VI. díl. Polsko září 1939. Č 25.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 25.

Boje v Polsku od 1. září 1939 do 14. září 1939.





Desátý válečný den 2. světové války, tedy 10. září 1939, je také poznamenán „nečistou diplomaticko-obchodní hrou“ SSSR, kterou hraje s ve válce se nacházejícím Polskem.
Tedy večer 10. září 1939, oznamuje sovětský velvyslanec v Polsku Šaronov, který se v té době nacházel v Kremnici, ministru zahraničí Polska Beckovi, že vzhledem ke špatnému telefonnímu a telegrafnímu a dálnopisnému spojení s Moskvou, se musí odebrat do sovětského pohraničního města Šepetovka. Zároveň Šaronov Beckovi oznamuje, že vystavil vstupní vízum K. Zarembskému. K. Zarembski byl zástupce polské firmy SEPEWE, státní firmy, která dovážela do Polska zbraně. Zarembski se tak může vydat do Moskvy na nákup a Šaronov nepochybuje, že Zarembskiho mise bude úspěšná.
Byla to věrolomnost „ Maskirovka“, zastírací manévr a my dle dokumentů uvidíme, že nic nedostane, neboť již dávno předtím bylo rozhodnuto.
Tímto dokumentem je – Srov. „ Kurjer Warszawski“.12. IX. 1939, nr. 252., z něhož cituji:

„ Hlášení polského vojenského atašé plukovníka Brzeszyńského:

Dnes k nám přes Kyjev dorazil vysoký úředník, představitel ministerstva vojenství ( K. Zarembski), s výzvou pro velvyslance, aby učinil dotaz u sovětské vlády v záležitosti pomoci surovinami a výzbrojí. Přivezl dlouhý seznam požadavků. Velvyslanec neskrýval údiv, že se kdokoli z vládních či vojenských kruhů nechal do té míry obalamutit v záležitosti materiální pomoci ze SSSR, a ptal se představitele ( Zarembskiho), jak k této misi došlo. Tehdy jsme se dověděli: sovětský velvyslanec( Šaronov) ve Varšavě osobně radil vyslat v té záležitosti do Moskvy posla. Při této příležitosti jsme se dověděli, že tentýž velvyslanec z Varšavy ( Šaronov) se vydal služebně do Moskvy a vlakem, s kterým cestoval, přivezl rovněž představitele ( Zarembskiho)
Vzali jsme to jako vrchol podlosti.“

Polsku jako státu, ještě ani 10. září 1939 nedošlo!!!
Polsku – polské diplomacii a především rozvědce a nejen vojenské nedošlo!
Nedošlo jim, že 2 evropské velmoci – Německá říše a SSSR, agresivní totalitní velmoci Evropy spolu podepsali pakt o vzájemném nenapadání, v noci z 23. na 24. srpna 1939 ( mírnou omluvou – jestli omluvou - je ten fakt, že Polsko neznalo, stejně jako Svět, - Tajný protokol).
Polákům nedochází, jak si s nimi od začátku září 1939 SSSR „ Hraje“. Dělá jako by nic, vyzývá, a přitom své výzvy a závazky nesplní!!!
Ještě pár dní si nebudou schopni Poláci dát 1+1 dohromady!

Samotný Svaz sovětských socialistických republik (SSSR), je zaskočen tempem útoků Německé říše, je zaskočen kvalitou taktiky a strategie Říše. Je zaskočen kvalitou německých zbraní, zvláště úspěšností Luftwafe.
SSSR musí reagovat.
Noviny „ Pravda“ a „Izvěstija“ stále a stále, také 10. září 1939, pokračují v tiskové kampani, která má obyčejného člověka v SSSR připravit, má mu zdůvodnit chystaný vstup Rudé armády do Polska.
„ Pravda“ , Izvěstija a další sdělovací prostředky chrlí reportáže o německé ofenzívě a ptají se na osud Ukrajinců a Bělorusů na polském území.

