PALBA.CZ

Italská technika vzbuzuje u mnoha lidí pocit podřadnosti, u vojenské techniky je to snad tento názor ještě rozšířenější. Přitom je tento názor z mého pohledu mnohdy neopodstatněný, italský průmysl dokázal v určitých oblastech vyzbrojit své vojáky skvělou technikou. Nemá cenu se samozřejmě bavit o kvalitě vojáků a hlavně velitelů, jako příklad velmi dobré práce italských techniků lze uvést například velmi dobré bitevní lodě třídy Vittorio Veneto. Ještě jeden obor má dodnes ve světě skvělé jméno – výroba střelných zbraní. A o jednom výrobku firmy Beretta bude řeč v tomto článku.

Když už je zde řeč o firmě Beretta, jedná se patrně o nejstarší doposud fungující zbrojovku na světě. První zmínka je snad někdy z roku 1526, oficiálně je firma založena v roce 1680. Nebudeme tu studovat historii této bezesporu zajímavé firmy, zaměřím se pouze na samopal, vyráběný ve velkém počtu nejen v době druhé světové války, ale dlouho se úspěšně prodával i po jejím skončení. Mnozí tvrdí, že se jedná o jednu z nejlepších (mořná i nejlepší) konstrukcí samopalu WW2. Jde o samopal označený jako Moschetto Automatico Beretta mod. 38, lze narazit na označení Model 1938, M1938, M38 i MAB38. Jeho další verze jsou označeny jako Modello 38A, 38/42 a 38/49.

Jak už jsem kdysi ZDE uváděl, Italům patří díky samopalu Revelli prvenství v jejich používání. Firma Beretta začala vyrábět samopaly koncem WW1, její model 1918 připomínal spíše karabinu Carcano. První verze měla zásobník nasazovaný shora, pozdější již měla zásobník umístěný klasicky zespodu. Autorem této zbraně byl konstruktér Tullio Marengoni, tento muž je podepsaný i pod konstrukcí modelu 1938.

mod 38

Samopaly tohoto modelu jsou lehce rozpoznatelné díky dvěma jazýčkům spouště. Přední je určen pro střelbu jednotlivými ranami, zadní pro střelbu dávkou. První prototyp měl na hlavni natažený hliníkový žebrovaný chladič, u prvních sériových modelů je již tato zbytečnost odstraněna. Místo toho jsou na plášti hlavně podélné oválné otvory pro její lepší chlazení. Pod hlavní je sklápěcí bodák upravená z karabiny Carcano vzor 91. Samopal má poměrně dlouhou dřevěnou pažbu, před zásobníkem je dřevěné předbažbí. Hledí je sektorové, na konci hlavně je kompenzátor s dvěma podélnými výřezy. Prázdné nábojnice jsou odhazovány nahoru. Segmentový zásobník se nasazoval ze zdola, existovaly tři verze – pro 10, 20, 30 a 40 nábojů 9x19 Luger (Parabellum).

mod 38A

Modernější verze Modello 38A má místo oválných děr na plášti díry tvaru kruhu, kompenzátor na ústí hlavně má čtyři podélné hluboké výřezy, již zde není použit sklopný bodák. Oproti první verzi je použita pro zablokování zadní spouště ještě jedna pojistka.

mod 38A

Pro výsadková vojska byl určen samopal Modello 1, vycházející z modelu 38A. Celá konstrukce je odlehčena, místo dřevěné pažby je použita sklopná ramenní opěrka a pažbička. Kompenzátor na ústí hlavně má jen dva výřezy. Vývoj se po válce zastavil až u verze 5.



Výroba modelu 1938A končí v roce 1950

Technické data samopalu Modello 38A
ráže – 9x19 Luger/Parabellum
délka – 946 mm
délka hlavně – 315 mm
hmotnost bez zásobníku – 4,2 kg
kadence – 600 ran/min
kapacita zásobníku – 10-20-30-40 nábojů


I když byl samopal model 38A velmi dobrou zbraní, přece jen trpěl jedním nedostatkem. Jeho výroba byla přece jen materiálově a finančně náročná. Proto Tullio Marengoni samopal upravil, do nového Modello 38/42 zapracoval i změny testované na prototypu Modello 1. Je zkrácena hlaveň, mizí předpažbí před zásobníkem, rovněž tak plášť hlavně. Hlaveň má pro lepší chlazení na povrchu podélné drážky, kompenzátor u ústí hlavně má jen dvě drážky. Tělo samopalu je lisované, je také zjednodušeno hledí.
Po obsazení Itálie Němci v roce 1943 se výroba nezastavuje, německé označení je MP738(i). Společně s modernější verzí 739 je pro nacisty vyrobeno více jak 230 000 samopalů.
Výroba po válce končí snad až v roce 1975...





