AEG G.I, G.II, G.III, G.IV, G.V

[kacermiroslav]

AEG G.I, G.II, G.III, G.IV, G.V
Německá bombardovací letadla WW1
nasazení 1915 – 1918



AEG G.I (K.I)
Bojové nasazení: 1915 –1915

Jednalo se o německý dvoumotorový dvouplošný bombardér z produkce společnosti AEG. Původní označení stroje bylo K.I. Stroj se dostal do sériové výroby v roce 1915, přičemž bylo vyrobeno pouze 10 letadel. Během války se z tohoto prvního typu vyvinulo více modelů, které pak byly používány až do konce války. Samozřejmostí byla vždy nová a silnější pohonná jednotka a zvyšování nosnosti bombové výzbroje. Prvním letounem z této řady byl původně třímístný letoun K.I, který byl později dle inspektorátu německého letectva přeznačen na kategorii „G“. Pohonnou jednotkou byly dva motory Mercedes D.I, každý o výkonu 78 kW. Letoun byl upraven pro nošení bombové výzbroje mimo jiné tím, že byl jeden člen osádky vyškrtnut. Posádku G.I tak tvořil pouze pilot a zadní střelec, který zároveň měl funkci bombometčíka. Slabé výkony a bojová účinnost G.I vedla k jeho náhradě pokrokovějším strojem verze G.II.

TTD _ AEG G.I
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2 (1x pilot + 1x střelec/bombometčík)
* Rozpětí: 16 m
* Délka: 8,65 m
* Výška: 3,46 m
* Plocha křídel: 59 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 1.160 kg
* Vzletová hmotnost: 1.960 kg
* Maximální rychlost: 125 km / h
* Výzbroj: 2x kulomet ráže 7,92 mm, 200 kg bomb
* Dostup: 2.400 m
* Stoupavost:
* Vytrvalost: 450 km
* Motor / Výkon: 2x řadový Mercedes D.I / 104 k (78 kW)
* Vyrobeno kusů: 10 ks
* Uživatelé: Německo





AEG G.II
Bojové nasazení: květen 1915 –1917

Jednalo se opět o německý dvoumotorový a dvouplošný bombardér, který byl vyvinut z předchozího modelu AEG G. I. (firemní označení AEG G.II bylo GZ 2). Po nepříliš nepřesvědčivých výsledcích modelu G.I byl inspektorátem německého letectva (Idflieg) dne 1.dubna 1915 objednán vývoj a výroba šesti nových strojů s označením G.II. Nový model byl poháněn silnějšími motory Benz Bz.III o výkonu 150 k (112 kW). Letové zkoušky nového modelu proběhly 15.května 1915. Jejich výsledek byl vcelku uspokojivý. Zkušební komise zejména kladně hodnotila dobrou stoupavost a rychlost nového stroje, avšak s plnou výzbrojí již tyto výkony tak uspokojivé nebyli. Nicméně k bojovým útvarům se nový stroj dostal již v červnu 1915. Jeho výzbroj byla složena ze dvou až čtyřech kulometů ráže 7,92 mm. Počáteční role tohoto stroje byla jako doprovod nevyzbrojených průzkumných letadel. Nicméně v této roli se nové stroje ukázali jako těžkopádné a tak v polovině roku 1915 Idflieg rozhodl o jeho využití v roli bombardéru. Za tímto účelem se rozběhla malosériová výroba, která do května následujícího roku 1916 dala celkem 27 letounů. Bojová kariéra nebyla nijak výrazná, přesto tento stroj byl ve své bombardovací roli zajímavou posilou německých vzdušných sil. Přeživší stroje AEG G.II byly z prvních linií staženy v průběhu roku 1917.