A na bojištích v Polsku, za soumraku a v noci 10. září 1939 je stále jen německá 30. pěší divize ( v „ Bitvě na Bzuře), která se nachází na jih od Piatku, ve velice těžké situaci.
Již ráno za svítání 11. září 1939 proniká do Uniejowa polský 6. hulánský pluk pod velením plukovníka Liszka. Tento 6. hulánský pluk podporuje jen 1 jediná dělostřelecká baterie. Když pak jihozápadně od Kutna polské jednotky obsazují i most přes řeku Vartu, jsou Němci nuceni ustoupit. Na bojišti zde zůstane mnoho zabitých a raněných a mnoho nákladních vozů.
Polské velení zde plánuje probít se do Lodže, aby tak umožnilo polským jednotkám, které jsou obklíčeny u Kutna, aby se mohly probít na jih.
Po krátkém a urputném boji pak polský 14. hulánský pluk obsazuje Wartkowice, kde se nacházely velké sklady vojenské výstroje. Na nějakou dobu tyto zásoby zmírňují špatnou zásobovací situaci Podolské jezdecké brigády.
Němci reagují, a aby byl ulehčen obchvat Ozorkowa od západu, je sem přivedena německá 17. pěší divize ( 13. as., 8. A, skupina armád Jih), které velí generálmajor Loch, a je vyslána na Parzeczew. Zároveň velitel 8. A generál Blaskowitz konečně informuje OKW ( vrchní velení Wehrmachtu) o krizi, která hrozí v důsledku neočekávaného útoku „ značných sil protivníka ze severu“ ( ještě pořád neví s jak velkými silami Polské armády má co dočinění).
Zároveň se zde na Bzuře začnou objevovat dosud v záloze stojící německé divize 8. A a větší části 10. A generála dělostřelectva Reichenau ( vše samozřejmě ze skupiny armád Jih).
Zasazování záloh jsem signalizoval v článku Č 16 u konce, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2824
a dochází k tomu již zde, při „ Bitvě na Bzuře, tedy od 10. a 11. dne 2. světové války.
Pro představu uvádím, jaké byly zálohy u skupiny armád Jih a u skupiny armád Sever.

Skupina armád Jih ( 8. A, 10. A a 14. A):

Jednotlivé armády, tedy - 8. A , 10. a 14. A., měli možnost nasadit 14. ( XIV.) ts, který se skládal z 29. (mot) motorizované divize, 13. (mot.) motorizované divize a 1. lehké divize.
Velitel skupiny armád Jih generálplukovník von Rundsedt pak měl pod svým velením ještě 7. as (VII. as), který se skládal z 239. pd ( pěší divize), 221. pd, 213. pd, 68. pd, 62. pd a 27. pd.

Mimo toho disponovalo hlavní velení německé branné moci, tedy OKH zálohou pro skupinu armád Jih ještě dalšími 3mi divizemi, tedy 57. pd, 56. pd a 22. pd.

Skupina armád Sever měla možnost pro svou 3. A a 4. A použít tyto zálohy.

Zálohy v pravomoci 3. A a 4. A – 217. pd a 218. pd.
Velitel skupiny armád Sever, generálplukovník Fedor von Bock, měl pod svým velením ještě pro svou skupinu armád Sever – 208. pd, 206. pd, 73. pd a velmi dobře vyzbrojený pluk „ SS Grossdeutschland“.

OKH pak měla ještě pro skupinu armád Sever v záloze 257. pd a 252. pd.

Pojďme zpět na Bzuru.
Průzkum velitele polské A – Poznaň generála Kutrzeba, stejně jako odpor německých divizí a pohyby německých armád, stejně jako zasazování německých záloh, jsou pak podkladem pro jeho rozhodnutí.

Generál Tadeusz Kutrzeba – A – Poznaň.




Generál Kutrzeba vidí také, že útoky na jih, sever a západ nepřináší výsledky. Rozhodne se tedy pro útoky na východ a začne své oddíly A – Poznaň přesouvat pod ochranu A – Pomořany na dolní Bzuru a odtud bude útočit na Východ, čímž si chce otevřít cestu na Varšavu.
Dole na jihu u skupiny armád Jih se její velitel generál von Rundsedt rozhodne, že nezastaví útok na Lublin, přes těžkou situaci 8. A na Bzuře a začne tam posílat jen jednotlivé pluky z různých divizí ( stane se to pak běžnou praxí při válce na východě, kdy z toho vzniknou - bojové skupiny).
Ovšem situace na Bzuře je dne 11. září 1939 tak vážná, že musí nakonec von Rundsedt, poprvé od začátku polského tažení, žádat Luftwaffe, aby „ dne 11. září 1939 byly u Kutna použity značné letecké síly“.
Luftwaffe pak skutečně ihned do „ Bitvy na Bzuře“ vrhne početné bombardovací eskadry ( z obou armád – 1. i 4. letecké armády), které v posledních dnech prováděly těžké letecké nálety na Varšavu a na průmyslové a železniční cíle na východ od řeky Visly.
Jsou to teprve útoky Ju 87 Stuk a bitevních letek, které začnou zastavovat útoky polské jízdy a pěchoty. Salvy z kulometů kosí vojáky i koně a německá letadla sypou na útočící polskou armádu, její dělostřelectvo, strašnou spršku bomb.

Po bombardování Luftwaffe na Bzuře.





A ještě jednou bombardování na Bzuře.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 26.