Technické data samopalu Modello 38/42
ráže – 9x19 Luger/Parabellum
délka – 800 mm
délka hlavně – 213 mm
hmotnost bez zásobníku – 3,27 kg
kadence – 550 ran/min
kapacita zásobníku – 20 nebo 40 nábojů

Na konci války vzniká ještě verze Modello 38/44, oproti předchozí verzi chybí na hlavní podélné chladící drážky, hlaveň je o 3 mm kratší (210 mm). Německé označení je MP739(i). Výroba končí v roce 1955.



Další verze se vyrábí již po válce (38/49), tyto samopaly jsou vyvážené do Egypta, Severního Jemenu, Kostariky, Thajska, Indonésie, Maroka a Tunisu. Zajímavý je prodej těchto samopalů do poválečného západního Německa.





Co dodat na závěr. Samopal Beretta byl velmi oblíbenou zbraní vojáků Osy, jeho služby však využívali velmi rádi i spojenečtí vojáci. Jeho spolehlivost (hlavně jde o spolehlivý systém zásobování střelivem ze zásobníku) společně s kvalitním zpracováním z něj dělají jednu z nejlepších zbraní druhé světové války.

---

Použité zdroje:
A.B. Žuk – Pušky a Samopaly
David Miller - Encyklopedie Zbraní
Dolínek-Francev-Šach – Zbraně I. a II. světové války
http://world.guns.ru

Hary Thürk ve své knize "Hodina mrtvých očí" píše, že němečtí výsadkáři v Rusku si vybírali radši Berety, než německé samopaly kvůli spolehlivosti. Je na tom něco pravdy?

Tunac píše:Hary Thürk ve své knize "Hodina mrtvých očí" píše, že němečtí výsadkáři v Rusku si vybírali radši Berety, než německé samopaly kvůli spolehlivosti. Je na tom něco pravdy?

MP40 trpěl jistým nedostatkem, byl jím prý zásobník. Někde jsem viděl obrázky vojáků při páskování zásobníků, musela se dodržovat čistota při přáci. A to mnohdy ve frontových podmínkách nešlo. Beretta je hodnocena výše právě kvůli lepšímu zásobníku. Třeba obrázky střelby z MP40, kdy střelec drží samopal za zásobník jsou jen nahrané, velmi rychle by došlo k zaseknutí náboje.

sa58-na svoji dobu vynikající zbraň.Úsměv u mě když si představím, jak ležící střelec vykopává jamku pro ten 40-ti nanný zásobník, aby snížil siluetu

silně to připomínalo naši "kulometnou pistoli", neboli samopal vz. 38...

MP40 hlavně střílel z otevřeného závěru. V bojových podmínkách se snadno znečistil a pak selhával. Btw všeobecně držení zbraně za zásobník není dobré pro přesnou střelbu.

Beretty mod. 38A se taky poměrně často objevovaly v Čechách, respektive v protektorátu. Nevíte náhodou kdo jím byl vybrojený v Čechách?

Nejen MP40, vlastně skoro všechny samopaly mezi válkami a většina i po II.sv.válce střílí z otevřeného závěru. Střelba z uzavřeného závěru vznikla vlastně až v době ( asi by se nějaké vyjímky našly ) renesance použití samopalů u policie.
Vojenský samopal je totiž stavěn na dlouhotrvající PALBU v automatickém režimu a z toho vyplývá poměrně značné zahřívání hlavně. Pokud by taková zbraň střílela z uzavřeného závěru, mohlo by dojít ( a někdy docházelo ) k samozápalu náboje v hlavni. Tento jev je známější u kulometů, ale vzhledem k menší hmotě hlavně se s ním můžeme setkat i u samopalů.
Naopak, u policejních samopalů je požadovaná vyšší přesnost, ale dlouhodobé " kropení " je spíš vyjímkou.

Heckler píše:MP40 hlavně střílel z otevřeného závěru. V bojových podmínkách se snadno znečistil a pak selhával. Btw všeobecně držení zbraně za zásobník není dobré pro přesnou střelbu.

MP40 sice strilel z otevreneho zaveru, ale to nemelo na funkci vliv. To by vice jak 90% vsech vyrobenych samopalu nefungovali napriklad v pousti. Zarivym prikladem toho, ze je to blbost je UZI ktery vychazel z Ceskoslovenskych povalecnych samopalu. Je to samopal ktery byl vyroben v povalecnem obdobi v nejvetsim mnozstvi a byl velmi casto pouzivan v podminkach kde dochazelo k zanaseni.

kopapaka píše:Vojenský samopal je totiž stavěn na dlouhotrvající PALBU v automatickém režimu a z toho vyplývá poměrně značné zahřívání hlavně. Pokud by taková zbraň střílela z uzavřeného závěru, mohlo by dojít ( a někdy docházelo ) k samozápalu náboje v hlavni. Tento jev je známější u kulometů, ale vzhledem k menší hmotě hlavně se s ním můžeme setkat i u samopalů.
Naopak, u policejních samopalů je požadovaná vyšší přesnost, ale dlouhodobé " kropení " je spíš vyjímkou.

