Afrika a jihozápadní Asie
Rok 1914
- srpen 1914
Dne 2.srpna uzavřelo Německo spojeneckou smlouvu s Tureckem (Osmanskou říší).
- srpen 1914
Německé válečné lodě, bitevní křižní Goeben a lehký křižník Breslau unikají ze Středozemního moře do Turecka, kde jsou urychleně zařazeny do turecké flotily včetně německé posádky (3. až 10.srpen).
- srpen 1914
Dne 20.srpna vtrhlo asi 400 britských vojáků z Nigerie do Německého Kamerunu. O pár dní později (26.srpna) Anglo-francouzská vojenská expedice operující v německé kolonii v Togu v Západní Africe dosáhla rozhodujícího vítězství v Kamině. Znamenalo to naprosté zničení Němců a konec jejich přítomnosti v kolonii.
- říjen 1914
Turecko vyhlásilo válku spojencům 29.října 1914 poté, co 21.října uzavřelo dardanelskou úžinu. Turci společně s Němci nato začali bombardovat z válečných lodí ruská města na černomořským pobřeží, mimo jiné též Oděsu a Sevastopol. Turecká pozemní armáda mezitím pronikla na Kavkaz.
- říjen 1914 – listopad 1914
Britské jednotky Indické armády ze základny na ostrově Bahrajnu v Perském zálivz, kde v tomto britském protektorátu ochraňovaly ropná zařízení, se dne 23.října vylodily v Turky kontrolované Mezopotámii. Omezený britský útok skončil úspěšně, turecké posádky vyklidili jižní Mezopotámii. Nejdůležitější místní přístav Basra padl do britských rukou 23.listopadu.
- listopad 1914
Britský obojživelný útok na Němci ovládaný přístav Tonga je rozhodně odražen generálem Paulem von Lettow-Vorbeckem. Jeho síly sestávají z několika německýcj jednotek a místních askariů.
- listopad 1914
Ruské černomořské loďstvo pokládá minová pole u Bosporu (6.listopadu). Dále ruská flotila odstřelovala některé turecké černomořské přístavy (6. až 17.listopadu).
- listopad 1914
Souboj německého bitevního křižníku v tureckých službách Goeben s ruskými bitevními loděmi černomořské flotily jihovýchodně od Jalty.
- prosinec 1914
V Arménii i přes začátek zimy připravil a začal Enver paša řadu ofenziv proti Rusům v Arménii a na Kavkaze. Začaly 21.prosince a do konce roku přinutily k ústupu tři ruské divize.
- prosinec 1914
Velká rusko-turecká bitva se strhla 29.prosince 1914 u Sarikamiše, před tím ruské jednotky na Kavkaze dne 1.prosince dobyly Saraj a Batumi. Asi 100.000 ruských vojáků bránilo tureckému postupu směrem na město Kars. Turecký útok byl velmi špatně řízen Envarem pašou, navíc jeho 95.000 armáda strádala krutou zimou. Nečekaný ruský protiútok přinutil Turky k ústupu do Erzerumu. V průběhu bitvy bylo zabito asi 30.000 Turků, a z těch kterým se podařilo jen 19.000 bylo bojeschopných. Envar paša se vzdal velení. Ruský velitel generál Voronšov projevil málo odhodlanosti pokud šlo o pronásledování poražených Turků a byl nahrazen generálem Judeničem. Do konfliktu se zapojilo také britské válečné námořnictvo, jehož plavidla ostřelovala turecké pozice v oblasti Dardanel. Britové také vrhli značnou vojenskou sílu do Egypta. V Mezopotámii britské jednotky dne 9.prosince dobyly Qurnu.
- září 1914 – únor 1915
V Jižní Africe se postavil do čela proněmeckého búrského povstání generál Christiaan De Wet, známý z búrské války. S povstalci se rychle vypořádaly jednotky jihoafrického vládního vojska, kterým velel jiný generál z búrské války jménem Louis Botha. Po jeho boku se potlačování zúčastnil také Jan Smuts se svými zásahovými oddíly.
Kamerunští vojáci
Rok 1915
- leden 1915
Na Kavkaz zasadili Rusové Turkům rozhodující porážku u Sarikamiše ve dnech 1. až 3.ledna. Invazní 80.000 turecká armáda napočítala po prohrané bitvě přibližně 30.000 mrtvých a stejný počet raněných a zběhů.
- leden 1915 – únor 1915
V Palestině kolem 25.000 tureckých vojáků podporovaných 50 děly začalo postupovat z Beeršeby v Palestině na britské jednotky přes Sinajský poloostrov, ochraňující Suezský kanál v Egyptě. Jejich velitelem byl turecký ministr námořnictva Džemel paša. Dne 3.února se Turecké jednotky pokusily překročit Suez, ale jejich útok byl odražen britskými důstojníky. Turci ustoupili do Beeršeby v Palestine. Jejich ztráty činily téměř 2.000 mužů.