TTD _ AEG G.II
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2-3 (1x pilot + 1-2x střelci/bombometčíci)
* Rozpětí: 16,20 m
* Délka: 9,10 m
* Výška: 3,49 m
* Plocha křídel: 59 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 1.450 kg
* Vzletová hmotnost: 2.470 kg
* Maximální rychlost: 140 km / h
* Výzbroj: 2-4x kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm, 200 kg bomb
* Dostup: 3.000 m
* Stoupavost: 90 m / min
* Vytrvalost/Dolet: 700 km
* Motor / Výkon: 2x řadový motor Benz Bz.III / 150 k (112 kW)
* Vyrobeno kusů: 27 ks
* Uživatelé: Německo





AEG G.III
Bojové nasazení: červen 1916 – květen 1917

Jednalo se další, modernější verzi původního stroje AEG G.I, který vycházel z předchozí verze AEG G.II. Firemní značení tohoto modelu bylo GZ 3. Opět to byl dvoumotorový a dvouplošný bombardér používaný v průběhu první světové války. První prototyp nového modelu G.III vzlétl v prosinci 1915. Ve srovnání se svým přímým předchůdcem G.II, byl nový dvoumotorový letoun výrazně větší a stejně jako předchozí typ byl nejprve používán v roli těžce ozbrojeného doprovodu průzkumných letadel. Teprve poté, co byl stejně jako předchozí modely v této roli shledán jako nevyhovující, našel uplatnění jako bombardér. První jednotkou, která G.III v této nové roli vyzkoušela byla Kampfgeschwader 1 v Makedonii, kde byla za účelem bombardování vytvořena první letka sestávající pouze z dvoumotorových AEG G.III. Nové stroje v nové roli se na frontě používali od června 1916 do května 1917. Poté byli nahrazeny novějším modelem G.IV. Sériová produkce dosáhla celkem 45 strojů G.III.

TTD _ AEG G.III
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2-4 (1x pilot + 1-3x střelci/bombometčíci)
* Rozpětí: 18,40 m
* Délka: 9,20 m
* Výška: 3,90 m
* Plocha křídel: 67 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 2.000 kg
* Vzletová hmotnost: 3.075 kg
* Maximální rychlost: 168 km / h
* Výzbroj: 2-4x kulomet ráže 7,92 mm, 300 kg bomb
* Dostup: 3.500 m
* Stoupavost: 168 m / min
* Vytrvalost/Dolet: 700 km
* Motor / Výkon: 2x řadový Mercedes D.IV / 220 k (164 kW)
* Vyrobeno kusů: 45 ks
* Uživatelé: Německo





AEG G.IV
Bojové nasazení: duben 1917 – 1918

Stroj AEG G.IV byl další v řadě modernizací původního stroje G.I. Typově přímo vycházel z modelu G.III. Jako u všech ostatních modelů firmy AEG byly nosné konstrukce svařeny z ocelových trubek, žebra křídel pak byly zhotoveny ze dřeva, krycí panely přídově části trupu byly vyrobeny z překližky a potah trupu i křídel z pevné tkaniny. Nový prototyp s označením G.IV byl poprvé zalétán v září 1916. Jinak poruchové motory Mercedes D.IV byly nahrazeny spolehlivějšími Mercedesy D.Iva, které navíc měli i vyšší výkon a to 260 k na jednotku (letoun měl již tradičně dva motory). Dále byl byla pozměněna délka trupu, rozpětí i hloubka křídel atd. Zkoušky prototypu dopadli uspokojivě, přesto ještě před sériovou výrobou prodělala konstrukce letounu drobných změn za účelem zjednodušit sériovou výrobu. Ta se rozběhla na přelomu roku 1916 a 1917. První sériový stroj opustil továrnu v lednu 1917.

V bojových podmínkách se konstrukce tohoto stroje velmi osvědčila. Konstrukce svařovaná z ocelových trubek byla velmi odolná i při drsnějším zacházení při přistání i v samotném boji, což byla velká výhoda v porovnání s celodřevěnými konkurenčními stroji. Stroje AEG G.IV byly údajně ze všech německých bombardérů nejlépe ovladatelné. Celkem bylo vyrobeno 320 sériových strojů.