A tak dne 11. září 1939 vydává OKH – vrchní velení pozemních sil Říše – rozkaz, že 8. A generála pěchoty Blaskowitze povede bojové operace proti polským jednotkám u Kutna.
V probíhající „ Bitvě na Bzuře“ začíná obrat.
Velitel 10. A generál von Reichenau ( obě armády jsou ze skupiny armád Jih) mění také směr svého 16. ts generála jezdectva Hoepnera, jehož levé křídlo bylo odraženo silným odporem od Varšavy,.
Ve stejné době také dosáhne 4. A generála dělostřelectva von Kluge ( skupina armád Sever) na západ od Modlina řeku Vislu a 8.A (sk. Armád Jih) konečně začne získávat útokem terén na severovýchod od Lodže.
Tyto útočné pohyby německých divizí, sborů a německých armád pak v konečném důsledku začínají znamenat úplné obklíčení obou polských armád. Na řece Bzuře, po obou jejích březích a okolí se tak v úplném obklíčení ocitne polská A –Poznaň a boji sem ze severu stlačená a pocuchaná A – Pomořany ( a části rozbité A – Lodž).
U Gdyně se dne 11. září 1939 stále brání polská obrana pobřeží. Zasazuje z obrany tvrdé rány, když na ni útočí německý tzv. Kaupischův sbor, což byl tzv. Grenzschutz-Abschnits-Komando 1, improvizovaný sbor pod velením generála Kaupische. Ten útočil na polskou pobřežní obranu Gdyně, na přístav a okolí ( i poloostrov Hel – kde útočili Němci zatím jen z moře – poloostrov Hel, jeho polská obrana se vzdá až 2. října 1939) ze tří směrů.
Zároveň se sem od Gdaňska postupem severně okolo pobřeží, přesunuje Eberhardova brigáda, která po 7. září 1939, po dobytí Westerplate vyčistila okolí Gdaňska a nyní spěchá proti Gdyni. Zde se v útoku proti Gdyni připojuje Eberhardova brigáda k německé 207. pd generálmajora Tiedemanna ( 3. as, 4. A, skupina armád Sever) a útočí spolu s ní na polskou pobřežní obranu ze západu.
U Zambrowa, na severním úseku německo-polské fronty, bojuje polská jízda Samostatné skupiny Narew celý den s německými tankovými jednotkami, ale boj je to neúspěšný. Probít se na východ se polským jednotkám nepodaří a je zde obklíčena polská 18. pěší divize.
Na konci dne 11. září 1939 také německý 1. as ( 3. A, skupina armád Sever) generálporučíka Petzela, svým bojovým postupem úplně uzavírá spojení z Varšavy na východ.
Na jihu u skupiny armád Jih pak dne 11. září 1939 německý 15. ts generála pěchoty Hotha a 16. ts generála jezdectva Hoepnera a také 4. as generála pěchoty von Schwedlera ( vše z 10. A skupiny armád Jih) obkličují u města Radomi polskou A – Prusy divizního generála Dab Biernackiho a donutí jí ke kapitulaci.
Do zajetí se tak dostává 65 000 polských vojáků. Jen několika polským plukům se podaří ustoupit do místních lesů, ze kterých i nadále kladou německé armádě odpor.
Jihovýchodně odtud začíná Luftwafe s těžkými bombardovacími nálety na město Lvov( 4. letecká armáda generál Löhr).
Také polská bombardovací brigáda, která od 10. září bombarduje německé tankové kolony v oblasti Řešova ( nad Přemyšlem, severozápadně od Lvova), vždy to bylo 6 letadel Los – PZL 37 z X. oddílu– nyní, dne 11. září 1939, bombarduje tyto a další kolony již východněji na silnici Jaroslav – Radymno.
Dne 11. září 1939 se německé tankové jednotky ze severu a jihu začínají objevovat již ve vzdálenosti 70 km od Brestu nad Bugem.
Vrchní velitel polské armády maršál Rydz-Śmigly je nucen opustit ohrožované město Brest nad Bugem a přesune své vrchní velitelství do Vladimiru-Volynského.
Naproti tomu na bojovém předpolí hlavního města Polska Varšavy panuje dne 11. září 1939 poměrně klid, neboť německá armáda byla nucena zvláště ze severu, západu a z jihu, stáhnout mnoho jednotek do „ Bitvy na Bzuře“. Stále však trvá německé dělostřelecké ostřelování Varšavy a dokonce je poprvé dne 11. září 1939 zasažen střed města.

OKH a OKW spolu s Hitlerem, si nemůže stále vysvětlit situaci na západě Německa. Hitler a jeho štáby nevěřícně pozorují Velkou Británii a především Francii.
Nechápou!
U Němců se střídá udiv s ulehčením!
Němečtí velitelé dobře vědí, že Wehrmacht ještě není připraven na válku na dvou frontách, ani co do výzbroje, ani co do množství jednotek a materiálního zabezpečení.

Mezitím také SSSR dne 11. září 1939 prosí Berlín o podrobné údaje o síle polských jednotek.
Sověti se zajímají zvláště o ty polské jednotky, které jsou ještě schopny boje, a kde jsou tyto jednotky rozmístěny.
Ministerstvo zahraničí Říše v Berlíně vzkazuje přes velvyslance Říše v Moskvě von Schulenburga, že sověti mohou tuto informaci obdržet až po skončení „ velké bitvy v Polsku“ – to je samozřejmě v tuto dobu „ Bitva na Bzuře“.

