Piráti WW1 - Cormoran a Berlin

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Piráti WW1 - Cormoran a Berlin

Příspěvek od kacermiroslav »

Piráti Německého císařství CORMORAN a BERLIN

Obrázek
Německé císařství a jeho kolonie v létě roku 1914
Úvod:
Námořní válka v průběhu První světové války, to nebyli jen velké hladinové lodě a ponorky, které proti sobě sváděli bitvy nebo zajišťovali blokádu jedné či druhé z válčících stran. Německé císařství jako druhá největší námořní velmoc před vypuknutím světového konfliktu, vyslala k ochraně svých kolonií četné lehké ozbrojené síly, které pak po dlouhou dobu vázali především britské námořnictvo, které bylo jejich hlavním soupeřem. Kromě těchto vojenských jednotek, ale byli připraveny již před válkou projekty na vybudování flotily korzárských lodí, které se měli maskovat jako lodě obchodní. Jejich aktivitou bylo potápět co nejvíce nepřátelských obchodních lodí, vyvolávat paniku ve všech mořích a oceánech a tím přispět svým dílem ke konečnému vítězství Německého císařství a jeho spojenců. Za tímto účelem byli v Německu přestavěny vhodné osobní a obchodní lodě, které pak skrytě vybaveny dělostřeleckou výzbrojí, mohli tento úkol plnit. Někdy však docházelo i přímo na moři k nouzovým přestavbám zajatých lodí na německé pomocné křižníky, vyzbrojeny alespoň nějakou nouzovou vojenskou technikou. Ovšem tyto přestavby, stejně tak i samotné pomocné křižníky, byli pouze nouzovým prostředkem pro řízení takovéhoto druhu boje. Jejich výhoda oproti jinak očekávanému nasazení ponorek, jakožto nejvhodnější zbraně pro námořní boj, byla jejich snadná výroba (úprava), spolehlivost a hlavně velký akční rádius. Navíc tento mohl byl úměrně zvětšovat v závislosti na získání potřebného paliva a dalších zásob ze svých kořistí. Ve správnost této koncepce i hovoří úspěchy hladinových korzárů na počátku války, kdy tito od srpna 1914 do března 1915 dokázali potopit lodě o celkové tonáži 258.489 BRT (ponorky za rok 1914 potopili „jen“ 100.383 BRT). Avšak osud byl k moha plavidlům značně vrtkavý, jejich život byl vpravdě jepičí a tak ne každá posádka korzára se vrátila do Německa po ukončení své činnosti ověnčena stuhou vítězů a gloriolou hrdinů.




CORMORAN
pomocný křižník, Německo
Obrázek
bojové nasazení: 10.srpna 1914 – 14.prosince 1914

Velmi zajímavým přírůstkem mezi německé pomocné křižníky byl Cormorán. Původně se totiž jednalo o ruské plavidlo jménem Rjazaň, které bylo na vodu spuštěno roku 1909 v loděnici Schichau Elbing. Jeho vlastníkem byla Ruská dobrovolná asociace. Dne 4.srpna 1914 byl Rjazaň na plavbě do Koreje. Osudným se mu však stalo čerstvé vyhlášení války a setkání s německým lehkým křižníkem Emdem. Kapitán Emdenu Muller obsadil Rjazaň svou posádkou a odeslal jej do německého asijského přístavu Tsingtau. Zde byl ruský parník přestaven do role pomocného křižníku. Pro tuto roli především obdržel výzbroj v podobě osmi děl ráže 105 mm SKC/105 L/40. Rozmístění bylo symetrické, vždy po jednom na pravoboku a druhý na levoboku. Boční salva tak představovala čtyři děla 105 mm, přičemž projektil z tohoto děla měl hmotnost 15 kg. Vezená zásoba munice byla 1.200 nábojů celkem. Pohonný systém byl zachován původní, ruský, tříválcový parní stroj se dvěma kotly. Velitelem lodi byl jmenován Korvettenkapitan Adalbert Zuckswerdt (narozen 1.ledna 1874). Nová jednotka německého císařství obdržela jméno Cormoran a dostala přidělenou operační zónu v Pacifiku. Dne 10.srpna 1914 Cormoran vyplul z přístavu Tsingtau a zamířil na otevřený oceán. O dva dny později potkali dva japonské parníky, ale vzhledem k tomu, že se posádka Cormoranu domnívala, že s Japonskem ještě ve válce nejsou, nechali je být. Při své následné plavbě Pacifikem obdržel Cormoran zprávu, že 80 mil od své pozice nalezne německý parník O.J.D. Ahlers, v jehož blízkosti by se měla nalézat britská a tudíž nepřátelská námořní loď. Kapitán Zuckschwedt tedy změnil směr, ale zjistilo se že se jedná také o německou loď, parník Gottingen. Poté Cormoran obdržel úkol eskortovat obě německé lodě na ostrov Majuro v Marschallovém souostroví. Zde se Cormorán setkal i s německou Východoasijskou flotilou hraběte von Spee tvořenou mimo jiné pancéřovými křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Tato eskadra později svedla vítěznou bitvu s Brity u Coronelu, ale o pár dní později byla rozstřílená velkou britskou přesilou u Falkland.
Obrázek Kapitán Cormoranu Adalbert Zuckswerdt

