Poznámka:
Pro chráněné vlaky mi lépe vyhovuje označení „obrněné“ podle významu „pasivní ochrana (bojovníka), vytvořená z různých materiálů“ pojmu „brnění“. Pro chráněné automobily bude přece jen lepší označení „pancéřové“-automobil, obložený pytli s pískem, by asi působil jako nedopatření. I když i to by bylo možné.
V roce 1885 bylo předvedeno veřejnosti první vozidlo se strojním pohonem a tentýž rok byla britské armádě nabídnuta plně samočinná strojní puška. A už v roce 1898 předvedl britský vynálezce F. R. Simms čtyřkolku De Dion-Bouton s namontovaným kulometem Maxim a v roce 1902 vystavovali v Paříži Charron-Girardot et Voigts svou Automitrailleuse, skutečný pancéřový automobil s pancířem z niklové oceli o tloušťce 6 mm, ozbrojený kulometem Hotchkiss v plně otočné věži.
První pancéřové automobily zpravidla vznikaly montáží pancéřové karosérie na běžné podvozky osobních nebo lehkých nákladních automobilů; jedinými úpravami podvozků bylo kvůli zvětšené váze pancéřové karosérie zesílené pérování nebo kvůli zlepšené trakci zdvojená hnací kola. Tloušťka pancíře byla limitována odolností proti průstřelu běžným střelivem a nosností podvozku. Pancéřové automobily byly zpravidla vyzbrojeny jedním těžkým kulometem v otočné věži, některé typy měly více kulometů ve věžích nebo kasematech.
Pancéřové automobily neměly dobré jízdní vlastnosti v obtížném terénu-nepřekonaly zákopy nebo terén pokrytý trychtýři po dělostřeleckých granátech. Přesto v rámci svých možností vykonaly ve válečných konfliktech mnoho užitečné činnosti při průzkumu a podpoře pěchoty v útoku i obraně, mohly sloužit pro zásobování bojujících jednotek, přepravu zpráv a řadu dalších činností.
Pancéřové automobily firmy ČKD
Poznámka:
Původní název firmy byl První českomoravská továrna na stroje , používaný v letech 1871-1921. Název ČKD vznikl po spojení s firmou Kolben roku 1921 a s firmou Breitfeld-Daněk roku 1927. Od roku 1907 kooperovala První českomoravská továrna na stroje s firmou Ringhoffer Smíchov na výrobě automobilů. Roku 1908 Ringhoffer společný podnik opustil a od té doby dodávala První českomoravská továrna na stroje na trh automobily pod značkou Praga.
Firma Praga vyrobila už v roce 1916 pro Turecko sérii deseti pancéřových automobilů na šasi svého nákladního automobilu typu R. Měla jimi být vybavena policie.
Automobil měl motor o výkonu cca 24 k (17,7 kW). Podvozek měl loukoťová kola s plnými pryžovými obručemi, zadní poháněná kola byla dvojitá. Karosérie byla z 5 mm pancíře. Výzbroj tvořil jeden těžký kulomet vz. 07/12 v otočná věži se zásobou 5000 nábojů; věž byla nahoře otevřená, ale chráněná nouzovou stříškou. Osádku tvořili tři muži.
K výrobě pancéřových automobilů se firma vrátila ještě v letech 1934-1937, kdy dodávala sedm policejních pancéřových automobilů pro Rumunsko. Automobil typu Praga TNSPE byl postaven na podvozku nákladního automobilu Praga TN-nevyžadovala se od něj průchodnost terénem. Měl motor o výkonu 105 k (77,6 kW), dosáhl maximální rychlosti 50 km/h. V malé otočné věži byly umístěny lehký kulomet vz. 26 a vodní dělo; proud vody dokázal porazit dospělého člověka ve vzdálenosti 10 m. Pro kulomet se vezlo 1000 nábojů, pro vodní dělo 5000 l vody v zadní nepancéřované části automobilu. Kabina řidiče měla pancíř o síle 4 mm, věž o síle 8 mm. Osádku tvořili tři muži.
Praga TNSPE[/align]
Pancéřové automobily firmy Škoda
Na konci prosince 1918 se na území nového samostatného československého státu dostaly s oddíly italských legií dva pancéřové automobily Lancia. Po příjezdu z Itálie byly okamžitě poslány na slovenské území, kde se zúčastnily bojů proti jednotkám Maďarské republiky rad. V těchto bojích prokázaly dobré vlastnosti a armáda požadovala další stroje, ale domácí konstrukce. Oslovené firmy Škoda a Českomoravská nemohly zajistit dodání vozidel v požadovaném termínu.