Je úterý 12. září 1939 a v „ Bitvě na Bzuře“ končí první fáze, a od tohoto dne přecházejí Němci do útoku. Poláci zaznamenají již jen pár dílčích úspěchů. Celkově je však již polská A – Poznaň divizního generála Kutrzeba a polská A – Pomořany divizního generála Bortnowskiho, obě celkem s 200 000 muži, zatlačena a obklíčena v kotli, který má šířku 30 km a délku 45 km.
Sám divizní generál Kutrzeba o tomto stlačování a obkličování řekl, cituji:

„ Prudká bombardování přechodů na Bzuře byla bezpříkladná jak co do množství užitých letadel, tak silou útoků a téměř akrobatickým uměním jejich letců. Každý náš pohyb, každé seskupení vojska, každá cesta k přesunu se dostávaly do drtivého bombardování…
Mosty byly zničeny, brody zablokovány a shromažďující se zásobovací kolony zdecimovány.“

Ano, od 12. září 1939 přešla iniciativa plně do rukou Wehrmachtu, kterému velice působivě pomáhá Luftwaffe.
V oblasti Kutna se tak ocitnou v obklíčení z A – Poznaň tyto polské divize – 14.pd brigádního generála Wlada, 17. pd plukovníka Mozdyniewicze, 25. pd brigádní generál Alter a 26. pd plukovník Ajdukijewicz. Pak také Velkopolská jezdecká brigáda brigádní generál Abraham a Pohraniční jezdecká brigáda plukovník Hanka-Kulesza. K tomu také zbytky A – Lodž s 10. pd brigádní generál Dindorf-Ankowicz spolu s Volyňskou jezdeckou brigádou plukovník Filipowicz a mimo toho také oddíly z A – Pomořany se 4. pd dipl. plukovník Niezabitowski-Lubicz, 15. pd brigádní generál Przyjalkowski a 16. pd plukovník Świtalski.
Polské A-Poznaň pod velením generála Kutrzeba toho mnoho nezbývá, musí se nyní pokusit uniknout z obklíčení a zkouší to ústupem na východ na Varšavu. Obrátí se nejprve jak jsme řekli na jih a prudkým útokem na německou 8. A, na její levé křídlo jí začne ohrožovat v místech, kde má krýt německou 10. A ( obě ze skupiny armád Jih), která chce na Varšavu.
K polské A – Poznaň se přidaly jiné polské oddíly, které se ocitly rovněž v kotli na západ od Varšavy a všichni společně se zoufale snaží probít na jih.
Od severu je však polská A – Poznaň ohrožena německou 3. pd generálmajor Lichel ( 2. as, 4. A, skupina armád Sever), která u Plocka překročila Vislu.
V těchto dnech jsou hlavním cílem Luftwaffe ( mimo bitvy na Bzuře) na jih a východ směřující polské kolony a zároveň německé letectvo bombarduje na východě a jihovýchodě nádraží v Zamosci, Krásném Stawu, Lublinu, Chelmu, Kovelu a Ravě-Russké.

Pro polské bombardovací letectvo jsou pro jejich XV. oddíl, dne 12. září 1939, zase cíle určeny na jihovýchodě ( myšleno od Varšavy) na německé kolony mezi Brzezinami a Ravou Mazowieckou.
Německý přední voj 1. horské divize generálmajora Küblera ( 18. as, 14. A, skupina armád Jih) vtrhne s OT a dělostřelectvem dne 12. září 1939 kolem 16. hodin od Samboru do Lvova. V městské části Grodka a kolem nádraží zde propuknou až do soumraku toho dne těžké boje. Polští obránci jsou dobře připraveni a v protiútocích jsou velice aktivní a němečtí útočníci jsou za soumraku s těžkými ztrátami vytlačení ze Lvova a nejbližšího okolí.

Varšava dne 12. září 1939 prožila další poměrně klidný den. Dělostřelba nebyla tak mohutná, jako jiné dni a Luftwaffe tento den nebylo skoro vidět.

A co naše Západní fronta?
No tak tady francouzský generál Gamelin, který byl znepokojený situací v Polsku místo do útoku velí přejít do obrany. Velí takto – Přejděte do obrany! - veliteli operace u Saary, generálu Prételatovi!
No a pařížský denník „ Express“ ten den oznamuje slušnou „kachnu“, cituji:
„ Utajené sedmdesátitunové francouzské tanky prolamují německé linie.“
Celé operace u Saary se účastní celkem 9 francouzských divizí a podle rozkazu měly postoupit pouze k předním postavením Západního valu. Oni pak skutečně do 17. září postoupí Francouzi na 17 km široké frontě ještě do hloubky 5 km a obsadí asi 20 Němci vyklizených obcí v předpolí Západního valu.
Dne 12. září 1939 také německé ministerstvo zahraničních věcí provádí tlak na Rumunsko.
Ribbentrop, prostřednictvím svého velvyslance v Bukurešti, předá rumunské vládě požadavek, aby byli internováni polští politici a vojáci v tom případě, kdyby překročili rumunskou hranici. Zároveň Říše žádá, aby tato hranice byla uzavřena pečlivěji, a aby byly zastaveny ihned všechny transporty s vojenským materiálem pro Polsko!