Admirál von Spee vydal příkaz pro Cormorana a další pomocný křižník Prinz Eitel Friedrich k samostatné plavbě a k provádění korzárské činnosti proti nepřátelské obchodní dopravě. Avšak tato samostatnost to byl danajský dar, protože jedna německá základna a kolonie za druhou padali do rukou nepřátel a tak pomocné křižníky ztrácely tolik nezbytné zázemí k doplnění zásob. A zásoby paliva se povážlivě tenčily.

Do první nebezpečnější akce se Cormoran dostal při míjení ostrova Jap. Ve vzdálenosti pouhých šesti mil se totiž objevila silueta japonské bitevní lodi Satsuma, která se blížila. Proti jejich 305 mm dělům a pancéřováním neměl Cormoran nejmenší šanci. Navíc bitevní loď dokázala plout mnohem větší rychlostí a tak by Cormoran neměl šanci ani k útěku. Ovšem v této těžké zkoušce kapitán ukázal, že je mužem na pravém místě. Správně odhadl, že se jasné počasí při sílícím větru během několika minut změní a přižene se tropická přeháňka. Vše tedy vsadil na jedinou kartu. Rozkázal zvýšit rychlost lodi na maximum a odhadl směr, odkud se přižene bouře a tam zamířil s lodí. Cormoran skutečně vplul do tropické bouře a v podmínkách snížené viditelnosti se pokusil kličkovat a setřást případné pronásledovatele. Po hodinách kličkování v bouři vyplulo jasné počasí, posádka s obavami vyhlíželo japonskou bitevní loď. K jejich úlevě však žádná loď v dohledu nebyla. Ovšem plavba maximální rychlostí, navíc v těžkých podmínkách bouře se podepsala na sníženém stavu paliva. Velitel rozhodl, že v danou chvíli je nejlepší se uchýlit na nějaký opuštěný ostrov, kde po nich nebude nikdo pátrat. Dne 12.října Cormoran zakotvil v zátoce atolu Lamutrek (nebo Lamotrek). Zde pak zakotvili na celé dva měsíce až do 12.prosince. Tenčící se zásoby potravin se posádka snažila redukovat sběrem kokosových ořechů, kterých bylo na palubu lodi přeneseno na 50.000 ks. Ovšem jak to tak bývá, tak vše se jednou přejí a tak tato tropická pochutina byla za pár týdnů, kdy byla neustále na jídelníčku, již posádkou nenáviděná. Ostatně není se čemu divit, pokud máte každý den na jídelníčku buď kokosové mléko s rýží, a nebo rýže s kokosovým mlékem. Již v listopadu byla na hladinu spuštěna plachetní šalupa, která pak s tříčlennou posádkou složenou z Leutnantů Elponse a Franka spolu s lékařem zamířila na 380 mil vzdálený ostrov Guam. Jejich úmyslem bylo na ostrově zajistit nákup potravin a uhlí. Po týdenní plavbě v bouři a prudkém větru se jim podařilo přistát na ostrově. Avšak americké úřady je jako členy válčící země internovali.

Dne 12.prosince dorazili na Lamutrek němečtí uprchlíci z Truku, kteří posádku informovali o spojeneckých akcích proti německým koloniím a o pádu jedné německé pevnosti za druhou. Ovšem horší byla zpráva, že k místu zakotvení Cormoranu míří japonské válečné lodě s úmyslem zřídit na atolu opěrný bod. Německému veliteli nezbylo nic jiného, než vyrazit na otevřené moře. Vzhledem k nedostatku paliva bylo jedinou možnou cestou zamířit na Guam a zde se pokusit nakoupit zásoby a alespoň 1.500 t uhlí, což bylo nezbytně nutné množství pro plavbu do nejbližšího německého přístavu. Tím byl Dar-el-Salam v německé Východní Africe vzdálený 6.000 námořních mil. O dva dny později doplul Cormoran na Guam. Zde však bylo němcům oznámeno, že dle amerických zákonů je celé posádka i s lodí internována.
Obrázek

