posledních sériových FE.2d byla vybavena silnými motory Rolls Royce Eagle VI o výkonu 322 k.
Výzbroj byla buď jeden nebo dva kulomety Lewis ráže 7,7 mm u pozorovatele. Jeden byl vpředu a druhý na podstavci nad křídlem směřujícím dozadu). Nebo další variantou byl 1 nebo 2 kulomety Lewis ráže 7,7 mm u pilota.
Nejúspěšnějším leteckým esem na těchto letounech byl kapitán Francois Richard Cubbon (*1892 - +1917), který všech svých 21 vzdušných vítězství dosáhl právě na tomto stroji, a to od dubna do června 1917 ! Jeho piloty byly buď R.E.Johnson, nebo Frederick Thayre. Dva dny po svém posledním 21 vítězství (proti Albatrosu D.III), sám v boji padl.
TTD _ Royal Aircraft Factory F.E.2d
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 14,56 m
* Délka: 9,83 m
* Hmotnost prázdného letounu: 1137 kg
* Vzletová hmotnost: 1572 kg
* Maximální rychlost: 151 km/h
* Výzbroj: 1 – 2 kulomety
* Dostup: 5.335 m
* Stoupavost: 5.000 m / 42 min a 40 sec
* Vytrvalost: 3,5 h
* Motor / Výkon: Rolls Royce Eagle I / 250 k
* Vyrobeno kusů: 386 ks
Royal Aicraft Factory F.E.2s
Verze pro námořní průzkum a boj s ponorkami. Model vycházel z typu F.E.2d a byl pouze vybaven plováky pro start a přistání na vodě.
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček - 1989
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