Škodovka slíbila armádě, že do konce prosince 1919 opancéřuje dvanáct podvozků nákladních automobilů Fiat-Torino, které měla armáda ve stavu. Prototyp byl připraven ke zkouškám počátkem ledna roku 1920.
Měl motor o výkonu 35 k (25,9 kW), dosáhl maximální rychlosti 15 km/h. Karosérie z 5 mm pancíře byla poměrně vysoká. Na ní byly ještě dvě asymetricky umístěné věžičky, každá s těžkým kulometem Maxim 08 se zásobou 9000 nábojů. Další výzbrojí byly tři speciální výmetnice ručních granátů, zvané „tromblony“. Pro ně bylo v zásobě 150 granátů.
Automobil měl slabý motor, úzká kola vylučující jízdu v terénu a slabé brzdy. Armádní komise jej přijala i přes jeho nedostatky a armáda objednala zbylých jedenáct strojů. Kvůli svým nedostatkům nevydržely dlouho ve službě. Osm jich bylo vyřazeno již v roce 1925, zbylé v roce 1929.
[align=center]Fiat-Torino, vedle Lancia Ansaldo IZ[/align]Další konstrukcí Škodovky byl pancéřový automobil na podvozku nákladního automobilu Praga L. Měl motor o výkonu 44 k (32,5 kW), dosáhl maximální rychlosti 40 km/h. Karosérie z 6 mm pancíře měla množství velkých průzorů. Automobil byl vyzbrojen těžkým kulometem Maxim 08 se zásobou 5000 nábojů a 3,7 cm dělem Škoda se zásobou 100 nábojů; zbraně byly umístěny na protilehlých stranách otočné věže. Osádku tvořili tři muži.
Armádní komise prohlédla nedokončený prototyp v roce 1921 a měla řadu námitek. Armáda přesto automobil v roce 1922 koupila. Sloužil pouze k výcviku do roku 1925. Poté bylo pancéřování sejmuto a automobil byl používán jako osobní.
Praga L[/align]
V roce 1923 dokončila Škodovka dva prototypy nového revolučního pancéřového automobilu s firemním označením PA-I. Vyvinula pro ně speciální podvozek; obě jeho nápravy mohly být buď poháněny nebo řízeny. Automobil se mohl pohybovat stejnou rychlostí vpřed i vzad, což bylo výhodné na úzkých silnicích, kde se velký automobil obtížně obracel. V prostoru osádky, ve svém směru jízdy na pravé straně, seděli dva řidiči. Každý mohl reverzní pákou přepojit řízení na přední a pohon na zadní nápravu ve svém směru jízdy. Automobil byl vyzbrojen dvěma těžkými kulomety Maxim 08 v otočné věži.
PA-I[/align]
V srpnu 1923 oba stroje převzala armáda. Automobil byl sice revolučním řešením, ale měl stále ještě chyby a armáda žádal další zlepšení.
Následující typ automobilu měl firemní označení Škodovky PA-II. U něj byla odstraněna věž a pancéřová karoserie o síle 5,5 mm byla zaoblena-to přineslo zvýšení balistické odolnosti pancíře (bohužel i nadměrné zvýšení ceny stroje) a automobilu to vyneslo označení „želva“. Automobil byl ozbrojen čtyřmi těžkými kulomety Maxim 08 v kloubových závěsech v koutech prostoru osádky; zásoba nábojů pro ně byla 6250 ks. Jenže prostor osádky byl malý, takže nebylo možno obsluhovat dva kulomety současně.
Automobil měl motor o výkonu 70 k (51,7 kW), dosahoval na silnici rychlost 70 km/h. Průchodnost terénem ale snižovala váha 7360 kg. Osádku tvořilo pět mužů.
Armáda objednala v roce 1923 12 automobilů; ty byly dodány mezi prosincem 1924 a lednem 1925. Nebyly však nikdy oficiálně zavedeny do výzbroje a nikdy oficiálně nedostaly označení OA vz. 23. Po zavedení typu PA-III prodala armáda tři PA-II vídeňské a zbytek (v roce 1937) české policii.