- březen 1915 – duben 1915
Ruská černomořská flotila provedla šest výpadů proti Bosporu a tureckým černomořským přístavům (5.březen – 8.duben).
- březen 1915 – květen 1915
Ve dnech 28.března až 3.května proběhlo trojí odstřelování Bosporu plavidly černomořské flotily ruského loďstva.
- duben 1915
Turecký postup na britskou základnu Basru (12.dubna), byl odražen u Šajby. I přesto, že Turci měli početní převahu 2:1, způsobili jim Britové těžké ztráty ve výši 3.200 mužů.
- březen 1915
Ministerský předseda Jihoafrické unie generál Louis Botha shromažďuje invazní jednotky o síle 43.000 vojáků proti německé Jihovýchodní Africe. Německé síly činili 9.000 mužů. Invaze začala 7.března. Louis Botha s hlavními silami o síle 21.000 mužů zaútočil na německou Jihovýchodní Afriku.
- duben 1915 – srpen 1915
Turci se rozhodli potřít arménské snahy o nezávislost a arménskou podporu Rusům. Následovala neobyčejně brutální genocida, ve které byli muži vyvražďováni a ženy a děti deportovány do jiných oblastí Turecka. Podle některých odhadů do konce září bylo zabito nebo zahynulo následkem strádání či hladu asi milion Arménů. Asi 200.000 dalších bylo přinuceno konvertovat od křesťanství k islámu.Turecké masakry Armenců v Anatolii vyvolaly v tomto těžce zkoušeném národě povstání. Arménská povstalecká armáda se v dubnu zmocnila Vanu, kde se koncem května spojila s ruskými vojsky. Město padlo zpátky do tureckých rukou v srpnu. Mnoho Arménců pak prchalo pod ochranou ruské armády na sever.
- duben 1915 – květen 1915
Začalo anglo-francouzské vylodění na poloostrově Gallipoli (25.duben). V plánu byla tři současná vylodění na různých místech, celkem se jich účastnilo 30.000 mužů. První vylodění zahrnovalo britské jednotky, které byly vysazeny na mysu Helles na špičce poloostrova. Druhé vylodění provedl Australský a novozélandský sbor (ANZAC) severně od mysu Helles v oblasti Ari Burny. Třetí vylodění bylo zamýšleno jako klamné. Účastnily se jej francouzské jednotky a jeho cílem bylo Kumkale na protilehlé straně dardanelského průlivu. Námořní dělostřelba byla využita na podporu vyloďujících se vojsk i jako demonstrace síly. Osmdesát km od mysu Hellas ostřelovaly válečné lodi Bulair, účelem akce bylo přitáhnout k tomuto místu pozornost místního velitele německého generála Limana von Sanderse. Dne 28.dubna Britové zahájili útok, při kterém se pokoušeli dobýt na Turcích pozice kolem města Krithia na Gallipoli. Za cenu 3.000 ztracených vojáků se jim podařilo postoupit o 3 km. Turci, kteří na ostrově dostávali posily, se úspěšně pokoušeli o protiútoky. Dne 6.května se Britové na Gallipoli znovu pokusili dobýt město Krithia. Jejich postup byl rychle zastaven. Získali pro sebe za cenu 6.500 vojáků 550 m. Britský velitel gen. sir Ian Hamilton obdržel další posily.Dne 19.května ANZAC v počtu 17.000, odrazili mohutný turecký protiútok, jehož se zúčastnilo kolem 40.000 Turků. Ztráty útočníků byli ve výši 3.000 mužů.
- květen 1915
Ve dnech 9. až 10.května Ruská černomořská flotila napadla anatolské pobřeží Turecka a střetla se s bitevním křižníkem Goeben.
- květen 1915
Jihoafrické jednotky dne 12.května, vedené gen. Louisem Bothou okupovaly Windhoek, hlavní město Německé Jihozápadní Afriky. Na setkání s německým guvernérem požádal Botha bezpodmínečnou kapitulaci Němců.
- květen 1915 – červen 1915
Na základě rozkazu gen. sira Johna Nixona porazil gen. sir Charles Townshead turecké síly v Quarně. Townshead velel jednotce o síle divize a byl podporován flotilou dělových člunů. Měl za úkol vyzkoušet možnost postupu na Bagdád. Druhým obojživelným útokem byla 3. června dobyta Amara. Nicméně Townshead potom onemocněl a další postup ustrnul.
- červen 1915
Potřetí se Britové u Gallipoli pokusili dobýt Turky držené město Krithia (4.červen). Zaútočilo kolem 30.000 mužů, ale podařilo se jim získat jenom pouhých pár set metrů za cenu 6.5000 ztracených mužů. Vzrůstající ztráty a minimální úspěchy vedly k posílání dalších záloh na poloostrov. Nicméně pochybnosti o smysluplnosti celé operace začaly stále víc narůstat.
