(cca 623/624 – cca 658/659)
strana 1.
Pravděpodobný rozsah Sámovy říše.
Vybrané lokality ztotožňované s Vogastisburgem: 1 – Reicheneck u Hersbrucku, 2 – Voigsburg,
3 – Domažlice-Tuhošť, 4 – Loket, 5 – Úhošť u Kadaně, 6 – Staffelberg u Staffelsteinu, 7 – Burk
u Forchheimu, 8 – Wossburg, 9 – kontaktní zóna nejstarších slovanských hradišť na území
Dervanových Srbů, 10 – Voitsberg, 11 – Mikulčice, 12 – Hostýn, 13 – Znojmo, 14 – Melk,
15 – Wien, 16 – Bisamberg, 17 – Bratislava, 18 – Rubín u Podbořan, 19 – Vranov nad Dyjí.
Podle M. Lutovského-N. Profantové 1995 doplnil Z. Měřínský 2002 a P. Šimík 2007.
První historicky známý státní útvar západních Slovanů. V jeho případě se nejspíše jednalo o kmenový svaz, který byl spolu spojen společným bojem proti Avarům, později pak proti expanzivní snaze franské říše. V čele tohoto kmenového svazu stanul franský kupec Sámo, který někdy kolem roku 623/624 za panování franského krále Chlothara II., dorazil v čele kupecké karavany ke středoevropským Slovanům (není vyloučeno, že se Slovany obchodoval již dříve). Co však víme jistě, je že Slovanům pomohl v boji proti dočasné avarské nadvládě (o jeho formě pomoci však není nic známo), čímž si vysloužil jejich vděk a byl zvolen za jejich „krále“. Co se týče jeho příčin příchodu ke Slovanům, pomoci proti Avarům a zvolení za kmenového „krále“, tak na to existuje celá řada hypotéz. Například není vyloučeno, že jeho vysláním ke Slovanům sledoval své vlastní plány Chlotharův syn Dagobert I., který se právě z otcovy vůle stal králem v Austrasii (část franského království). Dá se však předpokládat, že Sámo jako zdatný kupec i přes franský zákaz, přivážel Slovanům kvalitní meče, a tím je výrazně podpořil v bojích proti Avarům a později i proti Frankům. Do dnešních dnů se totiž dochovaly zprávy z Francké říše o zákazu vývozu mečů k Slovanům. Ten kdo tento zákaz porušil a pomohl tak výrazně úspěchu povstání, se nepochybně u Slovanů těšil největší možné přízni.
Asi v roce 631 byli na území Sámova kmenového svazu přepadení franští kupci. Po následném neúspěšném diplomatickém jednání, které z pověření franského krále Dagoberta I., vedl na Sámově sídelním hradišti vyslanec Sicharius, vytáhla franská říše do boje. Tou dobou byl již Dagobert I. králem celé franské říše a shromáždil veliké vojsko, které tvořili Alamani, Austrasijci a Langobardi. Vojsko vtrhlo na území Sámovy říše ve třech proudech. Hlavní Austrasijské vojsko se pak dalo do dobývání hradiště Wogatisburgu, pravděpodobně někde v severozápadních Čechách. Avšak v třídenní bitvě bylo poraženo a muselo se stáhnout zpět. Slované pak v odvedu několikrát vpadli do sousedního Durynska.
Sámova říše pak zanikla patrně po jeho smrti kolem roku 658, k čemuž asi pomohli i vnitřní neshody. Není zcela jasné, jestli kmenový svaz zanikl hned po Sámově smrti, nebo zdali ještě přetrval v nějaké mocenské či politické struktuře. Písemné prameny se totiž bohužel na dalších 150 let k území Čech a Moravy odmlčují. Někdy se uvažuje o možné návaznosti na pozdější další slovanskou říši, Velkou Moravu.