TTD _ AEG G.IV
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2-4 (1x pilot + 1-3x střelci/bombometčíci)
* Rozpětí: 18,40 m
* Délka: 9,70 m
* Výška: 3,90 m
* Plocha křídel: 67 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 2.400 kg
* Vzletová hmotnost: 4.630 kg
* Maximální rychlost: 165 km / h
* Výzbroj: 2x kulomet ráže 7,92 mm, 350 kg bomb
* Dostup: 4.500 m
* Stoupavost: 198 m / min
* Vytrvalost/Dolet: 750 km
* Motor / Výkon: 2x řadový Mercedes D.IVa / 260 k (191 kW)
* Vyrobeno kusů: 320 ks
* Uživatelé: Německo





AEG G.V
Bojové nasazení: 1918

Další modelová řada bombardérů firmy AEG měla firemní označení GZ 5. Jednalo se o stroj AEG G.V, což byl znovu dvoumotorový bombardér, který byl vyvinut z předchozího modelu G.IV, se kterým měl i totožné pohonné jednotky a to řadový šestiválec Mercedes D.Iva o výkonu 260 k (191 kW). Oproti předchozí verzi došlo k výraznému nárůstu rozměru letadla a tím pádem i ke zvětšené nosné plochy, která umožnila nést větší pumový náklad. V bojových podmínkách se však tyto stroje již nemohli uplatnit z důvodu ukončení války.

Po válce se stroje uplatnili v civilním sektoru poté, co byly předělány na 6 místné dopravní stroje sloužící u německých aerolinek. První takto civilně upravené stroje měli ještě otevřený kokpit a záhy byla vyvinuta verze Limousine, kde byl již pilotní kabina i kabina pro cestují uzavřena. Také byli připraveny sklápěcí dveře pro zavazadla a pozdější verze měli v zadní části kabiny instalovanou toaletu.

TTD _ AEG G.V
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2-4 (1x pilot + 1-3x střelci/bombometčíci)
* Rozpětí: 27,30 m
* Délka: 10,80 m
* Výška: 4,50 m
* Plocha křídel: 89,50 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 2.700 kg
* Vzletová hmotnost: 4.800 kg
* Maximální rychlost: 168 km / h (145 km / h ve výšce)
* Výzbroj: 2x kulomet ráže 7,92 mm, 600 kg bomb
* Dostup: 6.500 m
* Stoupavost: 168 m / min
* Vytrvalost/Dolet: 1.160 km
* Motor / Výkon: 2x řadový Mercedes D.IVa / 260 k (191 kW)
* Vyrobeno kusů: ?? ks
* Uživatelé: Německo





Zdroje:
Vojenská letadla – Václav Němeček - 1989
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
www.aviastar.org

[Rase]