U samopalu ztezi dojde k samozapalu.
Samopaly se vyrabeli/vyrabeji s dynamickym zaverem, protoze je to vyrobne jednoduchsi pri vyhovovujici presnosti.
Samopaly, ktere strili ze zavreneho zaveru byli do nedavna spise raritou.

Samozapaly je problem spis u kulometu, protoze tyto zbrane strili dlouhymi davkami a vykonnou munici. U tohoto typu zbrani je vhodnejsi strelba z otevreneho zaveru.
Peknym prikladem jsou zbranove systemy jako Stoner 63 nebo Cermakuv URZ. Oba tyto systemy ve verzi automaticke pusky strileji ze uzamceneho zaveru a v kulometni verzi z otevreneho.

U vojenského samopalu z doby WW2 šlo hlavně o cenu, i když zrovna 38A patří mezi ty dražší modely. Opačným případem je třeba STEN nebo M3... Takže žádné extrabuřty, co nejvíc lisovaných věci a hajdy s tím k vojsku.

Dneska bere každý za vzor samopalu MP5, je to ale poněkud exot. Jako dobrý příklad poválečného samopalu bych uvedl třeba L2A3 Sterling (o našich skvělých samopalech snad nemá cenu mluvit).

Mě by spíš zajímalo, jestli nemáte info o výskytu samopalů Beretta v Čechách.

Mě by spíš zajímalo, jestli nemáte info o výskytu samopalů Beretta v Čechách.

Nějaký jsem zahlédl na výstavě fotek z Pražského povstání v květnu 1945, ale už je to asi tři roky. Byl v rukou "civila", tedy českého povstalce. Předpokládám, že šlo o kořistní zbraň z výzbroje Wehrmacht nebo W-SS.
Jinak k tomu páskování zásobníků: Hlavní rozdíl je v tom, že MP-40, jako všechny válečné samopaly německé konstrukce, používal dvouřadý zásobník s jednořadým vyústěním. Páskování je opravdu namáhavé, člověka za chvíli chytá křeč do prstů a má rozřezaná bříška palců od vývodek (jsou kalené). Hodně se to podobá plnění zásobníku třeba k CZ 75, jen je to namáhavější kvůli tuhé a silné pružině podavače.
Beretta M38 má také dvouřadý zásobník, ale s dvouřadým vyústěním. Jeho plnění je o mnoho snazší, náboje se prostě vmačkávají shora mezi vývodky.
Ale zanést při plnění střelivem do zásobníku písek nebo hlínu znamená dost zaručený recept na závadu u obou systémů.

Hary Thürk ve své knize "Hodina mrtvých očí" píše, že němečtí výsadkáři v Rusku si vybírali radši Berety, než německé samopaly kvůli spolehlivosti. Je na tom něco pravdy?

Nevím co na to němečtí výsadkáři v Rusku, ale Beretty M38 používali často výsadkáři italští.
Oproti MP-40 se Beretta chová při střelbě jako lehká sportovní karabina. Při krátkých dávkách je klidná, hlaveň se téměř nezvedá a střelba je mnohem příjemnější. Také je zařízena na střelbu jednotlivými ranami, což může poněkus nížit spotřebu munice. Samopaly jsou obecně velice "hladové" zbraně, a řadový paragán má u sebe většinou jen tolik nábojů, kolik se mu vejde do sumek a do kapes... MP-40tka je ale pohotovější při "nahození" do ramene k letmému výstřelu.

Oproti MP-40 se Beretta chová při střelbě jako lehká sportovní karabina.

Z MP40 jsem střílel tento víkend. Ač jsem čekal velký zpětný ráz, byl jsem překvapený. Samopal je stabilní a nemá téměř žádný zpětný ráz.

Z MP40 jsem střílel tento víkend. Ač jsem čekal velký zpětný ráz, byl jsem překvapený.

U čtyřkilové zbraně na pistolový náboj se velký zpětný ráz snad ani čekat nedá. Ale měl jsem možnost srovnávat oba typy a Beretta je přece jen o dost lepší. Dřevěná pažba a úsťový kompenzátor dělají své. Také se pohodlněji drží. Tedy pokud je řeč o mířené palbě, při boji v budovách (střelba od boku) bych asi sáhl po MP-40.

Ahoj, chtěl bych se zeptat jak se u této zbraně upeňovala hlaveň do těla zbraně a jak se provádí její vyjmutí. Co jsem viděl u znehodnocenky má zajímavá tvar komory a celá ta stěna vypadá že je součástí hlavně. Prosím o vysvětlení. Děkuji.