Centrum Sámovy říše leželo patrně někde na jižní Moravě, její součástí byly jistě i Čechy a pravděpodobně i jihozápadní Slovensko, kde se dají předpokládat ohniska protiavarského povstání. Sámova říše se po vítězné bitvě u Wogatisburgu rozrostla o kmen srbského vévody Dervana, který do té doby uznával jako svého panovníka franského krále, a přidal se na stranu Sáma.
Fakta o Sámově říši známe pouze ze stručných zmínek v soudobé burgundské „kronice tak řečeného Fredegara“. Několik, ale již zřejmě silně zkreslených údajů přinášejí i tendenční díla z 9.století.
Biografie
Sámo (* ? - + asi 658)
Franský kupec a diplomat, který včele své kupecké karavany dorazil někdy v roce 623/624 ke středoevropským Slovanům. Byl zakladatelem státního útvaru (kmenového svazu), který se označuje jako Sámova říše a jeho kmenový vládce „král“ někdy v letech 623/624 až do své smrti (asi 658). Údaje o Sámově původu jsou shrnuty v jediném zdroji v „kronice tak řečeného Fredegara“, jedinou větou, „člověk jménem Samo, původem Frank, z kraje senonského“, avšak ani jedno slovo z originálního latinského znění však není jednoznačně vyložitelné. Jednou z možných hypotéz je, že jméno Sámo je keltského původu, jehož nositelem by mohl být Galoříman. Tudíž romanizovaný, relativně vzdělaný obyvatel bývalé římské provincie Galie, která v 7.století byla centrem franského království. Vlastní Sámovo rodiště je pak kladeno do okolí dnešního města Sens. Ovšem existuje řada i dalších různě věrohodných hypotéz o Sámově původu.
Po svém příchodu ke Slovanům se Sámo snažil vžít s novým prostředím. Pomohl středoevropským Slovanům v jejich boji proti Avarské nadvládě, za což byl jmenován kmenovým náčelníkem „králem“. Následně se úspěšně v bitvě u Wogatisburku v roce 631 postavil franskému útoku krále Dagoberta I.
O jeho osobním životě, stejně jako o celém jeho životě, je málo informací. Kronikář Fredegar se zmiňuje, že měl 12 manželek slovanského původu, se kterými měl 22 synů a 15 dcer. Je pravděpodobné, že velký počet synů mohl po jeho smrti vést k vnitrostátní krizi, boji o moc a následně i k rozpadu Sámovi říše. Z délky o délce panování usuzujeme, že Sámo zemřel někdy kolem roku 658.
O osudu Sámových potomků se objevilo mnoho zcela nepodložených spekulací. Mezi ně patří např. údajná příbuznost s rodem Mojmírovců vládnoucím Velkomoravské říši. Vyskytly se i dohady o tom, že Sámo a bájný praotec Přemyslovců, Přemysl Oráč jsou tatáž osoba, případně, že mýtický Krok, otec kněžny Libuše, byl Sámovým synem. Ve skutečnosti však o ničem takovém nejsou žádné důkazy...
Hrot kopíSlovanská armáda v době Sámovy říše
Složení vojska – v době Sámovi říše, prvního státu západních Slovanů, bylo složení vojska jednoduché. V případě ohrožení do boje vytáhli všichni bojeschopní muži, kteří žili v neopevněných osadách včetně těch, co žili na hradištích. Dle historických pramenů byli Slované ceněni jako vynikající pěší bojovníci schopni boje v hlubokých lesích. Nezalesněné plochy příliš pro boj nevyhledávali, což bylo zřejmě zapříčiněno tím, že prakticky celé území střední Evropy bylo porostlé hustýmu a hlubokými lesy. Některé ze zdrojů se zmiňuji i o ženských bojovnicích v řadách slovanského vojska.