- červenec 1915
Dne 9.července zbývající německé síly v Německé Jihozápadní Africe se vzdaly Jihoafričanům.
- červenec 1915
Dne 11.července německý korzárský lehký křižník Konigsberg, jež se skrýval na řece Rufuji, byl těžce poškozen 90min odstřelováním dvěma britskými monitory. Jejich palba byla řízena pozorovacím letounem. Následně byl Koenigsberg potopen vlastní posádkou, ale jeho cenná výzbroj byla Němci demontována a následně používaná během pozemních operací ve Východní Africe.
- červenec 1915
24.červenec. Britský generálmajor George Gorringe postupoval vzhůru podél Eufratu. Podporoval tak gen. sira Charlese Townshenda, který postupoval podél souběžného toku Tigridu směrem na Bagdád. Gorringe porazil 160 km od Basry Turky u Nasirije.
- srpen 1915 - prosinec 1915
V Mezopotámii postupovala britská armáda na jaře proti proudu řeky Tigris a v srpnu zamířila na Kút, kde Turci utrpěli více než 4.000 ztráty. Avšak ve dnech 27. až 28.září se stáhla ke Ktésifónu. Tam se přesunuly i další britské jednotky.
- srpen 1915
Ve snaze překonat patovou situaci na Gallipoli spustily britské síly obojživelný útok v zálivu Suvla na severu poloostrova sousedícím s původní vyloďovací pláži v Ari Burně (6.srpen). Plánem bylo obejít turecké pozice z jihu a obklíčit je na špičce poloostrova. Vylodění proběhlo současně s jednotkami ANZAC proti výšinám známým jako Chunuk Bair. Ačkoli jednotky ANZAC zaútočili s velikým odhodláním , jejich několik územních zisků bylo vykoupeno velkými ztrátami. Podařilo se jim sice rychle 8.srpna dobýt temeno Chunuk Bairu, ale protiútok vedený Mustafou Kemalem je z něj o dva dny později zase vytlačil. Vylodění v Suvle proběhlo bez odporu, ale jeho velitel sir Frederick Stopford nedokázal vzniklé situace využít. Umožnil tureckým jednotkám zaujmout pozice na kopcích obklopující záliv Suvla.
- listopad 1915
Britové postupovali proti Turky drženým pozicím Ctesiphonu (11.listopad). Turecký velitel obdržel velké posily, které zvýšily sílu jeho jednotek na více než 18.000 mužů a 45 děl. Oproti tomu britský velitel měl pro útok k dispozici 10.000 pěšáků, 1.000 jezdců a 30 děl. Dne 22.listopadu začal britský útok na turecké pozice ležící 32 km jižně od Bagdádu. Počáteční nápor úspěšně prorazil tureckou frontu, ale britskému veliteli se nedostávalo posil, jež by dokázaly rozvíjet počáteční úspěch. A proto turecké protiútoky stabilizovaly celou situaci. Když Turci dostali další posily, nařídil britský velitel 25.listopadu stáhnout se zpět do Kut-el.Amary. Celkové turecké ztráty činily 6.200 mužů, ale mnohem slabší britské jednotky ztratily 4.600 mužů. Turecké pokusy o pronásledování protivníka byly omezené a 3.srpna dosáhly vyčerpané britské jednotky Kut-el-Amary. Dne 7.prosince oblehli mnohem slabší britské jednotky v Kut-el-Amaře. Britové odmítli tureckou výzvu ke kapitulaci. Později Britové obdrželi zprávu, že vyprošťovací jednotky jsou připraveny vyrazit je zachránit. Turci pevně utáhli obklíčení, ale několik jejich dalších útoků bylo odraženo.
- prosinec 1915
Dne 8.prosince začala evakuace předmostí v zálivu Suvla a na Ari Burna na Gallipoli. Navzdory velkým obavám se ji podařilo vykonat s velkým úspěchem, zejména díky pečlivě vypracovanému plánu. Turci do evakuace nezasahovali. Nalodit se podařilo 83.000 mužů, 186 děl, 1.700 povozů a 4.500 transportních zvířat. Celá akce byla dokončena 20.prosince. Nicméně na mysu Helles, výběžku celého poloostrova, jednotky zůstávaly doposud. Britská vláda dne 27.prosince souhlasila s evakuací mysu Helles na Gallipoli.Evakuace začala hned druhý den.
Zdroje:
Válečné lodě 3 – Hynek, Klučina, Šknouřil – 1988
Historie válek – D.Brownstone, I.Franck – Praha 1999
První světová válka den po dni – Ian Westwell - 2000