Poté následoval dlouhý čas internace, který spíše připomínal dva roky prázdnin než zajetí, i když neutrální zemí. Američané své zajatce zásobily dostatkem potravin, čas od času i omezeným množstvím uhlí, které pomáhalo udržovat agregáty na výrobu elektrické energie v chodu. Množství však nikdy nepostačovalo k odplutí. Jeden nádherný západ slunce střídal další a tak plynuli dny, týdny, měsíce, roky. Až do dubna roku 1917. Dne 7.dubna 1917 v 8:00 hod se na palubu Cormoranu dostavil Lt. Owen Barlett, který posádce oznámil, že od tohoto data jsou USA ve válce s Německem. Následně vyzval posádku ke kapitulaci. Kapitán Zuckschwerdt kapitulaci rezolutně odmítl a po odchodu amerického důstojníka shromáždil posádku. Všem ve svém velmi emotivním projevu poděkoval za jejich službu vlasti a císaři. Dále vysvětlil, že bez paliva nemohou odplout a bez výzbroje, která jim byla odebrána nemohou ani bojovat. V úvahu tak připadala jediná cesta, kterou se posádka mohla dát, aby byla zachována jejich čest. Poté kapitán vydal poslední rozkaz. Demoliční družstvo obdrželo tajně uschované výbušniny a rozmístilo je na citlivých místech lodi. Důstojníci s kapitánem následně spálili všechny dokumenty. Poté Leutnant Reger inicioval nálože v podpalubí. Mnohočetná exploze pak do boků lodi vyrvala četné otvory, kterými se dovnitř nahrnula voda. Loď se proměnila ve vrak, který dosedl na dno laguny. Z nepochopitelných důvodů osádka před explozemi naskákala do vody a rozhodla se na břeh doplavat a nepoužila záchranné čluny. Bohužel toto plavání měla smutnou dohru. Z celkového množství 356 členů osádky totiž sedmi mužům při plavání došli síly a utonuli. Posádka jim později na břehu nechala postavit pomníček.

Kapitán Zuckschwerdt po tomto činu obdržel německé vyznamenání Železný kříž I. třídy a před koncem války byl ještě povýšen. Se svou posádkou se do Německa vrátil až rok po válce v roce 1919 po dlouhých pěti letech. Zuckschwerdt sice v roce 1919 odešel do výslužby, ale v době Druhé světové války (1940) byl povolán zpět do služby. V letech 1942 – 44 působil v roli velitele přístavu Languedoc a jihofrancouzské pobřežní oblasti. Do důchodu odešel dne 31.května 1944 v hodnosti Konteradmiral. Zemřel krátce po válce 1.července 1945.
Obrázek Mapa bojové plavby Cormoranu

TTD _ Cormoran
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 7.250 t (standardní výtlak 5.200 t)
* Délka: 104,00 m
* Šířka: 13,70 m
* Ponor: 5,80 m
* Pohon: 1x parní stroj, 2x kotel
* Výkon pohonné jednotky: 4.750 k
* Maximální rychlost: 15 uzlů
* Zásoba uhlí: 2.500 t
* Dojezd: 13.500 námořních mil (při rychlosti 14 uzlů)
* Počet šroubů: 1
* Průměr šroubu: 5,80 m
* Výzbroj: 8 x 150 mm
* Posádka: 356 mužů (z toho 18 až 22 důstojníků)


Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
žádné









BERLIN
pomocný křižník, Německo
Obrázek
bojová služba:
21.září 1914 – 22.září 1914
16.října 1914 – 18.listopad 1914


Dalším z řady početných německých pomocných křižníků byla loď Berlin. Jednalo se o osobní loď společnosti Norddeutsche Loyd, která byla na vodu spuštěna 7.listopadu 1908 v brémské loděnici AG Wesser. Jednalo se o elegantní dvoukomínový parník. V provozu pak byla od roku 1909 do vypuknutí války. O pohon se staraly dva čtyřválcové parní stroje se sedmi kotly, které lodi dokázali udělit rychlost až 19 uzlů.
Obrázek

Pro vojenské účely byl parník zabrán 18.září 1914 a to nejprve pro roli minonosky a až později byl přestavěn na pomocný křižník. Za tímto účelem byly provedeny změny kabin, skladovacích prostor a dalších částí lodi. Samozřejmostí bylo vytvoření muničních skladů, místa pro uložení min, dále vznikla ošetřovna, telegrafní místnost atd. Hlavní výzbroj pak byla tvořena šesti děly ráže 105 mm SKC/88 L/40 o dostřelu 12.200 m. První dvojice děl byla na levoboku i pravoboku na přídi, další stáli před hlavními nástavbami a poslední dvojice poté na zádi za zadním stěžněm. Pomocná výzbroj byla tvořena čtyřmi děly ráže 37 mm a kulomety. Vezená zásoba námořních min byla 200 ks.