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 27.

Ve středu dne 13. září 1939, nyní již velitel spojených A – Poznaň a A – Pomořany, generál Kutrzeba navrhuje, vzhledem k rostoucímu tlaku Němců z jihu od Strykówa, změnit směr polských útoků na směr jihovýchodní. Polské divize A – Pomořany mají útočit ve směru na Lowicz a dál ve směru na Skierniewice ( viz mapa Bitva na Bzuře 9. až 18. 9.)





Němci totiž i v průběhu dne vyplňují existující mezery jednotkami na obou křídlech své tísněné 30. pd, a tím i vyplňují mezery oddělující z jihu a východu přivedené oddíly 17. pd generálmajor Loch s 10. pd generálporučík Cochenhausen (obě divize z 13. as, 8. A, skupina armád Jih). Na západ od Ozorkowa navázala německá 17. pd kontakt s 221. pd generálporučík Pflugbeil ( záloha skupiny armád Jih), útočící přes řeku Vartu, která nyní útočí na polské jezdecké jednotky, které útočily na západ od Ozorkowa. Tím se tady na jihu kolem polské armády uzavírá kruh. Do útoku, zde na tomto úseku Bzury, se vedle německé 4. td generálporučík Reinhardt ( 16. ts, 10. A, skupina armád Jih) zapojuje i pluk „ Leibstandarte SS Adolf Hitler“ SS-Obergruppenführer Dietrich ( 11. as, 10. A, skupina armád Jih) s úkolem znemožnit přechod přes Bzuru ustupujícím jednotkám polské armády.
Sepp Dietrich vysekl takovouto poklonu polským vojákům, cituji:

„ Poláci útočili s velkým zaujetím a stále dokazovali, že vědí jak se má umírat. Kdo by chtěl zpochybnit udatnost těchto polských jednotek, říkal by nepravdu.“

Také kruh okolo Varšavy pootevřený trochu na severu od města se začíná dne 13. září 1939 uzavírat. Do pevnosti Modlin ( severoseverozápadně nad Varšavou) dorazí první jednotky polské A – Lodž současného velitele brigádního generála Thommée, ale zároveň sem také dorazí k pevnosti Modlin i německý 2. as generála pěchoty Strausse.

Dole na jihu u skupiny armád Jih vstupují dne 13. září 1939 německá vojska do města Přemyšl. Tím definitivně padá plán vrchního velitele polské armády maršála Rydz-Śmyglého, který chtěl na řece Sanu, s pevností Přemyšl v zádech, vybudovat nové obranné postavení.
Armádní generál Sosnkowski, vrchní velitel polského Jižního frontu, se tak nyní musí pokoušet probít, se svými vojsky, do Lvova. Chce tam posílit obranu města a východního Malopolska a chce zde velet nově vytvořené Malopolské armádě.
Velitel skupiny armád Jih generálplukovník von Rundtstedt přikazuje dne 13. září 1939 14. A, aby částmi svého 18. as generál pěchoty Baier zaútočila na sever a ovládla město Lvov. Dále pak 17. as generál pěchoty Kienitz a 22. as generál jezdectva Kleist se mají obrátit na severovýchod směr útoku na Vladimír-Volynskij a Hrubiezów a připojit se na východ od Bugu ke skupině armád Sever generálplukovníka von Bocka.
Při útoku se na pravém břehu řeky Visly setkají německé oddíly s jen velmi slabým odporem polských jednotek a mohou velmi rychle postupovat dopředu.
Poláci totiž až v oblasti Brestu nad Bugem formují pod velením brigádního generála Kleeberga pro obranu oblasti samostatnou operační skupinu Polesí.

Hlavní město Polska Varšava je dne 13. září 1939 vystaveno mnoha náletům Luftwaffe. Nejvíce škod je napácháno bombardováním v severní čtvrti města Nalewki, kterou obývají Židé.
Tohoto dne také musí z města Gdyně ustoupit pod německými útoky i polská Pobřežní obrana pod velením plukovníka Dabka. V noci ze 13. na 14. září se 3 polským minolovkám podaří vytvořit minovou uzávěru ze 60 min přibližně 5 námořních mil na jih od majáku v Helu.