Výzbroj – bohužel z nedostatečných archeologických podkladů toho o výzbroji bojovníků Sámovi říše mnoho nevíme. Víme však, že Slované již uměli zpracovávat železo, nicméně kvalita nebyla taková, aby dokázali vyrábět jakostní meče. Nedostatkové meče tak získávali od franských kupců, jakým byl například právě Sámo. Tradiční zbraní slovanského vojska tak byla především sekyra a oštěpy. Dále Slované používali luky a šípy se železnými hroty, dle některých zdrojů údajně otrávenými. K lovu i boji se zřejmě používali i házecí praky. Jako obranu používali především proutěné nebo dřevěné štíty bez puklice. Hlava byly železnou helmou chráněna jen zřídka, to když byla ukořistěná nebo zakoupena od kupců. Tradičnější ochranou byla kožená přilbice vybavena kančími zuby. Co se mečů týče, tak jak již bylo řečeno, byly vyráběny v požadované kvalitě především ve franské říši, ale časem tuto technologii zvládali i slovanští kováři (i když jistě ne v požadovaném množství). Čepel byla vyráběna ze svařkového damasku. Jedná se o složitý způsob kovářského svařování spojených spletených pásků tvrdé a měkké oceli do jádra čepele. Na něj bylo dále navařeno ostří z pevné oceli. Takto zhotovený meč byl houževnatý a v boji nepraskal, přičemž ostří si zachovávalo svou ostrost, protože bylo kaleno ve vodě nebo oleji. Takto vyráběné zbraně z damaskové oceli se pro svou zdlouhavou a drahou výrobu přestali na konci 9.století vyrábět. Byli nahrazeny meči s jednolitou ocelovou vnitřní stavbou čepele.
Uspořádání sil – není známo. Dá se předpokládat, že Slované bojovali především v houfech a oddílech podle obyvatel z jednoho místa (osady). Až Sámo po svém zvolení za kmenového „krále“ začal Slovanské vojsko uspořádávat podle franského vzoru.
Výcvik – pravděpodobně nějaký aktivnější a pravidelný výcvik prováděn nebyl. Zručnost se zacházením sekyr, oštěpů a luků byla přirozená při práci v lese, na obydlích a při shánění obživy lovem. Některé prameny se zmiňují o tom, že slovanské vojsko se umělo dokonale skrytě pohybovat a plížit se v lesích. Jejich oblíbeným způsobem boje bylo přepadávání ze zálohy.
Spojení – bylo zajišťované pěšími a jízdními posli. Krajina byla již tou dobou protkána kupeckými stezkami, která však pro povozy příliš sjízdné nebyli. Zboží a náklad se tak převážel na hřbetě zvířat. Pro spojení byla v Čechách určitou nevýhodou hustota lesnatého porostu.
Zásobování – způsob zásobování vojska, tak jak je známe z pozdější doby, asi v době Sámovi říše nefungoval. Každý bojovník si na výpravu bral dostatek vlastních zásob, případně musel kořistit na pleněném nepřátelském území. Na válečné výpravy se zpravidla vyráželo až po ukončení doby sklizně.
Velení v boji – toto nebylo nejspíše do Sámova příchodu u Slovanů nějak propracované. V boji se houfy bez dlouhého váháni vrhali na nepřítele. Sámo však dokázal jako schopný organizátor zorganizovat Slovanské vojsko tak, že odolalo všem nepřátelským útokům.
Slovanská keramika z 8.století
Slovanské božstvo:
hlavní bůh SVAROG, stvořitel Světa
bůh Slunce, tepla, ohně a úrody DAŽBOG, nástupce Svarogův
bůh hromu a války PERUN
bůh stád i hospodářství VELES
bůh noci a Měsíce CHORS
Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský - 2001
Významné bitvy v Čechách a na Moravě – Jiří Macoun – 2007
www.moraviamagna.cz
www.e-stredovek.cz
Průřez opevnění na hradišti Klučov (pol. 8.století)
rekonstrukce brány na hradišti Klučov (pol. 8.století)
Vynikající