PA-II[/align]
Souběžně s výrobou PA-II se od roku 1924 pracovalo na vývoji PA-III. Byl konstruován jako menší a lehčí, tudíž pohyblivější. Dostal i slabší motor o výkonu 60 k (44,2 kW), maximální rychlost se snížila na 35 km/h. Jeho karosérie z 5,5 mm pancíře byla složena z velkého počtu rovných plošek; toto uspořádání bylo balisticky stejně výhodné jako zaoblené při snížení ceny stroje. Automobil měl opět otočnou věž, ozbrojenou vpředu a vzadu dvěma těžkými kulomety Schwarzlose vz. 7/24 v kloubových závěsech se zásobou 5750 nábojů. Další dva kloubové závěsy byly na bocích věže. Výzbroj byla doplněna lehkým kulometem vz. 26 jako náhradní zbraní.
Prototyp automobilu PA-III byl schválen armádou 28. 7. 1927 a zaveden do výzbroje 16. 12. 1927 jako OA vz. 27. Mezi květnem a srpnem 1929 bylo dodáno 15 strojů, z toho šest k PÚV Milovice a zbylé k jezdeckým eskadronám. Automobil udělal velice dobrý dojem i v zahraničí. Škodovka dostala řadu objednávek. I když MNO nemělo námitky, Škodovka nebyla schopna pro nedostatek kapacit zájemce uspokojit.
Během reorganizace jednotek útočné vozby v 2. polovině 30. let byly pancéřové automobily vyňaty z podřízenosti jezdectvu a podřízeny plukům útočné vozby; PÚV-1 Milovice, PÚV-2 Olomouc a PÚV-3 Turčianský sv. Martin dostaly po třech automobilech.
V roce 1938 bojovaly OA vz. 27 úspěšně v Sudetech. Během mobilizace se prokázalo, že tento stroj byl přes některé nedostatky naprosto spolehlivý. V březnu 1939 byly tři automobily na Podkarpatské Rusi, po jejím obsazení Maďarskem ustoupily do Rumunska. Dva z nich byly zničeny při americkém náletu na Ploiesti v roce 1944. Tři stroje zůstaly Slovenskému štátu, ostatní zabralo Německo.
Poslední z OA vz. 27 byl v roce 1949 používán u Sběrných surovin jako traktor.
PA-III neboli OA vz.27[/align]
Na stejném podvozku jako PA-I až III byl postaven dělový automobil, ozbrojený 7,5 cm dělem Škoda a těžkým kulometem. Byl těžší než PA-II, proto nebyl přijat do výzbroje.
PA-II-děl[/align]
Ve firmě Škoda byly vytvořeny zajímavé projekty pancéřových automobilů. Několik příkladů:
Projekt, označený PAd, z roku 1931, měl dva čtyřkolové podvozky, každý s vlastním šestiválcovým motorem o výkonu 96 k (70,6 kW). Přední čtyři kola ve směru jízdy byla řiditelná, všechna kola byla poháněná. Automobil byl ozbrojen dvěma 4 cm víceúčelovými kanóny Škoda Z1 a čtyřmi kulomety vz. 26
Projekt, označený 6-OAM-6, z roku 1932, bylo tříosé vozidlo s šestiválcovým motorem o výkonu 49 ks, ozbrojené 4,7 cm dělem a lehkým kulometem vz. 26 v otáčivé věži. Pro lepší průchodnost terénem byla na bocích karosérie další kola, která se hydraulikou spustila na terén.
Projekt, označený PA-4/1, z roku 1933 bylo vozidlo se šestiválcovým motorem o výkonu 50 ks a s náhonem na všechna čtyři kola. Karosérie byla z 5,5 mm pancíře. Ozbrojeno bylo dvěma lehkými kulomety vz. 26-jeden v otočné věži, druhý v čelní stěně prostoru osádky.
Pancéřové automobily firmy Tatra
T-72 neboli OA vz.30[/align]
Kliment, Francev: Československá obrněná vozidla 1918-1945
www.utocnavozba.wz.cz
www.palba.cz
www.valka.cz
www.tatraportal.sk
mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/Italy/ItalianArmoredCars.html
cs.wikipedia.org
www.geocities.com/pentagon/quarters/1975/armcar1.htm
fotografie: http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/
.