Protitankový letoun AEG G.IVk

Jak zmiňuje text výše, letoun AEG G.IV přímo vycházel z modelu G.III. Prototyp byl poprvé zalétán v září 1916. Sériová výroba se rozběhla na přelomu roku 1916 a 1917. První sériový stroj opustil továrnu v lednu 1917. Ukázal se jako odolný a dobře ovladatelný, ovšem kvůli své těžké konstrukci nemohl konkurovat typům jiných firem doletem a nosností pum. Na závěsech v trupu a pod křídlem dopravil asi 400 kg pum, kdežto stroje značky Gotha se stejnými motory zvládaly někdy i tunovou zátěž. AEG G.IV se však přesto celkem osvědčil především při nočních útocích, celkově vzniklo okolo 320 kusů. Velice zajímavou je odvozená specializovaná verze G.IVk, určená pro boj proti tankům.
Standardní výzbroj letounu tvořily dva kulomety Parabellum MG14 ráže 7,92 mm, z nichž jeden se nalézal na oběžném kruhu u předního kokpitu a druhý na posuvné lafetě u zadního kokpitu, ze které mohl efektivně střílet do stran i dozadu. Dva kulomety se brzy ukázaly jako nedostatečné a tak se začalo experimentovat s kanónem Becker ráže 20 mm s kadencí až 300 ran za minutu. Kanón se kvůli hmotnosti, zpětnému rázu a nemožnosti synchronizace pro jednomotorová průzkumná a stíhací letadla příliš nehodil, ovšem mohl skvěle zastat roli obranného prostředku vícemotorových bombardérů. V říjnu 1917, byl na jeden ze strojů experimentálně osazen kanón Becker lafetovaný v jednoduché příďové věži. Letoun byl v říjnu nasazen na frontě a údajně slušné výsledky vedly k závěru, že dovede fungovat i jako létající protitanková platforma. Německé letectvo si proto objednalo počáteční sérii pěti upravených kusů s označením G.IVk ("Kanone") z nichž první obdrželi vojáci v únoru 1918.
Sériová letadla AEG G.IVk obdržela dva kanóny Becker ráže 20 mm, každý s kapacitou zásobníku pouze 10 nebo 15 nábojů. První zbraň nesla pohyblivá lafeta v pancéřované věži na přídi letounu, druhý kus měl pokrývat zadní polosféru. Kanon tu mohl zaujímat dvě pozice – buďto lafetovaný na klasickém oběžném kruhu kolem zadního kokpitu, nebo připevněný na zvláštní lafetu v podlaze, kudy mohl střílet dolů skrz otvor v trupu letounu. Kromě dvojice kanónů se letci mohli bránit i původní výzbrojí, tedy dvěma kulomety Parabellum na oběžných kruzích LVG/Scarff. Stroj nepřišel ani o schopnost ničit cíle bombardováním, a to za pomoci čtyř 50 kg pum umístěných na vnějších závěsech a pěti tříštivých pum o váze 12,5 kg ve svislých trubicích v obou kokpitech. Jelikož se měl letoun pohybovat relativně nízko nad zemí, musela být zvýšena i odolnost proti palbě ze země. Krom toho, že kvalitní pancíř chránil přední věž, dostal pancéřovou ochranu téměř celý trup – ocelové pláty pokryly jeho podlahu i boky, přičemž dosáhly až na úroveň zadního kokpitu. Stejně bytelné pasivní ochrany se dočkaly i oba agregáty Mercedes D.IVa. Všechny úpravy samozřejmě ovlivnily letové vlastnosti stroje, jehož ovladatelnost se ale udržela na dobré úrovni. Zkoušky prováděné od února 1918 ukázaly též nutnost přestavět ocasní plochy na dvojité. Také testovací střelby zahájené o měsíc později kvitovali letečtí komisaři s povděkem, neboť AEG se díky pevné konstrukci předvedl jako vhodná platforma pro vedení stabilní a přesné palby. Žádný z pěti letounů AEG G.IVk se nakonec nedostal na frontu a čtyři dokončené kusy zabavili po válce Britové.

I. světová Speciál - Zbraně 1. světové války
http://www.stoplusjednicka.cz/aeg-givk- ... ovec-tanku

[kacermiroslav]

Použití 20mm zbraně se může v souvislosti s WW2 jevit jako nedostatečné a stejně tak i počet nábojů na zbraň. Ale na druhou stranu zásah do tehdejšího stroje se rovnalo téměř 100% jeho zničení. Výzbroj těchto strojů tak byla na opravdu vysoké úrovní.

[vodouch]

Dedikováno Zemaktovi

Dostal jsem článek o Gothách, nálet Kagohl 3 na Londýn.

Zpráva poručíka Waltera Aschoffa z Kasta 15
(Osádka Gothy se skládala z poručíka Walter Aschoffa, pozorovatele, poručíka Erwina Kollberga, pilota, a Vfw. Mayera, střelce)