Dopoledne ve čtvrtek dne 14. září 1939 pokračují na frontě u Bzury polské oddíly v neustálých útocích na německou obranu, přestože ta je již naprosto konsolidovaná a klade polským oddílům houževnatý odpor. Přesto se polské 16. pěší divizi plukovník Świtalski z A - Pomořany podaří překročit řeku Bzuru a obsadit Lowicz. Tady však polská ofenzíva ustrne, neboť začínají přicházet německé protiútoky. Německé protiútoky vytvoří situaci, že může být ohrožen polský týl a tak velitel A –Pomořany generál Bortnowski stáhne ještě před odpolednem polské oddíly za Bzuru a přikáže jim se zde rozložit podél řeky k obraně.
Právě včas, neboť začíná II. fáze „ Bitvy na Bzuře“!
Již odpoledne dne 14. září 1939 zde začíná útočit německá 4. td (generál Reinhardt) a pluk „SS-Leibstandarte Adolf Hitler“ (Dietrich), kteří mají ovládnout přechody na Bzuře u Brochowa a Sochaczewa.
Ovšem, když Němci zaútočí a jsou zrovna v řece Bzuře, zaútočí na ně čelně polský 7. pluk jízdních střelců plukovník Krolicki.
Zmatek, hrůza, děs a krev!
Polský 7. pluk jízdních střelců zahání útočící německé oddíly až daleko za Brochow!
Tím se pro A - Poznaň otevře cesta přes Kampionský prales, který se rozprostírá mezi Bzurou a Varšavou.
Zároveň v té době dosahují rozbité divize polské A – Lodž Modlinu, kde generál Thommée organizuje obranu pevnosti.
Než přijdou tyto rozbité divize A - Lodž, jsou již jako posádka pevnosti Modlin tyto jednotky: 2. pěší divize, které nyní velí plukovník Staich, 28. pd nyní plukovník Broniowski, 30. pd brigádní generál Cehak a 8. pd plukovník Furgalski – všichni z bývalé polské A – Modlin. Spolu s nimi je zde několik praporů pěchoty a oddíl dělostřelectva, kteří zde byly ještě předtím.
Problémem, a těžkým problémem, je pro polskou armádu zde u Modlina, ale nejen u Modlina to, že jsou cesty beznadějně ucpány uprchlíky. Nejde dělat pořádně operační přesuny vojsk, těžko se manipuluje s těžší výzbrojí, střelivem a ostatním vojenským materiálem.
Do toho všeho se v týlu šíří panika, vznikají poplašné zprávy.

Pro ilustraci si řekněme, které ty fámy a poplašné zprávy se v polském týlu v polovině září 1939 říkaly a jak byly zachyceny vyhodnocovači, neboť jsou podobné vždy ve válečné době, nebo při stavu ohrožení ( a šeptanda dovede pěkně zmagořit lidi slabší povahy a nejen slabší povahy):

Tak se například říkalo, že Němci nyní shazují výsadkáře v polských uniformách, kteří kromě medailónků s Pannou Marií a jiných kultovních předmětů údajně rozdávají také jedem napuštěné bankovky. Ale bohužel i polské „ Rádio Varšava“ rozšiřovalo vážná varování před německými diverzanty, kteří se mísí do davu, aby šicími jehlami propichovali plynové masky chodců, kromě toho prý Luftwaffe masově shazuje otrávené bonbóny a čokoládu a také explodující věčná pera ( plnící pera). Rádio Varšava také vyzývalo bdělé občany ke stíhání německých agentů, kteří vysílají signály německým letadlům, a to přes den pomocí zrcátek a v noci kapesními baterkami.
Prostě pakárna a bylo toho ještě víc!

Mnohem vážnější problémy ( i když předchozí nepodceňujme) se však odehrají dne 14. září 1939 v oficielním ovlivňování obyvatel „Světa“.
Vše spustí oficielní ranní zpráva ( 14. září 1939) sovětské agentury TASS, která hlásí tyto neomalenosti, cituji:

„ Systematické narušování hranic.
V posledních dnech přibývalo případů narušování hranice ( SSSR) polskými vojenskými letadly, která dokonce činila pokusy vtrhnout na sovětské území.
V úterý polská letadla narušila hranici v rajónu Šepetovky ( Ukrajina) a Jitkoviče ( Bělorusko). Sovětské stíhačky donutily polská letadla k návratu na polské území. V té době přicházejí hlášení o dalších případech narušení hranice. Tak ve středu v rajónech Kriviny a Jampolu ( Ukrajina) vtrhly do našeho vzdušného prostoru polské bombardéry. Jedno polské dvoumotorové letadlo bylo zachyceno sovětskými stíhačkami a donuceno k přistání. Tříčlenná osádka byla zadržena. Téhož dne 3 polské bombardéry narušily území SSSR v mozyrském rajónu v Bělorusku. I v tomto případě byly polské stroje donuceny k přistání a osádky, celkem 12 lidí, zadrženy.“

Na to reaguje Agentura Associated Press již také 14. září 1939, když pod titulkem - Na polsko-sovětské hranici přichází bouře – oznamuje, cituji:

„ Na horizontě východní Evropy se stále zřetelněji a hrozivěji objevuje stín ruské intervence. Když stát dychtivý územní kořisti udržuje v pohotovosti své armády, Moskva se nehodlá omezovat a vymýšlí si hraniční incidenty, ačkoli to činí nepříliš šikovně. Jestliže bychom soudili na základě zpráv rozšiřovaných oficiální agenturou ( tady je samozřejmě myšleno TASS), museli bychom se domnívat…, že polské letecké síly vystartovaly v celých eskadrách, aby vyprovokovaly na sovětské hranici řadu incidentů a zatemnily mírové sovětské nebe. Když německé prameny již před několika dny vyhlásily, že polské vzdušné síly byly až na nepočetné výjimky zničeny, a jestliže se samo sebou rozumí, že Poláci potřebují všechna zbývající letadla na frontě, není těžké dát si dohromady triviální manévry sovětských informačních služeb. Rudá vojska jsou připravena skočit na Polsko a záminka, která by to měla zdůvodnit, nehraje v primitivním vědomí sovětských vládců žádnou roli.“

A na pomoc propagandě SSSR pak přichází, nyní již zcela přátelská propaganda Říše, osvědčená propaganda pana Goebbelse, když Agentura DNB pod titulem – Národností problém v Polsku – dne 14. září 1939 hlásí, cituji:

„Pod titulem - Vnitřní příčiny vojenské porážky Polska – se deník „ Pravda“ staví k národnostní otázce v Polsku. Noviny píší o „ teroristické politice Polska“ na území obývaných běloruským a ukrajinským obyvatelstvem, o pokusech násilné kolonizace, o odnětí kulturních práv, o krutém hospodářském vykořisťování velkými polskými pozemkovými vlastníky, které způsobuje nevýslovnou bídu 8 miliónům Ukrajincům a 3 miliónům Bělorusů. Polské vládní kruhy nerespektovaly dokonce ani nejzákladnější normy umožňující existenci mnohonárodnostního státu. Tedy není možné se divit, že se národnostní menšiny nestaly bezpečnou oporou polského státu. Mnohonárodnostní stát, který nedbá o přátelství a rovnoprávnost mezi svými obyvateli, ale zakládá se na útisku a zbavování menšin jejich práv, sám o sobě přirozeně netvoří solidní vojenský základ. Tak slabý je polský stát a takové jsou základní důvody jeho vojenské porážky.“

Ještě jedna velice důležitá zpráva by zde k tomuto datu měla zaznít. Je to – Poznámka v aktech viceadmirála Canarise – šéfa Abwehru, která nese datum 14. září 1939.
Viceadmirál Canaris si k tomuto datu zaznamenal, a je to v jeho aktech, toto, cituji:

„ Upozornil jsem generála Keitela, že vím, že se v Polsku plánuje masové střílení a že vyhlazení má podlehnout zejména inteligence a duchovenstvo. Samozřejmě Svět za tyto metody obviní Wehrmacht, před jehož zraky se tyto věci dějí…..“

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 28.

Na pravém břehu řeky Visly se válečné operace dne 14. září 1939 odpoledne stále více a více vzdalují na jihovýchod od Varšavy. Polské jednotky zde všude ustupují. Také oddíly polského Severního frontu ustupují směrem k Wlodawě a Vladimiru-Volynskému, když tohoto dne dosáhnou okolí Lubartowa a Parczewa.
Německý IV. as generála pěchoty von Schwedler ( 10. A, skupina armád Jih) vytváří u Annopolu a Solce předmostí na východním břehu řeky Visly a útočí na východ směrem ke Kraśniku. I těmto jeho předsunutým menším oddílům zde nestačí vzdorovat mnohem početnější polské oddíly z improvizované A – Lublin divizní generál Piskor.
Tady u Kraśniku se opět stane podobná událost, kterou jsme si popisovali u polských skladů Č 2 a dalších velkých polských vojenských skladů. Šlendriánství byrokracie, ale i nemožnost převážet materiál potřebným jednotkám v důsledku nedostatku aut, ale především činnost Luftwaffe většinou zapříčinila, že polským vojákům stále něco chybělo.
Tady u Kraśniku, přesněji, u poblíž stojící vsi Szastarky u městečka Kraśnik, byl nejmodernější a největší polský sklad leteckého benzínu, vybudovaný těsně před válkou. Moderní zásobníky byly až po okraj ( mimo několika částečně vyprázdněných) naplněny 30 miliony litry leteckého benzínu, přestože mnoho letadel polských vzdušných sil nevzlétlo, neboť nemělo palivo. Vázla doprava, vládl válečný chaos. Hrozila Luftwaffe a byl nedostatek cisteren.
Generál Piskor vydá před ústupem z oblasti rozkaz ke zničení tohoto největšího skladu u Szastarky. Němci, jejich průzkum předválečný, ani válečný, o skladu paliva u Szastarky nic nevědí a tak jej ani Luftwaffe nebombarduje.
Aby sklad paliva nepadl do rukou Němců je evakuační oddíl varšavské tankové a motorizované brigády plukovník Rowecki-Grot pověřen jej zničit.
Co se nestane!
Vojáci se omezí, spíše si rozkaz vyloží jen tak, že rozbijí kladivy manometry a ostatní měřící přístroje a zapálí pár částečně vyprázdněných zásobníků.
Prima.
Wehrmacht sklady u Szastarky obsadí a předá je Luftwaffe.
No a pointa?
Luftwaffe pak ze skladů u Szastarky čerpá celé 2 roky pro své bombardovací svazy prohánějící se po Evropě!!!