Kapitánem pomocného křižníku byl jmenován Korvettenkapitan Hans Pfundeller (narozený 3.července 1869). Na svou první akci Berlin vyrazil v noci z 21. na 22.září 1914 . Avšak díky příliš jasnému měsíčnímu svitu se kapitán rozhodl pro návrat (po uplutí jen 80 mil) a podniknout další akci později.

Na další bojovou plavbu Berlin vyrazil 16.října 1914 když opustil přístav v Brémách. O tři dny později minul Faerské ostrovy a Island. Dne 22.října proplul kolem Aranských ostrovů. Poté se kapitán Pfundeller rozhodl položit minové pole u ostrova Tory, původním cílem mělo být ústí řeky Clyde, avšak kapitán se rozhodl raději neriskovat svou loď a tak zvolil záložní místo. Akce byla úspěšná. Dne 26.října 1914 se na minách potopil parník Manchester Commerce a o den později se stal obětí min daleko větší úlovek, bitevní loď HMS Audacious (děla 10x343 mm, výtlak 23.400 t). Tato moderní britská bitevní loď třídy King George V., která byla do služby zařazena teprve rok před vypuknutím války, byla pro britské námořnictvo velkou ztrátou. Za normálních okolností by však moderní loď měla poškození minou vydržet, ale stalo se tak za velmi špatného počasí. Navíc vlečná loď pro velké vlny a počasí nemohla včas dorazit. Osud bitevní lodi HMS Audacious byl zpečetěn. Po marném boji posádky, klesl obrněnec ke dnu. K úplnému odminování došlo až v roce 1917.

Pomocný křižník Berlin se poté vrátil zpět do Norských vod (1.listopadu) a poté celých 14 dní bezcílně proplouval oblastí, kde mohli působit silné Britské a Ruské flotily. Až tenčící zásoby uhlí kapitána donutili uchýlit se do norského přístavu Trondheim, kde křižník zakotvil v 9.00 hod, 17.listopadu 1914. Vzhledem k tomu že Berlin byl ozbrojená loď, rozhodli norské úřady, že může v přístavu setrvat pouze 24 hodin. Avšak Berlin nevyplul na moře a proto byl i s posádkou internován, což nebyl zrovna nejvhodnější postup kapitána Pfundellera.
Obrázek Kapitán Berlinu, Pfundeller

Loď se do Německa vrátila až po válce v roce 1919 (červen). V rámci reparací však byl v prosinci 1919 předán Velké Británii, která jej předala ke službě do civilního sektoru. Pod novým jménem Arabic, se pak loď plavila u známé rejdařské společnosti White Line Star (provozovatel Titanicu) až do roku 1931. V prosinci roku 1931 byla vyřazeno pro opotřebovanost a prodána do Itálie na šrot.

Někdejší kapitán Berlinu Pfundeller, byl po návratu z norské internace jmenován do funkce náčelníka námořního úřadu (Reichsmarineamt). Avšak již 27.března 1919 odešel do výslužby v hodnosti vizeadmiral. Pfundeller zemřel 25.prosince 1940.
Obrázek Mapa bojové plavby Berlinu

TTD _ Berlin
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 26.000 t (standardní výtlak 23.700 t)
* Délka: 186,80 m
* Šířka: 21,20 m
* Ponor: 8,00 m
* Pohon: 2x parní stroj, 7x kotel
* Výkon pohonné jednotky: 19.000 k
* Maximální rychlost: 19 uzlů
* Zásoba uhlí: 4.000 t
* Dojezd: 4.000 námořních mil
* Počet šroubů: 2
* Průměr šroubu: 6,30 m
* Výzbroj: 6 x 105 mm, 4 x 37 mm, 200 min
* Posádka: 310 mužů


Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Manchester Commerce_ ?.??? BRT_ 26.října 1914 (na minách)_ Velká Británie
2. HMS Audacious_ 23.400 t_ 27.října 1914 (na minách)_ Velká Británie



Obrázek
Obrázek
HMS Audacious se potápí na minách položených německým pomocným křižníkem Berlin



Zdroje:
Němečtí korzáři – Ivo Pejčoch - 2005
www.deutsche-schutzgebiete.de
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“