Pohled zpět na Kollberga, tak to je, pojďme! Škrticí klapky jsou posunuty do polohy plného plynu, otřesy a vibrace procházejí tělem ptáka a také našimi těly a zvětšující se rychlostí se řítíme nad zemí s naším těžkým nákladem, odpoutání! Klouzání, let do nebe a ke vzdáleným břehům; a možná letíme do naší smrti.
Slunce svítí přes opar na východě, vidím - jako stíny - letouny jiných perutí. Letíme dlouhou zatáčkou, budujeme formace v prvních skupinách, ale nakonec jsme se sjednotili a letíme společně k našemu cíli ve formaci křídla. Vypadáme jako roj ptáků, který letí do neznámé země. Směr je na chvíli severní, řeka a kanály blikají a třpytí se a nad loukami je stále vidět mírná mlha. Stará malá města se probudí ze svých snů, vesnice se objeví z pěkně zbarvené flanderské provincie a zmizí, zatímco nové obrázky upoutají pozornost. Stále více se přibližujeme k pobřeží, dokonce i nyní, stále daleko, je vidět, jak se dlouhá pláž třpytí.
Ve 3 000 metrech jsme vysoko nad vjezdem do Zeebrugge. Odtud jsme v pohotovosti; torpédové lodě ležící níže by nám měly pomoci v případě nouzového přistání do vody, pásy černého kouře se pohybují na jihozápad. Daleko, nekonečně daleko, se díváme přes otevřené moře. Z času na čas se mé oči setkávají s očima mého pilota, kontrolují motory a křídla, signál probudí zadního střelce držícího se svých myšlenek. Jiná letadla tančí blízko nás, létají nad námi a blízko pod námi, takže je nutné věnovat pozornost zabránění srážce s nimi, což by nás mohlo poslat dolů před dosažením cíle.
Mezitím jsme dosáhli výšky 4 500 metrů, právě uprostřed nad zálivem Severního moře vedoucím na jihozápad pod námi. Vzhledem k dobré viditelnosti dnes se pohled pohybuje bez omezení. Není to kousek země daleko, anglická země, kterou nehledáme našimi dušemi, ale naší silnou vůlí bojovat. Blížíme se; severozápadně je vidět strmé pobřeží, ke kterému se blížíme, na sever moje oči hledí daleko přes Harwich. Pohybují se na jih, dokud nenajdou deltu velké řeky Temže, objevuje se Margate a Ramsgate, bílé útesy k nám září, dokud je nepřeruší Dover a Folkestone. Otáčím se dozadu vlevo a vnímám Dunkerk a Calais a nad vodami kanálu, proudícího k oceánu. Za námi slunce dosáhlo polední pozice a vypadá to, že nás vítá přátelsky. Nakonec mám čas podívat se na jihovýchod nad nizozemské ostrovy, pak jsou naše myšlenky a oči upřeny na věci, které jsou před námi.
Najednou pluje spousta velkých a malých lodí v barvu měnícím moři. Válečné lodě rychle mění své směry, protože se bojí našich bomb, a zanechávají za sebou lehké stopy pohybující se vody. Díváme se na ně s úsměvem: naše bomby dnes jsou pro lepší cíl. Jihovýchodně od Harwiche míří na sever konvoj více než dvaceti obchodních lodí doprovázený torpédovými čluny a torpédoborci, které je chrání před ponorkami.
Krajina se zvětšuje a zvětšuje, každý detail je nyní jasně viditelný. Předsunuté lodě a poté protiletadlové dělostřelectvo na nás střílejí, s největší pravděpodobností muži za těmito zbraněmi proklínají nás letících vysoko nad nimi. Malé bílé a šedé obláčky jsou náhle ve vzduchu, pomalu mizí a znovu zakrývají oblohu. Pro „staré“ členy posádek to neznamená nic, jsou zvyklí na kouř zbraní a hluk explodujících granátů. Půdu dosud nedostupného a bezpečného ostrova přelétá za jasného denního světla formace křídla německých bombardérů. Pocit skvělé jedinečné události zaplňuje naše hrudě, srdeční rytmus se zvyšuje a naše oči září. Opouštíme oblast Temže a vydáváme se přímo do severní části Londýna.
V zelené zemi se objevuje tmavá, černě a šedě zbarvená oblast; roste a roste jako naše velká pozornost. Shromažďují se tisíce domů, stovky ulic, náměstí, které vytvářejí obří město Londýn. Jsme nad severní částí města; vedoucí letoun se nyní obrací na jih. Železniční stanice, továrny a skladiště vypadají jako malé hračky. Na východě na mnoha kanálech a malých řekách Temže jsou vidět velké loděnice. Z velké „kamenné hmoty“ je obzvláště výjimečná věž; katedrála svatého Pavla a Bank of England.
Protiletadlová palba baterií v Londýně a jeho okolí nyní začala s velkou silou. Výbuchy granátů pokrývají bezmračnou oblohu, hluk explozí je - když jsou blízko - někdy silnější než hluk motorů. Nutí náš letoun, aby odbočil a sestupoval, což někdy hrozí roztrhnout naší formaci. Letíme 5 000 metrů nad Londýnem, což je pro nás velmi silný dojem, něco nepopsatelného. A co lidé tam dole, v jakém spěchu a strachu teď budou, zoufale hledající nějaké místo, kde se ukryjí?