Po vítězném boji s polskou samostatnou skupinou Narew, v oblasti Wysokie Mazowieckie, pokračuje německý 19. ts generál tankových vojsk Guderian ( 4. A, skupina armád Sever) v postupu a dne 14. září 1939 dosahuje obce Kamieniec Litewski a odtud začíná útočit směrem jihovýchodním na Brest Litevský a Kobryń, který bude bránit již signalizovaná, zde se nově zformující polská samostatná operační skupina Polesí brigádní generál Kleeberg.
Hluboko v týlu německého 19. ts, v Polesí zůstávají polské jízdní pluky Samostatné operační skupiny Narew brigádní generál Mlot-Fijalkowski, které se snaží probít na východ do Bělověže.
Dne 14. září 1939 pak také německá 10. td generálmajor Schaal ( 2.as, 4. A, skupina armád Sever), její přední oddíly, dosahují Brestu Litevského, ale pevnost se útokem z chodu obsadit nepodaří.
Ten samý den se pak také německému 22. as generál jezdectva von Kleist ( 14. A, skupina armád Jih) podaří u Hrubieszowa obejít z jihu polskou A – Krakov a současně ohrozit polské oddíly ustupující z kopců v okolí Lublinu.
Největší ohrožení polských oddílů se však ukazuje na jihu, kde německá 14. A generálplukovník List ( skupina armád Jih) dosáhne po překročení řeky Sanu svým pravým křídlem města Lvova a přetne polské A –Krakov divizní generál Fabrycy ústupové cesty na východ.

Dne 14. září 1939 hlásí šéf polských tajných informačních služeb vrchnímu veliteli Polské armády maršálu Rydz-Śmyglymu, že od vojenského atašé v Paříži dostal telegrafickou zprávu, ve které je mu hlášeno, že mořskou cestou přes Rumunsko pluje do Polska transport francouzských tanků a stíhacích letadel.
Co to znamená?
Poláci pracně a s vynaložením velkých finančních nákladů, na příslib Francie, vybudovali u Lublinu tajné letiště. Na toto tajné letiště měla přes hlavy Německa přelétnout v noci, na pomoc těžce zkoušenému Polsku, francouzská stíhací skupina, kterou francouzská vláda slíbila.
Nyní to tedy padá a celé zařízení u Lublinu se muselo zničit.

K odpoledni dne 14. září 1939 pak jednotky německého 18. as generál pěchoty Baier ( 14. A, skupina armád Jih) pevně obklíčí město Lvov. A tak útok polské 10. jezdecké motorizované brigády plukovník Maczek a další polské oddíly postupující ke Lvovu od Zolkiewky nedokáží rozbít německý klín, který rozděluje polské jednotky. Lvov je tak odříznut nejen od Zolkiewky, ale i od velkého muničního skladu v Holosku. Je tím také přerušeno i polské spojení se Stryjem a Stanislawowem.

Krátce před tím než nad Polskem zapadne dne 14. září 1939 slunce zaútočí Luftwaffe na jedno z nejdůležitějších polských polních letišť v Hutnikách u Brodů. Na zemi zničí ten den 11 letadel, nálet pak opakuje i 15. září 1939 a zcela zničí nejen toto polské frontové letiště, ale i všechna letadla z polské 4. peruti VI. oddílu bombardovací brigády. Mezi zničenými letouny jsou i modernější ( polské nejmodernější) bombardéry Los PZL 37. Je to tak vlastně 14. a 15. září 1939 „ první zničení letadel polského frontového letectva na zemi“!!!

Dne 14. září 1939 byla Varšava po celý den vystavena těžkému dělostřeleckému ostřelování, a také Luftwaffe po celý den několikrát Varšavu bombardovala.

Tento den se vrchní velitelství polské armády i s maršálem Rydz-Śmyglym nacházelo v Mlynszově na Volyni. Druhý týden války, tedy po 14 dnech války, se stejně jako předtím nedaří uspořádat vrchnímu velení chaos v polské armádě. Nedaří se jednotky konsolidovat, nasměrovat a shromáždit je do jižního Polska, kde chtělo velení utvořit celistvou frontu. Polská armáda je rozdrobena dne 14. září 1939 na samostatné celky, nebo jednotlivé útvary, které sami kladou odpor, nebo ustupují někam a kolikrát nevědí kam ( mimo obran na Helu, Modlinu, na Bzuře a ve Varšavě).
To také proto, že polské vrchní velení v čele s maršálem Rydz-Śmyglym nemá již s většinou polských útvarů a jednotek ve čtrnáctém dni války vůbec žádné spojení.


Použité materiály:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další množství knih, které již nevypisuji.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.