Další letoun vedle mě shazuje bomby. Také jsem našel svůj cíl a ukázal svému pilotovi směr, jakým by měl letět. Velká oblast s doky a obchody je pod námi, uchopím páku, která uvolní bomby, a jedna za druhou padají do hlubiny. Po každé bombě následuje silné trhnutí. Naše letouny rychle stoupají. Musím se chytit sedadla; jsem otřesený a téměř vyhozený z letounu. Konečně znovu stojím a sleduji dopady. Vypadá to, že cíl byl zasažen, z chodeb vychází kouř a oheň.
Zatímco stojím a pozoruji, najednou slyším podivný rachot. Nepřátelský letoun útočící na nás! Kulometná palba zadního střelce a moje je naší odpovědí. Za pár vteřin je můj první buben prázdný a snažím se nabít nový, není to jednoduché v letounu tak rychle. Jsou vypáleny nové náboje a díky fosforovým stopám vidím, že se dostávají ke stíhači. Nepřítel jde do prudkého klesání. Přestal útočit, protože byl zasažen, nebo se vzdal, protože se naše střelba k němu dostala příliš blízko, to nikdy nezjistíme.
Necháváme Londýn za sebou; stále je vidět kouř a opar, který tvoří velké mraky nad městem. V tomto stresu těžko přemýšlíme o lidech žijících v tomto městě, o lidech jako jsme my, o krvi jako je ta naše. A tato myšlenka by nás neměla ovlivnit, je to válka, tvrdá válka, potřebuje celou naší sílu, abychom bojovali. Překračujeme letiště, kde startují stíhači, aby nás zachytili, a všude vidíme střelbu protiletadlových děl. Celá jižní Anglie se zdá být varována. Letíme co nejrychleji k pobřeží a brzy je pod námi dobré staré moře.
Letouny opět letí ve formaci ve velké výšce, aby dosáhly domovské základny. Znamení zadního střelce mě nutí podívat se za nás; míří na letoun, který přilétá ze směru od Southendu, jeden z obávaných anglických trojplošníků. Zdá se, že nepřátelský stíhací pilot není velký hrdina, nebo je příliš opatrný, když se blíží k formaci. Slyšeli jsme jeho kulomety z velké dálky a dali mu několik kulek před jeho nos.
Naše oči opět hledí dopředu. Tam! V oparu se objevují bílé domy Ostende, daleko za ním strašlivé bojiště Flander. Za 15 minut budeme nad zemí a v bezpečí. Němečtí stíhači nás doprovodí a bezpečně přivedou domů. Prohledávám oblohu a ukazuji svému pilotovi a zadnímu střelci několik temných bodů, které považuji za naše stíhače. Naše těžké motory zpívají svou speciální píseň, na kterou nikdy nezapomenu. Vždy se snažím dát této písni nějaká slova, ale nikdy jsem některá nenašel.
Záhadné temné body na obzoru se stávají letouny a když se přiblíží, najednou uvidím na jednom z nich kokardy, nepřítel! Přilétají rychle z přední strany; uchopím svůj kulomet a dám nějaké znamení zadnímu střelci, že je před námi nebezpečí, přitisknu zbraň na rameno, zamířím a začnu střílet. O několik okamžiků později jsme napadeni zezadu shora. Stíhač Sopwith se na nás vrhl, až je jen 50 metrů od nás a začne střílet na naší Gothu. Fosforové stopy se k nám přibližují a vrážejí díry do křídla. Zadní střelec bez přestávky střílí na nepřítele. Útok je u konce; zadní střelec už bere svůj druhý kulomet a pokouší se zničit stíhačku jeho 'tunelem' dolů. Plížím se k němu a poskytuji mu nové bubny munice, jediné, co teď můžu udělat, svým kulometem nemůžu teď dosáhnout na nepřátelský letoun.
Pilot nervózně pracuje na palivovém kohoutu, motory běží hrubě, ale najednou se zvuk vrátí do normálu, spádová nádrž je neporušená, ostatní jsou zasažené a prázdné. Vidíme, jak se blíží další německé letouny; viděly situaci a přišly nás chránit před nepřátelským stíhačem. S posledním palivem dorazíme na naši základnu a okamžitě vydáváme tísňový signál k přistání. Letoun je nyní bez bomb a paliva, což znamená, že je obtížné s ním manipulovat. Hází to s námi nahoru a dolů a na konci našeho pětihodinového letu musí být pilot znovu plně soustředěn.
Úloha, při které někteří nezkušení piloti selhali. Na severním okraji letiště, poblíž jedné farmy, vidíme havarovaný letoun. Pak vidíme další letoun ležet hořící na zemi. Možná, že vjel do kráteru z bombového útoku, ke kterému došlo, když jsme byli ve vzduchu. Pokud však chceme bezpečně přistát, musí být tyto dojmy nyní zablokovány. Stále více sestupujeme, hangáry a stromy náhle vyrůstají ze země, lidé se stávají vyšší, jsme krátce před dosednutím, Kollberg tlačí letadlo ve vysoké rychlostí dolů k zemi, kola se dotýkají nějaké malé nerovnosti, poslední pohyb, přistáli jsme.
Komunikace generálporučíka Ernsta von Höppnera, generálního velitele Luftstreitkräfte, s Hptm. Ernstem Brandenburgem, Geschwaderkommandeurem Kagohl 3.
"Eskadra splnila své poslání. To je nejvyšší uznání, které mohu přiznat vám a vašim posádkám. Útok eskadry na Londýn byl po celá léta cílem našich letců a naší technologie. Po provedení útoku poskytla Kagohl 3 nový základ pro letecké útoky. Děkuji vám a vašim statečným posádkám ... Vítězné posádce letounu Seydlitze vyjadřuji své zvláštní uznání. Hodně štěstí v budoucích skutcích [bude provedeno] pod symbolickým sloganem: Brandenburg nad Londýnem."

[Ataman]

Paráda! Odkud to je?

[Zemakt]

Zemakt děkuje převelice .

[Skeptik]

Aha, tak sem jsi to potřeboval
Tak v tom případě to je ta "básnická licence".
Jinak ale skvělý dobový popis.

Předpokládám že se jedná o druhý nálet Goth z 5. července 1917 v rámci Operation Türkenkreuz, který je udáván jako 1. nálet na Londýn uskutečněný letadly ... ačkoli se vlastně bombardoval ostrov Sheppey v ústí Temže (tedy širší předměstí Londýna).
Nebo spíše o ten třetí nálet ze 17. července 1917 vedeny tentokrát skutečně na Londýn, protože se v popisu zmiňují i vlastní ztráty a při tomto náletu byla jedna Gotha sestřelena a tři poškozeny (ten první se, přes 95 vzletů stíhačů RAF, obešel beze ztrát).

Detaily třeba zde https://historylearning.com/world-war-o ... rkenkruez/

Ta "formace křídla" bylo ve skutečnosti 21 Goth letky Kagohl 3.

[vodouch]

Paráda! Odkud to je?

KTB Kagohl 3. Poměrně nezáživné čtení, jak už je nezáživná vojenská služba, zpestřené zprávami od členů posádek a bojovými zprávami o sestřelech.

[Ataman]

Díky!